Registrované postavy

Prezývka: Denny
Meno postavy: Lucien Castle
Vek: 32 rokov
Postavenie: Profesor
Predmet: Lektvary
Rodina: Rod Castle – nie je veľa známok o jeho rodine. Postaral sa o to, aby ho nikto nespájal s tou rodinou.

Minulosť: Lucien nepochádzal zo žiadneho veľkolepého rodu. Nemá minulosť ako každý jeden čarodejník v Durmstrangu. Ale to mu nikdy neprekážalo. Po tom, ako jeho rodina zomrela, nespomenul si na nich. Znamenalo by to vrátiť sa do minulosti ale on sa pozeral len vpred. Po tom, ako jeho rodina zomrela, trmácal sa v desiatich rokoch po svete sám. Do momentu, kedy nenatrafil na skupinu ľudí, detí v jeho veku, ktorí boli rovnakými ako on. Bez rodiny, bez známky nejakej budúcnosti. Lucien sa cítil kompletný v novej rodine.
Postupne, kedy zisťovali, jeden po druhom, že sú predurčený veľkým veciam aj jemu sa jedného dňa objavil pred očami lev. Majestátne zviera, ktoré ho ohúrilo na prvý pohľad. Krásne ale nebezpečné. Lucien sa nemohol báť smrti, inak by neprežil na ulici ani deň. Lucien ukázal levovi odvahu a ako menšie prekvapenie sa pred ním objavila červená obálka s pečaťou nejakej školy. Až po prečítaní listu si uvedomil, že bol prijatý na školu na ktorú sa dostala aj jeho nová rodina.
Štúdium : vyberal si len partiu tých správnych ľudí. Premýšľal vždy dopredu. Nezaujímali ho ľudia, ktorí by ho iba brzdili. Z toho dôvodu sa najviac držal rodiny, ktorých bral ako svojich súrodencov. Vtedy Lucien nevedel, že neskôr sa ich cesty rozplynú a on bude ísť tou svojou. Lucien na konci druhého ročníka talent našiel v lektvaroch. Zaumienil si, že sa z neho stane najlepší žiak v ročníku. A tak to aj bolo. Mal talent, ktorý trebalo iba rozvíjať. Nemusel sedieť nad učebnicami sedieť celé hodiny. To ho nikdy veľmi nelákalo. Roky plynuli ako voda a nebolo prekvapením, že štúdium úspešne ukončil.
Lucien po škole sa vytratil z očí priateľov. Každý si išiel svojou cestou a tak to urobil aj on sám. Lucien sa celé tie roky zdokonaľoval vo svojom nadaní. Nehovoriac o tom, že pre ministerstvo mágie predával za výhodné ceny vlastné lektvary, ktoré boli ním navrhované. Keďže ministerstvo vedelo zaplatiť veľmi dobre, bolo pochopiteľné, že Lucien sa počas tých rokov nemal zle. Lucien vybudoval menšie impérium pod svojim menom. To meno, ktoré niekedy pochoval ho opäť navrátil k životu. Meno Castle konečne začalo niečo znamenať. Lucien sa vedel dostať aj do problémov. Nemal žiadnych potomkov a pochopil, že jeho tajné prísady bude musieť niekedy niekomu prenechať. Z toho dôvodu po rozhovore s ministerstvom nastupuje na školu ako nový profesor pre lektvary. Nikto, dokonca ani ministerstvo nemá potuchy, čo má v pláne.

Povaha: Lucien je prefíkaným človekom. Vie si mnohých ľudí opantať svojim čarom. Šarm, ktorý bol v ňom od úplného začiatku sa prelínal s jeho silným prízvukom. Vedel sa správne vyjadrovať, obliekať sa do drahého oblečenia a premýšľať niekoľko krokov dopredu. Lucien má aj niekoľko dobrých vlastností. Ak sa to tak dá nazvať. Nedá dopustiť na rodinu, ktorá bola pomerne umelo vytvorená. Ten vzťah medzi nimi nebol vždy ideálnym. Pretože Lucien si myslel, že možno ho budú brať rovnako. Ale kedže bol ich posledným členom, nebolo to tak. Lucien má veľmi silnú potrebu socializovať sa. Kedže jeho rodina mu nevedela ponúknuť to, čo potreboval, tak si to musí vynahradzovať. Lucien sa nikdy netajil tým, že v jeho očiach sa nachádzajú ako obľúbení tak aj tí menej obľúbení študenti. Pre tých obľúbených študentov dokáže poskytnúť aj vlastný materiál, ku ktorému sa mnoho ľudí nedokázalo dostať. Ale čo robí tým, ktorí mu už od prvého momentu nesadnú? Prizerá sa na to, ako im veci vybuchujú pred očami a ako sa ten sen dobrého čarodejníka rozplýva pred očami. Robí im mierne naschvály. Lucien je jedna ruka s ministerstvom, vie to aj dostatočne využívať. On vie, že ho potrebujú a on možno potrebuje ich. No to je len otázne. Lucien skrýva mnoho tajomstiev z minulosti o ktorých s nikým nerozpráva. Nikomu neverí, je pomerne podozrievavým niekedy až paranoidným človekom.
Zviera: Diabol tasmánsky
Fc: Andrew Lees

Meno a priezvisko: Chantal Klerken

Vek postavy: 15 let

Fakulta: Draklfos

Předmět: Dějiny čar a kouzel

Rodina: Vzhledem k tomu, že značná část rodu žije v USA, o jeho postavení v Holandsku se stará už několik generací pouze pár lidí. Momentálně mezi ně patří Chantalini rodiče, prarodiče a dva nejstarší bratři, Oscar a Pim. S ostatními se vidí jen párkrát do roka, nicméně jejich pobyt za velkou louží vynáší slušné peníze a Klerkenovi se tak nemají na nizozemské poměry vůbec špatně. Hlava rodiny (taťka) pracuje pro místní kouzelnickou komunitu jako diplomat a stejně tak jeho žena, která studovala ve Francii a má tam tudíž hromadu kontaktů. Všechny jejich děti (tři kluci) zatím vychodili Kruval a nakonec se tam dostala i Chantal, z čehož slítla brada půlce příbuzenstva. Jinak se Klerkenovi řadí mezi ty rody, které sice nikdy nezaprděly první příčku společenského žebříčku, každopádně si alespoň drží svoje stabilní postavení napříč desetiletími.

Minulosť: Jakmile se Chantal vydrápala z maminky na světlo světa, byla zahrnuta bezmeznou láskou. Jakožto jediná zástupkyně něžného pohlaví mezi kluky okamžitě zaujala místo tatínkovo andílka a už nikdy z toho pomyslného trůnu neslezla. Oba rodiče byli nicméně zavaleni prací a předali děti chůvě hned, jak to jen šlo. Chantal to ale nevadilo a většinu dětství strávila u dědy s babičkou, kde oslintávat chytré knížky i zkoušet první lety na koštěti, jelikož oba dva prarodiče milovali famfrc. Právě tam se zrodily její dva nejvážnější, nejvášnivější a doživotní vztahy- dějiny a létání. Díky bráškům se zase naučila prát a doplivnout dál, než většina kluků z ulice, no s přibývajícím věkem postupně přesměrovávala pozornost od létajících tělních tekutin na jiné životní hodnoty.

Mamča odjakživa čekala, že její jedinou holčičku pošlou studovat do Krásnohůlek. I přes Chantalinu zatvrzelost, odvahu a věčně odřená kolena přece ta potrhlina vždycky nosila sukýnky, mašličky a hrála si hlavně s panenkami - a navíc milovala přátele Klerkenových, kteří žili v Paříži. Manžel v tomto své ženě nijak neodporoval (podpatoflák alert) a celá rodina pokládala budoucnost jejího nejmladšího člena v podstatě za vyřízenou. Pak ale jednoho dne Chantal ťapkala do altánku poblíž jejich domu, aby si tam natrhala nějaký mňamkoidní rybíz - a jak si tak cpala do pusinky další a další bobulky, vykoukl na ní zpoza křoví…No, lev. Chvíli na něj zůstala čučet tak nevěřícně, jak kdyby pochybovala, co to místo rybízu vlastně spapala, ale nakonec přece jenom udělala první krůček. Malinkatý, malilinkatý, směrem ke zvířeti. V duchu si představovala, co na to asi řekne Pim, když mu přinese lví chlup, a tiše už se z toho dmula pýchou nad tím, jak tomu tupohlavovi ukáže. Z jednoho krůčků se jich nakonec stalo několik, s každým dalším čím dál tím víc umíněných a odhodlaných. A tak nakonec dopochodovala domů ne s nějakým trapáckým chlupem, ale pozváním ke studiu, což se setkalo s ještě lepším ohlasem.  

Chantalin první rok na škole se nesl ve vyloženě zvykacím duchu. Pořád se někde motala, ztrácela a po nocích sem tam vztekle bušila do polštářku, jako kdyby ten chuděra stláskal všechny problémy světa . S bráškama radši vůbec nemluvila, aby jí náhodou nezatlápnul někdo z jejich přerostlých spolužáků, a na starší studenty koulela bulvy jak na bohy. Postupně začala poznávat jak vyšší, tak i svůj ročník a koukala víc a víc na ty světlé stránky věci, tudíž druhý rok už ubíhal mnohem rychleji - stejně jako třetí a čtvrtý. Z chladných a neznámých zdí se stal její domov a společně s velikostí podprdy rostlo i číslo známých, kámojd a kámošů.

Povaha: Andílek s ďáblem v těle a tatínkova princeznička? Jo, to bude Chantal. Se svojí blonďatou hřívou a obrovskýma modrýma kukadlama vypadá, jako kdyby si právě sešoupla zadnici z obláčku; ale zdání klame. Jedinou částí těla, kterou občas cpe mezi mraky, je hlava (obrazně řečeno, samozřejmě), protože je jí přece jenom sladkých náct a ještě nepoztrácela romantickou představu o chodu života. Ta, jak jinak, zahrnuje i stále nepřítomného prince na bílém koni, pro kterého se každý den fintí a přebírá v krajkovaným pradýlku, což by ale na veřejnosti nikdy nepřiznala. Jinak jde o osobu dosti sdílnou, tudíž jí nedělá sebemenší problém probírat s lidmi kolem všechno - od úkolu na dějiny po neutichající potřebu čůrat. S tím přichází i ztráta zábran v komunikaci s osobami v nadřazených pozicích, takže se chuděra Klerkenová často zašoupne do šuplete “drzoun” jak u učitelů, tak ostatních dospěláků. To jí ale nijak nevadí a v průběhu let se naučila, jak ostrý jazýček zakroutit tak, aby z toho byla co největší prča. Naštěstí osud zatahal za správné nitky a nadělil týhle blonďatý pohromě do vínku nadání na předmět, u kterého nehrozí bezprostřední nebezpečí v podobě nafucaného profesora s hůlkou přímo mezi prsty a nekonečným arzenálem dost zákeřných formulí. Při dějinách po ní může tak maximálně někdo mrsknout knížkou, a té se ještě ke všemu dá snadno uhnout, hlavně díky praxi z famfrpálu. Ukázalo se totiž, že souboje a prskání jednoho kouzla za druhým nejsou úplně to pravé ořechové (a dost se u toho ničí účes i ohoz). Na lektvary je zase Chantal až moc netrpělivá a impulzivní, tudíž by pravděpodobně vzteky převrhla kotlík ještě před zapálením kahanu. Bylinky byly nuda, zvířata jí (většinou) nesnáší a ona jejich zášť vřele vrací a všechno ostatní označila za ztrátu času - tudíž měla už poměrně brzy dost jasno. O svojí inteligenci si ostatně nedělá nijak zvlášť velké mínění a bez problémů přizná, že je sice bedna na historii, nejnovější trendy v oblékání a dělá machra na koštěti, no jakmile dojde na něco jiného, má v mozku úplně vymeteno.

Další věcí, kterou o sobě moc dobře ví, je potřeba neustálého přívalu pozornosti. Nejlépe samozřejmě od opačného pohlaví, no nepohrdne ani obdivnými vzdechy ostatních estrogenů či chválou od rodičů. Ráda má všechny očka na sobě, ať už se probírá cokoliv. Je majetnická, urážlivá a nosí občas kratší sukně a hlubší výstřihy, než by se slušelo. Když se hádá, otřásají se zdi a lítají talíře. Ale zároveň má obrovské srdíčko s nevyčerpatelnou kapacitou a se stejnou vášní, jakou dává do nafucaného prskání, dokáže i rozdávat lásku nebo zarytě a odhodlaně pracovat.


