Registrované postavy

zoznam registrovaných postáv

Meno: Arno Rosenblad (pôvodne Grindelwald)
Vek: 16 rokov (6. Ročník)
Fakulta: Wolverklaue
Rodina: Arno nerád rozpráva o svojej rodine. Pochádza z rodiny, kde ho mali pomerne v neskoršom veku, možno to je ten dôvod prečo si nenašiel k svojim rodičom nejaký bližší vzťah. Rešpektoval ich, to rozhodne áno no nebolo to tak, že by im niekedy hovoril o svojich problémoch. Už od mala mu rodičia povedali, že je niekým no v momente, kedy nastúpil na školu a musel si zmeniť meno len z toho dôvodu, že by to bolo pomerne pohoršujúce, tak mu to nebolo veľmi príjemné. Jeho bratrancom je samotným Gellert Grindelwald.

Minulosť: Arno ako už bolo spomínané sa narodil do vplyvnej rodiny. Mnoho ľudí to už dokonca ani len neočakávalo no napokon sa to podarilo a Arno vyrastal v blahobyte. Jeho rodina bola vplyvnou jednou z tých na ktorých si mnoho ľudí neukazovalo prstom pretože bolo viac ako len známe, že v ich krvi koluje čierna mágia. Takže nebolo vôbec prekvapením, keď sa jedného dňa pred Arnom objavil lev, ktorý na neho ceril svoje obrovské zuby. No na miesto toho, aby sa zľakol a možno odišiel tak, ako to urobilo mnoho ľudí pred ním, on sa mu pozrel do očí ako malému mačiatku. Nasledoval ho, vykročil jeden krok vpred s tým pohľadom, ktorý naznačoval, že sa ho nebojí pričom následne sledoval ako sa premenil na list adresovaný práve jemu. Arno sa v tom momente stal študentom školy.
Prvé dva ročníky pre neho neboli veľmi záživnými. Učil sa o veciach, ktorým sa nechcel venovať no aj napriek tomu ich musel jeden po druhom študovať. Prišlo mu to viac ako len únavné. No napokon, keď prišiel prvý test a ukázalo sa, že vyniká ako jeho predkovia v čiernej mágií, vedel akou cestou nadanej pôjde. Nikdy ho nebavili predmety ako astronómia alebo herbologia, nevidel v sebe ten potenciál. Arno vie, že ak chce praktizovať čiernu mágiu aj naďalej bude si musieť dávať pozor, aby nedopadol ako jeho bratranec. Samozrejme, že sa na neho pozerá inak. Ako na niekoho, kto má dar a chce byť rovnakým ako on sám, kto vie možno dokonca túži po tom aby bol niekedy aj lepším. No vie, že to všetko príde po skončení školy. Nemôže dovoliť aby mu niečo alebo niekto stál v ceste a jeho zo školy vylúčili.

Povaha: Arno je ten typ človeka, ktorý by najradšej všetko riešil silou. Samozrejme, že nie tak, že by sa snažil každý jeden konflikt vyvolať práve on. Arno sa nevie pred každým človekom otvoriť. v niektorých situáciách sa dokonca zdá, že je skúpi na slovo. Pretože v momente, kedy sa pred ním objaví človek ktorému jednoducho nedôveruje, nemá sa s ním o čom zhovárať. Jeho snom, ktorý sa podľa jeho slov aj tak naplní je oslobodiť svojho bratranca z väzenia a pomôcť mu v jeho plánoch. Nie je žiadnym jeho poskokom, to rozhodne nie. Vie sa o seba postarať sám, vie premýšľať sám a dokonca aj vie, že v budúcnosti pôjde vlastnou cestou no v tomto má viac ako len jasno.
Arno je ambiciózny, mladý muž, ktorý má nakročené k dobrej budúcnosti. Samozrejme bude záležať len na ňom, či sa mu to podarí alebo nie. Stať sa niekým, vynútiť si rešpekt.
Jeho silné stránky: medzi tie najsilnejšie stránky patrí práve jeho odvaha a nebojácnosť. Nikdy nevyšiel z boja bez toho aby zo seba nedal maximum. Snaží sa pre seba nie pre svojich rodičov, ktorým by mal niečo dokázať. Alebo pre svojich rovesníkov, to rozhodne nie. On sám chce byť jedným z najlepších z toho odboru.
Medzi slabé stránky: neverí ľudom. Má len málo priateľov i to trvalo pomerne dlho aby si k nim našiel akú takú cestu na ktorej bolo stále množstvo prekážok. Je pomerne podozrievavým človekom, ktorý musí vedieť správnu odpoveď na každú jednu otázku a nemá rád ak sa na neho niekto pozrie a snaží sa ho oklamať.

Domáce zviera: čierny panter
Prútik: 27cm, poddajný, Javor, vnútro tvorí pero z fénixa.
Fc: Charlie Hunnam

Meno: Nevena Yancheva
meno hráča: styx
Vek: 16 rokov
Koľaj: Sphynxond
Rodina: Nevena má dvoch starších bratov a jedného mladšieho brata. Je pre ňu pomerne zvláštne byť samým dievčaťom, pretože vie, že jej bratia budú na ňu stále dávať pozor. Nevena vedela, že sa jedného dňa stane čarodejníčkou, nechcela myslieť na to, že by sa to tak nestalo.

Minulosť: Nevena vyrastala v rodine, kde už od mala bola učená k poslušnosti. Nemohla si dovoliť urobiť jeden krok vpred bez toho aby o tom niekto nevedel. Možno jej to aj vyhovovalo. Pretože, vždy ked sa niečo stalo, dialo tak sa o to jej rodina postarala. Jej starší brat, ten najstarší bol pomerne sklamaním. Ked sa objavil lev, spanikáril. Nevedel čo robí a nedostal sa na školu. Z toho dôvodu ho rodina musela poslať študovať na inú školu. Aj ked to bolo sklamanie, aj tak sa z neho stal dobrý čarodejník. Jej druhý starší brat, ktorí je od nej starší len o tri roky študoval na Durmstrang. V jej prípade to malo byť jasné. Mala navštevovať školu, kde by vynikla jej krása, poslušnosť, pôvab a elegancia. No v momente, kedy sa pred ňou objavil lev a ona neurobila ani jeden krok. Na miesto toho sa k nemu priblížila a snažila sa ho dotknúť, rodičia boli mierne prekvapený.
Nevena bola spokojná s výberom svojej koľaje. Vedela, že by si nenašla miesto v tej, kde sú ľudia doslova zameraní len na niekoho trýznenie. A zároveň bola pomerne rada, že nebola v tej koľaji, kde ľudia vyzerali až príliš priateľsky a milo. To jej prišlo ako menšia pretvárka.

Povaha: ak sa človek pozrie na Nevenu vidí milú, jemnú žienku. V určitom bode možno má pravdu. Ale nie stále. Pretože aj Nevena si vie povedať svoj názor a nehovorím o tom, že jej to vážne ide v príprave lektvarov. Javí sa ako veľmi prospešná študentka, možno jedna z najlepších. Nevena nemá rada ak sa ocitá v nejakom konflikte. Je radšej tá tretia osoba alebo vôbec sa k nim nechce pridať. Nemá rada ak niekto len tak začne zápasiť pred ňou, pretože jej to príde vrcholne trápne.
Nevena si potrpí na svojich vlasoch. Niekoľkokrát si ich prečeše ráno a aj pred spaním. Hovorí, že sú korunou krásy každej ženy a mala by sa o nich starať každá žena. Má rada večierky, kde má možnosť zahniezdiť na tanečnom parkete. No keď Nevena nemá ten najlepší deň, čo sa niekedy vážne môže stať na miesto toho aby bola v spoločnosti ľudí tak sa utiahne do izby a rozhodne sa čítať knihy. Miluje čítanie knihy, niekedy sa venovala aj ich písaniu no o tom doposiaľ nikto nevie a možno ani vedieť nebude. Nevena nie je jedna z tých dievčat, ktoré by túžili po láske na prvý pohľad. Pozerá sa na svet a na život realisticky. Má rada nových ľudí a snaží sa o to, aby s každým človekom vychádzala čo najlepšie. Nechce mať nepriateľov, neznesie ten pocit, že by ju niekto mohol nenávidieť. Neutrálne vzťahy jej nevadia ale nenávisť je pre ňu pomerne silné slovo. Má rada svoje domáce zvieratko, našla ho pred domom ako malé vtáčatko a od toho momentu sú z nich doslova najlepší priatelia. Dokáže ju fascinovať ten fakt, že Ria ako ju pomenovala Neveda, dokáže zmiznúť kedykoľvek a kdekoľvek.
Domáce zviera: Diricawl
Fc: Sierra Boggess

Meno a priezvisko postavy: Walter Egon Friedrich von Eichenwald
Vek postavy: 15 rokov (5. ročník)
Národnosť: Rakúska
Fakulta: Wolverklaue
Rodina:
Walterov rodokmeň je plný naozaj zaujímavých jedincov, z ktorých mnohí sa stali legendami medzi čarodejníkmi prebývajúcimi v strednej Európe. Jedným z nich je napríklad Werner von Eichenwald, jeden z najslávnejších rakúskych ministrov mágie všetkých čias, alebo Sandro, ktorý zahynul vo veľkom súboji rukou Gellerta Grindelwalda. Jeho syn znovu oživil dávnu čarodejnícku organizáciu, ktorá sabotovala jeho snahy o revolúciu a nepochybne prispeli k spomaleniu jeho vzostupu. A jeho syn, Walterov starý otec, Reinhard von Eichenwald, bol a stále je najtalentovanejším čarodejníkom svojej doby (s výnimkou Dumbledora a už spomínaného Grindelwalda). Je animágom, neskutočne ovláda transfiguráciu a bojovú mágiu, dokáže lietať aj bez metly a vie, ako sa vytvárajú tak mocné ilúzie, až človek nevie, čo je klam a čo realita. Jeho najmladší syn Emmerich otcov talent skoro nezdedil, dlho sa cítil prehliadaný a zbytočný, a tak sa uspokojil s malou rolou v rodine, menšou než akú zohráva tieň tých dôležitých.

Minulosť:
Eichenwaldovci patria už viac ako tisíc rokov medzi najprestížnejšie čarodejnícke rody v strednej Európe a doteraz je táto oblasť ich hegemóniou. Okrem bohatstva, moci a vplyvu ich nezvyčajnými robí aj filozofia 'polovičnej krvi', čo je v podstate teória o nadradenosti polovičných čarodejníkov. Približne v období dvadsiatych rokov tohto storočia sa rodina stala známou po celom svete najmä vďaka svojmu boju proti Grindelwaldovi. Nebola to len politika, pretože ohrozoval ich záujmy v Európe, ale aj osobná pomsta, pretože zabil Sandra von Eichenwalda, starú hlavu rodiny a Walterovho praprastarého otca. Porážka temného mága a ukončenia revolúcie 'za vyššie dobro' im priniesla medzinárodnú prestíž.
Walter sa narodil do jednej z vedľajších vetiev tejto dynastie (a jednej z mála, ktorá si udržala ich to veľké meno), čo jeho rodičom umožnilo, aby nebrali ohľady na filozofiu predkov a ženili sa, ako chceli. Tak sa stalo, že on sám je čistokrvným, ale narozdiel od väčšiny, nehrdí sa tým, koniec koncov, Eichenwaldovci preferovali polovičných. Bola by hlúposť myslieť, že toto vybočovanie ho nejak výrazne poznamenalo snáď okrem faktu, že bol rozhodnutý pracovať pre svojich príbuzných a podporovať ich. Príležitosti mu však unikali pomedzi prsty, lebo bol príliš malý, a preto sa potešil, keď do ich domu vo Viedni zavítal miniatúrny lev s listom ponúkajúcim štúdium na Durmstrangskom inštitúte. Nasledovala cesta do Nemecka, kde sídlil výrobca prútikov Gregorovič a ako pri jednom z mála, jeho si prútik našiel veľmi rýchlo. Elegantný z bukového dreva, pripravený na jemné a veľmi podarené čarovanie. Ako sa ukázalo, skutočne to tak bolo, pretože ak mu počas štúdia pomimo herbológie niečo išlo, bolo to práve samotné čarovanie. Napriek okolitému nátlaku a povesti jeho školy nikdy neinklinoval ku čiernej mágii a vyhýbal sa jej vskutku širokým oblúkom, čím chrstol vodu do tváre tým, ktorí tvrdili, že do Wolverklauenu príjimajú len tých, čo napokon skončia ako temní mágovia. Taktiež si nesnažil robiť príliš veľké nádeje v transfigurácii, pretože profesori mu dali jasne najavo, že jeho starý otec, Reinhard von Eichenwald, bol v tomto odbore jedným z najlepších študentov, akí tu kedy študovali a že pri premieňaní robil takmer až 'dychberúce zázraky len prostým mávnutím prútika a namierením jeho konca na správne miesto.' S tým sa, samozrejme nedalo súperiť a on mal dosť rozumu, aby sa ani nesnažil bojovať s osudom.

Povaha postavy:
Walter zdedil mnohé črty potrebné pre čarodejníka na prežitie v tak nebezpečnom prostredí, v akom sa pohybuje jeho rodina. Možnože Eichenwaldovci majú pod palcom šestinu Európy, ale práve táto moc plodí nepriateľov, a tak si ani v Durmstrangu nemôže byť celkom istý, komu veriť a komu nie. Preto je v prvom rade nadovšetko opatrný, nevytvára zbytočné konflikty a ani sa nezúčastňuje na život ohrozujúcich dueloch, ktoré sa na chodbách a v učebniach skutočne odohrávajú, hoci každý tvrdí niečo iné. Faktom ale je, že Walter vie čarovať dobre a dokáže sa schopne ubrániť, hoci pri problémoch rieši intelektuálnejšie spôsoby ich riešenia ako prostá sila. No každý prútik treba z času na čas prevetrať, všakže? Odvaha (uňho však spojená s rozvahou spomenutou vyššie) je samozrejmá a po jej prejavy nemusí človek chodiť ďaleko: stačí, ak si uvedomí, akú školu navštevuje a že prijatie ponuky na štúdium si vyžaduje pevnú ruku i srdce v dobe, keď má dieťa len jedenásť rokov - priblížiť sa totiž sám aj ku miniatúrnemu kúzelnému zvieraťu je dosť riskantné. Najcharakteristickejšou črtou, ktorou s Walter môže hrdiť, je však odhodlanie. Chladná, pevná a neotrasiteľná cieľavedomosť, kedy vie, čo chce dosiahnuť, vidí, ako sa ku tomu dostať, a urobí čokoľvek preto, aby sa mu to aj podarilo. No... Čokoľvek je možno príliš silné slovo, pretože má svoj morálny kódex a rebríček priorít, ktorý by nikdy neporušil. A ísť do väzenia len preto, lebo pre malichernosť vzal niekomu život, to nie je nič preňho. Nerád si totiž špiní ruky a hľadá iné spôsoby a cesty, ako docieliť svoje plány do úspešného zakončenia. Napriek rodinnému odkazu však Walter nie je žiadnym egoistom a berie to skôr ako tieň, husté čierne mračno, ktoré mu nedovolí odlepiť sa od zeme a robiť to, čo by tak veľmi chcel. Je však natoľko inteligentným mladým mužom, aby si uvedomil, že už od svojho narodenia sa ocitá v situácií, kde neexistuje možnosť voľby, iba jednoduché predostrenie ťažkej pravdy: jeho osud už bol daný vopred a on sa ním musí riadiť. Má vlastnú hlavu a túži po nezávislosti, no má na výber? V mene vlastného prežitia asi ani nie. Preto sa tejto nepriazni vyšších síl prispôsobil, ako len mohol, a zariadil podľa toho. V jeho veku každý mladík začne po niečom túžiť, predstavovať si seba v omnoho lepšom svetle, obklopeného slávou a úspechom, skrátka, začne plánovať svoju budúcnosť a snaží sa, aby bola čo najlepšia. Walter nie je výnimkou, no svoju ambicióznu stránku zameral na rodinu a jej podniky v politike i hospodárstve (alebo ktovie akej stránke riadenia sa to vlastne jeho príbuzní venujú...alebo do nej ešte nezasiahli).
Domáce zviera: kuna lesná
Prútik: buk, šľacha z dračieho srdca, 32,4 cm, nepoddajný.
Patronus: neznámy / neobjavený
Bubák: sivá postava bez tváre (symbolizuje jeho hrôzu z toho, že sa nikdy nepresadí a nebude ničím viac ako menejcennejším Eichenwaldom).
FC: Nick Slater
Nick: Deucalion

MENO: RACHEL MCALLEY
VEK: 15 rokov
FAKULTA: Draklfos
RODINA: První zmínky o rodině McAlley sahají až do 17. Století. Mnoho Angličanů se v tomto století stěhoval z Anglie do Ameriky, ale rodina McAlley zůstala ve své rodné zemi, kde si koupili jednoho otroka z Afriky. Všichni její předci byli úspěšní obchodníci, takže si mohli dovolit krásný velký dům na kraji Anglie,který dodnes je pevně spoutaný s touto rodinou. Traduje se, že všichni z nich byli kouzelníci a pečlivě si vybírali své partnery. Byli proslulí schopností ve starodávných ruinách. Roku 1642 vypukla občanská válka, která měla vliv na celou Anglii včetně rodiny McAlley. Později se celá rodina přestěhovala do Londýna, kde se skrýval před zraky ostatních, kvůli honu na čarodějnice. Proslýchalo se o nich, že je to rodina čarodějnic, což mělo za následek, že jednu z McAlley utopil. Jakmile zjistili, že dívka zahynula, nechali zbytek její rodiny pokojně žít. Je známo, že až do dnešní doby si rodina pečlivě vybírá své partnery, aby nezanikl čistokrevný původ, ba který jsou všichni pyšní a je pro ně důležitý.

MINULOST: Jakmile se Rachel narodila, její rodiče ji ustanovili budoucího manžela. První projevy její magické schopnosti přišly později než u ostatních sourozenců. Dívka byla vychovávaná velmi přísně svým otcem. Později se u ní objevila choroba, která všechny rodinné příslušníky šokovala. Obsedantně - kompulzivní porucha, která se dá potlačit jediné léky a to ještě s pravidelným docházením na psychoterapii. Začalo se to projevovat strachem z bakterií, který vedl k bolestivým ranám ba rukou od dření pokožky, aby se vyčistila. Postoj rodičů k dítěti se změnil. Najednou se po ní ohlíželo jinak, i když ona sama věděla, že je pořád stejná. Nástup do školy byl pro velmi komplikovaný, protože její strach z bakterií byl nesnesitelný. To ohlížení ze strany rodičů zmizelo jednoho dne, kdy mladá dívenka seděla sama na houpačce uprostřed louky. Bylo to její oblíbené místo. Všude bylo ticho, jen zpěv ptáků byl slyšet. Houpačka byla pověšená na velkém jasanu. Na proti ní se objevil lev. Byl... Obrovský. Dívka dostala strach, avšak vstala. Nevěděla, co ji to propadlo, ale její nohy ji vedly za lvem. Byla tak zvědavá. Chtěla se ho dotknout. Jakmile k němu došla, lev se proměnil v dopis. Udiveně zamrkala a prohlédla si ho. Toto byl začátek její cesty.
   Rachel si moc dobře pamatuje na den, kdy si šla vybrat svou hůlku. Vyděsilo ji, kolik lidí před ní drželo hůlku, kolik z nich muselo mít nějakou nemoc a kolik miliard bakterií doopravdy na hůlce muselo být. Nakonec si ji vybrala hůlka z jasanového dřeva s vlasem víly uvnitř. Měla dvanáct palců a byla poddajná.
Ve škole si vedla celkem dobře. Nebyla nejlepší studentka, spíše průměr. Hodně dětí si ji ze začátku smalo kvůli její poruše, ale po chvíli se povyk utišil a Rachel si našla svoje místo - hodiny starodávných run. Teď je v pátém ročníku.