Domáce zviera: Britská krátkosrstá číča Ňuchnina


Fc: Alicia Silverstone (90s)

Meno a priezvisko: Amélie Colette De Saint-Pierre [née Saintcroix]
Hráč: Venom
Vek postavy: Nadčasová [tradičně svůj věk neuvádí]
Fakulta: Falkor
Předmět: Všeobecná organizace knižních titulů, Dohled nad čtenářskými prostorami a trestání studentů za porušování vyhlášek a nařízení - zkrátka a dobře hlavní knihovnice

Rodina: Říká se, že kdo umí, ten umí. Kdo neumí, ten učí. Kdo neučí je ředitel, kdo neumí dělat? Je majitel. Toto rčení provázelo rodinu Saintcroix nejspíš od nepaměti. Možná se nejedná o jeden z těch slavnějších rodů, kvůli nimž by všichni padali na zadek s otevřenými ústy dokořán. Na druhou stranu se pokaždé dokázali postarat o svůj business, nebot každá z větví rodin se rozhodla operovat v jiném prostředí - někdo vedl určitý úsek Ministerstva, jiní se rozhodli studovat magické tvory v jejich přirozeném prostředí (přičemž došlo k několika úmrtím, až se od tohoto oboru opustilo), jedni založili rodinou restauraci (která později zkrachovala díky vzrůstajícím dluhům z hazardních her), ti další se rozhodli pro bar ve stylu dvacátých let s povinným formálním stylem odění. Na(ne)štěstí pro Colette bylo ihned rozhodnuto, že stejně jako její babička z matčiny strany, i ona povede durmstrangskou školní knihovnu. Na nějaké výlety po cizině a chov draků, jemuž se věnovali její bratři, mohla zapomenout. Alespoň neměla na starost evidenci bankovních účtů v rodinné bancejako její sestra Emmanuelle.
Barbedaurus Regnier Saintcroix - Hlava rodiny, pán všeho tvorstva (jak mu přezdívá Colette) a čestný příklad všem ostatním členům rodu Saintcroix. Díky vlastním ambiózním vidinám se rozhodl učinit mnohé a dát uvadajícímu rodu lesk a po několika desítkách let se konečně vyšplhal na pomyslný žebříček vedením Banque Essence de Vie, kterou před ním vedl jeho starší bratr, Gervaisot Ambroisin Saintcroix. Tento muž se totiž zcela nešťastnou náhodou přemístil rovnou přes plně jedoucí vlak, přičemž nezapomněl s sebou vzít své dvě děti. Manželka krátce na to byla hospitalizována, neboť si tuto osudnou chvíli pokusila vymazat z paměti - jenže spolu s tím vymazala naprosto vše. Břichatý Barbedaurus se tak může chlubit nejen kvetoucím businessem, ale taktéž pokornou manželkou Elewisou a třemi syny - Pasquierem Ymbert, Eustacem Hennequin a Guyem Rogerin. A samozřejmě svou poněkud nevyvedenou dcerunkou - Amélií Colette. Dva mladší se věnují chovu draků, zatímco nejstarší Paquier se má stát nástupcem svého otce.
Elewisa Saintcroix [née Duchamp] - Milující manželka věřící všemu, co její drahý řekne. Jako by jeho slovo znamenalo zákon, přesně tak se chová. Na svou rodinu je stejně tak hrdá jako puntičkářská a nesnese představu, že někdo z jejích dětí nenaplní svůj osud - a vlastně že ve své práci nebude šťastný. Před těmito myšlenkami pouze zavírá oči, nasazujíc okouzlující úsměv spokojené kvočny. Příliš poslušná, tak o ní hovoří její jediná dcera, když pozoruje svou matku při věčném poskakování kolem otce a synáčků, zda něco nepotřebují. Samozřejmě ani na svou milovanou Colette nezapomíná (nazývaje ji prvním jménem, které se pokouší její dcera ignorovat na první dobrou), jenže u ní se nikdy nesetkala s úspěchem, spíše s nedůvěrou a potížemi si vzájemně porozumět. Konec konců žena bez vlastního názoru nemá dospělé dceři co vyčítat. Elewisa si ve společnosti udržuje radostný úsměv a ani v myšlenkách by nebyla schopna svého manžela podvést, zatímco on tak učinil už nejméně dvakrát.
Nicolas Raoulet De Saint-Pierre - inu... manžel, ačkoliv tak o něm nesmýšlí a ve svých myšlenkách mu přikládá všemožná označení nelichotvého tvaru, což se nikdy nenese s úspěchem. Důvod je jasný - Nicolas patří k nitrozpytcům a tak číst myšlenky vlastní ženy se stalo téměř samozřejmostí. Tento obdivuhodný muž patří k dominantám Durmstrangu, kde stejně jako jeho žena pracuje - jen on se zaměřuje na výuku Péče o kouzelné tvory. Ve světě patří k nejnadanějším v tomto oboru, už několikrát byl na titulní stránce čarodějnických magazínů a nemálo žen z něj padá do kolen. Problém je ten, že on nechce žádnou jinou (ačkoliv to často vypadá přesně opačně) než svou Colette, kterou ne a ne zkrotit. Oba byli do manželství vtaženi manipulativní hrou rodičů, což je, jak se dalo čekat, silně pobouřilo a jeden čas vše konstruktivně sabotovali. Problém byl ten, že Colette manželovi svými postoji a uhrančivou osobností (o výbušném temperamentu nezkrotné divoženky nemluvě) učarovala a nyní tak nechtěně podléhá hádkám s ní o budoucnosti jejich manželství. Nicolas má silný vztah ke zvířatům, jak ostatně dokazuje svou neustálou péčí nejen o svého nundu jménem Mr. Scratch, ale taktéž o manželčina bouřliváka.

Minulosť: Stalo se tak před delší dobou, kdy se panstvím rodiny Saintcroix rozezněl pláč malého děťátka, matkou vymodlené holčičky, jejíž celé jméno znělo Amélie Colette, avšak později se rozhodla rebelovat a poslouchat pouze na své druhé jméno. Elewisa se už několikrát pokoušela otěhotnět, a ačkoliv nikdy předtím s podobným úkonem neměla veskrze žádné problémy, počít čtvrtého potomka se jí nedařilo, div že se z této skutečnosti psychicky nezhroutila. Nakonec však byli s manželem požehnáni modrookou holčičkou s ebenově černými vlásky, věčně zvídavou nezbednicí, jejímž největším problémem se stala pravidla zavedená v domácnosti. Colette nikdy příliš nesouhlasila s morálními nařízeními vlastního otce, při nichž jasně dokazoval, kde náleží její místo - pod mužem. A ačkoliv disponovali množstvím služebnictva, byla to Colette, kdo musel prostírat k večeři. Později se učila hrát na klavír a harfu, na čemž trvala její matka, i když vše šlo vyřešit kouzly, předčítání před obecenstvem, což jí jeden čas znechutilo knihy, a taktéž základům konverzace v mnoha odlišných jazycích, díky čemuž zvládá mluvit plyně nejen francouzsky, ale taktéž anglicky, švédsky a maďarsky. Už od mladistvých let byla definována jako budoucí manželka někoho, kdo si ji vezme z politických důvodů, jako tomu bylo nadále. Jako žena se nemohla svobodně rozhodovat, což ji později vedlo k feministickým postojům, jichž se drží dodnes.
Podobně jako její bratři navštěvovali Durmstrang, i od ní se očekávalo precizního vzdělání na této škole, ačkoliv to znamenalo sáhnout hlouběji do kapsy, což se jim nevyhnulo. Studium bylo nákladné, zvlášť pak tehdy, když její bratři ještě nedostudovali. Její matka tak trochu doufala, že její sladká princeznička, která se poslední dobou blížila mílovými kroky k rozmazlenému frackovi, nebude muset opustit bezpečí matčiny náruče, jenže osud si usmyslel jinak. Krátce před jejími jedenáctými narozeninami ji navštívil lev uprostřed jejího pokoje, když se zrovna učila promluvu tehdejšího ministra kouzel nazpaměť, jak žádal otec. Velké modré oči v první chvíli vyděšeně opětovali pohled dravému zvířeti, neschopna pohybu zůstávala sedět přikovaná na svém místě. Jistě, už dříve slyšela příběhy o tom, jak si lev vybírá, zda je dotyčný hoden studiu na Durmstrangu či nikoliv dle toho, zda se k němu otočí zády a uteče, nebo se rozhodne vsadit svůj život na pomyslné misky vah. Její bratříčci svá setkání poněkud přibarvovali pestrými výjevy bojů, popisujíc nesmyslné historky plné statečnosti a odhodlání. Jenže něco jiného je představovat si první setkání, utvrzovat se v tom, že je natolik silná, aby učinila onen krok. Že je to jen lev a neublíží jí. A něco je ocitnout se před ním tváří v tvář, cítit jeho horký dech, slyšet pronikavý řev rezonující v uších. Možná za to mohlo právě sourozenecké popichování, kdy vykročila vpřed, ač s menšími obavami, natahujíc rozechvělé prsty kupředu směrem k čenichu a hladké srsti nad ním. Než se ho však stačila dotknout a okusit jeho kožich, proměnil se na uvítací list do školy čar a kouzel. Pro Colette to znamenalo mnohé - konečně se mohla osvobodit z domácího vězení, setřást všechny ty těžké okovy rodinných pout. Zkrátka... být volná.
To však netrvalo příliš dlouho. Ačkoliv studiem proplouvala na výbornou a svou studijní dráhu zakončila jako zvěromág měnící se do podoby sokola, rodina ji brzo šokovala čerstvou informací o jejím blížícím se manželství. Jak se ukázalo, za jejími zády se rozjelo plánování hodné stratégů na bitevním poli, přičemž se nikdo neobtěžoval jí cokoliv oznámit. Za večeří nepromluvila ani slovo a pokud to šlo, pokoušela se utéct. I proto přijala nabízenou pozici školní knihovnice po babičce Eustácii, která se na stará kolena rozhodla objevovat krásy Tibetu. Bláznivá ženská, jen co povídat, ale aspoň poskytla své malé vnučce dočasné útočiště za Durmstrangskými zdmi. Zde potkala první opravdovou lásku svého života, Nicolase, do něhož se bezhlavě pobláznila - tento cit ji opustil velmi rychle, stačilo setkání při večeři, kdy jí byl představen jako budoucí manžel. Prvotní plány obsahující společný útěk a následně i tajnou svatbu se rázem rozprášily její rukou, kdy se mu nebála vlepit políček přede všemi. Od té doby bojkotovala každý jeho krok, demonstrativně se ujala přesného opaku, ačkoliv jí to už mnohokrát stálo cenný čas a i vlastní hrdost, neboť Nicolasovi brzy došlo, co podnikat, aby jí ukázal, nakolik se děvenka mýlí. Ani to jí nikdy nepřekáželo, aby podobnými kousky hýřila dál, vědomě mu ukazujíc karty. Ač nechtěla, přijala jeho jméno za své z povinnosti. Avšak chuť jejích rtů? Tu už dlouho neokusil.
Její život nadále pokračuje tam, kde započal - na škole čar a kouzel, daleko od rodné Francie. I přesto, že svým způsobem ho má ráda a obdivuje, nehodlá svému drahému manželovi dát nic ze sebe zadarmo. Přes den tak peskuje studenty, kouzlem jim zamyká ústa, stará se o svého opeřence a večer? Trpí Nicolase. Krásný to život, že?

Povaha: Mrcha. Vychytralá potvora. Feministka. Špatná manželka a ještě horší přítelkyně. Tato označení přímo bijí do očí, když se setkáte tváří v tvář naší milé Colette. Od prvního pohledu rozmazlená princeznička, která si je svého zvýhodněného postavení vědoma a dokáže využít veškerých schopností, aby dosáhla vytouženého cíle, i kdyby přitom měla pošlapat pár krků nebo dokonce natahovat krok přes mrtvoly. Rozverná. Impulsivní. Nestálá. Lehkomyslná. Také paličatá a výbušná, jak ji přirozený francouzský temperament, doplněný o nehynoucí šarm a půvab, koluje žilami, dostávajíc své pověsti.
Amélie, neboli Colette, jak si nechává říkat, protože své první jméno nikdy nepoužívá, platí za princeznu, miláčka a zlatíčko ve chvílích, kdy něco od vás potřebuje. V tu chvíli se nebojí sáhnout po milém úsměvu, věnujíc vám ho na stříbrném podnose - běda však toho, pokud nedostane vše, po čem její srdce touží. To pak úsměv rázem zmizí a nahradí ho dotčený pohled slibující pomstu každému, kdo si dovolil říct ji 'Ne'. Manžel ji sice tu a tam oslovuje 'Lettie', což se jí dřív líbilo, zatímco nyní mu pokaždé věnuje pohrdavý pohled, nikdo jiný se ji takto nedovolí oslovit snad ani v myšlence. Tahle mrška miluje svobodu a nehodlá si ji nikým nechat ukrást či jen dočasně sebrat - ač to dle platného oddacího listu patrně není pravda, nicméně Colette si to bude velkoryse namlouvat dál. Na cokoliv si ukáže, to musí mít. Cokoliv chce, to dostane. Je to rozmazlený fracek a přiznává to, občas i pyšně a s hrdostí francouzské šlechtičny. Konec konců čistokrevný původ se v ní nezapře, však také pochází z ryzí rodiny.

Existují věci, které ji nezajímají. Když chce zábavu, tak jí koukejte dopřát zábavu. Není dvakrát milá, když se nudí a o to horší je pak celá její osobnost. Dokáže se hodiny dožadovat pozornosti, pro obstarání si pozdvižení nemusí chodit daleko. Miluje problémy, které nemusí řešit. Samotná Colette totiž raději nic neřeší, veškeré problémy a starosti hází za hlavu s ignorací rebela. Nedodržuje pravidla zavedená muži, nesnáší je a spolu s nimi i ty tupé mozky, které si svou povýšenost nad ní kompenzují. Dle jejího odůvodnění je to jen snůška naprostých blbostí, kterými si nesmí zatěžovat už tak pěknou hlavinku. Sama tak nejvíce času tráví právě v knihovně, kde má vše pod palcem a také dbá na volné pole působnosti. Kdokoliv porušuje její zákony, ten je bez milosti potrestán a je mu odepřena její náklonnost.

Co však miluje a nedokáže si odpustit je bohatý život. Jednak bohatý na zážitky, protože s těmi se člověk nenudí, jednak miluje luxus, drahé šperky a samozřejmě že i oblečení, o botách nemluvě. Jako by snad patřila do hlubokých velkých postelí s nebesy a hromadou sametových polštářů. Vystřižená z katalogů, které představují dámy v dlouhých historických šatech. Nádherně by se vyjímala ve Versailes nebo někde na luxusní pohovce. Život v chudobě by zničil už tak nadřazené smýšlení, natož tohle krásné tělo, kterým oplývá. Žít jinak než v přepychu je její noční můrou, která ji občas budí ze spaní. To pak křičí, pláče a choulí se.
Miluje mužskou společnost a nenávidí tu ženskou. Nerada se srovnává, i když hlásek v hlavě jí může kolikrát napovídat, že ona je tou nejkrásnější široko daleko. Jenže už není nejmladší a i když jako čarodějka může žít dalších pár let bez myšlenek na vrásky, myslíte si, že si chlap vybere spíš jí nebo osmnáctku, co právě vystudovala? Ach ne, nehádejte, ještě byste jí urazili a to pak nábytek lítá všemi směry. Ví, jak využít svou smyslnost, která ji byla nadělena do vínku a za roky praxe plně rozšířena až k dokonalosti. Dříve si ráda užívala v posteli a neštítila se zajít za hranice slušnosti - přeci jenom sex je potěšením pro lidská těla, proč si ho odepírat v různých variacích? Jenže na druhou stranu ctí onu povinnost v manželství. Sice by si přála být natolik odhodlaná, aby Nicolase podvedla, něco v jejím srdci ji pokaždé zastaví. Desítky jich sice propadlo charismatu téhle ledově chladné ženy, ve které kypí oheň, co přitahuje všechny okolo jako můry plamínek, aby jim hned popálil křidýlka a nechal je umírat v bolesti.
A ačkoliv si to nerada uvědomuje, bez podpory rodiny a Nicolase by se neocitla tam, kde se nacházela nyní. Je to její svět a miluje ho. Má pestrý život, ač se na první pohled může zdát nekonečně nudný, má vše, po čem její srdce touží. Jenom by si přála pocítit lásku, která nebude vykřesaná z povinnosti. Tento sen se však ne a ne splnit.

Vzhled: Chladná jako severské norské fjordy, hříšná jako noc ve žhavém Riu. Křehká jako porcelánová panenka, kterou připomíná na první pohled - stačí si ji zlehka prostudovat od tmavých, ebenově černých vlasů po špičky botek na podpatku, bez nichž nedá ani ránu. Colette si na svůj vzhled femme fatale, pro niž muži zahazovali čest a umírali ve filmech Noir, zakládá podobně jako na faktu, že každá konkurence ji stojí jisté úsilí vystát ji - do doby než se ji nehodou pokusí zneškodnit. Dalo by se říci, že za něžným vzhledem a přirozenou tendencí ji chránit - alespoň než otevře rudá ústa - se skrývá pravděpodobně nepříliš závratná výška. Konkrétně? Sotva 170 centimetrů, a to si beztak ještě pár čísel přidává, protože popravdě měří jenom 168 bez podpatků - jenže ty se už před dávnou dobou, kdy Durmstrang navštěvovala ještě za studentských let, staly nedílnou součástí jejího šatníku a tvoří přibližně jeho padesát procent. Věru díky této skutečnosti působí křehce a jemně, přesto však nespadá do kategorie maličkých lidí, konkrétně hobitů, do nichž mají ostatní tendence kopat nebo je rovnou zašlápnout svou ohavně velkou hnátou.
Pak však přijde na řadu pohled brousící po křivkách a pane jo! Tam je na co se dívat. Pánové (o dámách nemluvě), kteří preferují plnohodnotné křivky, pak si musí tiše hvízdnout - hlavní hvězda tohoto příběhu má postavičku jako každá správná žena, o níž se zpívá milostná píseň. Útlý pas, okrouhlý bok a ňadra dmoucí, čas od času vyzdvižené v osobním stylu oblečení, jemuž vzdávají hold krajky, halenky s hlubokým dekoltem, které přitáhnout pozornost, ale nechávají prostor na vlastní fantazii, a pouzdrové sukně - ale to jen v případě, že nesáhne po něčem značně dramatičtějším. Inu nebylo by to poprvé, co jí některý z nepozorných studentů stoupl na vlečku a málem ji poslal k zemi hýžděmi napřed. A stejně jako její sbírka v šatníku, i Colette má tendenci vše dramatizovat. Stačí krátký pohled do její tváře a každému je jasné, v jakém rozpoložení se právě nachází. Vychytralý úsměv (jeden z jejích nejoblíbenějších) rychle střídá napětí, podezřívavost a expresní výraz ublíženosti nahrazený pohrdáním, co se v samotném závěru změní na vyzývavé "Budiž", ale už na první pohled (a poslech) je jasné, že tímto konverzace končit nebude. Pohled do očí vás v tom jen utvrdí, protože tahle ženská se jen tak nevzdá a její tvář vás bude strašit ve snech. Nebo nočních můrách?
Z barevného spektra si potrpí převážně na černou, což jen mnohé utvrdilo v milé přezdívce Madam Noir, protože v té vypadá každá žena tajemně, ale nebojí se sáhnout ani po bílé, tmavě modré nebo zelené či fialové, o vínově rudé nemluvě. Je tedy velmi pravděpodobné, že jakékoliv jiné odstíny ji maximálně znechucují a nejlépe ji dokážou vnést do tváře ryzí odpor, kdy se nebojí podobně oděnému člověku tvořit problémy. Častokrát se právě s touto 'spodinou' odmítá bavit, ukazujíc jim záda, dokud se nepřevléknou do něčeho... vhodnějšího.
Colette je zosobněný chlad, definice Severního ledového oceánu, v němž nadobro umrzne každý otužilec pokoušející své štěstí. Její chladná náruč děsí, nekonejší a už vůbec nezahřeje. Ledově modré oči se za každých okolností honosí černě podmalovanou linkou, díky čemuž je její pohled děsivější, chladnější a žádostivější, což si část mužské populace obvykle vykládá přesně naopak - jako by je snad zvala do postele, přičemž je namísto toho vyvádí kopancem do zadku pryč ze svého království. Bledá, pihami prakticky neposkvrněná pleť kontrastuje s černým závojem dlouhých vlasů, čas od času různě zkrácených dle poslední módy, ačkoliv sama velmi ráda tvrdí, že to ona udává tón, a ostatní skáčou dle jejího pískání. Někdy se nedokáže smířit s jejich samovolným chováním a tendencemi se vlnit, jak se jim zrovna zlíbí, naštěstí už v mládí se je naučila krotit kouzly. A někdy? Někdy vše zkrátka ignoruje a nechává jim nespoustanou volnost, protože sama je taková - volná, kdy si dělá to, co uzná za (ne)vhodné. Konec konců na sobě miluje vše. Tak proč to měnit?

Domáce zviera: Pták bouřlivák jménem Zeus
Fc: Eva Green

Jméno: Elias Christo de Vega
Věk postavy: 15 let (5. ročník)
Národnost: španělská
Kolej: Drakfols
Předmět: Lektvary

Rodina:
Elias pochází se starobylé rodiny de Vegů, kteří pochází ze Španělska, kde byli a jsou stále jednou z nejuznávanějších rodin. Čistá krev jim koluje v žilách už celá staletí, nemohou však popřít, že měli v rodině jednoho či dva krvezrádce. Tato rodina se také celá staletí stará o výrobu lektvarů a jejich prodej do celého světa, mají také dobré vztahy s ostatními čistokrevnými rodinami a mohou říci, že jim někteří dluží laskavosti, na které nezapomínají.

Julian Mateo de Vega - Eliasův otec, který jako jediný potomek rodu, převzal i jeho tradici lektvary. Julian je také velice vychytralý a ví, že jakkoliv ostatním pomůže, jednou se mu to vrátí. V lektvarech se vyzná jako nikdo jiný, je to sebejistý a rázný muž, který skvěle vychoval všechny své tři děti.

Ava Ines de Vega - Je velice půvabná žena, kterou si Julian vzal hned po ukončení školy, společně měli tři děti Reynu, Eliase a Luca. Jednu dobu byla svému muži pro hanbu, protože mu místo pokračovatele rodu, porodila dceru, to se však změnilo pět let poté, kdy se narodil Elias a Julian jí opět projevil některé z jeho emocí. Ava je něžná a nevyzpytatelná žena, která by pro blaho svých dětí udělala cokoliv.

Reyna Brisa Torres (de Vega) - Je o pět let starší sestrou Eliase. Reyna je něžná po své matce a sebejistá po otci. Navštěvovala Krásnohůlky i přesto, že její rodina se přestěhovala na východ kvůli rodinnému odkazu. Dokončila úspěšně poslední ročník a provdala se za o rok staršího Ricarda Torrese, následně založili rodinu a nadále žijí ve Španělsku.

Luca Isaac de Vega - Je nejmladší z dětí de Vegů, je o tři roky mladší než jeho bratr Elias, což mu umožňuje zaměřit se na jiný obor než lektvary. Luca je vychytralý a sebejistý, v budoucnu by se rád zapojil do polity kouzelného světa a jednou by se rád stal i Ministrem, na rozdíl od svého bratra a sestry je schopen pro své vlastní štěstí udělat cokoliv.

Minulost:
Elias se narodil v Rusku, kam se jeho rodiče odstěhovali několik let před Reyniným nastoupením do Krásnohůlek, Reyna proto zůstala ve Španělsku, aby školu mohla navštěvovat. Julian se se svou manželkou a Eliasem usadil v jednom z menších měst, kde se to jen kouzelníky hemžilo a mohl tak rozšířit prodej lektvarů i na Dálný východ.
Elias byl jako první mužský potomek rodu, vychováván od malička tvrdou rukou svého otce, aby tím zajistili, že se bude v budoucnosti věnovat odkazu rodu a nestane se krvezrádcem jako někteří z jejich rodu. Díky výchově trávil mnoho času v knihovně, kde rád studoval a dozvídal se něco nového, také doma rád experimentoval s některými lektvary a nejednou se stalo, že se mu podařilo založit požár. Dál Elias rostl a i když si to někdy nechtěl přiznat, lektvary ho opravdu bavili a už tehdy viděl, že je na něj otec hrdý.
Když dovršil věku jedenácti let, kdy celý život mladých kouzelníků nabere jiné obrátky a oni konečně můžou dokázat svým rodinám, že na to mají. Elias se probudil na své narozeniny v plném očekávání přijetí do Kruvalského Institutu, tedy jeho otec to očekával a mladý Elias také. Nebylo to pro něj tedy nečekané, když se odpoledne jeho pohled setkal s tím lvím. Byl v knihovně a právě si četl další z knih, když se jejich pohledy setkali. Chlapec se díval lvovi přímo do očí a opatrně se zvedl, zvíře si ho prohlíželo jeho jantarovýma očima, dokud se ho chlapcova ruka nedotkla a on se neproměnil na dopis z Kruvalu.
Následovalo několik pochval od jeho otce, matky a dokonce i jeho sestry se kterou se moc nestýkal. Hned v září se Elias vydal do Kruvalu. Loď, kterou se dopravovali do Kruvalu se mu velice zalíbila a zámek také. Po rozřazení do kolejí se šťastný Elias dostal do Drakfolsu.

Povaha:
Elias je moudrý kouzelník, téměř se povahově nepodobá žádnému ze svých sourozenců. Někteří by mohli říci, že svou povahu zdědil po svém dědečkovi, který Merlin mu žehnej, už není mezi námi, ale Elias má od každého něco. Někdy se dokonce nachytal, jak záviděl mudlům, jejich bezstarostnost, jindy už to však neudělal, bál se svého otce, že by mu mohl číst myšlenky, protože v tu dobu nebyl tak starý, aby si mohl uzamknout mysl. Elias i mimo své moudrosti, díky které napomohl k zdokonalení pár lektvarů, zdědil i lehkou vychytralost. Vždy když někomu pomohl, pomoci se mu dostalo i naopak. Když však někdo uškodí jemu, neváhá mu to vrátit a to i stokrát hůř. Po své matce je také velice ochranářský a pro rodinu je schopen udělat všechno. Nikdy nevynikal ve sportu a ani se o něj moc nezajímal, protože mu bylo odmala říkáno, co přesně má dělat, o co se má zajímat a o co ne. Díky tvrdé výchově a nasměrování se z něj stal houževnatý hoch, který rád experimentuje a poznává nepoznané, díky tomu se dostal nejednou do maléru, ze kterého ho vytáhla pomoc od přítele dlužníka. Se svou sestrou si moc nerozumějí, možná to bude tím, že spolu nevyrůstali a tak dobře jako on a Luca se neznají. Vždy se k sobě, ale chovají s ohledem a když mají chvíli, vypráví si o svém dětství, aby si vynahradili své dětství. S Lucou má naopak dobrý vztah, jako starší bratr ho naučil skoro vše co umí, pár triků si samozřejmě nechal v rukávu, nabádal ho také, aby byl Luca poslušný, což se moc díky jeho povaze nepovedlo. Na rozdíl od Eliase, který byl zodpovědný a ctil své rodiče, Luca musel mít poslední slovo a jedině on měl vždy pravdu. Proto můžeme Eliase považovat za moudrého a rozumného člověka s citem k lektvarům.

FC: Sam Claflin

Aurora de Martel
Věk 30 let
Fakulta: Zmijozel - Bradavice
Předmět: /

Rodina: Aurora patří k velmi vážené Francouzské rodině de Martel. Má o minutu staršího bratra, tudíž pochází z dvojčat.
Otec: Franci de Martel
Matka: Catherine de Martel
Bratr: Tristan de Martel

Minulost: Aurora se společně s rodinou přestěhovala do Londýna, který přijala za nový domov. Vystudovala Bradavickou školu jako premiantka Zmijozelské koleje. V průběhu školských let se toho v jejím životě odehrálo spoustu. Ačkoliv měla na své straně bratra, nedokázala se ubránit průšvihům. Byla sice oblíbená u profesorů ale nenáviděná u spolužáků. Když se dostala do potyčky s Nebelvírkou dívkou, její bratr se jí zastal a Nebelvírkou dívku skoro zabil. Tristan byl za svůj čin ze školy vyloučen, což zapříčinilo rapidní změnu v Aurořiném životě. Aurora se do sebe uzavřela a naprosto se nechala pohlitit učením. V posledním ročníku se seznámila s okouzlujícím Mrzimorčanem – Elliotem LaRuem. Elliot se pro ní stal vším. Zamilovala se do něj a její láska byla opětováná. Nějaký čas spolu chodili, jenomže Elliot poznal jinou ženu a Auroru opustil. Takto zhrzená se zapřísáhla svůj život věnovat jen a jen práci a proto přijala po dokončení studia místo v Bradavicích co by supletka. Její čas strávený v Bradavících ovšem nebyl moc dlouhý. Dostala nabídku z Ministerstva kouzel. Nabídku, kterou bez váhání přijala. Stala se ředitelkou odboru pro uplatňování kouzelnických zákonů. Později se ale dozvěděla, že nic není tak, jak se zdá. Ministerstvem kouzla byla vysláná do Kruvalu jako informátor a dozor nad vzděláváním černé magie. Konkrétně nad dodržováním rovnováhy mezi Černou a Bílou magií.