POVAHA: Rachel sama sebe nenávidí za svou vlídnost k lidem. I přes svůj strach z bakterií dokázala vždy pro každého udělat každou maličkost. Mnoho lidí toho zneužíval a ona jim vždy dokázala odpustit. Ani ona sama nevěděla, proč to dělá. Nejspíš jen chtěla přátelé,kteri by ji ne nutili dotýkat se. Všem se může zdát odtažitá, ale je to jen kvůli strachu.
Fc: Inida Eisley
Nick: Veru

meno postavy: Will Drake
vek postavy: 17 ( 5. ročník)
fakulta: Sphynxond  
rodina:
Každý má rodiče to je samozřejmé, ale Will si na rodiče nikdy pořádně nepamatoval, Willa vychovával pouze jeho starší bratr který mu nikdy neřekl co se stalo rodičům.
Otec: William Drake - Mrtvý  (Nebo si to Will aspon myslí)
Matka Elisabeth Drake - Mrtvá (Taky si to Will myslí)
Bratr:  Matthew Drake - Živý
minulosť
Už od malička ho  Matt připravoval na budoucnost ve škole kam chodil jak on tak rodiče a prakticky všichni z jeho rodiny.  Willův celý život  se vlastně točil okolo toho co ho bude čekat až bude větší.  Ze začátku když  byl menší snažil se spřátelit s ostatními z okolí, ale nějak to nešlo.  možná proto že  na přátelení nikdy nebyl. Tak toho nechal a svůj veškerý čas věnoval tomu  na co ho připravoval bratr.. na jeho budoucnost.
Nikdy ovšem neslyšel slova chváli, pokud to zrovna nespackal tak neslyšel ani slova typu -Jsi tele, nemohlo- bratr měl totiž v oblibě říkat -Může to být lepší-  a to bylo to co Willa  táhnulo pořád dál, že se dokázal zlepšovat, a asi to bylo dobře. Protože jinak by se na dost věcí dávno vys..** kdyby ho nemotivovala touha dokázat bratrovi že může být lepší.
Den D nakonec přeci jen nastal, ..konkrétně spíše noc D.. Will byl zrovna sám v domě probudil se, z nějakého důvodu nemohl spát. Tak šel do kuchyně pro skleničku vody, až na to že až tam mu nebylo dovoleno dojít. Ve dveřích do kuchyně  stál lev, prvotní instinkt mu ječel v hlavě že má utéct, druhý hlásek mu tvrdil že má jít  k lvovi, a Will se nakonec rozhodl že půjde k lvovi.  Než se však lva nějak dokázal dotknout změnil se na dokument s pečetí  na kterém pozvání do vzdělávacího institutu v Durmstrangu. Will byl z toho nadšený. a jakmile se Matthew vrátil samozřejmě že mu to hned ukázal. Poprvé v životě se Will cítil aspon trošku štastně.
Nákupy na sebe dlouho nenechali čekat,  věci do školy,  samozřejmě hůlka a společník do školy.. krkavec Black.
Po veškerých  přípravách čelil Will nové části jeho života.Přesto musel přiznat že když lod zakotvila  v té jeskyni  musel uznat že se cítil docela zvláštně. Při rozdělování odpovídal na otázky tak jak to skutečně cítil a rozhodlo se že bude patřit do koleje Sphynxond , pamatoval si  že do té koleje patřil i Matthew když sem chodil.
Škola začala, a ani tam si Will nenašel moc přátel, ale v jeho koleji si vždy okolo něj někdo omýtal. Tak se tu a tam s někým bavil.  Většina předmětů mu šla docela dobře,  v bylinkářství ovšem vždy trošku pokulhával, ale vzhledem k tomu že měl kreativní schopnosti se potom ve studiu soustředil na tvorbu kouzel.
I když je mu 17 ve škole stále je, snaží se udělat testy co nejlépe aby mohl začít s čistým štítem,  jeho zkušenosti v testech prozatím nebyli dostačující a on se snaží to změnit.

povaha:  
Will nepatří k typem s kterým se můžete snadno skamarádit, takové slovíčko  v jeho slovníku  nemá ani pořádný význam. Je typ osobnosti který je velice uzavřen do sebe, a za žádnou cenu se nechce otevřít. Ne že by se mu stalo něco katastrofálního to ne,  bratr ho sice vychovával, ale většinu času ..skoro všechen svůj čas trávil  někde sám.  A  tak když mohl  četl, hlavně knížky o magii. Díky bratrovy věděl že je z rodiny která je plná kouzel. Už jakmile se ocitl ve škole, neměl přátelé..a nikdy mu to nevadilo. Nebyl takový typ, veškerý svůj volný čas věnoval učení. Nebyl ovšem vyložený šprt to nikdy.   Ve škole mohl dokázat že  už nemusí být jenom ten malý bráška o kterého se musel starat Matthew.  Will  má ovšem opravdu talent na magii a rozhodně se vám to nebojí dokázat.Znáte přísloví- Nesud knihu.(nebo člověka) podle obalu? No v případě Willa je první dojem  správný,  nejsou známky že by se chtěl změnit a ani to neplánuje.
Jistým stylem nemá rád když ho někdo porovnává k druhým , to má potom touhu dokázat že je on ten lepší.
Jistým stylem by se dal popsat jako tikající bomba, protože když jeho trpělivost přejde nebojí se někomu ublížit.  Prozatím měl vždy nějaké meze, aby to vyloženě nezašlo někam daleko. Ale i to se může změnit.
Jistým stylem chce aby byl na jeho bratr pyšný, aby  Will v jeho očích nezůstal ten malý bráška. Ale zároven on sám chce se toho co nejvíce naučit. Zvlášt potom co mu dal Matt v podstatě volnou ruku, cpž považuje  za něco jako výhru a tak se chce plně soustředit na učení na své cíle.
Hůlka- Elmové dřevo s jádrem  z dračího srdce 9 ½" a flexibilní pružnost
domáce zviera: Krkavec Black
Fc: Ash Stymest
nick: Skugga
( bez tetovaní )

Jméno postavy: Andromeda Black
Věk postavy: 15 let – 5. ročník
Národnost: britská
Kolej: Falkor
Hůlka: Červený dub, pero z fénixe, 20 cm, nepoddajná
Patron: Poštolka

Rodina: Toujours Pur, tak zní heslo čistokrevných kouzelníků z rodu Blacků. Jde o významnou rodinu, která dodržuje přísné zásady a přijímá pouze kouzelníky s čistou krví, proto jsou spříznění snad se všemi, kteří v kouzelnickém světě něco znamenají. A pokud se snad najde hlupák, který rodinu zostudí? Jakoby nikdy neexistoval.
Bylo by zdlouhavé vypisovat veškeré Andromediny příbuzné. Mezi ty nejbližší patří samozřejmě její otec Cygnus Black a její matka Druella z rodiny Rosierů. Vztah, který chová k rodičům? Dal by se nazvat chladně formálním. Otec se nikdy nesmířil s představou, že se mu žádný syn nenarodí a přestože se mu jeho drahé ratolesti v mnoha ohledech pokouší zavděčit, nestačí to. A její matka? Ta žena, která je pro otce osobním zklamáním? Druella je dokonalým vyobrazením železné dámy. Nejmilejší členové rodinného kruhu jsou tedy její sestry Bellatrix a Narcissa.
Za zmínku stojí také její strýc a teta z otcovi strany. Zatímco Walburga Black se v mnoha ohledech podobá jejímu otci a to ať už v otázce vystupování nebo názorech, Alphard Black je naproti tomu bílou ovcí rodiny a mužem, kterému by se měla každá rozumná kouzelnice, která nechce klesnout na dno společnosti zdaleka vyhnout.

Minulost: Vůbec první vzpomínky, které si Andromeda vybavuje se tak jako v případě jiných dětí z kouzelnických rodin týkají právě magie. Je jim tak hned zpočátku ukázáno, co se od nich očekává, pokud nemají být považováni za zbytečné existence. Tak zní první lekce: Objev v sobě kouzelnou moc, jinak k nám nepatříš. Zkouška, kterou dívka prošla.
A dětství? Ten krátký úsek předtím než nastoupila do kouzelnické školy, se dala popsat určitou rutinou. Musela se naučit chovat jako správná slečinka na úrovni. Taková, která si uvědomuje své postavení ve společnosti. Ví, jak má mluvit, jak chodit, jak se usmívat. Z pomyslné zlaté klícky ji dostávali až vylomeniny se starší sestrou, která byla mnohem divočejší a impulzivnější než samotná Andromeda. Nebylo tedy žádným překvapením, když Bellatrix, kromě dopisu z Bradavické školy čar a kouzel navštívil také miniaturní lev, který se záhy změnil v dopis ze severské kouzelnické školy. Ta byla podle rodičů mnohem prestižnější a pro čistokrevné kouzelníky daleko vhodnější než britská škola, kde se kromě krvezrádců zahazovali také s mudlovskými šmejdy. Ten rok bez starší sestry byl podstatný už jen z toho důvodu, že se víc sblížila s Narcissou.
Přestože se poté, co Bella nastoupila do Kruvalu očekávalo, že ji bude následovat i ona. Lhala by, kdyby tvrdila, že ji nepřekvapilo, když se před ní jedno letní odpoledne objevila malá šelmička. Na rozdíl od své starší sestry, která k zvířeti neohroženě vykročila, Andy byla ostražitější. Lev si ji přeměřoval zlatavýma očima, jakoby jí mohl pohlédnout až do žaludku, odkrýt každou slabinu. Bylo to snad odhodlání nebo hrdost, co ji motivovalo k tomu, aby se ke zvířeti přiblížila. Nezalekla se tichého hlubokého vrčení a prsty se dotkla pískově zabarvené srsti. Toho dne i ona dostala svůj dopis.
Hned první dny ve škole pro ní byli zásadní už nebyla pouze Andromeda z rodu Blacků, ale také žákyně koleje Falkor, která je pověstná především důvtipem, osobitostí a především nepředvídatelností.

Povaha: Je pár zaběhlých pojmů, kterými by se dala tmavovlasá dívka s bouřkovým pohledem popsat. Prostřední sestra Blacková? Kopretinka? Andromeda? Pokoušet se člověka zaškatulkovat podle rodu je úplně zbytečné a v případě Andy snad i zcestné, jelikož sestry Blackovi se odlišují jako den a noc. Zatímco Bellatrix je nebezpečná, snad i krutá, Narcissa se podobá květině, po které byla pojmenovaná a každý, kdo o ni mluví, začne slovy, že je nádherná, něžná. A Andromeda? Vyzdvihnout by se dal její ostrý jazyk, slova, kterými se dovede ohánět stejně snadno jako svou hůlkou, snad ještě lépe. Bylo by hloupé myslet si, že se chová jako nějaký buran, naopak, Andy má doslova dar mluvy dokáže čarovat s tóny podobně jako operní zpěvák, ve chvíli kdy o něčem mluví, jakoby vás nějaká vyšší síla přiměla jí naslouchat, doopravdy vnímat, co vám chce sdělit, ať už hlásek tiše ševelí nebo se podobá běsnícímu orkánu. Není to však pouze hlas, který vám prozradí nebo naopak zatají, co si o vás tato drobná dívčina myslí. Je to také způsob chůze, kdy kráčí svižně, vzpřímeně, kdy dává okolí jasně najevo, že není osoba, která je zvyklá se pod někým plazit, ať už jde o muže, kteří se stále považují za nadřazené tvory, kterým žena nesahá ani po kotníky. Takovému individuu se od ní dostane tázavého nevěřícného pohledu s jasnou výzvou vepsanou hluboko v šedavých tůních, tak to dokaž! Jakoby sdělovaly. Ačkoli je soutěživá, ráda vyhrává, navzdory tomu a nebo právě díky tomu se nepouští do ukvapených soubojů, jakkoli impulzivní se na jednu stranu může jevit, dobře zná své slabé a silné stránky, nepustí se do hloupého souboje, který by skončil zřejmým fiaskem. Důležitým rysem je také její zvědavost, Andy se málokdy spokojí s nevyjasněnou výpovědí, se špatným tvrzením, ráda se učí a ještě raději poznává pro ni neznámé věci, dovedou jí nadchnout, okouzlit, získat si ji. Má smysl pro detaily a sklony k perfekcionismu to se dá snadno postřehnout především na jejích kresbách, kdy se zaměří na jeden konkrétní detail, ať už jde o zachycení slunečního světla, odraz vody na hladině nebo nezvyklá barva vlasů, která ji ulpěla v paměti, málokdy si vystačí s pojmem dostačující. V tu chvíli se stává sama sobě kritikem.

Domácí zvíře: Samička Hrabáka Artemis

FC: Rachel McAdams

Jméno: Bellatrix Black
Věk: 16 let, 6. ročník
Kolej: Wolverklaue
Rodina: Rod Blacků vždy patřil k těm nejvznešenějším a nejmocnějším kouzelnickým z celé Británie, nemluvě o jejich čistokrevnosti, která ne vždy dominovala u těch ostatních. Ostatních, kteří byli rozhodně nižší třídy. Existovali však v její rodině i tací, kteří se ovšem stali ostudou, zrádci celého rodu. Za jejich činy poté ovšem byli všichni patřičně potrestáni, jak si zasloužili. Co se týče jejích blízkých rodinných vztahů, za zmínku jistě stojí především její mladší sestry Andromeda s Narcissou, se nimiž oběma má (prozatím) vcelku dobrý vztah a rodiče po svém respektuje.

Minulost: Pocházejíc z rodiny, která byla a je plnou kouzelníků, s magií se tedy stýkala již od velice útlého věku. Netrvalo dlouho, než se ona kouzelnost objevila i u ní samotné. Během svého růstu poznávala, co se někomu jako Jí slušelo a patřilo, ačkoliv určité věci brala pouze na lehkou váhu. Uměla být tou nejelegantnější ženou v sálu, ale v myšlenkách ten postoj docela odmítala. Raději všechna pravidla házela jako z útesu a nechávala je v mrazící vodě utopit bez toho, aby snad myslela dvakrát. V určitých společenských situacích se ovšem dokázala chovat přesně tak, jak se od ní dle všech psaných i nepsaných předpisů, norem očekávalo, šlo-li o podstatnou událost. Snažila se svou náturu krotit, ale ne vždy toho plně dosáhla. Do školy se popravdě od malička těšila, aby konečně mohla svou magii začít pořádně rozvíjet a řadu se toho naučit včetně sebekontroly. O školách a také jejich přijímacích procesech, zaměření toho stačila něco málo načíst, až měla ve své hlavě jasno, které místo by nejraději navštěvovala a postavila jej jako svou preferenci, kdyby náhodou došlo k tomu, že by si mohla vybírat - na což později také skutečně přišlo. Když byla ve svých 11ti letech navštívena Kruvalským lvem, první reakcí byl umíněný úsměv, že se jí dostalo toho, co sama chtěla a svým způsobem také očekávala. Tehdy k němu přistoupila bez sebemenšího zaváhání nebo náznaku strachu. Tím se jí dostalo dopisu, v němž se psalo, jak rádi by ji osobně přivítali na oné škole zaměření, které se jí dost zamlouvalo. Samozřejmě pro ni adresovaný dorazil také dopis z Bradavic, ten ale narozdíl od toho severského skončil v plamenech. Svou správnou volbu totiž znala už dávno a také její rodiče s ní byli v tomto rozhodování za jedno. Na rozdíl od Bradavic totiž do Kruvalu nepouštějí pochybné kouzelníky, kteří mají v sobě byť jen kapku jiné než čisté krve.

Povaha: Patří mezi ambiciózní jedince, kteří ví přesně, čeho chtějí dosáhnout a jdou si za tím. V jejím případě i kdyby měla někoho druhého poškodit. Žádný strach z případných problémů se v jejím těle, mysli nenachází. Se svým (hulvátským, zavšiveným) bratrancem Siriusem toho samého rodinného jména se dělí o vysokou hladinu impulzivity, která ne vždy je tím pravým ořechovým a může být klíčem ke zkáze. Výčitky svědomí se za její činy jakéhokoliv rázu ještě nikdy nestavily k její mysli na návštěvu. Dokáže být vychytralou, mazanou a zlověstnou, především má-li k tomu důvod. Ty světlejší stránky její osoby jsou k vidění spíše a jen za přítomnosti jejích sester, přestože ani ony někdy neuniknou jednomu z jejích krutých žertů. Krutost je další a postupem času tou nejhlavnější z jejích vlastností, ke které má až nepřirozené sklony již od dětství. Ona si však tuto skutečnost značně užívá. Okolnosti tedy nahrávají tomu, že dokáže být vysoce nebezpečným jedincem, především co se týče všech nečistých a krvezrádců. Ti by si dle jejího názoru zasloužili trest smrti. Dává si dosti záležet na tom, koho má ve své skupince favoritů obojího pohlaví, ač jistě nikdo nemůže být postaven výše než ona. Ne se všemi hodlá ztrácet čas a její skupinka jí je spíše jen zábavou. Na studenty jiné koleje než své většinou ani nepohlédne a nijak si jich nevšímá, což mnohdy zapříčinilo i rádoby neúmyslné postrčení jejich osob při chůzi, když jí stáli v cestě. Bývá také netrpělivou. Přestože většinou v hodinách nedává pořádně pozor, je v magii natolik talentovanou, že její výsledky nakonec vždy dopadnou nad všechna očekávání vynikající.