Povaha:
Aurora je velmi krásná a záhadná žena s obrovskou vnitří sílou. Je velmi svůdná a přitažlivá žena, která si jde velmi tvrdě za svými cíly. Zakládá si na své svobodě a je schopná pro ní udělat i nemožné. Má velmi dobrý vztah se svým jediným bratrem Tristanem, na kterého nedá za žadných okolností dopustit. Aurora je také velmi nebezpečná a extrémně násilná. Je bohužel duševně nestabilní, což se na ní kolikrát podepisuje. Dříve, ještě jako dívenka byla úplný opak svého nynějšího já. Byla velmi hodná, tichá, láskyplná a nenápadná dívka, ve které kolovala dobrosrdečná krev. Svůj život milovala. Měla vše, co chtěla včetně několikaset nápadníků, kteří bojovali o její srdce. Aurora občas svojí nevinnou tvářičku využívala aby dostala vše, co si zamanula. Umí se velmi lehce přizpůsobit a jakákoliv změna pro ní není problém. Ráda cestuje a objevuje nové věci. Nemá ráda pokrytce a lháře.

Zvíře: Had
FC: Rebecca Breeds

Jméno postavy: Gyda Amesite Strand
Přezdívka hráče: Naomi
Věk postavy: 13 (3. Ročník)
Národnost: Norská
Kolej: Sphynxond
Hůlka: Cedrové dřevo, jádro z pera Fénixe, délka 12¾ palců, ohebná, nepoddajná
Patron: Fenek Berberský
Rodina: Začneme od začátku. Gyda a její děda Bjarni Quartz Strand. Bjarni byl vždycky věrný zastánce Grindelwaldových názorů a činů. Gyda se k tomu nikdy nevyjadřovala nějak hlasitě, ale s dědou nesouhlasila. Byla ráda, že všechno zůstalo tak, jak to bylo do teď. I přes to, že povětšinou mlčela, na ní děda vždycky poznal kdy s ním souhlasí a kdy ne. Jako by jí viděl do duše, někdy jí to děsilo. Nijak vřelý vztah nemají, děda se na na ní dívá spíš jako na zrůdu, jako  na chybu, ostudu rodiny.
Astryd Strand je jméno Gydiny babičky.  Astryd je o něco příjemnější než její děda Bjarni. Astryd sice není ta stará babička co ráda peče sušenky a štípe děti do tvářiček, ale nedívá se na Gydu jako na zrůdu nebo na něco, co je potřeba opravit. Pod jménem Astryd Strand si každý představí vždy narovnaná záda hubené postarší dámy, hrdé vystupování a jemný úsměv na plných rtech, vždy natřené nějakou rtěnkou. Není zrovna podpůrce veřejného vyznávání nebo ukazování citů, ale svou rodinu miluje, se vším všudy a vždycky věrně stála po boku svého manžela.
Potom Gyda a její otec Frey Brookite Strand. Frey je přísný rodič, ale stejně jako Lauri k němu vzhlíží. Otec je pro ní vzor, někdo, kdo má řád a nejistota nebo strach, či vztek, jdou stranou. Dokonalá sebekontrola, to je její sen a jelikož se jí ten sen nikdy nesplní, je ráda, že má s těmito vlastnostmi na očích aspoň otce. Otec narozdíl od dědy ke Gydě nemá takový odpor, dokázal se smířit s tím, že je jaká je.
Její maminka Rozalia Strand je kráska z Maďarska, do které se zamiloval Frey. Její máma je pořád krásná a Gyda často přemýšlí, jestli bude takhle krásná až vyroste i ona. Zklame rodinu i v tomto? Pořád doufá že ne, sice je psychicky nestabilní, ale ošklivá snad nebude, snad k ní osud tak nemilosrdný nebude.
Gyda má také dva starší bratry jménem Laurius Garnet Strand a Kory Uvite Strand.
Gyda oba své bratry velmi miluje, už jenom proto, že jí mají rádi takovou jaká je, jednoduše řečeno, i s Ragni. Nejde říct, ke kterému má blíže. Každý je jiný, jsou jako protiklady.
Lauri je ten klidnější z těch dvou, je takový, jaký chce být, jde si svou cestou. Gyda se někdy na Lauriho dívá s obdivem, otec není jediný mužský vzor, ke kterému Gyda vzhlíží. Její bratři jsou jí taky vzorem.
Kory je zase o něco divočejší povaha, všechno dělá se zápalem a nebojí se něco udělat pro to, aby byl na prvním místě. To je také něco, co obdivuje. Vůli a ambice.
Oba bratři se k ní chovají hodně, jsou její ochránci a dávají na ní pozor, a Gyda je jim za to neskutečně vděčná.

Povaha: Nikdo se v ní plně nevyzná, ani ona sama v sobě se někdy nevyzná. Hlas co denně slyší, co vychází z její mysli a někdy i napovrch, jí radí dělat věci které by ona sama nikdy neudělala. Co například? Vzít si odvážnější oblečení, i když je jí jenom třináct. Být drzejší na starší a v hierarchii výš jak ona, a to se nesmí. Víc se usmívat a se všemi komunikovat. Radí jí třeba být odvážnější, říct svůj názor. Ten hlas v její hlavě se sám pojmenoval, pojmenoval se Ragni.
Gyda je tichá, zvyklá být ve všem poslední a ve většině nenápadná, až neviditelná. Byla něco jako chybou rodiny, byla slabá. Ne ovšem v síle moci, byla slabá, protože v sobě měla dvě osobnosti, co se prali o nadvládu těla. Byla "poškozená".
Gyda zbožňuje věštění, je to jedna z věcí co jí opravdu jde a je to něco jako její pevný bod. Pevný bod, aby neztratila rozum z hlasu co k ní neustále mluví. Pomáhá jí to k tomu, aby se podle toho hlasu nezačala řídit, pro její zdraví a bezpečí. I když se to zdá neuvěřitelné.
Často si mluví sama se sebou nebo mluví v množném čísle, jako například na otázku, kde jsi byla? Odpoví "Byli jsme venku na procházce". Většině lidem to hned nedojde, nemají tak rozsáhlou fantazii, nebo pochopení, aby jim došlo jak to myslí a tak se vždycky rychle opraví.
Gyda je kvůli tomu vždycky smutná, někdy jí přemůže žal a ona se zhroutí. V tu chvíli je tam pro ní jeden z jejích starších bratrů, Laurius nebo Kory, který jí z toho všeho pomáhá ven, pomáhá jí dostat se zase na hladinu a neklouzat na dno. A pokud tam ani jeden není, pak je tam Ragni, převezme iniciativu, protože Gyda nemá vůli se bránit. A tělo ovládá ona, dokud se Gyda dostatečně nevzpamatuje a nepřevezme to ona.
Ač ostatní, kteří o jejím tajemství ví, považují Ragni jako vetřelce v jejím těle, nedokáží pochopit, že je to kus její duše, její část. Ragni a Gyda jsou přítelkyně, v podstatě sestry. Výborně se doplňují. Gyda miluje věštění, péči o kouzelné tvory a všechno co by se dalo použít za mírumilovné, Ragni si naopak pamatuje moc dobře černou magii, lektvary a vše tomu podobné. Ragni je pouze její zlomyslnější a drzejší stránka, naprostý opak Gydy. Jedna bez druhé by nemohli žít.
I přes to, že jí většina rodiny přijala, ona pořád sama sebe vidí jako černou ovci rodiny. Je to křehká dívka, co si někdy některé narážky bere osobně. Nedokáže se zlobit dlouho, ale nechtějte jí urazit. Uražená zvládne být dost dlouho a nepromluví s vámi ani slovo.

Minulost: Gyda se narodila jako třetí a poslední dítě Freyovi a Rozalie Strand. Jako všichni co mají krev Strandů dostala druhé jméno po drahokamu, Amesite. Všichni byli z holčičky moc nadšení, protože před ní měli dva chlapce.
Gyda se zdála do pěti let naprosto v pořádku, ale potom si začala povídat sama pro sebe a hlavně sama se sebou. Vykazovala známky změny osobnosti, v dětství se to projevovalo až neskutečně viditelně. V jednu chvíli se zdála být stydlivá a během mrknutí oka měla na tváři široký úsměv a se všemi si povídala a předváděla se. Rodina z toho byla vyděšená okamžitě jí vzali k doktorce. Za hodinu povídání s doktorkou se to potvrdilo. Gyda Amesite Strand má rozdvojenou osobnost. Rodina se shodla v tom, že to budou před veřejností tutlat, už tak byla jejich reputace dost poškozená kvůli dřívější spojitostí s Grindelwaldem.
Nikdo z toho nebyl nadšený, byla to přece čistokrevná rodina Strand a nemohli si dovolit mít….nenormální dítě. První kdo se s tím smířil byl Lauri, hned po něm Kory. Byla to přece jejich malinká sestřička a nic se na tom neměnilo. Mamince to taky netrvalo dlouho, Gydu milovala, byla to její dcera. Tátovi to ovšem už trvalo dýl. Ze začátku se na ní díval skrz prsty a choval se k ní, jako by skoro neexistovala.
Jak Gyda pomalu rostla, začala se to učit ovládat. I pro ní bylo vyčerpávající neustálé střídání velení nad jejím tělem.
Jakmile se to naučila ovládat, otec se s tím smířil. Už se k ní choval normálně, teda tak normálně jak to umí jenom on.
Tutlat to ale nepřestali, a Gyda dostala dost jasné rozkazy. Neprozradit jak to s ní je. Dávat si pozor jak mluví a s kým mluví.
Její babička se s tím smířila poněkud rychle, i přesto, že dívka v sobě neměla jenom jednu osobnost si jí babička oblíbila. A děda Bjarni? Ten začal malou Gydu nenávidět, byla pro něj zrůda co se nikdy neměla narodit.
Jak pomalu rostla, její bratři se dostali do kouzelnické školy zvané Kruval. Ona tam prý jednou bude taky. Těšila se na to.
A tak se jí zjevil jednou lev. Bylo to zrovna na procházce, když si hrála s kluběnkou. Dívala se mu do očí a v duchu se hádala s Ragni co teď udělat. Po vteřině jí přestala vnímat. Gydu odjakživa fascinovali kočkovité šelmy všech druhů a tak k němu natáhla ruku a když nic neudělal, udělala k němu pár kroků. Chtěla se ho dotknout, chtěla si ho pohladit, chtěla si ho nechat, ale lev se jí přímo před očima rozplynul a zmizel. Jediné co jí po něm zbylo byl pergamen v ruce s informacemi a s oznámením, že je přijata na školu kam chodí i její bratři. Byla nadšená. Utíkala domů oznámit to rodině, všichni jí gratulovali.
Jakmile nastoupila na loď co jí měla odvést do školy, byla naprosto okouzlená. Později byla zařazena do koleje Sphynxond, která dokázala její srdce také uchvátit, ale ve škole to po chvíli už neměla tak lehké, žáci z ní vycítili, že je jiná než ostatní děti, že něco skrývá. Hodně rychle se stala samotářkou. Není to tak, že by neměla vůbec nikoho, kdo by s ní šel třeba na procházku, nebo se učila. Jenom si od ní všichni drželi odstup, a to byli jenom ti hodnější. Ti ostatní nebyli tak hodní. Komentáře, narážky, urážky a smích se stali skoro jako denní rutina. Už si ani nevzpomínala, kdy na ní někdo byl milý tím hezkým způsobem. Kromě bratrů, ale ty se v tomto nepočítají.
Na začátku druhého ročníku začala mít stavy, kdy se zhroutí. Prostě si někam zaleze a pláče. Nad svým životem, nad tím jak se k ní chovají, jak musí žít. Takové chvíle mívá  čím dál méně, ale pořád je mívá. I když je pro ní každý den těžký, ona, ať už si to uvědomuje nebo ne, je čím dál silnější. Jde to pomalu, ale jistě. I přes svoje stavy neochvějně věří, že se jim to vrátí, že jednou bude ona ta, kdo se bude jim smát a kdo bude mít narážky.
Ke dvanáctým narozeninám jí otec vzal do obchodu se zvířaty. Byli tam všechny druhy všeho možného. Jak se tak Gyda procházela mezi klecemi kočkovitých šelem, zastavila se u jedné. Na zemi sedělo malé stvoření, jako by se zrovna narodilo. Veliké uši, černé oči, černý špičatý čumák a liščí ocas. Byl to Fenek Berberský. Jak se hned od majitele dozvěděla, fenek je druh pouštní lišky a dá se ochočit, i když to chce práci. I kdyby se nedal ochočit, Gyda při prvním pohledu na  to zvířátko věděla, že ho chce. Cítila něco jako spojení mezi jí samotnou a tím Fenkem. Jako by tušila, že to zvíře má něco společného s ní. V tu dobu totiž neměla ani tucha, že její patron je zrovna to zvířátko, které si ještě ten den odvezla domů a dala mu jméno po Thorovu kladivu, Mjolnir.
Mazlíček: Fenek Berberský jménem Mjolnir.

: Nina Katya Todorov
Hráč: Kája
Věk postavy: 16 (6. ročník)
Kolej: Sphynxond
Předmět: Astronomie
Rodina: Nina má velice rozrostlou rodinu, která snad našla místo všude na světě, ať už po její bratrance v Oceánii až po tetičku v Americe. Kdybychom začali vyjmenovávat všechny její příbuzné, bylo by to opravdu na dlouho. Jméno Todorov se nese s touto rodinou celá dlouhá staletí, v Bulharsku to není jeden z nejznámějších rodů, ale i ve společnosti nacházejí své místo. Jde hlavně o to, co jejich rodinu udělala v minulosti. Tato rodina se nikdy nezapojovala do kouzelnických hnutí, nepodporovala Grindelwalda a jeho ideologii, zkrátka se od všech rozepří drželi stranou, nevyhledávali problémy, ale pokud šlo o jejich nejbližší vždy podali pomocnou ruku.

Nikolai Filip Todorov - Ninin otec, který se prosadil v kouzelnické politice jako první z tohoto rodu, přesněji zaujímá ředitele Odboru pro uplatňování kouzelnických zákonů. Se svojí manželkou vychovali tři děti, dva chlapce a jednu dívku, Ninu. Dbal na řádnou výchovu svých dětí a jejich chování ve společnosti, protože po mnoha letech konečně byl jejich rod oceněn za jeho práci na Ministerstvu. Nikolai je nejmladší ze tří dětí, měl dva starší bratry, ale ti už jsou po smrti, dosud nikdo nezjistil pravý důvod jejich smrti. Jako hlava rodiny je moudrý, přísný, ale i milující otec.

Elena Binka Todorov (Andonov) - Elena je milující matkou, vždy ctila blaho svého manžela a jeho rodiny. Po vystudování se ihned provdala za Nikolaie, kterému pár let na to porodila syna, Valentina. Starala se o výchovu svých dětí a učila je etiketu, dokázala být však i přísnou matkou, která měla vždy poslední slovo a dokázala přehádat i svého muže, pokud k tomu bylo třeba. Elena se narodila do čistokrevné rodiny Andonovů, kteří jsou známější díky jejich obchodům s přísadami do bylinek. Vyrostla v severním Rusku a později se přestěhovala už jako Todorov do Bulharska.

Valentin Henri Todorov - Je nejstarší ze tří dětí a také druhou hlavou rodiny. Kruval vystudoval jen s dobrými známkami a našel uplatnění na Ministerstvu ve stejném oboru jako jeho otec. Valentin je pohledný hoch, kterému každý podlehne, tento dar využíval ve svůj prospěch už na škole. Nedá se však říci, že je zlý, jen ví co chce a jde si za tím. Nikdy však nedokázal zmanipulovat nikoho ze své rodiny, také to raději nikdy nezkoušel. Dva roky po ukončení školy se oženil s o rok mladší Katiou, přestěhovali se společně blíže k centru, s rodinou je nadále v kontaktu.

Stefan Niki Todorov - Je druhý a zároveň mladší z chlapců, je o rok starší než Nina a o čtyři roky mladší než Stefan. Stefan je také pohledný mladík, ale není vychytralí tak jako Valentin. Ze všech tří sourozenců je nejmoudřejší, což se nepochybně odvíjelo na jeho budoucí profesi. Rád by se nadále věnoval Historii čar a kouzel, kterou také urputně studuje. Se svými sourozenci si rozumí skvěle a dá se říci, že na škole drží jakousi ochranu nad Ninou, která jí už však nepotřebuje.
Minulost: Nina se narodila jako třetí dítě do rodiny Todorov, jakožto jediná dívka si vydobyla první místo u své matky a stala se i tatínkovou holčičkou. Oboum chlapcům to ovšem nevadilo, rodiče je nekontrolovali tak jako Ninu a měli větší volnost. Od mala byla též cepována a musela se usmívat jako dáma, chovat se jako dáma, pít čaj jako dáma, jíst jako dáma a další věci, které musela každá dáma umět. I když měla své bratry ráda, ale musela uznat, že jejím nejbližším přítelem byl její bratranec Assen, ten jí vlastně navnadil na její budoucí zaměření. Často spolu polehávali na trávě a pozorovali hvězdy, které Ninu okamžitě okouzlily. Čím byla starší, tím více o nich chtěla vědět. Nakonec dovršila věku jedenácti let, kdy měla nastoupit do Kruvalu, tak jako její bratři, kteří slíbili rodičům, že se o Ninu postarají.
V den jejích narozenin, přesněji k večeru se jí ukázal lev menšího vzrůstu, který jí pozoroval svýma očima. Nina byla už tehdy okouzlena, v jeho očí se odráželi první hvězdy. Pomalu se posadila a následně se i postavila, aby mohla lva pohladit. Její bratři jí o setkání se lvem vyprávěli minimálně dvakrát do týdne a proto se Nina nebojácně vydala k lvovi. Naklonila se k majestátní šelmě a pohladila jí, v tu samou chvíli se lev vypařil a objevil se místo něho dopis o přijetí do Kruvalu. Nina si ten den pamatuje do dnes a nikdy na něj nechce zapomenout.
V ten samý rok se poprvé vydala lodí do Kruvalu společně se svými bratry, kteří jí zaplavovali historkami ze školy ať už těmi vtipnými nebo těmi strašidelnými, které se týkali sklepení a Temného lesa. Ninu to však neodradilo a dál si povídala s úsměvem na tváři se svými sourozenci. Loď, která s nimi plula do Kruvalu byl obrovská a zalíbila se jí. Hrad, který uviděla ještě ten den jí okouzli snad ještě více. Po rozřazení se dostala do Sphynxondu, kde byl i její bratr Stefan. Společně to poté oslavili. Nina se také rozhodla studovat Astronomii, její rodina to i očekávala.

Povaha: Nina je dáma, jak se sluší a patří. Toto pravidlo však platí jen u její rodiny, především u rodičů. I když není takový živel jako Valentin, někdy se projeví i její divoká stránka, ale to musí jít jen o něco opravdu závažného nebo je prostě na mol. Své kroky vždy plánuje dopředu a nikdy nedělá nic z ničeho nic, korky má i promyšlené a snaží se nedělat chyby. Toto pravidlo jí vtloukal do hlavy právě Valentin. Svou sestru má nade vše rád a proto se sta něco jako jejím mentorem, dokud nevystudoval. To už se konečně mohla Nina svobodně nadechnout, protože Stefan na ní nebyl tak přísný. Nikdy se nedostává do problémů, problémy spíš řeší a nejlépe činy. Nevyhledává společnost studentů, kteří by jí mohli namočit do něčeho zakázaného, někdy je jako chodící kniha pravidel. Jde hlavně o její nálady, od nich se vyvíjí její chování, naštěstí je po většinu času veselá a chodící pravidla se tedy nestávají. Jednou za čas povolí k nějaké té lumpárně, ale jen se svými kamarády. Nina byla vždy starostlivá a své kamarády nikdy nenechala na holičkách, k tomu jí dopomohla moudrost, díky které si stihla na škole o přivydělat, psaním úkolům některým studentům. Nina nemá ani na porušování řádu čas, přes den se snaží naspat do co v noci probděla pozorováním hvězd. Nikdy si na to nestěžuje, vybrala si to a baví jí to, proto se musí snažit. Když se s ní chcete hádat, vždy prohrajete, i když máte pravdu, je schopná to přetočit obráceně, tuto vlastnost zdědila po matce a je na tuto vlastnost částečně i hrdá.
FC: Annasophia Robb

Nick: GiGi (Venom)

Meno a priezvisko: Artemisia Octavia Monteverde

Vek postavy: 15 let

Fakulta: Falkor

Předmět: Astronomie

Rodina:
O její rodině už neexistuje příliš dochovaných zmínek. Dříve byli považováni za silný rod, poslední století je provází smůla na každém kroku - obvykle samá nevysvětlitelná úmrtí. Rodina Monteverde si udržuje už nanejvýš své panství, nic víc jim nezbylo. Díky zásobám dluhů jsou jejich potomci nuceni studovat prostřednictvím školou nabízeného stipendia.

× Irimia Elba Monteverde - hlava rodiny, vdova po zesnulém manželovi, o němž se doma nehovoří z jednoho prostého důvodu. Dle zamlčených informací si začal s mudlovskou ženou a jeho manželka se ujala jeho smrti v podobě otravy. Velmi si zakládá na tradičních rodinných hodnotách a velmi těžce nese jakékoliv potíže spjaté s úpadkem svého rodu. Konec konců se nepřivdala zvenčí, jedná se o sestřenici z druhého kolena.

× Micael Domingos Monteverde - Artemisiin mladší bratr, ač pouze o rok. Ke své smůle se drží nešťastné party, která přidělává všem akorát samé problémy a Micael se stal jejich obětním beránkem. Často tak tráví celé hodiny po škole jenom proto, aby se svým idiotským kamarádům zavděčil.

Minulosť:
Na své dětství si moc nevzpomíná. Vyrůstala se svou matkou v jednom malém galicijském městečku pojmenovaném po jejich rodu - Monteverde. Dříve jejich rodina ovládala určitý úsek, patřila k velkolepým, než se všechno sesunulo do prachu a z úžasných dob zbyly jen trosky. Ve velmi brzkém věku se ale začala ptát na svého otce, jehož delší dobu nevídala. V jejím věku nebylo pro ni zrovna vhodné zjistit, že její otec zemřel na otravu, když se pokusil oženit se s jistou mudlovskou ženou, která by jejich rod zahalila do temného stínu. Stejně jako ona, i její mladší bratr už nyní ví, co se tehdy stalo, ač o tom nikdo z rodiny nemluví. Dost dlouho žila v představách, že jí matka pouze lže a tatínek se vrátí. Inu... nestalo se tak a Artemisia se smířila se svým stavem. Otce neznala ani z fotografií či portrétů, všechny jaksi záhadně zmizely. Nebylo třeba dlouho pátrat, matka měla vše na svědomí.
​
S nástupem věku jedenácti let se měla připravovat na přijetí na různé školy. Pravda, její rodina žila v dluzích, prakticky pouze přežívala a možnost stipendia se zdála jako vynikající volba vykoupení, aby nadále nebyla nucena žít s matkou vražedkyní pod jednou střechou. Jedné bouřlivé noci, když hromy a blesky duněly nad střechou jejich rodinného panství, uslyšela řev. Světlé oči se s děsem rozevřely, šokovaně opětující pohled obrovskému lvovi. Záchvat paniky zahltil dětské srdíčko, nutil jej stále hlučněji tlouct, div že neomdlela na místě. Snad jen zázrakem se jí povedlo zůstat při vědomí, držíce si deku při těle, jako by se jednalo o její štít. Logická část její mysli začala zpracovávat vidinu před sebou, lva s tlamou rozevřenou dokořán pokaždé, když zařval a Artemisii začínalo docházet, že nikdo jiný v domě ho nemůže slyšet. To jí poskytlo dostatek odvahy, aby se rozešla jeho směrem s packou nataženou vpřed. Chvějícími se prsty se přibližovala k jeho čumáku, částečně předpokládaje, že ji zraní svými mohutnými tlapami. Nestalo se tak - namísto lva se jí do rukou dostal přijímací dopis na jednu z kouzelnických škol, Durmstrang.

S nástupem do školy prakticky rychle pochopila, že tohle... tohle místo znamenalo svobodu, sic to znamenalo, že musela téměř na každém kroku projevovat odvážného ducha. Soustředila se tedy jen na to, co měla před sebou - na školu, začala číst knihy a učit se, byla vlastně docela vzornou žákyní. Zajímala i historie, nejvíce však tíhla k astronomii, kterou později začala studovat jako svůj hlavní obor. Vlastně byla na takové věci tak moc soustředěná, že na chvíli nezavřela pusu, což bylo v některých případech pro ostatní kolem ní z velké části vysilující. Z ranního ptáčete se stala noční sova. A zatím? Zatím nepřemýšlí nad budoucností, užívá si každý okamžik svého života.

Povaha:
Pohledy hrající na tváři mladé blondýnky častokrát prozrazují, že je její dušička z velké části hlavně kreativní a plná pochopení pro umění. Od lepení nejrůznějších modelů čehokoliv až po kreslení, nadchne se pro všechno, díky čemu může tvořit. Takto snadno zaměstná svoji mysl, ale i své ruce, jimiž jinak ráda gestikuluje, když se ostatním snaží objasnit něco důležitého, nebo někoho vyvrátit z omylu. Donutit ji stát na místě při nějakém přednesu by nešlo ani svázáním, prostě by si cupitala sem a tam dál, pomáhá jí to udržet klidnou mysl a lépe se potom soustředí na věc, kterou si v dané chvíli ustanoví jako prioritu. A prioritou vydrží do doby, dokud jí nedovede k dokonalosti. Zpravidla nepatří k lidem, kteří by se snadno vzdávali, což akorát podporuje její snahu o dokonalost věcí. Nedaří se jí? Nevadí, přibrzdí, ale nikdy nic nepošle k ledu, pokud v tom vidí potenciál (který vidí ve všem, do čeho se pustí).

Na rozdíl od mnoha svých vrstevníků si zvládne v těžkých chvílích udržet chladnou hlavu a řešit všechno hezky v klidu. Snaží se zkrátka být vždy nad věcí a minimálně na sobě nedat znát, že by něco netušila. I kdyby si nevěděla rady s tím, jak řešit rovnici, málokdo by to na ní poznal. Na obličeji se jí pokaždé rozprostře výraz zamyšlení, kdy by vás snad i přesvědčila o tom, že přemýšlení někdy skutečně bolí. Takto si většinou získává čas pro řešení daného problému. Nejvíc jí vyhovuje, když vůbec jakýkoliv problém řeší sama a má na něj svůj klid, vyloženě nesnáší, když jí do její práce někdo kecá. V tom momentě je schopná se vším přestat a předat práci dotyčné osobě, i kdyby za ní měl tesat do kamene. Jednoduše sama sleduje s povýšeneckým výrazem, jak se s tím onen člověk vypořádá. Pokud to nezvládne ani z poloviny řešit jako ona, vyhrála, pokud si počíná lépe? Pronese pár jízlivých poznámek, jinak ale pokorně ztichne a pozoruje. Ráda se učí novým věcem a ještě raději, pokud se tyto věci týkají kreativity obecně. Má tedy dny, kdy je schopna prosedět celý čas na jednom místě a nekomunikovat s nikým, jen protože zrovna narazila na nějakou kreativní činnost. Mimo to je ale extrovertní dušička, která nepohrdne společností menší skupiny lidí.