Hůlka: Dřevo vlašského ořechu dlouhé 32,4 cm s jádrem z blány dračího srdce, nepoddajné.
Patronus: Sup
FC: Katie McGrath
Nick: Ev

Prezývka: Wik
Meno: Ragnar Karamazov
Vek: 17 rokov (6. Ročník)
Fakulta: Falkor
Rodina:
Tak ako každý človek aj Ragnar má za sebou celú líniu svojich predkov, ktorí boli pomerne zaujímavými kúskami vo svojich odboroch.
Odgar Karamazov: starý otec, ktorý ešte stále drží klan pevne vo svojich rukách. Je to osoba s ostrými črtami v tvári v ktorej vidno nenávisť k muklom a polovičným už na míle ďaleko.
Regina Karamazov: starý mama Ragnara. Vysoká, chudá blondína, ktorá má ľadový pohľad a ešte chladnejšie srdce. Jej vášňou bolo vidieť v očiach ľudí, že ona je tá, ktorá má niečo v rukách. Bola nevyspitateľnou, vždy dokonalo upravenou dámou, ktorá mala pred sebou len tie najvyššie ciele.
Aleasan Karamazov: Ragnarov otec. Ako jediný potomok svojich rodičov, ktorí aj napriek tomu, že chceli viac detí nemohli ich mať. Jeho detstvo nebolo zlé, aj napriek tomu, že nejaké tie veci sa na ňom podpísali kvôli prísnej výchove svojich rodičov.
Meliana Karamazov: Ragnarova matka. Ak by sme sa mali v ich rodokmeni pozrieť na ich koľaje, pôsobenie na škole tak práve ona bola jednou z tých výnimiek. Snažila sa v každom nájsť niečo dobré, aj napriek tomu, že spočiatku nebola veľmi obľúbenou v ich rodine, dokázala, že právoplatné miesto po boku svojho manžela jej náležite patrí.
Ragnar má ďalších štyroch súrodencov. Dve staršie sestry, ktoré sa narodili ako dvojičky a spoločne odvádzajú skvelú prácu. A dve mladšie sestry. Jedna navštevuje rovnako školu ako on, len o 2 ročníky nižšie pričom tá najmladšia, ktorá bola schopná si obmotať starého otca dokonalo okolo prsta, sa ešte len naučila chodiť. Jediný mužský potomok, kladie sa na neho ohromné bremeno, ktoré samozrejme s úsmevom na tvári zvláda.

Minulosť: Ragnar sa narodil ako v poradí tretie dieťa. Ak sa to vôbec tak dá nazvať. Je to zvláštne, no v momente ak sa niekto pozrie na jeho dve staršie sestry určite by povedal, že sú ako jedno. Pretože jedna bez druhej nedajú ani len ranu. A to doslova! Keďže z nich sa postupne stalo jedno z najznámejších duo v odvetí metlobalu. Kedy neberú ohľad na to, či pred nimi sa nachádza starší človek alebo nejaký nabúchaný muž. Aj napriek tomu, že sú piati súrodenci, Ragnar je ako jediným tým, kto má mužské zastúpenie. Samozrejme, že v niektorých ohľadoch to je ťažké počúvať v momentoch, kedy je doma tie reči z pohľadu žien. No aj napriek tomu, je medzi nimi to puto súrodencov, kedy jeden na druhého nedajú dopustiť. V ich rodine je to pomerne normálne. Rodina je vždy na prvom mieste a v okamihu, kedy by sa niečo dialo, nestálo by im v ceste nič.
Všetko sa to stalo v momente, kedy pozoroval ako jeho sestry doma trénujú. Ako na ich domácom ihrisku poletujú sem a tam len aby nabrali dostatočnú rýchlosť. Pozeral sa na nich s obdivom do momentu, kedy ho nejaký zvuk nevyrušil. Ragnar mal možnosť pozrieť sa na leva, ktorý stál za ním. Otočil sa, no neurobil ani len jeden krok vpred ani vzad. Nepremýšľal nad tým, na miesto toho sa pozeral do jeho očí. Videl v nich odvahu, rovnakú ako vnímal aj v sebe samom, pričom k nemu natiahol ruku. Lev sa zmenil na pozvánku do školy a tak sa mohla začať nová kapitola jeho života.
Po tom ako sa dostal do koľaje, ktorú by si možno ani on sám nevybral, nedalo by sa povedať, že je úplne nadšený. No tak ako rok za rokom sa chýlil ku koncu pochopil, že to bola tá jediná cesta tam.
Po tom ako svoju vášeň a nadanie videl v premieňovaní, začal sa tomu venovať čo najviac. Mal rád výzvy, stále ich má a chce mať pri sebe ľudí, ktorí by ho motivovali k tomu, aby sa dostával stále dalej a dalej. Niekoľko krát sa dostal už do konfliktov, no nebolo to z toho dôvodu, že by niekomu hrozil smrťou alebo, žeby niekoho ohrozoval na živote. On je tým človekom, ktorý niekoho pozoruje, sleduje jeho pád a na miesto toho aby mu ponúkol pomocnú ruku tak sa len pozerá alebo náhodou niečo za to chce. Je pomerne vynaliezavým človekom a taktiež pomstichtivým.

Povaha: ak by sme sa mali zamerať na jeho povahu, mohli by sme si k tomu urobiť dobrý čas a počúvať. Empatia? Nie je to veľmi slovo pre osoby, ktoré mu nie sú blízke. Ak niekto v jeho okolí trpí, samozrejme nie jeho vinou tak je to vec, ktorá ho takmer vôbec nezaujíma. No ak sa jedná niečo práve jeho priateľov alebo dokonca rodiny, tak si ten daný človek musí dávať na neho pozor.
Nedalo by sa hovoriť o tom, že je zlým človekom. To rozhodne nie, mohli by sme ho zaradiť k neutrálu, ubližovať niekomu len tak pre vlastnú radosť? To ho veľmi nenapĺňa a nechápe, prečo to tak niektorí robia. No ale ako už bolo spomínané v momente, kedy človek siahne rukou alebo čo i len zlou myšlienkou na niekoho, kto mu je pomerne blízko, tak lietajú blesky z jednej strany na druhú.
Vynaliezavosť je taktiež jednou z vlastností s ktorou sa tajiť nemusí. Pretože v momente ak pred sebou vidí nejakú prekážku, tak príde na ten správny spôsob ako ju obísť. Nemá rád ak sa pred ním nachádza niekto, kto si myslí, že je niečo viac ako ľudia okolo neho. V momente, kedy sa pred ním objavuje dokonalá arogancia tak nemá ani len tú najmenšiu chuť niekomu vôbec odpovedať. Na miesto toho mu dá presne to, čo ten človek nechce. Absolútnu ignoráciu.
Milý pohľad, dokonca aj úsmev ktorým okolo seba vyžaruje pozitívnu energiu. Kto by toho krásavca nemal vlastne rád? Dokáže si podmaniť mnohých ľudí a to len z toho dôvodu, že vie kedy má niečo povedať, kedy má zasa mlčať. Kedy sa má naopak usmiať a niekoho uchlácholiť. Nemusí byť vodcovským typom, to prenecháva ľudom okolo seba. No taktiež sa vo svojom živote určite nerád zastáva nejakých posledných priečok. To rozhodne nie! Pretože každá výzva u neho musí byť zdolanou. Niekto by povedal, že má zamilované oči, že jeho pohľad by nikdy neublížil. No v skutočnosti o láske ani len nesníva, pretože vždy ked sa nachádzal v nejakom vzťahu mal pocit, že mu niečo chýba.

Domáce zviera: fénix
Fc: Adam gallagher

meno postavy: Solène Clélia Lémery (Marcovici)
vek postavy: 19 let
fakulta: Sphynxond, v současné době vyučuje jako pomocná profesorka Temných proroctví a kleteb
rodina:
Její rodina patří k těm zvláštním, značně vyhraněným a plným pravidel. Svobodné dívky nesou jméno Lémery do doby, než se provdají, poté automaticky přebírají přízvisko manžela. Muži v rodině naproti tomu vždy nosí příjmení otce. Je známo, že děvčata bývají mnohem citlivější vůči temnotě a často se na nich tyto vjemy podepisují. Není novinkou, že několik z nich si díky tomu sáhlo na život, jiné se zbláznily. Nesou si jakési prokletí, avšak právě citlivost jejich smyslů je vyhledávaným artiklem a jen právě proto jejich rod ještě nevymřel.
Rod Lémery původem pocházel z Francie a stalo se jakýmsi nepsaným zákonem, že všichni členové domácnosti hovoří francouzsky.
Matka: Antoinette Solagne Marcovici (Lémery) - půvabná žena, za níž se otočil nejeden muž. Pro svou krásu bývala obdivována stejně jako pro svůj zvláštní talent. Bohužel vlivem času se začala poddávat šílenství. V současné době je hospitalizována.
Otec: Dragoslav Marcovici - poněkud despotický otec vyžadující v domácnosti určitá pravidla. Ač obdivuje talent své jediné dcery, Solène, jeho pozornost směřuje především na výchovu mladšího syna, Cristinela, nadaného především v oboru temných umění. Svým způsobem je rád, že nemusí sledovat úpadek drahé Solène, stačilo, že se musí potýkat s šílenstvím její matky, Antoinette.
Cristinel Marcovici - šestnáctiletý bratr okouzlující Solène, talentovaný mladý muž, před kterým leží zářivá budoucnost. Jediné, co vrhá stín jeho směrem, je právě rodinné prokletí ve formě šílenství. A tak čeká, až si někdo jeho drahou sestřičku odvede.
minulosť:
Už od prvního dne, kdy se naučila chápat podstatu světa, věděla, že jednoho dne ji rodinný dar promění v trosku. V člověka, který není schopen ničeho než kývání se dopředu a dozadu a nesmyslného blábolení. Prokletí rodiny Lémery se podepsalo na malé holčičce, ještě nevinném dítěti, které nedokázalo pochopit, proč zrovna ona má život předem nalinkovaný. A kdo by vůbec po někom takovém toužil? Po ženě, co se jednoho dne zhroutí? Po ženě neschopné bojovat s vlastními démony?
Vliv matky se na ní z části taktéž podepsal. Sledovala, jak půvabná Antoinette propadá šílenství, ze dne na den se mění, trpíc představou, kdy se toto stane i její budoucností. Otec se pokoušel své děti před matčinými nářeky a bolestí ochránit, nastavoval tvrdá pravidla, nutil je učit se nebo se věnovat jiným povinnostem, dokud nepřišel jejich čas - postavit se strachu. Ten den, kdy prve viděla lva, přimrzla na místě. Kdo by se nebál řvoucího tvora, jeho okázalosti a ostrých zubů? Jenže Solène v tom viděla i jakési vykoupení. Pokud uteče dostatečně daleko, nebude muset snášet matčino ničení se bludy a třeba se svůj dar naučí lépe ovládat. Přistoupila blíž, natahujíce se po lvím čumáku, dokud se přímo před ní neproměnil v pozvánku do školy v Durmstrangu.
Její školní léta patřila k vykoupení se. Nemyslela na bolest, naopak se po hlavě vrhla do učení. Její talent se dal kategorizovat k těm mimosmyslovým, dokázala rozeznat, že se něco temného mělo stát - vídala jednotlivé náznaky, dávala si dvě a dvě dohromady. Už několikrát takto zachránila někoho ze studentů, kdo se měl stát obětí nějakého neštěstí či hloupého studentského vtípku, co se snadno mohl zvrtnout v masakr. Pokaždé ale zůstávaly bolesti hlavy, na které trpí do této chvíle a pocit ztráty kontroly nad vlastním životem. Že by se stávala obětí vlastních schopností?
Později absolvovala závěrečný test a bylo ji nabídnuto místo v profesorském sboru jakožto mladší, spíše pomocné profesorce, která nyní prvním rokem vyučuje.
Půvabná tvářička se snadno zapamatovatelnými ostrými rysy, jež vás přinutí si ji vybavit i dlouho poté, co zmizí v tichých krůčcích odnesená vánkem. Výraz očí? Ustrašený, jako by se za každým rohem měl skrývat bubák, vlastní malá noční můra. Záplavám kadeří vládne rezavý odstín. Zrz, kterou si na slunci velmi často můžeme splést s ohněm. Kroky jsou ladné a tiché, připomínající pohyb baletky, která nikdy nezakopne, téměř jako by se vznášela nad zemí. Povahově se blíží spíše k nevinným vílám, což vypovídá o tom, že se rozhodně nedá zařadit mezi ty čarodějky, jež se zabývají magii temnou a zakázanou. Lehká nedůvěra zračící se v hlubokých karamelových tůňkách, co nejednoho stáhly do svých hlubin, dokazuje nejistotu při možnosti svěřit svůj život do cizích rukou. Společnost pro ni tvoří nepochopenou strukturu, do níž se po hlavě nehrne, nerozumí touze navzájem si podkopávat nohy, ubližovat si a týrat se.
Povětšinou zůstává tichá a nečinná. Na první pohled se může zdát tato drobná dívenka dobře získatelnou kořistí, která nemá šanci se ubránit, ovšem do jejího rodokmenu patřily mocné čarodějky, díky níž se Solèniny síly staly krapet nekontrolovatelnými a zcela odlišnými než ty, jimiž vládne mladší bratr. Alespoň že má svého věrného přítele Whispera, co jí v nebezpečných situací určitě vypomůže, proto se za žádnou cenu nesmíte spoléhat na to, jak drobně a bezbranně tato dívenka vypadá. Je to sice milá bytost, která všem ráda pomůže, přesto však není radno si s ní zahrávat. Pořád v sobě má ukryté alter-ego v podobě magie, dravé a bolestivé, které se ji za každou cenu bude snažit uchránit před nebezpečím a podpálí každou překážku, každého škůdce rozhodnutého zmarnit život tohoto prakticky nevinného kvítku. Charakter v jejím nitru, který nezná mezí a nedělá mu žádný problém přinutit drobnou čarodějku, aby se bránila se zbraní ostřejší než je katův meč. Přesto to ale neznamená, že byste se jí měli bát. Jen byste se měli za každou cenu snažit vypadat co nejméně nebezpečně. Tak, aby se nemusela objevit paranoidní stránka této okaté holčičky. Tak, aby nezačala pochybovat.
Bohatá fantazie jí rozhodně nechybí a na život bratra by mohla přísahat, zda někdy svůj dar použila na něco nekalého. Znamená to, že se zavírá do potemnělé věže, kde čerstvě začala vyučovat předmět pasující především na její abilitu, jako by si potřebovala dokázat, že neumí pouze ubližovat. Že její schopnosti nepřináší ztráty na životech. Jako kdyby snad svět chtěl původně stvořit malou vílu z pohádek, jenže se mu v tom snažil někdo zabránit a vznikla čarodějka. Čarodějka, která tuší více než je zdrávo. Kterou temnota pomalu ale jistě stahuje do hlubin pekla.

Co se týče jejího vztahu s muži, je to trochu složitější téma. Není to zrovna záležitost, o které se dokáže bavit před ostatními bez zbytečného přívalu rudé barvy na tvářích. Není zkušená, ač jí je devatenáct jar, přesto se při každém začátku nového vztahu chová naprosto nechápavě, jakoby jí to všechno bylo skryté a ona měla strach z toho, co po ní ten druhý bude požadovat. Jejich společnosti se ze všech sil pokouší vyhnout, ovšem je pravda, že si raději tvoří přátele a těm, co chtějí být něco víc, se snaží utéct, skrýt, zmást je při cestě za ní. Láska je pro ni neznámý pojem, jemuž nedokázala ještě porozumět. A pokud přeci se do ní někdo zamiluje, neměl by spoléhat na její první krok. Stejně tak, jako že odpověď bude pozitivní. Možná je to hodná holka, přesto nerada odpoví lží jen pro to, aby tomu dotyčnému neublížila.

Prezývka: Wik
Meno: Regina Rosier
Vek: 15 rokov ( 5. Ročník )
Fakulta: Wolverklaue
Rodina: dalo by sa tu písať celé hodiny o jej rodokmeni. Predsa len meno Rosier vo svete niečo znamená. No možno by sme sa mali sústrediť na tých hlavných ľudí. Ak by človek mal očakávať, nejaké vrúcne slová o jej matke, určite by bol na veľkom omyle. Aj napriek tomu, že Regina sa snažila zo všetkých síl o to, aby časom bola na ňu matka právoplatne hrdá, stále tam cítila určitý chlad, ktorý sa k nej dostával. Vypočula si od nej mnoho rozprávok o tom, že by mohla byť potomkom najznámejšieho čarodejníka všetkých čias, že v jej žilách koluje práve Grindelwaldova krv, no v skutočnosti ona sama cíti a dúfa, že to vonkoncom nie je pravda. Nechcela aby niekto podľahol rovnakému šialenstvu ako jej matka a myslel si niečo, čo nie je pravda. Ďalej sa dostávame k jej staršiemu bratovi, ktorý pre jej šťastie alebo nešťastie študoval inú školu ako práve ona. Aj napriek tomu, že to nie je jeden z tých ukážkových vzťahov, vie, že v momente ak by sa niečo malo diať, môže sa na neho spoľahnúť a rovnako to bolo aj v jeho prípade. Netreba samozrejme ani zabudnúť na jej milované sesternice, ktoré študujú na rovnakej škole ako práve ona sama. Andromeda Black a Bellatrix Black.

Minulosť: Regina sa narodila ako inak do čistokrvného rodu, ktorý bol už tuším popreplietaný z každých jediných strán. Ako malá sa musela naučiť disciplíne, musela sa naučiť rôznym kultúram čarodejníckeho sveta a taktiež aj prísnu etiketu v spoločnosti. Nemohla si dovoliť správať sa inak, ako to bolo vyžadované. No a možno to bol ten vznik toho, že si to postupne Regina začala aj vychutnávať. Či sa jednalo šiat, ktoré museli byť dokonalo upravované alebo spoločnosti ľudí, ktorí mali nejaké to meno. Nechcela, nemohla sa stretávať s niekým, kto by bol tak povrchným, kedy by s nimi strácala len svoj drahocenný čas.
Všetko to začalo v dobe, kedy sa nachádzala v ich rodinnom sídle takmer sama. Nemala po svojom boku svoju matku, ktorá by ju dokázala viesť určitým smerom. Prečo aj? Podľa jej slov by sa mala Regina postaviť na nohy sama, okúsiť aj padnutia na zem a nech je schopná sa na nohy postaviť bez toho, aby niekoho žiadala o pomoc. Niekedy ju jej rady, veci zraňovali no napokon vyformovali to, kým sa stávala. Regina sa prebudila uprostred noci na zvláštny praskot vedľa jej postele. Nestihla sa ani len prebrať, nestihla takmer ani len poriadne otvoriť oči, pretože na posteli práve pred jej tvárou stálo obrovské zviera, ktoré na ňu ukázalo svoje tesáky. Jej srdce jej bilo v tom okamihu ako o závod. Kedy nevedela či sa má pohnúť alebo sa pokúsiť utiecť od zvieraťa. Utiecť by znamenalo vzdať sa, aj napriek tomu, že by si zachránila svoj život, určite by to nič nevyriešilo. Zviera predsa len muselo byť múdre a rýchle. Kvôli tomu sa rozhodla pre niečo iné. Pozrela sa mu priamo do očí, rukami sa ocitla pred jeho tlamou a následne z hrdla vydrala podobný hlas, chcela ho zastrašiť. Ked sa lev v tom momente zmenil na list, ktorý si prečítala a zistila, že je prijatá na školu, jej srdce sa ešte o čosi viac rozbúchalo.
Regina sa dostala na školu kvôli svojej odvážnosti a nebojácnosti. Po tom ako sa dostala do koľaje, ktorá jej vyhovovala už od prvého počutia, na jej tvári sa objavil malý úsmev. Vedela, že práve tam nájde svoje pravé miesto. Predsa len nebola z ich rodiny prvou, kto sa dostal práve na t školu a dokonca aj do tej koľaje. Jej sesternica bellatrix, to mala rovnako. Niekto by dokonca povedal, že mladé dievča v nej videlo určitý vzor. Niekoho, koho mala právo obdivovať. A to bol len jeden rok medzi dievčatami. Regina zistila svoje nadanie v čiernej mágií.