Těžko vyjádřit celou její povahu. Splétá se do sebe asi jako vlákna vědomostí v jejím mozku. Chaos. Všechno navazuje na všechno, všechno se se vším kříží. Bývá to veselá kopa, co se ráda baví s přáteli, avšak nepohrdne ani použitím nemístných poznámek, kterými útočí jak na své přátele, tak na ostatní. Častokrát jen popichuje, aby věděla, jaký nátlak snesou. Vlastně se tak každý stává pomyslným předmětem zkoumání a analyzování. Dělává to často proto, aby si ověřila, jestli by mohla v budoucnu někomu takovému věřit. Není hloupá, proto si nepouští moc lidí k tělu, avšak najdou se i výjimky. Nikdo není dokonalý, a i mistr tesař se někdy utne, proto už se v minulosti párkrát spálila, i když se později mohla ze svých chyb poučit. Dává si tak větší pozor na to, s kým zrovna mluví. Na každém je ale něco zajímavého, co by ráda odhalila, protože velkou část její povahy tvoří hlavně zvědavost. Otázky, odmlky, dlouhé zkoumavé pohledy, to je celá ona, v jisté míře samozřejmě. Vše jen proto, aby ukojila svoji zvědavost. Pokud se tak stane a vy máte tedy jedinečnou a exkluzivní možnost vstoupit do jejího světa, obětuje vše, co by čekala, že ostatní obětují pro ni. Za některé by nedala ruku do ohně, ale za jiné by zase skočila do hlubin pekla. Nechová se k nikomu tak, jak si nezaslouží. Je oddaná a spravedlivá, sama potřebuje po svém boku i někoho, ke komu by si chodila pro rady a typy, protože ani ona neví všechno.

Pokud je na světě něco, díky čemu se stoprocentně před ostatními stáhne, je to lež, byť jen malinkatá. Lež, faleš nebo i nevhodné chování, to jsou věci, co by měli jít kolem ní obloukem. Sama je upřímná, a pokud jí někdo lže do očí a ona na to přijde? Bývá zahořklá, lhostejná a zlá. Provokuje a částečně dává člověku tu zradu sežrat, i když jí to v hloubi duše třeba mrzí. Své problémy si ale nechává raději pod pokličkou, pokud už se někdo takový skutečně najde.

Co se tohoto týče, je to dívka jako každá jiná. Dokáže milovat, smát se z plných plic, dokonce i plakat. Nebojí se dát své emoce najevo, pokud se nejedná o nevědomost a bezradnost. Smutek, štěstí i vyjádřit zalíbení dokáže úplně bez problému, pokud si to její protějšek zaslouží. Pokud ne, uzavře se, dokáže svoje srdce jednoduše obalit kamenem a zabránit tak vstup komukoliv, kdo si její city nezaslouží. Takových lidí se kolem ní koneckonců pohybuje hodně, a tak okruh jejích blízkých přátel nečítá tolik oddaných dušiček. Dost se na tom asi podílí právě ty rýpavé poznámky, kdy si protějšek spíše k dívčině vybuduje jistou averzi. Jestli ji to mrzí? Z části možná ano, ale život jde dál, no ne?

Domáce zviera: Mooncalf jménem Dash

Fc: Chloë Grace Morezt

Meno: Lucinda Talkalot

Hráč: Wik

Vek: 15 rokov

Fakulta: Draklfos

Predmet: starodávne runy

Rodina: Možno ak by človek povedal vo svete meno Talkalot, tak sa nikto neotočí. Nejedná sa o najrozšírenejší rod čarodejníkov. Dokonca sa nejedná ani len o ten, kto by sa prezentoval nejakým násilím alebo dokonca čiernou mágiou. Ale ak by sa človek pozrel na rodinu ako je práve Talkalot našiel by v nej ľudí s dobrým a čistým srdcom. Ľudí, ktorí pomôžu v momentoch, kedy to je potreba a na ich tvárach sa mnohokrát nachádza oslnivý úsmev.

Rodovan Talkalot – otec Lucindy, ktorý ju už od útleho veku brával na rôzne podujatia, ktoré boli venované práve metlobalu. Lucinda už ako malé dievčatko so zapletenými vlasmi a neposedným charakterom sa zamilovalo do tohto športu, ktorý by sa určite neradil k tým, ktoré sú jedny z miernejších. Ba naopak, ak človek chce kopať vyššiu ligu alebo dokonca hrať v nejakom mužstve musí preukázať dravosť a zdolať aj určité násilie, ktoré to so sebou nesie. Jej otec je múdry a srdečný muž, ktorý si zobral jej matku. Dalo by sa hovoriť, že to bola láska na prvý pohľad v študentských časoch, kedy nemal oči pre nikoho iného. Po celé tie roky ju obdaruváva láskou.
Amelia Talkalot – žena s hustými, ryšavými vlasmi, ktoré zdedila jej dcéra. Lucinda má jej črty dokonca aj jej povahové. Jedná sa o ženu, ktorá má v hlave mnoho myšlienok, ktoré sa snaží povedať súčasne. Niekedy jej ani slová nestačia k tomu, aby vyjadrila všetko, čo cíti. Aj napriek tomu, že chcela aby jej dcéra mala ešte nejakého súrodenca, nepodarilo sa im to. Niekedy sa stáva, že ten človek, ktorý má mnoho lásky na rozdávanie nemôže mať ďalšie deti.

Minulosť: Lucinda Talkalot sa narodila počas daždivej noci. Pomerne paradoxné, možno ak by človek bol na tom mieste v tom určitom čase, kedy prvýkrát spatrila svetlo sveta, sa na oblohe objavili v tej noci po prvýkrát hviezdy. Lucinda sa narodila milujúcim rodičom, ktorí túžili po dieťatku. Možno mnoho ľudí by očakávalo, že by chceli mužského potomka no tá radosť v momente, kedy ju po prvýkrát videli, bola doslova neopísateľnou. Lucinda mala doslova krásne detstvo. Kedy sa jej rodičia venovali tak, ako vedeli. Učili ju mnohým veciam. Správnej etikete ale hlavne ju viedli k určitým myšlienkam o živote a správaní sa k ľudom s úctou, ktoré praktizuje dodnes. Ak by sme sa mali zamerať na jej spomienku s levom, bolo to počas jej desiatich rokov. Možno ona sama si už nespomína na ten správny dátum no spomína si veľmi dobre na to, čo sa dialo. Jej rodičia si mysleli, že ich dcéra bude študovať v Bradaviciach rovnako, ako študovali oni dvaja a predkovia pred nimi. Bola to škola, kde študoval každý jeden človek z ich rodiny. Len jej sa prihodilo niečo, čo to malo zmeniť.
Bol to jeden z tých pekných, slnečných dní, kedy sa lucinda nachádzala v ich záhrade, ktorá bola posiata rôznymi kvetmi v rôznych farbách. Bolo to jej obľúbené miesto, kde trávila mnoho času. Lucinda citila, ako sa k nej niekto blíži. No v momente, kedy sa otočila a videla, že to je zviera mohutnej postavy, ktoré patrí k tým majestátnym postavila sa na nohy. Prejavila mu úctu, neustúpila ani len o jeden jediný krok dozadu. Dokonca naopak, vykročila opatrne vpred. To spôsobilo to, že sa lev nachádzajúci pred ňou zmenil na pozvánku do školy. Lucinda Talkalot ako prvá z ich rodiny bola prijatá na severskú školu s názvom Durmstrang.
Prvé roky pre ňu boli zaujímavými. Na počasie si ale pomerne ťažko zvykala, pretože predtým bola zvyknutá na pohladenie slnečných lúčov na svojej bledej pokožke. Bol to pomerne namáhavý proces, kedy si musela zvyknúť na dopadajúci sneh, na zimné dni a ešte chladnejšie noci. No aj napriek tomu našla v tom svoje zaľúbenie. Lucinda Talkalot prejavila svoje nadanie práve v starovekých runách. No aj napriek tomu, že to bolo niečo, čo ju bavilo sama vedela, že je ešte niečo, čo by ju bavilo viac. Páve šport, ktorému sa rozhodla venovať. Nebolo to plávanie ale práve metlobal. Dievča na prvý pohľad tak krehké sa rozhodlo realizovať v drsnom športe.

Povaha: ak by sme sa mali sústrediť na jej povahu, tak určite prvá vec, ktorú si človek všimne v momente, kedy sa dá do rozhovoru s Lucindou je to, že nikdy nemá problém s rozprávaním. Dokáže popisovať veci s nadšením, kedy sa snaží opísať svoje emócie do poslednej bodky tak, aby ten človek cítil v ten daný moment presne to, čo cíti ona sama. Lucinda je takmer večne usmievavé dievča, ktoré v momente, kedy vojde do miestnosti, tak že ju dokáže svojou prítomnosťou rozžiariť. Ale ak si človek myslí, že Lucinda je ten človek, na ktorého niekto pískne a v momente kvôli svojej dobrej povahe splní každé jedno želanie, tak je ten človek na veľkom omyle. Samozrejme, že ľudom na ktorých vidí, že sú dobrými, snaží sa im pomôcť. Ale vie, že tí, ktorí sa ju snažia iba využiť sa takýmto spôsobom určite nemôže zavďačiť. Ale aj Lucinda má tú druhú stránku. Ako kapitán mužstva metlobalu, ktorý jej bol ponúknutý v jej 15 rokoch za jej usilovné správanie, jedinečný štýl hry a za predpoklady dobrého vedenia dokáže na ihrisku predviesť niečo, čo by do nej nikto ani len nepovedal. Alebo áno? V momente, kedy človek vidí malé, usmievavé dievča s neposednými nohami a rovnako neposednými ryšavými vlasmi, rozhodne by nikto nepovedal, že na ihrisku vie byť takzvaným dravcom. Je na poste strelca, kedy sa takmer každý jeden zápas stane, že sa dostane do nejakého konfliktu na ihrisku, ktorý niekedy končí aj nejakým ľahším zranením. Lucinda sa stará o svoje mužstvo, snaží sa byť dobrým kapitánom aj napriek tomu, že je len na začiatku. Rozhodne ju čaká pestrá budúcnosť v tejto oblasti. Chcela by sa športu venovať po profesionálnej stránke.

Zviera: Pes bez pôvodu s menom Atria
Fc: Eleanor Tomlinson

Jméno: Bella Fostr
Přezdívka: Chantall Boneet
Věk: 14 let
Kolej: Wolverklaue
Predmet: Historia kúziel

Rodina: Jejich rodokmen je obrovský, po staletí se u nich rodí jen samí chlapci. A Bell je první dívka, která se jim za celé staletí narodila. Otec Bell je velmi přísný a vážený muž, matka je velmi starostlivá a milá žena. Bell je jedináček a tak ji to i vyhovuje, nerada se s někým o něco dělí, taky je tak díky otci vychovaná. Protože je to jediná dívka, která se po dlouhé době narodila, celá rodina do ní vkládá velké naděje. U nich v rodu se traduje jedno heslo "Nikdy nikomu nevěř, jen sám sobě", a taky se tím všichni věří. I u nich v rodině jsou tací, kteří opravdu jdou svou cestou a věří jen sobě a nikomu jinému a už vůbec né členům své rodiny. Pro ně je to velmi vzácné, každý rok se celá rodina sejde u Fostru doma a dělají takzvané "Rodiné shromáždění", baví se kdo co dokázal nebo koho dokonce vyloučí z rodu. Slovo "ostuda" je pro ně velmi nebezpečná, nikdo si u nich v rodě nedovolí něco takového jako ostudu udělat a pokud ano, hrozí jim jednoduše trvalé vyloučení od celé rodiny. Slovo láska se u nich moc nevyznačuje, jsou to velmi chladní lidé.

Minulost: Nic zásadního v minulosti u nich neproběhlo, všichni se celý čas snaží být soběstační a soběrovní. Jen jednou, jejich rod byl poměrně hodně poskvrněn že na to není nikdo pyšný, a nikdo se o tom nesmí dál bavit. Tohle téma je u nich velmi zakázané. Bellina prapraprababička byla velmi vážená a překrásná žena, její život byl nalajnovaný od jejich rodičů. Od narození až do svatby, všechno bylo dohodnuto a poctivě zapsáno. Říká se že po narození jejího syna ji malinko přeskočilo, jednou večer tvrdila že jí někdo ukradl její náhrdelník co měla od své matky. Vzala svou hůlku a odešla za svým služebnictvem, všechny mírně potrestala a nikdo se jí nesnažil vzpírat. Pak jako by do ní uhodil blesk a odešla z domu, nad ránem ji našli bystrozorové v mudlovské vesničce, kterou úplně celou povraždila. Byla odsouzena na zbydek let do Azkabanu. Nikdy se z tama nedostala. Byla to ostuda největší jejího rodu, všichni členové se za to stydí. Nikdo tak krutý jako ona u nich nikdy nebyl. A proto se o tom nesmí nikdo bavit, trest za tohle téma nikoho nemine. Celý její rod po staletí taktéž chodili do Kruvalu, aby se tam Bell mohla dostat její otec jí už od malička vychovával aby měla způsob chování a také hodně etiku. A hlavní pro ně byla reprezentace její rodu a hlavně samotného člena jejich rodiny. V den kdy se měla dozvědět jestli bude vybrána do školy nebo ne se probudila hodně časně, jako by jí něco říkalo aby se vzbudila. Když otevřela oči nevěřila co před sebou vidí. Objevil se u její postele obrovský majestátní lev. Chvilku jen tak seděla a přemýšlela jestli se jí to náhodou ještě nezdá a nebo jestli je to pravda. Vzpomněla si na to co jí říkával otec, až se to stane ať je hlavně v klidu. Proto stoupla z postele a mírně se uklonila, když viděla že může jít blíž a lev na ní nevrčí rozešla se, před ní se pak lev proměnil na dopis z Kruvalu a ona byla štěstím bez sebe. Vzala rychle župan a běžela za otcem do pracovny aby mu mohla ukázat svůj dopis a on na ni mohl být pyšný.

Povaha: Bell je zásadně celkem veselá holka, svou povahu má více méně po své matce, ale umí být i po svém otci velmi krutá. Bell, má zvláštní nadání a umí k sobě přitáhnout hodně lidí takže nikdy neměla nouzi o přátelé. Nesnáší když jí někdo ublíží to pak na povrch vyplave její krutost a pomstichtivost, nikdo nikdy nevyjde bez zranění. Jenomže ona to umí udělat tak šikovně že její protivník nikdy neprozradí že mu to udělala ona. I na tohle dokáže být celkem pyšná. Ikdyž někdy nerada, umí i pomoc. Ale spíš to udělá jen pro své nejlepší přátelé. Nikdy by nepomohla jen tak někomu cizýmu. Umí si také všechno vydupat, takže v podstatě dostane vše co si přeje. Když má dobrou náladu srší vtípkama a tak se dokáže i krásně smát a rozveselit den i druhým lidem.

Zvíře: Puma
FC: Sophie Turner

Meno: Adelard Vardalos
Meno hráča: Karen
Vek: 16 rokov – 6 ročník
Koľaj: Wolverklaue

Rodina:
Adelard pochádza z uznávaného rodu čarodejníkov. Ako inak, veď na Kruvale sa dostávajú len tie najlepšie rody s najlepšími potomkami.
Anton Vardalos – otec Adelarda, ktorý sa celé roky venoval závodnému plávaniu. Bol uznávaným športovcom, ktorý prekonával jeden rekord za druhým. V dnešnej dobe vedie jeden z úspešných družstiev ako ich kapitán.
Marie Vardalos – matka Adelarda. Neštudovala na Kruvale ale to by človek videl takmer hned, kedy by s ňou strávil nejaký čas. Disciplína a ukážkové správanie hovoria za to, že jeho matka študovala v Krasnohulkach. Chcela aby jej potomok študoval rovnako ako ona no nejako sa to nepodarilo.
Dargo Vardalos – mladší brat Adelarda, ktorý neprešiel skúškou a tým pádom sa musel dostať na inú školu. Zľakol sa zvieraťa pred sebou. Z toho dôvoduDargo navštevuje Bradavice.

Minulosť: Narodil sa ako prvorodený syn. Pozornosť mu bola venovaná od prvého momentu. Adelard bol pod prísnou rukou svojich rodičov. V niektorých rodinách to funguje tak, že ich potomka vychovávajú iní a rodičia sa venujú svojim kariéram. No v jeho prípade to tak rozhodne nebolo. Adelard bol vedený prísnou rukou. Naučili ho ako sa má vyjadrovať, správať a obliekať. Nenašli by ste v jeho šatníku nič, čo by neprešlo okolo elegancie. A rozhodne by ste v jeho slovníku nenašli nejaké slová, ktoré by mohli uraziť dámu nachádzajúcu sa v jeho prítomnosti. Adelard bol možno zlým človekom ale vždy chcel aby sa človek správal tak, ako by mal.
Počas jeho desiatich narodenín, ktoré rodina oslavovala v ich rodinnom sídle s celou rodinou. Pripravoval sa na príchod ked videl pred sebou majestátne zviera. Počul jeho rev no nezľakol sa. Ba naopak, podišiel k nemu v nádeji, že bude môcť sa dotknúť jeho hrivy. Tým pádom sa pred ním objavila pozvánka do školy, do ktorej chodil aj jeho otec. Adelard mal pomerne ľahké začiatky. Učenie ho bavilo aj z toho dôvodu, že nechcel urobiť rodičom hanbu. Vkladali do neho mnoho nádeje. Tak ako jeho otec aj on si našiel zaľúbenie v plávaní no sám vie, že sa tomu nebude venovať rovnako ako on. Nechcel ísť úplne v jeho šľapajach z toho dôvodu, že chcel aby sa na neho pozerali bez toho aby ho k niekomu prirovnávali. Adelard našiel zaľúbenie v čiernej mágií.

Povaha: Adelard je pomerne komplikovanej povahy. Ale už od prvého momentu ak sa na neho človek pozrie vie povedať, že vie kde je jeho miesto. Nerozpráva sa len tak s hocikým. Nemá záujem sa stretávať s ľudmi z nejakého nepovšimnutého rodu alebo dokonca s niekým, kto nemá na škole žiaden potenciál. Vie sa k ženám správať galantne. Nenašiel by sa ani jeden okamih, kedy by sa nejakej žene chcel vysmiať alebo ju slovne ponížiť. Ale o fyzickom ponížení? to už je kapitola sama o sebe. Možno. Ak by mal niekto s ním problém, skutočný problém ktorý by sa musel vyriešiť násilím. Adelard sa venuje čiernej mágií a ľudom, ktorí si to zaslúžia a ktorí majú s ním problém nemá problém spôsobiť fyzickú bolesť.
Adelard si potrpí na určitú prestíž. Má v obľube rôzne akcie, bály alebo plesy, kde má možnosť zatancovať si. Tanec má skutočne rád lebo vie, že pri ňom sa mnohokrát ukáže správna etiketa. K tomu ho vždy viedla jeho matka. Adelard vie mnohokrát veci vyjadriť obyčajným pohľadom alebo len malým úsmevom. Niekedy necháva človeka tápať v jeho očiach. Mnoho ľudí by povedalo, že je pokojnej povahy ale keď príde do tuhého, odhaľuje aj svoju druhú stránku osobnosti.

Zviera: Atheris (väčšia veľkosť ako v muklovskom svete)
Fc: Ed Westwick

PŘEZDÍVKA: Rogenia
JMÉNO POSTAVY: Nyx Orion le Fay
VĚK: 28 let
KOLEJ: Falkor (původně)
PŘEDMĚT: Vyučuje Přeměňování
RODINA:
• Morgana le Fay, předek
Morgana patří mezi nejvýznamnější představitele čistokrevného matriarchálního rodu le Fay. Měla být sokyní Merlina, navštěvovala Durmstrang, vládla mocnou černou magií, byla animágem a měla velký talent na lektvary a léčivá kouzla. Dožila se úctyhodného věku jako mnozí mocní kouzelníci, byť velký kus ze svého stáří prožila ve skrytu, kdy se okolní svět domníval, že je po smrti.
• Betelgeuze Cassiopea le Fay, matka
Hlava rodu le Fay. Na rozdíl od jiných rodů tento do svého čela už od dob Morgany staví právě ženy. Ty sice nemají výhradní rozhodovací právo nade všemi a vším, avšak věří se, že dědí Morganinu moc, a tak předčí mužské potomky, kteří přejímají jejich jméno, ne naopak. Nyktina matka pro ni byla dlouhou dobu vzorem, jakožto velmi talentovaná čarodějka, dokud nezjistila, že její mysl podléhá prakticky úplně jejímu manželu Juliusovi. Jinak poměrně inteligentní dáma blížící se k padesátce se stále mladistvým vzhledem.
• Julius le Fay, otec
Pochází z jiného čistokrevného rodu, který ovšem postupně vymíral, a tak se jeho otec dohodl s Rigel na sňatku s její prvorozenou dcerou Betelgeuze. Je to kouzelník nevalné síly, jenže co nemá ve svalech či hůlce, nahrazuje mozkem. Manipulativní sklony mu umožnily zaujmout významné místo v rodu le Fayů, a dokonce si kolem prstu perfektně omotat manželku Betelgeuze. S Nyx nikdy nevycházeli příliš dobře, pokoušel se ovládat každý její krok a právě díky němu si vyvinula velkou nechuť vůči autoritám. S tím, že od rodiny odešla a začala učit na Durmstrangu se nikdy nesmířil i přes to, že zbytek rodu i veřejnost ji berou jako talentovanou mladou čarodějku s úžasným nadáním na přeměňování a lektvary.
• Rigel Gemma le Fay, babička
Tato stará dáma byla pro Nyx během jejího dospívání více matkou než Betelgeuze. Laskavá a přísná zároveň, dohlížela na její výchovu a výcvik. Ačkoliv je mocnější než její dcera, předala jí své místo v čele rodu a tak trochu tajně vyučovala Nyx v přeměňování a lektvarech. Vyprávěla jí o Morganě a její schopnosti proměňovat se v ptáka, kdykoliv se jí zachce, a to se její vnučce zalíbilo, až společně připravily příslušný lektvar a poskytly jí schopnost měnit se na krkavce. Stále žije a pravidelně si dopisují.
• Zavijava Pollux le Fay, mladší sestra
Zavijava byla už odmalička tím, co Julius chtěl. Poslušná, tichá, poklidná. Jen ani zdaleka tak mocná. Podle Nyx je to malý nesnesitelný spratek. Jen co začala mluvit a chodit, nemohly se ty dvě vystát. Zavijava je mladší o osm let, poněvadž Betelgeuze nemohla dlouhou dobu znovu otěhotnět. Hned se stala miláčkem rodičů, ale Rigel tu vždycky byla, aby všem třem připomínala tu hořkou pravdu – totiž, že prvorozená je Nyx a vždycky bude. A zbytek rodiny se tak k ní i choval, což Zavijavu dodnes rozčiluje. A to taky proto, že ona před lvem u Durmstrangu prchala, tudíž ji nepřijali na rozdíl od její starší sestry.
• Altair & Algol le Fay, mladší bratři, dvojčata
Mladší bratři. Jejich narození nebylo plánované, ale vítané bylo. Nyx je měla docela ráda a oni zbožňovali její proměňování. Teď jim je čtrnáct a oba studují na Durmstrangu.
• A další méně významní členové rodu – z hlavní i vedlejší linie, o kterých není třeba se zmiňovat.
• Alexander de la Gardie, Spiridon Progon
Bývalí snoubenci. Zasnoubení s Alexanderem bylo zrušeno díky samotné Nyx, která odhalila jeho neschopnost, a Spiridon zemřel na dračí spalničky, než ke sňatku mohlo dojít.

MINULOST:
Narození do starodávného, byť malého rodu le Fayů jako prvorozená dcera se sebou neslo mnoho výhod, ovšem také omezení. A výhody ne vždy za ta omezení stály.
Rod le Fay se vždy těšil úctě ostatních čistokrevných rodin a některým ji i opětovala. Nepatřili mezi ty nafoukance, kteří se svým původem a bohatstvím všem chlubili, neměli to zapotřebí. Obvykle se také drželi mimo všechny pletky a dramata. Vzájemné vztahy si udržovali, ale to bylo tak vše.
Nyktin příběh začíná už někdy v době, kdy Rigel Gemma le Fay smluvila s hlavou vymírajícího holandského rodu de Witte sňatek pro svoji dceru s jejich prvorozeným synem, čímž došlo ke spojení obou rodů. A tak se Betelgeuze ve svých sedmnácti letech provdala za Julia a jen necelý rok po svatbě se narodila jejich první dcera. Hlava posetá krátkými jako samet hebkými vlasy černými jako havraní křídla vnukla Rigel nápad a pojmenovala ji Nyx. Zvykem totiž u nich je, že o jménech narozených dětí rozhoduje nejvýše postavený člen. Jiní doufají v narození syna, le Fayové v narození dcery. A Nyx byla všemi od začátku opěvována.
Rigel se o pět let později rozhodla předat své místo své dceři. Viděla moc dobře, že je pod úplným vlivem Julia a byť ji to mrzelo, věděla, že on jakožto muž a navíc přiženěný muž nemá valnou moc ani uznání. Zbavila se tak svých mnohých povinností (na něž i tak stále částečně dohlížela) a mohla se plně věnovat své vnučce. Vycítila v ní velký talent a trvala na tom, že ji bude vychovávat a vyučovat sama, dokud to za ni, jak doufala, nepřevezmou učitelé z Durmstrangu, kam většina le Fayů chodila. Přirozeně jí neprozradila o tom, jak přijetí probíhá, ale připravovala ji na obtížnost výuky a zkoumala její nadání. Na rozdíl od Julia jí nijak nevadilo, že jí jde přeměňování. Byla s tím nanejvýš spokojená a jakmile nastal vhodný čas, předala Nyx její hůlku. Tato hůlka z ebenového dřeva s jádrem z pera thunderbirda dlouhá jedenáct a půl palce s nepoddajným charakterem se prý předávala z matky na dceru a sice ji původně měla dostat Betelgeuze, ale Rigel došla k závěru, že se k ní nehodí. Zatímco k Nyx? Ty dvě pro sebe byly jako stvořené! Jen díky babičce se Juliovi nedařilo kontrolovat každý její nádech.
Bylo něco po půlnoci a venku zuřila bouře. Rozsáhlé panství le Fay v dalekých skotských končinách co chvíli ozářil záblesk světla a nedlouho po něm šumění vody prořízl hrom, jenž blesk doprovázel jako jeho mladší bratr. A tehdy se objevil v koutě Nyktina pokoje lev. Seděl tam a sledoval ji svýma pronikavýma očima. Kdoví, zda ji probudil hrom nebo prostě to, že ho ucítila. Posadila se a uviděla ho. Prvním instinktem samozřejmě bylo utéct nebo se schovat, jenže potom jí došlo, že se netváří, jakoby ji chtěl sežrat. Pomalu odhrnula peřinu a slezla z postele, aby šla blíž. Asi jí to v tu chvíli úplně nemyslelo, ale přiblížila se až k němu a natáhla k němu ruku. Mohla být bez ní, avšak místo toho se lev vypařil a ve vzduchu před ní se vznášel dopis nabízející místo v kouzelnické škole Durmstrang.
Ve čtrnácti byla zasnoubena s Alexanderem de la Gardie, který pocházel z kouzelnického rodu ze Švédska. Seznámili je jednoho léta a ona si o něm okamžitě myslela, že je to idiot. A nešlo jen o to, že zrovna procházela pubertou, ta totiž u Nyx probíhala dost mírně, Alexander byl jednoduše neschopný. Jediné, co na něm bylo, bylo jeho jméno. A tak se do toho trochu vložila. Tu utrousila, jak nezvládl ani Alohomora, tady se zmínila o jeho neúspěšném pokusu o opravu talíře, který předtím rozbil, nešika jeden. Někoho takového v rodině nechtěl ani Julius, ani Betelgeuze ani Rigel. A tak zasnoubení zrušili. Nyx spokojeně odjela zpátky do školy a příští léto si začala s Eliem, bastardem jiného kouzelnického rodu, kterého le Fayové vzali k sobě a který se staral o jejich krkavce a byl pohledný a pokukoval po ní už dřív. Trochu se pobavili, ovšem za pár měsíců přišlo druhé zasnoubení. Tento snoubenec, Spiridon Progon, se jí zamlouval daleko víc. Progonové pocházeli z Albánie a měli pověst nelítostných kouzelníků s nadáním pro černou magii, a to se Juliovi líbilo. Měl pětadvacet a se sedmnáctiletou Nyx si padli do oka. To on jí vnukl tu myšlenku, že když tolik obdivuje Morganu, ať se také zkusí stát animágem. A tak s babičkou Rigel umíchaly ten lektvar. Tedy, hlavně Nyx, Rigel na ni jen dohlížela. V osmnácti se tak stala také animágem a začala se proměňovat v krkavce. Tehdy se jí taky povedlo dokončit poslední zkoušku v Durmstrangu a myšlenky měla jen na svatbu se Spiridonem, které nemělo stát nic v cestě. Zatím neměla žádné konkrétní plány, ale chtěla se svým manželem procestovat svět. Jenže osud byl krutý a Spiridon onemocněl dračími spalničkami. Byl mladý a silný, ale stejně ho skolily. Truchlila, samozřejmě, že ano. Ale ne moc dlouho.
Julius už začal hledat nového nápadníka, ovšem to mu Nyx zatrhla. Strhla se velká hádka, po níž Nyx odkráčela a na několik let opustila panství le Fayů. Vyrazila na cestu, jíž měla podniknout se Spiridonem. Procestovala Evropu, poznala mnohé jiné kraje i kouzelníky a nijak jí nevadilo, že najednou nežije v blahobytu jako doposud. Rigel tím dobře bavila, měla z Juliova vzteku škodolibou radost a na vnučku byla pyšná. Zato na tu druhou… Byla víc jako Julius a nechala se ním naprosto ovládat. Jenže taky byla spratek a nic moc neuměla. Lev k ní sice přišel, protože přeci jen měla určitý potenciál díky své krvi, ale ona před ním utíkala a schovávala se, takže zase zmizel. Bez dopisu. V Bradavicích ji poslali do Mrzimoru kvůli její loajalitě k otci. A vždycky to tak nějak kladla za vinu Nyktě i přes to, že bylo jasné, že si za to může jen a jen sama.
Při svém pobytu v Albánii, kdy navštívila Spiridonovu rodinu, našla ptáče albínského krkavce, který nejspíš vypadl z hnízda. Jenže to nebylo k nalezení, a tak si ho vzala k sobě. Krmila ho, starala se o něj a on k ní přimkl. Krkavci jsou dost inteligentní zvířata, ale tenhle zvlášť. Pojmenovala ho Julian a od té chvíle ji doprovází. Nedlouho poté zabloudila i zpět do Durmstrangu. Něco ji táhlo zpět a když se uvolnilo místo profesora přeměňování, chopila se příležitosti. Otec ji viděl jako bystrozorku nebo jako jinou vysoce postavenou pracovnici na ministerstvu. A ona mu jeho představy úplně zhatila. Jako profesorka přeměňování je spokojená a vyučuje už třetím rokem.