Povaha: milá tvárička, na ktorej človek nenájde ani len jednu malú chybičku. Kto by len na prvý pohľad povedal, že to je niečo, čo sa môže počas niekoľkých sekúnd takmer okamžite zmeniť? Spočiatku, ak sa človek pozrie na milé, mladé dievča, vždy dokonalo upravené, ktoré vie ako sa má správať, určite si predstaví nejakú naivku, ktorou by mohol hýbať sem a tam. Hlúposť! Pretože práve tá milá tvár, pohľad, ktorý by nemohol nikomu ublížiť a úsmev, ktorý by mohol roztopiť každé jedno srdce dokáže človeka si obmotať okolo prsta takmer okamžite. A to ten daný človek si v niektorých okamihoch nemusí ani len uvedomovať. Regina sa pokladá za silného jedinca, neprejde ani len jeden deň bez toho, aby s niekým alebo osamote netrénovala. Miluje to, kedy môže pomocou svojho prútika niečo dokázať. A to ešte ani len nevie, že práve bolesť niekoho pred ňou je to, čo ju mierne uspokojuje.
Regina má rada ak dostane to, čo chce. Či to je okamžite alebo tou zdlhavou cestou. V niektorých prípadoch je pomerne vynaliezavý človek, ktorý sa len tak nedá odbiť nikým a ničím. Dá sa povedať, že je aj pomerne trpezlivým človekom no v momente, ak sa jej niečo nepáči, alebo sa jej nepáči niekoho prístup pred sebou, nemá problém ten milý ksichtík zmeniť na samotnú pohromu. Vtedy by sa mali mať ľudia na pozore. Má rada provokovať mužskú časť jej spolužiakov, venovať im svoje pohľady, niekedy aj svoj úsmev ak si to daný človek zaslúži a následne im podkopnúť nohy tým, že ich začne ignorovať. Pretože vie, že v týchto prípadoch jej netreba ani len mágiu, pretože muž sa dá ovládať aj inak. No tak ako každý človek aj ona má určité slabiny, slabé body na ktoré človek musí prísť. Napríklad ak by ju niekto postavil pred nejaké lektvary, nevedela by sa ani len pohnúť. Alebo premieňovanie! Oh to je v jej prípade kapitola sama o sebe, kedy by z hrnčeka dokázala vykúzliť divné stvorenie, ktoré by nebolo ani živé ani mrtve, samozrejme pohroma! Nedá sa povedať, že by bola dokonalou, ved takým žiaden človek nie je.
Domáce zviera: hyena
Fc: Sarah Gadon

méno: Alexander Naouri
Věk: 15 let (5.ročník)
Fakulta: Falkor
Rodina:
Rodina Naouri je stará rodina u které se dá její čistý kouzelnický původ prokázat až několik pokolení zpět do historie a může se pyšnit aristokratickými kořeny. Rodina je si založená na přísné hierarchii, kdy největší a poslední slovo má zde otec který neodpouští jakoukoliv nedisciplinovanost a neposlušnost.
Pro kouzelnický svět je tato rodina především díky významným znalostem v oboru léčitelství, kde dokázali využít své znalosti na takové úrovni že přispěli k rozvoji. Nepsaným pravidlem v rodině je aby se minimálně jedno z dětí které se narodí v budoucnosti věnovalo léčitelství.

Otec:
Laurent Naouri narozený ve Francii, rodinu vede přísnou rukou tak jako předtím jeho otec. Pro své děti se snaží být autoritou, krom disciplíny si potrpí na společenském vystupování a tak klade na své děti občas až přehnané nároky.

Matka:
Alisa Naouri se narodila v Rusku, její jméno za svobodna bylo Alisa Fominová která se na škole poznala ze svým stávajícím mužem Laurentem, po škole se vzali a mají spolu dvě děti.
Na škole vynikala v lektvarech, kde byla nejlepší z ročníku. Mezi její zálibu na škola patřil zpěv ale nyní se věnuje již pouze tanci.

Sestra:
Sofie Naouri je mladší dvanáctiletá sestra Alexe, která studuje v Krásnohůlkách. Když se před ní zjevila podobizna lva, nedokázala se na něj podívat jelikož ji ovládl strach a proto se nemohla dostat do Durmstrangu.

Minulost:
Alex se narodil jako prvorozený syn do čistokrevné kouzelnické rodiny což často dává bratrsky "sežrat" své mladší sestře ze kterou si často utahuje, škádlí, dělá legraci ale přesto ji vždy považoval za svojí nejlepší kamarádku a už od jejího narození na ní nedal dopustit a vždy ji bránil před světem. To že se narodil jako prvorozený mu dává v rodině jistá privilegia ale i povinnosti a především mu bylo vštěpováno to, že se nemá bratříčkovat s mudly a stejně tak i míšené rodiny, jelikož dle jejich rodičů v tom nebyl rozdíl a otec i matka v tomto názoru byli zcela nekompromisní.

Otec s matkou se v jeho deseti letech shodli a vybrali mu za budoucí ženu Dianu která je stejné stará jako on, rozdíl mezi nimi je pouze v měsících i když na první pohled tvořili zajímaví a harmonický pár, přesto Alex není nadšený z domluveného sňatku a nejraději by z celé domluvy se pokusil vykroutit a tak už od svých deseti let, vymýšlí jak tak udělat bez ztráty kytičky své rozhodnutí, ve kterém mu zatím však brání čest a disciplína vštěpovaná mu od dětství. Poprvé se s Dianou setkal v jejich domě v létě, kde jeho rodina byla pozvána na formální oběd aby se budoucí manželé mohli poznat. Měl to být zajímavý a především osudný večer a svým způsobem to byla pravda a však ne takové jak by si ostatní představovali.

V místnosti kde se měli budoucí manželé poznávali, vedli spolu dialog a pili čaj se Diana omluvila a Alex zůstal v pokoji retrospektivně pracovně otce Diany sám i když ne nadlouho ...
Zjevil se mu lev který byl ve stejné místnosti jako on. Alex necítil strach, nejprve si myslel že se jedná o nějaké ochranné kouzlo které má chránit místnost, když v místnosti nikdo z jejich rodiny není, nejprve se chtěl i on vzdálit z místnosti ale pociťoval ve svém srdci i mysli neutuchající pocit se lva dotknout ... zavřel oči a natáhl ruku.
Na místo sáhnutí si na hřívu lva nebo ukousnutí ruky se mu dočkalo toho překvapení v podobě pozvánku do Durmstrangu.
Byla to nejlepší zpráva toho dne a ještě větší radost než on sám měla jeho matka, která si přála aby nastoupil do Kruvalu, byla na svého syna vždy velmi hrdá a pyšná ale pro dnešní den více než kdykoliv předtím.

Když nastoupil do školy, byla mu přiřknuta fakulta Falkor kde ze začátku působil velmi uzavřeně ale během několika dalších týdnů se rozkoukal a brzy si tak udělal i spoustu přátel, vykazoval velké kvality po své matce v lektvarech a tak se rozhodl se jim věnovat na škole i nadále.

Povaha:
Náladový člověk, který se snaží převážně s lidmi vycházet v dobrém a snaží se větším problémům vyvarovat,často se ale pohybuje na hranici školního řádu a jeho chování i poznámky často působí jako drzé a nevychované.

Domácí zvíře:
Fretka

Foto postavy:
Douglas booth

Meno: Pandora Ch. Signoret
Vek: 15 rokov ( 5. Ročník )
Fakulta: Draklfos

Prezývka hráča: Denny
Rodina:
• Mohli by sme začať hlavnou vrstvou ich starého rodu. Jej pradedo, muž ktorý sa presťahoval s mladou ženou, ktorú si nemal podľa slov svojich rodičov nikdy zobrať, sa volal Oliviero Signoret. Keď opustil ich rodinné sídlo, stal sa vyhnancom. No to mu nezabránilo v tom, aby žil rovnakým životom aj naďalej. Oliviero bol vysokým, pohľadným mužom s dobrým zmyslom pre humor a ešte lepším vkusom na ženy. Jeho prednosti boli hlavne vo fyzickej sile, ktorej sa venoval na škole Durmstrang. So svojou manželkou Magrid, sa spoznal na školskej tradícií v poslednom ročníku. Už keď ju videl na nástupe v Bradaviciach, vedel že to dievča bude v jeho živote hrať veľkú rolu. Počkal si na to, kedy vyštuduje aj ona. Bola to jedna z tých veľkých lások, ktoré splodili neuveriteľných 7 krásnych detí. No my sa zameriame na ich dvoch posledných potomkov. A to práve Astrid a Otkar. V niektorých čistokrvných rodinách to bolo normálne no v ich prípade, kedy sa o ich tajnej láske ktorá určite nebola len súrodenecká dozvedeli rodičia, neboli z toho nadšený. No bolo radi, že ani jeden z nich nenájde zaľúbenie u nejakého čarodejníka, ktorý by toho nebol hoden. Ich rodina opovrhovala špinou ich spoločnosti. Ľuďmi, ktorí v krvi mali aj muklovsku krv nie len carodejnicku.

• Z ich vzťahu sa narodili šiesti synovia. Astrid chcela držať v rukách malé dievčatko no vedela, že jej to nie je súdené. Každý jeden na prvý pohľad rovnaký no boli rozdielnymi. Niektorých sa stali učitelia, medzi nimi sa našiel aj nejaký ten športovec alebo astronóm. Všetci avšak študovali na Bradaviciach. Ani jeden z nich b sebe nenašiel tú odvahu, ktorá bola podmienkou pre prijatie do Kruvalu.

• Najstarší syn, ktorý bol uznávaným hráčom prvej ligy sa zamiloval. Nikto to nečakal, dokonca to nikomu ani nepovedal. Možno to bolo tým, že rozdiel medzi nimi bol viac ako päť rokov. Po prvý krát, kedy sa videli on bol už hráčom a ona študentkou v Krásnohulkach. Láska, ktorá by sa dala opisovať v starých knihách. Mnoho ľudí očakávalo, že sa im narodí nejaký väčší počet detí. Veď doteraz to tak aj bolo, no v skutočnosti sa narodilo len jedno dievča, ktoré dostalo meno Pandora Chava Signoret.

Minulosť: Vždy bola poslušnym dievčaťom. Počúvala rodičov na slovo, no niekedy robila menšie problémy. V momente, kedy ju nikto nekontroloval, rada sa vplizila do rodinnej knižnice a pozerala si knihy, ktoré jej nepatrili. Najprv im nerozumela, prišli jej zvláštne no keď sa naučila čítať a prečítala si niekoľko riadkov pochopila, že jej rodina skrýva ohromné tajomstvá. Nedalo ju to, priam naopak chcela sa o tom naučiť čo najviac. Prečítať si všetko, na čo by dotiahla. No nešlo to, nevedela prečo ale dvere sa pred ňou začali v momente kedy na to prišli, zamykať. Jej mama vedela, že jediné dievča z ktorému dali spoločne život pôjde v jej šľapajach. Videla to v jej ladených pohyboch, krásnemu úsmevu na perách a jemnosti v hlase. Učila ju rôzne tance, ktoré kedysi učili ju. To ako sa má niesť z nôžky na nôžku ladne, nie ako nejaký buran. Ako si má vždy dávať pozor na to čo hovorí, ako sa obliekla a ako má upravené vlasy. No všetko sa zmenilo v jeden deň. Keď Pandora sa nachádzala na ich pozemku v bielom altánku, cítila niekoho pohľad na chrbte. No to nevedela že ten niekto nie je človek ale naopak, zviera. Mohla sa pozerať na mohutné zviera, ktoré bolo ako kráľom. Na jej tvári sa jej objavil úsmev. Nebol to strach. Pretože ona sa ho chcela dotknúť a obdivovať ho. Keď urobila jeden krok vpred, lev vydal zo seba dravý zvuk a zmenil sa na list. V očiach sa jej nachádzal malý smútok, pretože zviera bolo skutočne krásne. Po tom ako list ukázala rodičom, gratulovali jej. No radosť nebola v celej rodine. Pretože tí chlapci, ktorí sa nedostali do Durmstrangu nechápali, ako sa tam mohol dostať niekto ako bola ona. Niekto tak čistý a nevinný. Jej prvá cesta do školy bola zážitkom. Kedy sa na lodi potopila no vedela dýchať, bol to pre ňu neuveriteľný zážitok. Nebolo ani prekvapením, že sa počas rozhovoru ukázalo, že sa najviac hodí do koľaje Draklfos.

Povaha: empatické mladé dievča v ktorej sa skrýva dobro. Neublížila by človeku, možno ak by si to zaslúžil a ona by nemala na výber. No určite by to aj tak bola tá najväčšia dilema. V problémoch sa vie obracať, nesnaží sa na seba pútať pozornosť dokonca ani nezvyšuje hlas a snaží sa nájsť nejakú logickú cestu k vysvetleniu. To je možno to, čo mnohých vie najviac vytočiť. Rada pomáha tým, ktorý to potrebujú a zažiadajú si o to. Nechce byť stredobodom pozornosti, radšej je tá ktorá počúva ako tá, ktorá má niečo hovoriť. Takmer neustále je v knihách, pretože pri nich dokáže prísť na iné myšlienky. Je pomerne hanblivým dievčaťom, rozhodne nie je tá, ktorá by z ničoho nič k niekomu prišla a začala konverzáciu. Nemá rada ak niekto v jej okolí ubližuje svojim domácim miláčikom. To je niečo, čo ju vie naozaj rozčúliť. Niekedy sa stáva, že v spoločnosti niekoho, kto ju znervózňuje začne pokladať veľa otázok, mierne sa červenať alebo dokonca vynechávať slová, čo môže byť koniec koncov komické. No ona si to ani neuvedomuje. Má rada hru na klavíri, ticho ktoré sa na škole nachádza len niekedy. Knižnica je niekedy jej druhým domovom, kedy študuje aj to, čo by už nemusela. No štandard v jej odbore jej nestačí a chce byť jednou z tých najlepších.
Nemá veľa priateľov. No aj keď už nejakých má, rada pre nich urobí aj nemožné. Nie je naivným dievčaťom, ktoré by sa dalo niekým ovládať. Keď vie, že sa o to niekto pokúša, radšej sa otočí a ide svojou cestou. Má vlastný rozum a takto to aj ostane. Jej vášeň sa nachádza v runách, čítaní kníh, čítaní rôznych príbehov z minulosti a hranie na klavíri. Nikdy sa nevyhýba problémom, rada čelí výzvam a aj ked to môže vyzerať tak, že by jej na niečom nezáležalo nie je to tak. Ide si pomaly za cieľom. Pandora si to nechce priznať ale nosí okuliare. Nemá rada ak ju niekto v nich vidí, pretože si myslí, že jej vôbec nepristanú. Niekedy je dokonca vtipné vidieť ju čítať knihy bez nich, pretože oči žmúri takmer neustále.
Fc: Katya Miro/Felicity Jones (pouze gify)

Jméno postavy: Laurius Garnet Strand
Přezdívka hráče: Ciri
Věk postavy: 16 let – 6. ročník
Národnost: norská
Kolej: Draklfos
Hůlka: Tisová hůlku, blána z dračího srdce, dvanáct a půl palce, poddajná
Patron: Fénix

Rodina: Legendy vypráví o tom, že každý člověk je pouhou polovinou sebe samého. Po světě se údajně potuluje jeho ztracený díl. V případě kouzelníků čisté krve? Tam jde veškerá romantika stranou. Nejpodstatnější je dobré rodové jméno. Pokud má kouzelník dobrou rodovou pověst, je prakticky bezchybný. A norský rod Strand? Patří mezi ty původní starodávné rody, které si udržují vlastní tradice. V jejich znaku se nachází čirý diamant arcikam z toho vychází i rodinný zvyk, že každý člen dostane jako druhé jméno právě nějaký drahý kámen.

Bjarni Quartz Strand – Lauriusův dědeček a jeden z předních Grindelwaldovích loajalistů. Kdyby Grindelwald svou revoluci vyhrál, zřejmě by se na rod Strand nepohlíželo skrz prsty, stejně jako na jiné rodiny, které padly v nemilost. Přestože se s rodinou stále stýká a je takzvanou hlavou rodu, na všechny, s výjimkou své snachy, zanevřel. K Grindelwaldovým myšlenkám se stále hlásí, ve svém přesvědčení je velmi zatvrzelý.

Frey Brookite Strand – Bjarniho syn, který zasvětil celý svůj život tomu, aby napravil rodinnou pověst. Se svým otcem se v mnoha názorech rozcházejí, avšak Lauri k němu velmi vzhlíží. Tento tmavovlasý muž, ostrých rysů je skoupí na slovo, málokdy se usměje a na své děti klade vysoké nároky. Sám se jim snaží jít příkladem a spíš než otcem, je pro ně přísným učitelem.

Rozalia Strand (za svobodna Aravay) – Vůbec jediný poklesek v životě Freye Stranda byla právě jeho manželka, tato éterická maďarská víla si i přes porod tří dětí ponechala svůj něžný zjev. Byly to zřejmě její oči, ty tmavé tůně podobné hořícím uhlíkům, které k sobě připoutali pozornost norského čaroděje. Je také jedna z mála osob, která dovede na kamenné tváři svého muže vyčarovat úsměv. Přestože Lauri lásku, která překoná všechna úskalí, bere velmi skepticky, cit, který k sobě chovají jeho rodiče právě za tu nezničitelnou lásku považuje.

Kory Uvite Strand a Gyda Amesite Strand – Lauriho starší bratr a pokračovatel rodu. Stejně jako Laurius, také on byl studentem Kruvalu. Kory je pravým opakem svého bratra, je bouřlivý, neklidný a tvrdě si prosazuje svůj názor. Nijak se netají svou nenávistí k mudlům a pokud někdo v jeho přítomnosti ukáže slabost, neštítí si ji využít ve svůj prospěch. Jde si tvrdě za svým, ať už ho to stojí cokoli.
Naproti tomu Gyda, tento světlovlasý anděl je snad jediným pojítkem mezi oběma bratry. O tři roky mladší než Lauri, také studentka Kruvalu prokazuje své nadání v oblasti věštění. Gyda je velmi křehké děvče, pro které je každý nový den velkým bojem.

Minulost: Laurius Garnet, tak znělo jméno druhorozeného syna norského čistokrevného rodu. Pro tmavovlasého kloučka byl celý život pevně strukturovaný. Jakoby se snad jeho táta, muž, který je snad pro každého kluka hrdinou, bál, že se z něj vyklube zlý černokněžník. Přísné otcovi pokyny byly něčím, co by chlapci dělalo vrásky na tváři. Pro děti je všechno jednoduché, vidí svět takový, jaký by měl být a pokud jim jsou dávány příkazy a zákazy? Buď se jim podřídí a nebo se budou vzpouzet. Lauri  byl přesně na pomezí těchto dvou skupin, nesnažil se podlamovat autority, na druhou stranu si však nevystačil s pouhým příkazem. Nebyl loutkou na provázkách, která se přikyvuje a přebírá si to, co by měl jako správný čistokrevný kouzelník vyznávat. Malý chlapec, který své útočiště nejčastěji hledal v knihovně nebo psinci měl jen malé povědomí o tom, proč se otec rozzuří, kdykoli se začne bavit s dědečkem. To se mělo však brzy změnit.

S příjmením Grindelwald se setkal hned na prvním banketu, kterého se měl účastnit ve svých sedmi letech, vyšňořený v nádherném novém hábitu, který byl ušit přesně k této události. Choval se přesně jako mladý gentleman, snažil se bavit na úrovni, jak se staršími čaroději, tak i s dětmi jeho věku. Byla to zvláštní maškaráda, která ho dostala do světa dospělých. Zážitek se stal tím nezapomenutelný, že jeden z kouzelníků jeho tatínka slovně napadl. Lauri velmi dobře poznal, jak to v jeho otci doutná, že je vzteky celý bez sebe, byl však aristokrat, těm nepřísluší dávat své city najevo.

Po této události se přísná výchova snad ještě zintenzivněla, Lauriho největším rivalem se stal jeho bratr, který nevynechal ani jednu příležitost, aby ho pokořil, byl lepší než on, ať už šlo o tanec, jízdu na koni, četba nebo šerm. Soutěžení bylo přátelské, nutilo oba se zlepšovat. Vztah mezi bratry se však celkově změnil, když se Kory dostal do Kruvalu. Jeden rok stačil, aby se sourozenci odcizili, vznikla mezi nimi neprostupná propast. Laurius nevěděl, jak probíhá zařazování do Kruvalu, v jejich rodině bylo zvykem, že tuto zkoušku každý podstoupí sám. Neviděl, jak se Kory postavil lvu, získal si jeho důvěru. Právě proto ho překvapilo, když se v psinci právě když čistil kotce, objevil mohutný lev. Šelma nepůsobila krotce, krčila se jakoby na něho chtěla skočit, rozsápat ho. Celkový zjev však klamaly jantarové oči, které k sobě chlapce vábily, němě mu slibovaly, že mu nebezpečí nehrozí. A právě ten pohled ho přiměl, aby se zvedl a natáhl ke lvovi ruku. Dřív než se však stihl dotknout čumáku, se z predátora stal nažloutlý dopis. S pečetí kruvalské školy a adresovaný jemu.

Toto byl první krůček k jeho životu kouzelníka a ten druhý? Vstup na loď a pozdě večer zařazení do koleje Draklfos. To neskutečné štěstí ze získání nového společenství nezastínilo nic ani temný pohled staršího bratra. Nový příběh začal, ale mosty mezi nimi? Ty byli definitivně spálené.

Povaha: Jaký je vlastně Laurius Garnet Strand? To je otázka, na kterou by snad nedovedl odpovědět ani on sám. Někdo hledá podobnost sebe samého v předcích, snaží se vyčíst, jak by se měl chovat on sám. A Lauri? Podobá se svému dědovi, který věrně následoval černokněžníka, jenž málem způsobil pád kouzelnického světa? Nebo snad svému otci, který zabředl v minulosti ve snaze odčinit, co spáchal jeho vlastní otec a tak na něj naložil obrovské břemeno. Nepřirovnal by se ani k jednomu. Rád si hledá vlastní cestu, utváří si vlastní názory na to, jak se chovat, jak jednat. Vlastní přesvědčení se nebojí vyjádřit, veřejně se s ním prezentovat, ať už by šel proti všeobecnému názoru nebo ne. Je až překvapivě pozorný, dovede postřehnout drobné detaily, které jsou obvykle přehlíženy, ať už jde o úvahu v knize nebo snad člověka, který se ho snaží zmást milými slůvky a příjemným vystupováním. Proto je také těžké ho zmanipulovat, dostat na cestu, kterou by si normálně nevybral. Další z vlastností je cílevědomost, Lauri je sportovec, který se věnuje Famfrpálu a veslování, tyto dva sporty v něm vybudovali jistou potřebu vytyčovat si cíle a překonávat překážky, nedovede se spokojit s faktem, že se nerozvíjí, strnul na jednom postu a neposouvá se nikam dál. Ruku v ruce jde právě s touto vlastností tedy také soutěživost, ovšem ne ta nezdravá, kdy pro vlastní výhru je schopný jít i přes mrtvoly. Má pevně zakořeněný morální kompas, který mu zamezuje jít sobecky za naplněním vlastních priorit. Dokáže tedy velmi dobře vnímat hranice, které mnoho jeho spolužáků nevnímá. Ale Lauri? Je příliš hrdý než aby se snažil někoho porazit zpátečnicky a ukázat mu, že z něj má strach. Pro tuto svou vlastnost by se dal mylně označit za hlupáka, který naivně nastavuje záda v myšlence, že se každý člověk bude snad chovat podobně jako on. Je houževnatý už jako malý kluk dokazoval, že se snadno nevzdá a právě jeho otec měl lví podíl, že především tuto vlastnost vybrousil do dokonalosti. Je to pohon k naplnění vizí, které se mohou zdát nesmyslné a nesplnitelné. A Lauri? Ten nemá náturu člověka, který by se vzdával. Loajalita, to je vlastnost, které si nesmírně cení, sám je schopný nabídnout přátelství i osobě, u níž by se pouhá myšlenka na rovnocenný vztah zdála nemožná, nicméně zničit právě takové pouto? To je až překvapivě složité a severský čaroděj? Není hlupák, který by se nechal dobrovolně podvést. Odpustí, ale nikdy nezapomene.

Mazlíček: Sloughi Layla

FC: Josh Whitehouse

Jméno: James Archibald Mosby
Věk: 16
Výška: 165 cm
Váha: 60 kg
Ročník: 6.
Národnost: Američan
Fakulta: Falkor

Rodina:
James pochází z rodiny která je velmi bohatá a proslulá, ale jeho rodiče na něj neměli příliš času, avšak jeho matka mu to poměrně bohatě vynahrazovala. Jeho otec se jmenuje John Mosby a matka Franceska Leveaul-Mosby, jeho prostřední jméno Archibald má po dědečkovi od kterého zdědil cibulačky z Americké Občanské Války.

Charakteristika:
James je velmi bystrý člověk, je poměrně malého vzrůstu ale je velmi rychlí a obratný. Není nijak extra společenský ale má pár dobrých přátel, spíše nemluví když nemá co říct než aby mluvil jen aby mluvil. Je velmi aktivní, rád hraje famfrpál a je i v týmu své fakulty a to jako střelec, také má rád různá kouzla a dle jeho názoru jsou nejlepší bojová kouzla, ale například o bylinkářství nebo starání se o magické tvory se vyjadřuje jako o „sázení kytiček“ a „kydání hnoje“, jedinou vyjímku tvoří jeho milovaný vlčák Alex, toho má už od mala a má ho hodně rád. Je to poměrně dobrý student ale jak jsem psal tak z bylinkářství a starání se o magické tvory nemá příliš dobré známky protože ho to nebaví ale ve všem ostatní je dobrý.

Minulost:
James vyrůstal poměrně sám protože byl jedináček a jeho rodiče neměli příliš mnoho času, na druhou stranu se mu to matka snažila vynahradit a tak ho docela rozmazlovala. Jeho rodina byla velmi bohatá která pocházela z Jihu USA jeden jeho předek byl dokonce generál Konfederovaných Států Amerických. James je velice hrdý na svou minulost a má z té doby i hodinky ale sbírá i různé další věci z minulosti. Už od mala se pod vedením otce velmi zajímal o magii. Když jednou v noci zaslechl řev lva docela se bál ale něco ho vytáhlo ven až se našel jak stojí před domem a na něj hledí lev, bál se a docela dost takže tak stál asi půl hodiny ale nakonec sebral odvahu a přiblížil se ke lvovi, přitom si pořád opakoval že to musí být něco jiného že tady nemají lvi co dělat, když se dotkl lva tak ten se proměnil na pozvánku do školy. Když ho přijali na Kruval byly jeho rodiče velmi pyšní a i když to má poměrně daleko tak ho v tom podporovali a všechno zařídili. Od jeho prvního nastoupení na školu odhalili jeho vášeň pro létání a bojová kouzla, akorát způsobil občas menší rozruch se svým mazlíčkem který nějaké jeho spolužáky děsil. Ve třetím ročníku získal pozici střelce v famfrpálovém týmu své fakulty a na této pozici je velmi úspěšný.

Mazlíček:
Alex je jeho domácí mazlíček, je to Československý Vlčák a je mu už patnáct ale díky kouzlu bude žít podobně dlouho jako člověk. James ho má už od svého jednoho roku kdy ho dostal k narozeninám. Je velmi přátelský a nikdy by nikomu neublížil, ovšem pokud by ten někdo neublížil Jamesovi.

Meno: Rodolphus Lestrange
Vek: 16 rokov (6. Ročník)
Fakulta: Wolverklaue
Rodina: rod Lestrange je dávnym rodom, pri ktorom korene dochádzajú až do veľkej Británie alebo do Francúzska. Rodolphus bol stále vychovávaný k tomu, aby svojej rodine prejavoval úctu a rešpekt. Bolo pre neho viac ako len pochopiteľné, že niekedy príde ten deň, kedy mu rodina vyberie nejakú vhodnú ženu a on sa s tým bude musieť zmieriť. Nie je jeden z tých, kto by veril na lásku, chce uchovať ich rod čistým a rovnako veľkolepým. Tak ako jeho rodičia aj on je hrdý na svoje meno. Rodolphus má jedného súrodenca.

Minulosť: Rodolphus sa narodil do rodiny čistokrvných čarodejníkov. Nebolo prekvapením, kedy sa jeho schopnosti začali postupne prejavovať. Už od počiatku bol vedený k tomu, aby svoju rodinu rešpektoval. Vážil si rodičov a obyčajnými ľuďmi, ktorí nie sú jeho hodní nebral ako čarodejníkov. Rodolphus si postupne možno aj kvôli jeho rodine začal budovať averziu k mudlom, ktorých vonkoncom nevedel rešpektovať. Nebolo pre to prekvapením, keď dovŕšil vek 10 rokov, že sa pred ním objavil symbol školy, na ktorú rodičia dúfali, že niekedy pôjde. Keď sa pred ním uprostred noci objavila šelma, pozrel sa jej do očí. Ľadovým pohľadom, ktorý nič neprezrádzal. Nepohol sa ani len o milimeter. Keď videl ako sa lev postupne mení na list, bol za to rád. Dokonca sa do školy aj tešil. Jeden rok prechádzala druhým. Nachádzal si nových priateľov a prichádzal na to, že čierna mágia je niečo, čo chce študovať. Stane sa len málokedy, že sa človek od prvého momentu zamiluje do predmetu no bolo to tak. Rodolphus bol k tomu stvorený.

Povaha: Už od prvého pohľadu Rodolphus môže vzbudiť dojem chladného človeka. V očiach, ktorými sa pozerá na svet sa nič nenachádza. Žiaden smútok, radosť, hnev. Žiadna emócia. Je to len ľadový pohľad, ktorým sa pozerá na ľudí okolo seba. Rodolphus nie je tým zhovorčivým človekom. Zhovára sa len s určitými ľuďmi a povahami. S mnohými ľuďmi si nemá čo povedať. Z toho dôvodu nevyhľadáva ani ich spoločnosť. Má rád spoločnosť ľudí, ktorí ho rešpektujú. Nie tým chorobným spôsobom, kedy by si potreboval niečo dokázať. No nemá rád ak sa na neho niekto pozerá povýšenecky. Má rád ak ho niekto považuje za rovnocenného súpera od prvého momentu. On sám nie je tým, kto sa nad niekým prevyšuje. Vie, že to môže byť v mnohých prípadoch zlý úder. Rodolphus sa venuje čiernej mágií, má rád výzvy a rozhodne nepatrí k tým ľudom, ktorí by sa snažili okúzľovať dievčatá.
Domáce zviera: čierna vrana
Fc: jon kortajarena

Meno a priezvisko: Lucretius de la Porte
Vek: 17 rokov (6. Ročník)
Koľaj: Falkor
Rodina: Lucretius pochádza z dávneho talianskeho rodu veštcov. Nikdy nechcel byť ako jeho rodina. Po tom ako do rodiny prišli dvojičky, malo sa na ich rod usmiať šťastie. Ale každé jedno predvídanie do budúcnosti si berie svoju obeť. Prežil iba Lucretius.
Lucretius nemá tie najlepšie vzťahy s rodinou. Radšej sa im vyhýba, dáva im za vinu to, čo sa mu stalo.

Minulosť: Od narodenia cítil, že v rodine je ako piate koleso na voze. Nemal v pláne si ich lásku vyžiadavať nejakým spôsobom. Postupom času zisťoval, že mu to vyhovuje oveľa viac ako kontrolovanie každého kroku. Lucretius sa s levom stretol keď mal desať rokov. Boli to okamihy, kedy začal zisťovať, že aj v ňom sa nachádza mágia. Lucretius sa s levom stretol na narodeninovej oslave. Ak sa to tak dalo nazvať. Oslavoval sám so svojim rodinným škriatkom. Bol mu niekedy viac ako rodina. Bolo to smutné. Vidieť pred sebou leva v obrovskej veľkosti v ňom vzbudilo záujem. Pozorne sa pozeral na jeho srsť, ktorej sa chcel dotknúť. Keď natiahol ruku lev sa zmenil na pozvánku do školy.
Lucretius začal študovať na škole na ktorej sa ešte z jeho rodiny nikto nenachádzal. Bola to pocta a on to tak aj bral. Keď sa ukázalo, že veštenie je tým pravým predmetom pre neho snažil sa to odmietať. Z toho dôvodu vynechal jeden rok, pretože sa snažil o niečo iné. Postupom času zisťoval, že to tak skutočne je. Našiel v tom záľubu.

Povaha: Lucretius nikdy nebude vysmiatym chlapcom, ktorého by niečo rozosmialo do nepríčetnosti. Ak je v spoločnosti dobrých ľudí o ktorých vie, že im môže dôverovať, nemá problém rozprávať. Lucretius skôr pozoruje ako rozpráva. S rodinou nemá takmer žiadne vzťahy. Ak sa nachádza doma, jeden druhému sa vyhýbajú tak ako to len ide. Niekedy to je aj vtipné. Nesnaží sa o to, aby jeho vzťahy s rodinou boli lepšími.
V momente, kedy Lucretius našiel svoj dar vo veštení, zdalo by sa ako keby našiel aj priateľov. Niekto sa bál toho, čo dokáže. Nevedel to ešte ovládať a stávali sa určité nepríjemnosti. Ale Lucretius pochopil, že spôsobením bolesti človeka dokáže vidieť určitý okamih budúcnosti alebo minulosti. Nepotreboval na to nejakú guľu, tej nikdy nerozumel. Ale nechcel aby o tom vedelo veľa ľudí. Nechcel ubližovať aj keď to tak na prvý pohľad nevyzerá.
Medzi jeho kladné vlastnosti patrí to, že vždy dodrží svoje slovo. Nie sú to len slová vypustené do vzduchu. Má rád, ak to isté robia aj ľudia okolo neho. Je niekedy až prehnane úprimným. Nemyslí na to, že by to niekoho mohlo zlomiť. Ak áno, nepripisuje si k tomu žiadnu zásluhu.
Lucretius má aj záporné stránky. Kedy spôsobí niekomu bolesť, nevníma to rovnako. Niekedy, kedy cíti, že v jeho hlave sa nachádza zmätok, ktorý potrebuje ventilovať, vždy si nájde nejakú zámienku k tomu aby mohol vykonať to, k čomu bol predurčený.

Domáce zviera: prerastená tarantula vo veľkosti ľudskej hlavy.
Fc: David Castro

Jméno a příjmení: Lilith Mavis Auguste
Věk: 15 let (5.ročník)
Fakulta: Sphynxond

Rodina: Všechno to začalo tenkrát, když mladičký James Fitzgerald Auguste potkal v malebné vesničce v těch nejkrásnějších zákoutích Anglie mladičkou Thaliu Hawking - která ho zaujala nejen svým vzhledem, ale také svým charismatem, který by okouzlil snad každého. Bláznivě se do sebe zamilovali a vznikla z toho láska, kterou by měl prožít každý jediný človíček na planetě. A ačkoliv James měl už dávno svůj osud vepsaný ve hvězdách s jinou ženu, jejíž rodina byla velmi uznavanou, dal přednost své pravé lásce. Bylo to velké zklamání pro členy rodiny Auguste a tak se stalo, že ho už nadále přestali považovat za svého potomka a dědice. Mladý James si zachoval chladnou hlavu a i přesto si hrdě stál za svým rozhodnutím zůstat se svou milovanou. Mysleli si, že jejich krásný vztah nemůže už nic ohrozit, ale co osud nechtěl, Thalia zjistila, že čeká jejich malý uzlíček štěstí, který měl být výplodem jejich vzájemné lásky. Pro oba to byl tehdy ohromný šok, který se změnil v neutuchající obavy. O výchově dítěte nevěděli vůbec nic, stejně tak na dítě do té doby ani jeden z nich nepomysleli. Nemohli dát své maličké princezně to, co si právem zasloužila a tak se stalo, že krátce po jejím narození, předali strýci Lucienovi, který jediný byl schopný mladému páru pomoci a vzít si malou za svou. Byl v tom ale háček, který se obrátil v to nejhorší rozhodnutí, který museli Thalia i James, udělat. Stanovil podmínku, ve které jim dal jasně najevo, že se v životě Lily nesmí už nikdy objevit. A tak učinili rozhodnutí, kterého oba do dneška neskonale litují.

Lucien Maurice Auguste
Na první dojem působí celkem děsivě, ale jakmile promluví, zjistíte, že je to přátelský a milý chlapík, který by se rozdal pro celou svou rodinu a po pár jeho vyprávěních příběhů z jeho života a cest, si ho okamžitě oblíbí každý. Se slovy to jednoduše umí. Někdy dokáže být svérázný a tvrdohlavý, ale není to nic, co by kouzelný úsměv na tváři nespravil - to platí ale nejspíš jen pro členy jeho rodiny. A pokud se jedná o něco opravdu vážnějšího - pak se z něho stává chlap, který je až příliš ochranářský a není radno si s ním zahrávat. Pokud ho někdo naštve do nepříčetnosti, už ani úsměv nikomu nepomůže a hlas dokáže zvednout také - ale to se opravdu stává jen v případech, které on sám považuje za vážné.

Isabelle Margharet Auguste
Je to žena Luciena, která pochází z velmi váženého rodu Valleé. Jejich vztah se dá sotva nazývat pravou láskou, sňatek, který je prohlásil za manžely, byl jen pouhý výhodný obchod - stejně jako skoro všechny sňatky, které se uskutečnily v rodině Auguste. Její povaha je spíše chladná a narozdíl od Luciena, upřednostňuje sebe před svou vlastní rodinou. Tehdy byla razantně proti tomu, aby její muž přijal Lilith, která měla být pro jejich rodinu jen ostudou, ale nakonec svolila po podmínkou, že se nikdo nedozví, čí vlastně malá je. Díky uplacení se podařilo všechno ututlat a Isabelle nakonec vzala Lily za svou - ačkoliv se k ní vždycky chovala s jistým opovržením a lásky se od ní nikdy nedostalo.

Minulost: Lilith si nikdy nestěžovala na svou rodinu, vždycky se jí dostávalo tolik lásky, kolik jen potřebovala, až na jednu jedinou výjimkou, kterou byla její matka Isabelle. Nikdy nechápala, proč se k ní chová chladně a odtažitě - i přesto, že se jí snažila ve všem vyhovět a splnit její očekávání, nikdy to nebylo dostatečně na to, aby si zasloužila její pozornost a respekt. Jako malou holčičku jí to ranilo a vlastně do dnešní doby se nemůže smířit s onem faktem, že se jí tolik straní. Naneštěstí to nebyl jediný člen rodiny, který existoval. Její otec Lucien ji dokázal milovat nade vše, ačkoliv nebyla jeho a splnil jí prakticky každé přání, které jí na očích viděl. Má s ním vztah, který by si přál každý a rozhodně by na ní nedal dopustit. Vždycky stál na její straně; po jejím boku a za ta léta, se nic nezměnilo. Byli si velice blízcí (jediné, čeho se Lucien obává, až se dozví Lilith pravdu o její minulosti, když byla ještě malé ptáče). Často ji on sám naváděl, aby věřila neobvyklým přesvědčím a na různé bytosti, jejichž existence není objasněna. Ona však hltala každé jeho slov, ať už bylo pravdivé, či nikoliv, možná proto se často může zdát její chování vzdálené a zasněné.. Měla také staršího bratra, který se stal jejím velkým ochráncem a podporou ve spoustě věcech. I když se často škádlili, po každé, když šlo do tuhého, stáli při sobě jako jeden.

Stalo se to tenkrát, když se Lily potulovala po lesích a nechala se unášet kouzlem přírody, kterou tolik milovala. Byla myšlenkami jinde, když náhle zaslechla z povzdálí zvuky, které jí připomínaly lva. A nemýlila se! Opravdu po pár krůčcích ho mohla i zahlédnout a oněmět úžasem, přičemž se mu upřeně dívala do jeho očí. Vždycky měla pro strach uděláno a ačkoliv se v ní zmítal malý plamínek strachu, víc jí lákalo to temné neznámo, které jí k mohutnému zvířeti táhlo. Proto se k němu připlížila blíž, možná více než je zdrávo a to jen z čisté zvědavosti, načež ladně svou ruku natáhla k jeho čumáku. V ten moment se však lev proměnil v pozvánku, která se snesla pomalu k zemi. V první chvíli Lilith nic nechápala, ale jakmile se sehnula k obálce a přečetla si její obsah, bylo jasné, že v tomto okamžiku se jí otevřely nové dveře, které pro ni znamenaly jistou výzvu v jejím životě.

Nástup do školy byl náročný, protože poprvé byla oddělena od své rodiny, se kterou trávila doposud každičký den. První den chtěla utéct zpátky do svého domova, ale jelikož neměla v povaze být zbabělec, dala tomu všemu čas. A tak se nakonec stalo, že neudělala chybu, protože školu si oblíbila a se zařazením do kolej byla poté nadmíru spokojena. Našla si skvělé přátele, kteří jí vynahrazují rodinu v době působení na škole a učitelé, kteří na Durmastrang učí; s těmi nemá žádný problém. Lilith je takový typ, který chce umět nejlépe úplně všechno, ale ne vždy se jí ve všem daří. Líbilo se jí, když měla možnost se přiučit všemu, co škola nabízela, ale po prvním testu, který absolvovala, věděla, že práce s kouzelnými tvory by mohlo být to pravé pro ni.

Povaha: Je to přenašeč dobré nálady. Takové malé stvoření, které by vás nikdy v životě nechtělo zklamat a po každé se usmívá i na toho největšího bručouna pod sluncem. Je velice empatická, vnímavá a pokud jí kdokoliv požádá o pomoc, může se spolehnout, že Lilith podá pokaždé pomocnou ruku. Snaží se vycházet vstříc všem, i když to znamená, že ona sama z toho nic nezíská. Je to přesně ten typ člověka, který umí dodržet každý slib - a to i za předpokladu, že by jí to nebylo příjemné. Zkrátka a dobře, někdy to vypadá, že nezná slovíčko NE, což jí čas od času přináší spousty komplikací. Dalo by se říct, že právě to je jedna z těch vlastností, které by se měla zbavit; může se totiž také stát, že by toho někdo mohl časem i využívat.
Lily také nikdy nezkazí žádnou zábavu, vždycky jede na stejné vlně jako její společníci. Je to taková holka do deště, které se zavděčí každý. Nemá ráda, když jí někdo říká Lilith, raději upřednostňuje Lily, ale pokud ji někdo osloví jejím druhým jménem, rozhodně se na nikoho nenaštve; možná mu to přidá i bezvýznamné plusové body.
Jejím velkým koníčkem je kreslení a umění. Papír a tužka je přesně to, co vždycky u ní najdete, ale své výkresy a tvorbu neukáže jen tak někomu. Je to někdy velká tajnůstkářka! Většinu věcí, co nedokáže popsat slovy, dokáže zachytit na papíře. Díky této zálibě se stala také velkou perfekcionistkou, která si čas od času potrpí na detailech, což by ostatní mohlo rozčilovat. Stala se také svým nejpřísnějším kritikem, mnohdy nesoudí ostatní, za to přísně kritizuje sama sebe. Nemá ráda nedochvilnost, proto by měl mít každý perfektní výmluvu, pokud už se stane, že dorazí pozdě na domluvenou schůzku. Má tendenci zkoumat ostatní dopodrobna, vystihnout jejich kladné i ty záporné stránky a najít si cestu k srdci druhých. Pokud jí někdo lže do očí, může si být daný člověk jistý, že mu jen horko těžko odpustí. Je to jediná věc, na kterou si u ostatních opravdu potrpí.
I tak se zdá jako věčně usmívající se sluníčko - což vůbec nejsou rysy rodu Auguste. Vždycky vybočovala z řad její rodiny, to možná proto, že byla dcerou Thalii. Lilith byla její věrnou kopií. Ale! Takové vlastnosti ukazovala okolnímu světu, ale pokud se stalo, že si někdo nakonec opravdu našel cestu i k jejímu srdci, mohl zjistit, že nakonec má i své jiné stinné stránky. Měla ráda hlavně nebezpečné tajemno, které jí tak lákalo na různá zakázaná místa a vybízelo k nekalostem, ale byl to právě její perfekcionismus, který jí připomínal zásady, kterých by se měla držet. Jejích stinných stránek by se konec konců našlo plno, ale na to už si musí každý, který si k ní najde cestu, přijít sám.

Domácí zvíře: Kneazle
FC: Maia Mitchell

Jméno: Adrian Krumm
Věk postavy: 16 let
Fakulta: Wolverklaue
Rodina:
Minulost: Adrian se narodil do poměrně vlivné a úspěšné rodiny. Přeci jen jejich přijmení pro kouzelnický svět už něco znamenalo a jeho rodiče v něm měli své postavení. Rozhodně měl štěstí v tom, že se narodil právě Xavierovi a Margaret, kteří si nepořídili potomstvo jen z povinnosti, ale opravdu se dostal do milující a plnohodnotné rodiny. Už jenom proto bylo jeho dětství poměrně hezké. I přes tvrdou výchovu otce, se mu dostávalo stále prakticky všeho, co potřeboval a rozhodně byl vychováván správným směrem, i přestože se mu často zdálo nefér, že se po něm požaduje více, než po jeho o rok mladších sourozenců.
Mimo jiné byl už od mala seznamován s kouzelnickým světem, o kterém mu vyprávěli a tak ve chvíli, kdy se v jeho jedenácti letech před ním objevil majestátní lev, spíše na něj zůstal jen fascinovaně hledět, než že by se nějak vyděsil a jakmile se během několika sekund rozkoukal, odhodlal se k němu i přistoupit. Dřív, než se ho ovšem stihl dotknout, lev zmizel a namísto něj tam zůstala jen úhledná pozvánka na Kruvalskou školu, o které slýchával už od svých rodičů, takže během chvíle se už za nimi přiřítil i s pozvánkou a radostnými jiskřičkami v očích.
Od jeho setkání se lvem uběhlo jen pár měsíců, když přišel už den jeho nástupu na školu. I přestože nikdy nebyl příliš odloučen od své rodiny, byl v tuhle chvíli zvědavý a plný očekávání na nové prostředí. Rozhodně nebyl tím typem dítěte, které by se schovával za máminou sukní. Po příjezdu na školu si na nové prostředí rychle zvykl a začlenění se mezi ostatní pro něj taky nebylo zas tak těžké, obzvláště ve chvíli, kdo se dostal do Wolverklaue, ve kterém si zejména našel lidi, se kterými si rozumí.

Povaha: Od malička byl vychováván tak, aby rodina byla to nejdůležitější a tím se i do teď řídí. Zejména vůči svým mladším sourozencům, za které cítí jistou odpovědnost, vzhledem k tomu, že rodiče na škole nad nimi nemají žádný dohled. Mimo to s tím je i úzce spjatá jejich rodinná historka, týkající se právě dvojčat a jejich smrti, tím se právě jeho potřeba je chránit ještě zvyšuje a pokud by jim nikdo ublížil, nebojí se zajít opravdu daleko. Nedá na ně prostě dopustit a vzhledem k tomu, že jejich věkový rozdíl je pouhý rok, skvěle si s nimi rozumí a jsou to opravdu jeho nejbližší. Jinak by se nedalo o něm říci, že je zrovna andílkem a ani si na nic takového nesnaží hrát. Má rád, když jej ostatní respektují a pokud je třeba, nedělá mu problém si sjednat pořádek všemi dostupnými prostředky. Dokonce ani manipulace mu není cizí a často jí využívá pro svůj prospěch a pokud by se mu to zrovna hodilo, neštítí se těm, co pro něj nic neznamenají, bodnout kudlu do zad. Jednoduše mu jde hlavně o sebe a krom jeho rodiny existuje pouze pár světlých výjimek, kterých si nějakým způsobem více váží a nebere je jen jako prostředek pro vlastní zábavu. I přestože není ale někým, kdo by se hned s někým přátelil, společnost měl rád. Rád se bavil, chodil mezi lidi a nevadí mu být ani středem pozornosti, ale to, že ho někdo zná, může říct opravdu jen pár jedinců, kterým dovolil, aby ho poznali blíže. Ostatní ho spíše znají jen povrchně a mohou ho považovat možná až za někoho, kdo je arogantní a s egem dosahujícího až do nebes, což na druhou stranu není leckdy daleko od pravdy. Dalším velmi podstatným povahovým rysem je u něj tvrdohlavost. Jakmile si něco umane, je těžké mu to vymluvit, vlastně snad téměř nemožné a jde si za svým cílem obrazně řečeno i přes mrtvoly, čemuž napomáhá dost i jeho impulsivnost.
Mezi jeho světlejší stránky pak patří potřeba se zlepšovat. Nerad je dlouhodobě zaseknutý v jednom bodě. Také když chce a nebo to situace vyžaduje, dokáže se chovat podle společenských pravidel a zásad. Jinak by se dalo ovšem říct, že je takovou černou ovcí rodiny, z čehož si příliš nedělá. Možná mu to svým způsobem dokonce i vyhovuje.
Mazlíček: Mainský mývalý kocour
Fc: Xavier Samuel

Jméno: Evelyn Lova

Věk: 15 let

Kolej: Falkor
Předmět: Lektvary

Rodina: Tak jako každá jiná čistokrevná kouzelnická rodina, i ta Evelynina si držela odstup od mudlů a drželi si čistí štít čistokrevné rodiny.
Ilian Lova - Otec, který si potrpí na dobrém vychování a nebál se své děti potrestat jen za sebemenší prohřešek.
Katia Lova - Matka, je s Ilianem stejně stará. Provdala se za něj hned poté, co ukončili školu. Sňatek mezi sebou měli domluvený už od osmi let. Katia je hrdá žena a místo po boku svého muže si zasloužila za vše co dělala. Reprezentuje rodinu co nejlépe může a s Ilianem mají mezi sebou dobrý vztah.
Valentin Lova - Je o šest let starší než Evie. Po dokončení školy začal pracovat na zdejším Ministerstvu a dva roky na to si vzal Kinu Tsanev, aby spojili dva silné rody.
Nikolai Lova - Je o tři roky mladší než Valentin. Na škole byl dobrý ve Famfrpálu, a protože není nejmladší mohl se mu věnovat i profesionálně. Nikolai se na rozdíl od Valentina ještě neoženil, protože jeho budoucí žena, Lucy Ali, ještě nevystudovala.
Evelyn má i tetu, která se provdala za jednoho čistokrevného kouzelníka do Ameriky, se kterým má tři děti. Jiné další příbuzné nemá.

Minulost: Evelyn vyrůstala v čistokrevné rodině s tvrdou výchovou společně se svými bratry. I když byla nejmladší, musela umět vše co uměli její starší bratři, jen matka jí trochu šetřila, protože to byla dívka, na kterou se dlouho těšila. Vyrůstala v rodinném sídle daleko ode všech mudlů.
Dřív než se dočkala věku, ve kterém mohla začít navštěvovat Kruval, tak jako její celá rodina před ní. Musela se naučit správnému chování a reprezentaci svého rodu. Nikdy nesměla ukázat ostatním své slabosti. Otec jí naučil, aby nedůvěřovala každému koho pozná, nejdříve si dotyčný musel získat její důvěru, aby mu ukázala svou pravou stránku, pokud se tak nestalo, nadále k němu musela být chladná.
Po tvrdé výchově doma se konečně dočkala dopisu z Kruvalu a to v nečekané podobě. V ten den, kdy jí bylo jedenáct se probudila velice brzy. Na ten den se těšila už od doby, kdy poprvé promluvila. Když otevřela oči, spatřila jak malý lev sedí na druhém konce její postele. Jeho oči jí hypnotizovali, opatrně se zvedla z postele a došla k lvovi, ten jí dál neslyšně pozorovala. Natáhla ruku a pohladila ho, ten den dostala svůj dopis z Kruvalu a byla velice nadšená.
Ten rok se konečně Evelyn dostala do Kruvalského hradu za doprovodu svých starších bratrů, kteří jí konečně zasvětili do všech tajů zdejšího hradu. Dostala se do koleje Falkor a řádně reprezentovala svoji rodinu i kolej.

Povaha: Tak jak byla vychovávaná, tak se i chovala. Znala veškeré dobré mravy a na veřejnosti se vždy uměla skvěle chovat. Byla chladná k lidem, kteří se k ní snažili dostat až moc blízko než by ona sama chtěla a získat její důvěru bylo nemožné, ale ne že by to nikdo nedokázal. Má pár skutečných přátel z ostatních čistokrevných rodin, které má opravdu ráda a věří jim. Od mala je zvyklá na přepych a je také perfekcionistka. Někdy s ostatními dokáže argumentovat po několik hodin, dokud ten druhý neuzná svou chybu a neomluví se. V její rodině nejsou zvyklí na prohry a podle toho se také řídí Evelyn a její bratři. Její matka o ní vždy hovořila jako o křehké duši, ale to Evelyn nikdy nebyla, s její tváří anděla si každého dostala na svojí stranu, ale pokud jste jednou podlehli, nebylo pro vás cesty zpět. Všechny tyto ohledy zdědila po svém otci, který je na ní díky tomu náležitě hrdý. Rodina je pro ní na prvním místě a pro rodinu je schopna udělat cokoliv, i když je nejmladší a dívka. Není dobré jí podceňovat.

FC: Alicia Vikander

Meno: Daniel Yasen
Hráčka: Freya
Vek postavy: 17
Fakulta: Falkor
Předmět: Potions
Rodina: Danova rodina patří k těm hlasitějším, a to zejména díky babičce a matce. Něžnější pohlaví rodiny je odjakživa velice ctižádostivé a muži jsou tak spíše na pozadí. U Daniela tomu není jinak. Má starší sestru Ilianu, která se odstěhovala do Londýna, aby mohla působit na ministerstvu kouzel a už několik let o ní slyšel jen z tisku jakožto nadané bystrozorce po své matce Elizavetě. Ta ovšem na rozdíl od Iliany zůstala tady, aby měla svou rodinu pod kontrolou. V rodině Yasenových platí, že pokud se narodí děvče, všichni mají velkou radost a oslavují. Pokud se však narodí chlapec... přichází zklamání. A s tím Dan musel celý život být - s faktem, že je sám zklamáním. Jeho otec spáchal sebevraždu, když byl Dan ještě malý chlapec, tehdy to bylo pro celou rodinu a zejména jejich pověst velké fiasko. Babička Marika, ač je v pokročilém věku, vévodí celému rodu, dokonce i Elizaveta se podřizuje babiččiným nařízením. A proč, můžete se ptát? Kouzelnickým světem [a Yasenovic rodinou] koluje jakási pověra o Marice Yasenové. Možná je to pravda, možná skutečně pouze pověra, ale to se nejspíše nikdy nikdo nedozví, neboť ona sama se k tomu nikdy nevyjádřila. Kdysi, když ještě studovala na Kruvalu jako mladé děvče sama Marika, se měla spřátelit s jistým Gellertem Grindelwaldem, zejména pro jejich společné tíhnutí k Černé magii. Marika do něj měla být poblázněná a věřila, že její city opětuje, ale když došlo k Grindelwaldově vyloučení, měl se blížit důvod ponižování a nedůležitosti mužů v jejich rodě. Marika byla onehdy ochotná Grindelwalda následovat snad kamkoliv, měla být spatřena na kolenou, prosíc ho o to, aby ji vzal sebou. Dokonce mu měla pomoci zjistit o relikviích smrti a vyrýt onen pověstný trojúhelníkový znak na jednu z hradních zdí. Jenomže zamilovaná dívka měla pochopit, že pro mladého a mocného čaroděje nic neznamená. Aby mu dala pokoj, údajně na ni měl seslat kletbu Crucio a odejít, zatímco se Marika svíjela v křečích. Od té doby zanevřela na muže a jediný důvod, proč je akceptuje, je z důvodu reprodukce. Nikdo ale neví, jestli je to skutečně pravda, nebo jen hloupá pomluva závistivců. Ostatně, v Kruvalu patřila k nejlepším studentům a to vždy probudí zlou krev.

Minulosť: Daniel svá očka otevřel do plné místnosti lidí. Všichni očekávali, zda další potomek do rodiny bude děvče nebo chlapec, ale jakmile všem začalo docházet, že se nejedná o dívku, místností se rozlehlo ticho a hořké zklamání ve vzduchu by se dalo krájet. V prvotním vzteku jej chtěla jeho vlastní matka hodit k mudlům, což byla pro jejich rodinu naprosto ostudná záležitost, ale jeho otci Antonovi se podařilo manželku přesvědčit, aby to nedělala. V průběhu let, když to malému Danielovi matka neustále připomínala, si začínal přát, aby to bývala udělala. Nevypěstoval si ke kouzlům příliš kladný vztah, neboť je spojoval s hořkou diskriminací v jeho rodině. Postupem času ale začal zjišťovat, že to na jeho rodině vůbec nezáleží, že může být svým pánem. Začal tedy ten nezájem brát jako výhodu. Neohýbal se před žádným nátlakem rodiny, aby dostál jménu a reputaci a v podstatě si tedy mohl volit, co sám chtěl. Alespoň to si myslel do doby, než jeho babička vyjádřila své přání, aby byl chlapec hoden studia na Kruvalu, kde byla celá jejich rodina. Ačkoliv nechápal, proč přesně po tomhle toužila, neboť se domníval, že by bylo jedno, i kdyby chtěl jít do světa mudlů pracovat někde v bistru, neměl jinou možnost. Každý den zoufale čekal na znamení, které by zvěstovalo jeho šance splnit babiččino přání. A vskutku se tak i stalo.
Bylo zrovna léto, horké dopoledne, jež značilo, že dnešek bude extrémně rozpálený, a Daniel trávil svůj čas na zahradě jejich sídla, kde si hrál se svým věrným společníkem Polovidem Dafem. Ač jsou těžko k sehnání, jeho vlivné matce se to přece jen podařilo, a to tehdy, když se jeho otec Anton zabil. Nikdy mu neřekli, jak se to stalo nebo proč, zkrátka a dobře mu oznámili, že jeho otec zemřel a jako kompenzaci mu dali polovida. Zpočátku o něj samozřejmě nestál, ale vzhledem k úžasně mírumilovné povaze, kterou polovidé mají, se k němu choval jako jeho chůva a brzy se spřátelili. Pojmenoval jej Dafo a od chvíle, kdy Dan plakal, dokud neusnul a Dafo u něj stále byl, se od sebe pomalu nehnuli ani na krok. A jinak tomu nebylo ani ve chvíli, kdy se Danielovi zjevil lev. Zatřásl hlavou a Dan ohromeně sledoval, jak se lvova hříva vlní. Věděl, co to znamená, přesto cítil jakýsi záchvěv strachu. Nevrhal se mu tedy ihned vstříc, ale jinou možnost nakonec stejně neměl, musel splnit přání své rodiny a přiblížit se ke lvovi a sáhnout si na něj. A tak se stalo, že z Daniela byl student Kruvalu. Dafa samozřejmě nemohl nechat doma, kdo ví, co by se s ním stalo. Nejspíš by se strachy udělal neviditelný a už by se spolu nikdy neviděli. Ačkoliv cítil určitý tlak při loučení, zároveň se cítil volný, pryč od téhle šílené rodiny.
Dámy Yasenovy byly vždy v koleji Wolverklaue, ale na Daniela čekal jiný osud - Falkor. Hned první rána pro jeho rodinu, ale teď, když byl od nich relativně daleko, mu to bylo jedno. Sám cítil, že se do Wolverklaue nehodí, a tak se mohl plně věnovat svému koníčku - lektvarům. Občas naráží na podivné pohledy nebo šeptání, a ačkoliv mu chvíli trvalo, než si to spojil s pověrou o své babičce, nějak si na to už dokázal zvyknout a víceméně to ignoruje. Říká si totiž, že tyhle lidi nepotřebuje, sotva zná jejich jména, tak proč by ho to mělo zajímat? Ne, že by nikdy nebyl zvědavý, jestli je to pravda, ale vzhledem k obavám, které z vlastní babičky má, nikdy nesebral odvahu na to, aby se jí zeptal.

Povaha: Daniel je takový... obyčejný. Nijak nevybočuje z řady ani v pozitivním, ani v negativním smyslu. Navykl si být tichý a vyjadřovat se naprosto minimálně, vypěstoval si tedy určitou asociálnost. Vždy si musel vystačit na hraní sám, a tak je zvyklý být sám i teď, tedy kromě svého věrného Dafa. Ne, že by prchal před někým, kdo by se s ním chtěl o něčem bavit, ale rozhodně hloučky, do nichž by se měl zapojit, nevyhledává. Je mu mnohem lépe s jeho lektvary, kde ho nikdo neruší. Dokáže být zticha celé dny a nepromluvit ani hláskou, po takové době jeho hlas obvykle bývá ochraptělý a připadá si nezvykle. Nikdy ho neuslyšíte křičet nebo se rozčilovat, to už musí být něco opravdu závažného nebo mu na tom musí záležet, aby v něm takové emoce byly vyvolány a draly se ven. Dá se tedy říci, že je dokonce značně nedůvěřivý. Není moc lidí, na kterých by mu záleželo, nedá se ani říci, že by měl přátele. On zkrátka tyhle věci nepotřebuje a ani mu nechybí. Říká se, že nemůžete postrádat něco, co jste nikdy neměli, a toto je přesně ten případ. Nikdy neměl žádného kamaráda a nedá se zrovna říci, že by nějakým způsobem přilnul ke své rodině. Tudíž mu ani nic chybět nemůže. Mohl by tak být považován za podivína, ale upřímně? Jemu to rozhodně vadit nebude.
Svým způsobem asi trochu zvláštní je, ale jen pokud vás k sobě nepustí, jakože nejspíš nepustí. Když totiž je někdo, na kom mu záleží a koho má upřímně rád, je přátelský, vstřícný a věrný až za hrob. Podívejme na Dafa. Je to jeho jediný přítel, kterého kdy měl a pro tuhle chlupatou potvůrku by klidně skočil před dobře mířenou kletbu. A pokud by mu někdo ublížil? Pak by se ten dotyčný měl sakra dobře schovat, protože v tu chvíli by Daniel šel klidně přes mrtvoly, jen aby tenhle "dluh" splatil. Rozhodně se potom nebude cítit líp, pravděpodobně ještě hůř, ale jakmile dojde na pocit pomsty, je k nezastavení a rozhodně to není ten tichý kluk, jakým obvykle je. Ačkoliv není typický populární student, vyzařuje z něj určité charisma. Podpořené jiskřičkami v očích a nejednou se mu stalo, že se pár dívek červenalo a chichotalo. Ne, že by si to hned chtěl psát do deníčku, ale rozhodně to je dobrý pocit, co si budeme nalhávat. Spojte to s poměrně vysokou postavou, mírně propracovanou figurou z famfrpálu, který docela rád hraje, a je z něj celkem hezký kluk. Trochu zvláštní, ale kdo dneska není, no ne?

Domáce zviera: Polovid Dafo
Fc: Jonathan Whitesell

Jméno: Annika Krumm
Hráčka: Katie
Věk: 15 let (5.ročník)
Fakulta: Sphynxond
Předmět: Věštění
Rodina:
Rod Krumm je jedním z nejstarších čistokrevných rodů s mnoha slavnými a uznávanými kouzelníky, kteří se pohybují ve všech koutech světa a ovládají ne jednu důležitou složku Ministerstva kouzel - všechno to je důsledkem toho, jak přísně dbají na dodržování čistokrevnosti a pokud možno sňatků i v rámci společenského postavení. Jejich kořeny totiž údajně sahají až do dob založení Kruvalu (a dávno před ním) - jsou dost často spojováni s legendou, která se pojí právě s kolejí Sphynxond a duchy, kteří bdí nad kolejí. Nepodloženým důkazem jsou historky, které se vyprávějí z generace na generaci, kdy by se každých 100 let měli narodit dvojičky, které má postihnout stejný osud, stejná kletba.
Xavier Krumm - Jedná se o velmi vynikajícího kouzelníka s mnoha zkušenostmi ve svém oboru, jehož působištěm v současné době je Ministerstvo kouzel, kde tráví většinu svého času. Tento muž má neustále nasazenou chladnou masku a nepřipouští si moc k tělu osudy ostatních, takže se může na první dojem zdát, že vlastně ani žádné city nemá. Ale zdání může klamat - protože tuhle jeho stránku ukazuje po většinou jen ve své práci a lidem, kteří ho nezajímají, doma se z něho stává úplně jiný člověk. Ačkoliv má poměrně tvrdé výukové metody (které samozřejmě míní dobře pro dobro svých dětí a hlavně svého nejstaršího syna), pro svou rodinu by nakonec ale udělal cokoliv. Jeho výbušnost se nedá zapřít a to hlavně, když má špatný den v práci. Často ho pak dokáže rozčílit do nepříčetnosti naprosto cokoliv, že ani neví, co on sám říká. Čas od času je opravdu přísný a neústupný, ale jinak má ke členům rodiny ochranářské pudy.
Margaret Krumm - Je to velmi drobná a elegantní dáma s blonďatými vlásky, andělskými kukadly a vzhledem pohádkové víly, jejíž práce je na Odboru záhad. Vypadá opravdu křehce a zranitelně, ale i tady by se mnozí mohli přesvědčit, že zdání klame. I přes její výjev éterické bytosti, se v ní nachází obrovská síla a energie, kterou dokáže využít ve spoustě věcech. Je hodná, přátelská a rozhodně to není typ introverta. Pokud si k ní někdo přijde pro pomoct, rozhodně se nemusí bát odmítnutí. Svého manžela miluje a jejich svazek byl jeden z těch šťastnějších, které se u rodu Krumm uskutečnili. Možná proto z toho vzešli tři děti, pro které by se tato žena rozdala.

Minulost: Margaret i Xavier měli svého vysněného chlapeckého potomka na světě, ale pro všechny členy rodiny bylo překvapením, když se po jednom jediném roce Margaret dozvěděla, že opět čeká miminko. Oprava! Nakonec to nebylo pouhé jedno překvapení, ale nakonec dva dárečky v podobě holčičky a chlapečka. I když těhotenství nebylo úplně plánované, nakonec se na ty dva drobky těšili. Ale s přicházejícím narozením dvojčátek nastalo spoustu dalších velkých otazníku, které manžele trápili. Legenda a prokletí, které se vznášelo nad jejich rodem, nevěstilo nic dobrého pro ještě nenarozené dva životy, ale Margaret i Xavier se nakonec rozhodli nepodlehnout těmto historkám, proto žijí do dnešní chvíle v domnění, že to musely být jen pouhé lživé informace.
Kdo by řekl, že porod dvojčátek bude tak těžký? O tom by své mohla vyprávět Margaret, která se trápila 20 dlouhých hodin, než na světlo Boží přišel první život v podobě holčičky a s menším zpožděním, o tři minuty poté vyšel na svět i chlapeček.
Dětství, kteří ti dva prožili, nebylo nijak zvlášť problémové. Vyrůstali společně se svým o rok starším bráškou, který měl tu smůlu, že se musel mnohdy o své mladší sourozence starat a někdy to nemuselo být úplně lehké, ale možná díky tomu si s ním vytvořili ono sourozenecké pouto. Mimo jiné dělali všechno společně a hlavně drželi při sobě, což se do dnešních dob nezměnilo. Vždycky by jeden pro druhého pravděpodobně udělali naprosto cokoliv.
Annika byla vždycky dívkou, která do všeho skákala po hlavě, ačkoliv to ne vždycky muselo přinést ovoce a nebála se ani tu osudnou noc, kdy v noci k jejím uším dolehl zvuk jakéhosi zvířete. Otevřela okno, ze kterého se i vyklonila, aby lépe viděla. Nejdříve si myslela, že jenom blouzní, nebo že je to jednoduše jen nějaký sen, ale byla to skutečnost, kterou zjistila, až když sama sebe štípla do ramene. Nehledě na to, že neměla ani boty, ani nic teplého na nohy, jednoduše vyběhla bosá ven v noční košili, jen aby to velké majestátné zvíře mohla vidět zblízka. Její očka se rozšířila a ona jako ve snách kráčela blíže a blíže směrem k němu. Dokonce se odvážila natáhnout ruku k jeho načechrané hřívě, ale dřív než stačila jakkoliv reagovat, v ruce jí zůstala jen bílá obálka, na kterou se poměrně dlouhou dobu nechápavě dívala, než po otevření dopisu zjistila, jaké tajemství v ní dřímá.
Annika se od prvního momentu, kdy obdržela dopis na školu těšila. Vždycky jí rodiče vyprávěli právě o téhle škole, kde studovala spousta rodinných příslušníků dávno před ní, ze kterých se stali vynikající kouzelníci ve svém oboru. Neměla se ani čeho bát, protože na tom samém místě už rok studoval její starší bratr a co víc? Měla sebou Aksela, své dvojče, se kterým šlo vždycky všechno lépe a byla ráda, že se tam dostali oba, i když se v jednu chvíli bála, že jeho pozvánka nedorazí. Ještě nikdy nebyla od své dvojičky oddělena a tak si ani nechtěla představovat, jaké by to asi bylo, kdyby musel jít každý jinam.

Povaha: Přívětivý úsměv, andělské vzezření s nevinnými jiskřičkami v očích - říká se, že první dojem nemusí být vždycky ten správný a přesně u Ann to platí mnohonásobně. Ač se na první pohled zdá jako nevinnost sama, dřímá v ní pěkně velká rebelka, která se nezalekne jen tak něčeho. Nejspíš by klidně skočila i do ohně, pokud by se tam nacházela nějaká senzace. Dokáže být mnohdy až přehnaně dominantní, tvrdohlavá a vrhne se do každé i nebezpečné situace po hlavě, aniž by nad tím přemýšlela. Dvakrát řež, jednou měř; tohle přísloví jí opravdu nic neříká. Na druhé straně dokáže být věrnou kamarádkou, pokud se v jejích očích ukážete v tom nejlepší světle a nakonec se můžete spolehnout, že vám pokaždé podá pomocnou ruku - kterou by nakonec podala komukoliv, kdo by byl v nesnázích, byť by za to nestál. Kamarádství s ní může být někdy opravdu velká dřina a je dobré mít velkou trpělivost a zachovat si chladnou hlavu. Dokáže vyprovokovat kde koho, ale za zmínku stojí, že pokud přesáhne mez, mrzí jí to, ale omluvu z jejích úst neuslyšíte. To se pak snaží odčinit svými činy. A pověst šedé myšky rozhodně Annika nemá, mnohdy si dokáže okolo prstů omotat kohokoliv. Na všechno má svůj vlastní názor a pokud se jí něco nelíbí, dokáže se ozvat. Jednoduše, když vejde do místnosti, máte pocit, že je jí všude plno. Rozum a trpělivost? Kdepak, takové věci ona nezná. Se svým dvojčetem se v mnoha věcech liší, ale pro svého o tři minuty mladšího brášku by udělala naprosto cokoliv. Nikdy by na něho nedala dopustit a vždycky by stála při jeho boku, ať už by se dělo cokoliv na světě. On je něco, bez čeho si Annika nedokáže představit jednoduše život. Je to doslova a dopísmene součást jí. Stejně tak by nedala dopustit na svého staršího bráchu, se kterým jsou čas od času ve střetu zájmu a každý má svůj názor, který jim nikdo nemůže sebrat a tak se někdy může zdát, že se nemohou vystát - ale i tady opět zdání klame. Naopak k němu vzhlíží, ale je příliš hrdá na to, aby mu tuhle skutečnost čas od času dala vědět.

Domácí zvíře: Černý kocour
FC: Kiernan Shipka

Meno: Aksel Krumm
Vek: 15 rokov (5. Ročník)
Hráč: Wik
Fakulta: Sphynxond
Predmet: Starostlivosť o čarovné bytosti
Rodina: Rod Krumm je jedním z nejstarších čistokrevných rodů s mnoha slavnými a uznávanými kouzelníky, kteří se pohybují ve všech koutech světa a ovládají ne jednu důležitou složku Ministerstva kouzel - všechno to je důsledkem toho, jak přísně dbají na dodržování čistokrevnosti a pokud možno sňatků i v rámci společenského postavení. Jejich kořeny totiž údajně sahají až do dob založení Kruvalu (a dávno před ním) - jsou dost často spojováni s legendou, která se pojí právě s kolejí Sphynxond a duchy, kteří bdí nad kolejí. Nepodloženým důkazem jsou historky, které se vyprávějí z generace na generaci, kdy by se každých 100 let měli narodit dvojičky, které má postihnout stejný osud, stejná kletba.
Xavier Krumm - Jedná se o velmi vynikajícího kouzelníka s mnoha zkušenostmi ve svém oboru, jehož působištěm v současné době je Ministerstvo kouzel, kde tráví většinu svého času. Tento muž má neustále nasazenou chladnou masku a nepřipouští si moc k tělu osudy ostatních, takže se může na první dojem zdát, že vlastně ani žádné city nemá. Ale zdání může klamat - protože tuhle jeho stránku ukazuje po většinou jen ve své práci a lidem, kteří ho nezajímají, doma se z něho stává úplně jiný člověk. Ačkoliv má poměrně tvrdé výukové metody (které samozřejmě míní dobře pro dobro svých dětí a hlavně svého nejstaršího syna), pro svou rodinu by nakonec ale udělal cokoliv. Jeho výbušnost se nedá zapřít a to hlavně, když má špatný den v práci. Často ho pak dokáže rozčílit do nepříčetnosti naprosto cokoliv, že ani neví, co on sám říká. Čas od času je opravdu přísný a neústupný, ale jinak má ke členům rodiny ochranářské pudy.
Margaret Krumm - Je to velmi drobná a elegantní dáma s blonďatými vlásky, andělskými kukadly a vzhledem pohádkové víly, jejíž práce je na Odboru záhad. Vypadá opravdu křehce a zranitelně, ale i tady by se mnozí mohli přesvědčit, že zdání klame. I přes její výjev éterické bytosti, se v ní nachází obrovská síla a energie, kterou dokáže využít ve spoustě věcech. Je hodná, přátelská a rozhodně to není typ introverta. Pokud si k ní někdo přijde pro pomoct, rozhodně se nemusí bát odmítnutí. Svého manžela miluje a jejich svazek byl jeden z těch šťastnějších, které se u rodu Krumm uskutečnili. Možná proto z toho vzešli tři děti, pro které by se tato žena rozdala.

Minulosť: Aksel sa narodil do roky, ktorá si mnohými vecami zakladala. Jedným z toho bolo aj presvedčenie, že rodinné puto je jedno z tých najdôležitejších. A kedže bol najmladším z troch súrodencov, samozrejme od svojho dvojčaťa len o necelé tri minúty, bol niekedy tak aj braný. A dokázal to v niektorých veciach dokonca aj ako dieťa využiť. Aksel už od ranného veku prejavoval nadanie k čarovným bytostiam. Rád skúmal zvieratá, čítal o nich rôzne veci a pozoroval ich správanie. Vedel, že niekedy v budúcnosti sa tomu bude chcieť určite venovať. Ak by sme sa sústredili na jeho schopnosti v boji, bolo by to pomerne žalostné. Určite by si mohol od svojho brata Adriana brať obrovský príklad. Aksel spoločne so svojim dvojčaťom Annikou majú od samotného narodenia silné puto, ktoré sa s nimi nieslo v ťažkých aj krásnych chvíľach. V momente, kedy sa Aksel dozvedel, že jeho starší brat stretol nejaké zviera a následne dostal pozvánku na školu, kde išiel aj študovať, chcel sa tam dostať tiež. Nie z toho dôvodu, že by ho tie staré príbehy ohúrili, ktoré počúval. Ale z toho dôvodu, že vedel, že ak by sa dostali všetci na iné školy, to puto medzi nimi by sa v jednom momente roztrhlo. A to nechcel Aksel dopustiť. Na jeho tvári sa o rok na to objavil úsmev, ked zistil, že rovnakým spôsobom sa dostala do školy aj Annika. Vedel, že skôr alebo neskôr to čaká aj jeho. Predstavoval si ten moment no stále to neprichádzalo. Boli to celé hodiny ba dokonca už aj dni a on pomaly rozmýšľal nad tým, čo sa s ním bude diať.
Až v jednom okamihu, kedy ho zo spánku zobudilo zavrčanie si uvedomil, že nad jeho samým sa nachádza obrovské zviera, ktoré na neho cerí svoje zubiská. V jeho hlave sa v tom momente objavilo niekoľko otázok, niekoľko možností ale napokon vyhrala túžba dotknúť sa ho. Skúmať jeho štruktúru. Ked sa ho snažil dotknúť, zmenil sa na pozvánku do školy na ktorú bol pozvaný. Jeho srdce v jednom momente takmer vyskočil z jeho kože. Bol nesmierne rád. A takto sa začalo pre neho jedno z mnohých dobrodružstiev. Po tom, ako bol po rozhovore pridelený do Sphynxond, pochopil, že to je jeho osudom byť so svojim dvojčaťom v rovnakej koľaji. Aj napriek tomu, že každí jeden zo súrodencov študuje iný odbor aj tak Aksel vie, že v momente ak by mal nejaký problém, tak sa na nich môže v každej situácií obrátiť. A veru, že sa na nich obracia pomerne často, čo sa jedná vytvárania rôznych problémov.

Povaha: Aksel by sa dal pomenovať rôznymi slovami. Ale medzi tými najdôležitejšími by sme určite hľadali. Vášeň pre poznanie – dokáže sa takmer okamžite nadchnúť pre nejakú vec. Zapáliť sa pre ňu, samozrejme len obrazne a nemyslieť na nič iné. No tak rýchlo ako to niekedy prichádza, tak to vie aj odísť. Snaží sa mnoho vecí urobiť čo najlepšie a najrýchlejšie a len máločo vie dotiahnuť do úplného konca. Ochranársky typ – čo sa jedná svojich dvoch súrodencov, tak ochranársky pud sa u neho objavuje pomerne často. Aj napriek tomu, že Aksel je tým najmladším a mnohokrát by sa dalo hovoriť aj o tom, že najroztržitejším. Aksel sa snaží ochraňovať svoju sestru, dvojča s ktorým má zvláštne puto. Snaží sa pre ňu urobiť prvé aj posledné. Ale taktiež má dobrý vzťah aj so svojím o rok starším bratom. Vynaliezavý – problém? pre neho to je v mnohých prípadoch všetko ako gombička. Nenechá sa zastrašiť nejakým problémom. Všetko rieši pokojom a len málokedy sa stane, že by bol z niečoho rozrušený natoľko, že by nevedel, čo má robiť. Rád sa dostáva do problémov. Niekedy to robí náročky len aby sa trocha zabavil v iných prípadoch to dopadá tak, že jeho šikovnosť sa zmení na nemotornosť.
Aksel nie je komplikovanej povahy, možno aj z toho dôvodu je práve jeho koľaj pre neho tou pravou. Má rád kontakt s ľuďmi, kedy sa s nimi môže podeliť o rôzne zážitky o rôzne spomienky. Má rád ten pocit, keď niekomu môže pomôcť. V ňom by človek len ťažko hľadal nejaké znaky čiernej mágie. Ale nie je žiadnym hlupákom. Ponúkne svoju pomocnú ruku ale v momente, kedy sa nájde niekto, kto ho zradí alebo sa pokúsi ho využiť, určite mu ako poďakovanie nepomôže. Aksel si vie vystreliť z ľudí, ak má na to náladu. Snaží sa im tým spôsobom vyčariť na tvári úsmev. Ale čo sa jedná rozprávania sa s dievčatami v tom bude možno nováčikom do konca života. V okamihu, kedy sa má predstaviť, urobiť ten najlepší prvý dojem, stane sa niečo, čo by sa dalo prirovnávať k trapasom. Mnohokrát sa zakokce, pretože nevie poskladať normálnu vetu aj napriek tomu, že v spoločnosti ostatných ľudí nemá problém s rozprávaním.

Zviera: pes
Fc: Tom Holland

Meno a priezvisko: Anelyia Trifonov

Hráč: Freya

Vek postavy: 17

Fakulta: Sphynxond

Předmět: Charms

Rodina: Není úplně jasné, zda oslovovat Aneliiny příbuzné „rodinou“ je úplně to pravé slovo, nicméně jejich rod je velice starý a zakládá si na určité úrovni. Jméno Gabrov mezi kouzelníky něco znamená. Většina členů rodiny jsou diplomaté, pracují na ministerstvu, ať už jako bystrozoři nebo v kancelářích. Matka Nora a otec Stefan nikdy nejspíš nečekali, že ten uzlíček štěstí, jež měl přijít, bude dívenka. Už tak chladná nátura otce se projevila velmi rychle, když se chtěl malé holčičky zbavit. Nora jej však přemluvila, jelikož malá nejevila sebemenší známky onoho prokletí, jež mělo přijít. Nora je ženou v domácnosti, zatímco Stefan patří mezi bystrozory. Stejné to bylo i u prarodičů a generací před nimi. V této rodině tedy ženy většinou bývají doma, málokdy byly ambicióznější, aby pracovaly a budovaly kariéru.

Minulosť: V téhle rodině prolézal strach jako had po několik generací. Proč, ptáte se? Kdysi dávno, několik generací nazpět se v rodině Gabrovových objevila kletba – až se narodí dívka, její vlastní rodina jí bude opovrhovat, její okolí, každý, s kým se setká. Nikdo nevěděl, proč by jí mělo být opovrhováno, ale ani proč se kletba objevila. S jistotou ale věděli, že je to čeká a nemine. Po generace se však vždycky rodili chlapci a zdálo se, že se kletbě rod vyhne. Jenomže pak se narodila Anelyia. Původně měla dostat jméno Andrei, jenomže když se narodila holčička, přišel šok. Téměř vymodlené dítě, neboť se jim nedařilo počít, najednou rozezvonilo v rodině všechny poplašné systémy. Po tolika generacích je to dívka, což donutilo všechny myslet na ono dávné prokletí. Protože však nebylo známky o tom, že by s holčičkou bylo něco špatně, pojmenovali ji po prababičce a stala se tak součástí rodiny. Ostře sledovanou, ale i přesto dostala šanci, ačkoliv bylo před generacemi rozhodnuto, že takové dítě nebudou nechávat trápit a zbaví se jí. Jenomže jak dívenka rostla, začala mluvit o tom, jak slýchává hlasy. To samozřejmě vyvolalo rozruch, zejména tehdy, když vyrazili mezi lidi. V těch chvílích Ane div nešílela a čím víc rozhozená byla, tím horší byly i hlasy. Akce a reakce. Stačilo pár hlav, jež se daly dohromady a poradily se, aby některou z nich napadlo, že by Anelyia mohla být telepatka. Šok a opovržení, jež projelo každým z nich, jen více prohlubovalo přesvědčení o pravdivosti kletby. Náhle už to nebyla jejich milovaná dceruška, kterou se postupně stávala a nacházela si cestičku do všech těch chladných srdcí, ale byla to abnormalita, odsuzovaná společností, odsuzovaná všemi. Někdo takový přece nemůže v jejich rodině být, jak by ji mohli vhodně provdat a dovolit, aby pokračovala v šíření této trestuhodné kletby, nosíce jejich jméno? Právě oslavila své čtvrté narozeniny, když se rodině skrze známosti v temných zákoutích kouzelnického světa podařilo najít jistého Charlese, kterého zkontaktovali, aby si dívku odvedl a postaral se, aby nevyšlo najevo, že patří do jejich rodiny. A co mu řekli? Je nám jedno, co se s ní stane, hlavně ať zapomene, že je naše dcera.
A tak se holčička ocitla s úplně cizím mužem, bez rodiny, jen se svým nejlepším přítelem, kterého jí milosrdně nechali. Což je dost ironické, vzhledem k tomu, že právě Hafoň je pro jejich rodinu tak typickým. Je to samozřejmě trošku zvláštní, protože většinou mají rodiny jakési honosnější zvíře, ale pro ně je to dvouocasý Hafoň. A Anelyia toho svého naprosto zbožňovala, ostatně, byl to také její jediný kamarád. Kouzelníky vyšlechtěný psík připomínající hladkosrstého foxteriéra zejména hnědými flíčky mezi bílou srstí svou paničku miloval a rodina věděla, že kdyby odešla a on tam zůstal, zemřel by. Tak to zkrátka fungovalo, byl se svým pánem od jeho narození až po smrt nebo jeho odchod, ne déle, ne kratší dobu. A tak Jax mohl odejít s ní. Jistě není překvapivé, že prvních pár měsíců plakala každou noc, tiskla se ke svému zvířecímu kamarádovi, který byl odrazem její nálady; chodil jako tělo bez duše a pokňourával. Trvalo jí dlouho, než si zvykla, než pochopila, že se maminka ani tatínek pro ni nevrátí. A tak se tedy soustředila na výcvik, na poznávání sebe sama. Hlasy, které slýchávala, ji přiváděly k šílenství, psychicky i fyzicky to bolelo, ale postupem času se je naučila vytěsňovat, alespoň tedy ve chvílích, kdy byla naprosto v klidu a plně se soustředila. Když ji však něco rozhodilo nebo byla ve špatném rozpoložení? Tehdy měla pocit, že se jí hlava snad rozskočí, připadala si, jako kdyby její vlastní existence byla vymazána, neboť nebyla schopná slyšet své vlastní myšlenky, nebyla schopná se uklidnit, opakovat si svou mantru – I’m strong, I’m fearless, I’m enough. Možná si ji opakovala, možná ne, nebyla schopná to rozlišit, protože v její hlavě nastal ten šílený rachot, jež nedokázala utišit. Nejprve jí trvalo dlouho, než se byla schopná uklidnit, pak jí stačilo, aby s ní někdo zatřásl, pak už jen chytit za ruku, prostý dotyk. Zlepšovalo se to, sama to moc dobře cítila, přesto to podle ní nešlo tak rychle a dobře, jak by mělo. Na Charlesovi pozorovala ty možnosti, co vše se svou schopností dokázal, ale ona nic takového neuměla, což ji přirozeně velmi štvalo. Netrvalo dlouho a na svou rodinu už si nepamatovala. Věděla, že existovali, ale vzhledem k novému příjmení – Trifonov – které si osvojila, si už ani nepamatovala, jaké bylo její rodné jméno, nevybavovala si jejich obličeje, jejich hlas, svůj dětský pokoj. Nic. Byla to jedna velká a hustá mlha, nad níž se nemělo smysl jakkoliv trápit.
Říká se, že by se měl člověk překonávat, přijímat výzvy, jež jsou za hranicemi našich možností. Že v právě takových chvílích si člověk uvědomí, jak moc za své hranice je schopen jít. Její největší výzvou, testem její schopnosti se ovládat, zjištění, kam až sahá ta její hranice, bylo zjevení lva, jež znamenalo přijetí na Kruval. Tolik dětí a lidí na jednom místě. Kdokoliv z nich by na ni mohl ukázat a odhalit její společností tolik opovrhovaný skrytý talent. Nevěděla, jestli se má těšit nebo plakat, ale jedno bylo jisté, musela to zvládnout. A roky se jí to také dařilo. Začátky byly samozřejmě těžké, byla nervózní a vyděšená, ale za pomoci svého anděla strážného a věrného Jaxe vše zvládala. Zůstávala raději v pozadí nebo na takové zlaté střední cestě, nechtěla vybočovat ani v dobrém ani ve špatném světle, nevyhledávala společenské interakce, pokud to znamenalo víc jak pár lidí, před nimiž by nebyla nervózní. Pár přátel si přesto našla, konkrétně dva. Víc ani nepotřebovala, k čemu taky? Raději dva věrné přátelé, které zná a ví, co od nich může čekat, než tlupa cizích lidí, u kterých si ani nezapamatuje, kdy mají narozeniny. Právě v Kruvalu pomyslně našla svou rodinu a své místo. Doposud byl její jediná rodina Charles, ale své dva přátele mezi ni zařadila velice rychle. Nedá se říct, že by se stále nebála, že se jí nepovede skrýt svou schopnost, vše se odhalí a vše, co si tu vybudovala, bude zničeno, nicméně se v prostorách školy cítí skutečně jako doma.

Povaha: Kdyby Anelyia vyrůstala v milovaném prostředí, měla pokojné dětství plné radostí, her a poznávání kouzelnického světa dětskýma očima, vyrostla by z ní okouzlující mladá dáma plná života, světla a radosti, jež si uvědomuje důležitost rodinného jména a dostála by mu s hrdostí. Jenomže to se nestalo. Když slýcháte odmalička hlasy, kterým nerozumíte a které vás trápí, bolí a nestojíte o ně, nějakou tu jizvičku to zanechá. Co když pak přidáme opovržení, s nímž se na vás vlastní rodina dívá, zbaví se vás a odstrčí naprosto cizímu muži, o kterém nic neví a i tak je jim to fuk? Snadná odpověď - je na světě problém. Problém, který je na mladé kouzelnici vidět. Ačkoliv jde o pohlednou dívku se světle hnědýma očima, její sebevědomí je na absolutním bodu mrazu. Proto ani nedostanete šanci si její oči pořádně prohlédnout, neboť téměř nikdy nenavazuje oční kontakt. Ať už klopí pohled nebo se dívá všude kolem, jen ne na toho, s kým hovoří, hned během prvního setkání lze poznat, že nebude překypovat sebevědomím a hrdě se natahovat až do nebeských výšin. A i když nepatří mezi lidi, kteří si jsou schopní povídat s kýmkoliv o čemkoliv a spíše bude ticho, je v ní cosi fascinujícího, jakási jiskřička nebo ždibec charismatu, díky kterému je schopná zaujmout.
Možná za to může pohled zpod hustých řas nebo ďolíčky ve tvářích, anebo prostý fakt, že je výborný posluchač, když nemá potřebu se vyjadřovat, ale i se svou nedůvěřivostí si získala dva nejlepší přátele – Damiena a Lucille. Vzhledem k její povaze to byly samozřejmě krušné začátky. Ne, že by kohokoliv, kdo k ní přijde a pokusí se zavést rozhovor, hned odpálkovala a utekla se někam schovat, ale málokdo je ochotný se vybavovat s někým, kdo vám odpovídá pouze pár slovy. Naštěstí právě tito dva lidé setrvali. Pomaličku si budovali cestičku do jejího srdíčka, které znalo jen odmítnutí a užíralo se tím, a hezky ho hojili. Ať už se jednalo o významné pomrkávání v hodinách nebo vzkazy na papíře, kterými se ji snažili přinutit se smát, nebo snad i lumpárny, do kterých ji navrtali lstí, které se nedokázala bránit. Právě jedna taková lumpárna definitivně zpečetila fakt, že tihle dva budou její přátelé. Oni už byli dávno předtím, ale Ane si to nepřipouštěla. Jedno odpoledne za ní přiběhla Lucille na holčičí toalety s pláčem, že se Damienovi něco stalo. Automaticky mu chtěla pomoct, a tak se nechala zavést k místu, kde nebožák zvracel slimáky. Moc dobře věděla, že jde o „žer slimáky“, což samozřejmě donutilo Ane přemýšlet a vyptávat se, kdo na něj tohle kouzlo seslal. Nakonec z Lucille vypadlo, že se s Damienem dohodli, že na něj Lucille sešle kouzlo a ukáže se, jestli na nich Ane záleží nebo ne, což by pak znamenalo, že jsou opravdu přátelé. To samozřejmě vyvolalo výbuch smíchu mezi všemi, tedy... u jednoho z nich výbuch smíchu přerušený dalším vyzvraceným slimákem. A od té doby byli nejlepší přátelé, díky kterým začala být Ane trošku otevřenější, zejména co se konverzací s ostatními týče. Je stále velice nedůvěřivá a bojí se odmítnutí, snaží se k nikomu příliš nevázat pod obavou, že ji jen tak opustí, jako to udělala rodina, přesto se snaží, aby její minulost příliš neovlivňovala to, jak bude žít přítomnost. Děsně moudrá slova, která se hůř aplikují, než říkají, ale snaha se tu cení.
A pak je tu další problém, kromě toho, že je nedůvěřivá telepatka. Trpí OCD, tedy obsedantně kompulzivní poruchou. Ona samozřejmě netuší, že to tak je, ani že něco takového jednou bude považováno za poruchu, nicméně se jedná přesně o to. Trápí ji velmi nepříjemné myšlenky, jež nalézá v sebemenších maličkostech. Během vyučování si například všimne, že je jedna lavice zlehka nakřivo a ona nad tím musí přemýšlet celou hodinu, dokud neskončí, všichni neodejdou a ona ji nemůže narovnat. Teprve pak se jí uleví. U své postele má každá věc své místo, vše má svůj řád. Ohyb na ustlané posteli? Naprostá katastrofa, kterou musí ihned zažehnat a ohyb uhladit. Běda, jestli jí někdo kopne do papučí u postele. Je za noc třikrát zkontrolovat, že jsou její papučky perfektně srovnané, v pohodlné vzdálenosti tak, aby nemusela nohy zbytečně natahovat, ale ani je krčit, když si je bude ráno nazouvat, a teprve potom může usnout. Také má jistý rituál – nejdříve si musí nasadit pravou papuči, teprve potom levou, jinak bude celý den stát za nic. A to ani raději nemluvme o tom, jak ji ničí neorganizovanost a chaotičnost ostatních. Že je to špatně, si ale Ane ani neuvědomuje, nijak nad tím výrazně nepřemýšlí, zkrátka a dobře to tak je a ona to přijímá. Možná je to odrazem toho, jak příšerně chaotické bylo její vyrůstání, a tak nalézá uklidnění v organizovanosti? Kromě toho má poměrně strach z bakterií, který se projevuje hlavně když je vystresovaná. V takových časech nosí na rukách hedvábné rukavičky, jelikož její strach narůstá. A to tvoří spolu se vším ostatním kompletní balíček.

Domáce zviera: Hafoň Jax
Fc: Crystal Reed