POVAHA:
Ledová královna? Ale kdeže! Odmalička na ni byl vyvíjen velký tlak, proto si vyvinula smysl pro odpovědnost a taktéž velkou samostatnost. Což se jí v konečném důsledku stalo osudným vzhledem k nárokům a požadavkům její rodiny. Nerada si nechá něco přikazovat, jestliže si onoho člověka sama nezvolila jako svoji autoritu a někoho, koho bude respektovat ať už pro jeho charakter, schopnosti či dosažené úspěchy. Ovšem to, že jste to někam dotáhli, ještě nutně neznamená, že vás bude uznávat. Sama si poměří podle vlastních kritérií, zda si díky něčemu takovému respekt zasloužíte – či dokonce, že před vámi skloní hlavu a bude poslouchat. Nyx je totiž velice hrdá žena s mnohými tajemstvími a zákoutí její duše jsou tak temná jako sama noc. Na mnohé působí chladně a nepřístupně, ne-li přímo arogantně. Avšak zdání klame. Nebo snad ne? Stačí, aby pozvedla koutky rtů, a nastane jedna ze dvou možností. Buďto se vám stáhne žaludek a naskočí husí kůže, anebo vás zalije medová uklidňující horkost. To její oči rozhodují o tom, co nastane. Umí vrhat ledové bodce pronikající přímo pod kůži a zmrazující vnitřnosti a umí perfektně uklidnit a ukonejšit svou vřelostí. Jsou nesmírně hluboké a dá se v nich lehce ztratit a Nyx o jejich moci velice dobře ví. Využívá jich ku svému prospěchu a dovede s nimi vyjádřit mnoho emocí, aniž by se hnul jediný sval v její tváři.
O svém talentu především pro přeměňování ví, ale nepotřebuje se s ním vychloubat a dokazovat ho. Slova se nesou v kouzelnickém světě prakticky sama a ačkoliv se rozhodla stát profesorkou spíše na truc, aby prchla své rodině, mohou na ni být hrdí. Dělá čest svému jménu a přináší jí to velké zadostiučinění – hlavně co se otce týče. Ten si vždycky představoval, že se zaměří na černou magii a byť ani ta jí není cizí, nikdy nenaplnila jeho naděje. Toto velké očekávání ji vnitřně poznamenalo – pozitivně i negativně. Nikdy jí nepřijde, že je dostatečně dobrá. Ne že by si nevěřila, ale kdesi v koutku mysli ví, že by mohla být ještě lepší a že pro otce je stejně zklamáním. Zároveň ovšem je to pro ni i obrovskou motivací ke zlepšování se. Nezastavuje se, jde dál a dál, ví, že toho je ještě velká spousta, co ještě neví a neumí, a chce to všechno znát a svést. Nedává to pochopitelně najevo – v tomto je dosti uzavřená a málokomu skutečně věří. Nejraději se totiž spoléhá hlavně sama na sebe. Poněvadž pokud něco pokazí, může to klást za vinu jedině sobě. Neutíká před odpovědností a je s to přijmout své chyby i přes svou hrdost. Samozřejmě se bude snažit, aby se chybám a omylům co nejvíce vyvarovala, ale nikdo není dokonalý a Nyx už vůbec ne.
Čas od času může být trochu krutá. Neštítí se ničeho, nesmírně ji baví anatomie lidí i zvířat a občas si nedovede pomoct a má radost z cizího utrpení – zvlášť pokud bylo zasloužené. Toto je ve velkém kontrastu s její schopností naslouchat a ukonejšit. Skoro jako by měla dvě tváře, jež světu ukazuje. Ani jedna není tou „správnou” či „pravou” Nyx, pouze dohromady tvoří celý obraz jejího charakteru a osobnosti. Své studenty učí ráda – když se učí rádi i oni. Lenochy a hlupáky ve své třídě nestrpí a nebojí se je poučit i pěkným školním trestem. Jednoduše řečeno - snaží se z nich vytřískat maximum. I v tomto ohledu umí být krutá a zadávat sáhodlouhé domácí úkoly, ačkoliv ví, že ji za ně budou studenti proklínat. Ví, že je to jedině pro jejich dobro a že později jí za to poděkují. S udělováním bodů docela šetří, rozdává je pouze tehdy, kdy jsou doopravdy zasloužené. A to i proto, že ví, že takto žákům udělají daleko větší radost. Je přísná, avšak ráda pomůže tomu, kdo se snaží.
Co se týče vztahů milostných, pár mužů se v jejím poměrně krátkém životě ocitlo. Byl tu Alexander, ten prvorozený syn ze švédského kouzelnického rodu, který se měl stát jejím manželem. Byli zasnoubeni od dvanácti let a poznala ho v šestnácti. Chvíli s ním koketovala, ale přestal ji bavit, a tak pod všelijakými záminkami přiměla rodiče zasnoubení zrušit. Bylo to neslýchané, ovšem stačilo se chytře zmínit o jeho neschopnosti seslat i ta nejzákladnější kouzla (což si jen trošku přibarvila) a hned jí vyhověli. Záleželo jim na tom, aby jejich potomci měli talent na magii, a nějaký takový břídil by to celé pokazil. Pak tu byl Elio, jeden z jejich služebnictva, jenž se staral o krkavce. Jí bylo sedmnáct, jemu jednadvacet. Nebyl hloupý ani neschopný, jen měl tu smůlu a byl bastardem. Le Fayové se ho ujali a později začal jeho románek s jejich nejstarší dcerou (na její popud). Jenže i ten ji přestal brzy bavit a navíc jí byl přislíben nový snoubenec - Spiridon z Albánie, pětadvacet, velký talent na černou magii. Od něho převzala lásku k astronomii a vlastně si i rozuměli. Bohužel jí ho vzaly dračí spalničky a o jiném nápadníkovi nechtěla ani slyšet. Baví ji hrát si a flirtovat, zvlášť jedná-li se o zakázané ovoce jako v Eliově případě, ale jakmile se znudí, je po všem. Nezdá se, ale září v ní plamen vášně a temperamentu, který odhaluje pouze vyvoleným. Její srdce se ještě nenaučilo přimknout k jednomu člověku a nenechá si poroučet – dokonce ani sama Nyx na něj nemá valný vliv kromě občasné snahy o ignoraci.

HŮLKA: Jádro z pera thunderbirda, ebenové dřevo, 11 a půl palce, nepoddajná
MAZLÍČEK: albínský krkavec Julian
FACECLAIM: Segovia Amil

Jméno: Zarya Nika Kaverina

Věk postavy: 32 let

Národnost: ruská

Kolej: Falkor

Práce: Knihovnice


Rodina:
Kaverinovi, jedna z nejznámějších a nejúspěšnějších rodin Ruska. Jejich kořeny sahají až k dobám Merlinovým. Také jsou jako jedna z většin rodin zasedlí na čistou krev. V této rodině se nikdo nikdy nevdával/neženil z lásky. Láska je zakázaná, to slovo je zakázané jenom vyslovit, ale pokud se tak stane a jste člen této rodiny, máte smůlu, už nadále nejste členem. Láska je směšné slovo, které pro ně nic neznamená tak jako emoce. Když budete hledat v minulosti a nebo i teď, jak se vyhrávali války? Činy. Když se podíváme na příběh o Paridovi a Heleně, co všechno to krveprolití započalo? Co k tomu vedlo? Co zapříčinilo pád Troje? Láska. A tak s i stalo, že tato rodina odmítla mít cokoliv společného s láskou.

Stejně tak jak je zakázaná láska, je zakázaná také nečistá krev, krev mudlů, krvezrádců a polovičních. Jak jinak by jste si vydobyli místo ve společnosti než čistou krví? Celá staletí si rodina za své členy vybírá jen ty nejčistší rody, neposkvrněné. Nebudeme si však namlouvat, že se v této rodině nevyskytoval ani jeden krvezrádce. Bylo jich tu spoustu, jeden z jejích bratrů, její strýc a mnoho dalších z tohoto rodu. Proč tomu tak bylo? Vše se točí jen kolem lásky, pravé lásky nebo se oženili/vdali za někoho, kdo nesplňoval rodinné nároky, mohli být poskvrnění jinou krví, mudlové, mudlovští šmejdi, poloviční krve nebo krvezrádci. Pokud se však stanete krvezrádcem této rodiny, je vám odňato rodinné příjmení, smíte používat jen to, které má vaše drahá polovička. Tím vyřešili před stovkami let problém s příjmením, které by mohli dostat děti krvezrádců.

Čistá krev a žádné city.

Dalo by se říci, že je to moto této rodiny, která zasáhla do tolika historických světových událostí, že to nejsme schopni napočítat na prstech našich rukou. Mohli by jsme tu mluvit o několika povstáních ve středověku, zabíjení mudlů poté co začali upalovat čarodějnice a kouzelníky, můžeme mluvit i o podporování Gellerta Grindelwalda. Kaverinovi si vždy dokázali prosadit svůj názor. Mají spoustu přátel a rádi ovlivňují některé události, to z nich dělá vlivný rod. Jejich moc sahá až na Ministerstvo. Když si začnete něco s Kaverinem, zažijete Ďáblovu pomstu. Jednu dobu se nesli s rodinou i báchorky o tom, že pokud jim zkřížíte cestu, kopete si vlastní hrob. Několik lidí v té době tvrdilo, že většina kouzelníků, která tak udělala, skončila pod drnem. Dosud nikdo nepotvrdil pravdivost těchto slov.

Dost už však o historii a prioritách tohoto rodu. Zarya je nejstarší ze čtyř dětí, má dva bratry a sestru. Jak už bylo zmíněno, jeden z jejích bratrů je krvezrádce, jinak řečeno už se nadále nepočítá za člena rodu.


Aventin Ilarion Kavernin - Je stále nynější hlavou rodiny. Aventin sám má dva mladší bratry a jednoho staršího, ten však utek s dívkou poloviční krve daleko do Asie. Aventin si vybudoval skvělou kariéru na Ruském Ministerstvu, mohl se stát i Ministrem, zabránili tomu fakta o napomáhání Grindelwaldovi, které vytáhl druhý kandidát. Ten se však nedočkal odplaty této rodiny, bylo by to moc nápadné a tak Aventin odstoupil a zlepšil jejich vztah, takže se nakonec stal 'Ministrem'. Poté co každé z jeho dětí dovršilo věku jedenácti let, trávil více času na Ministerstvu než doma. Každé ze svých dětí připravoval, učil, trestal. Kdyby jste byli jedno z dětí, nedalo by se říci, že vás rodiče milují, nejde to, ne v téhle rodině. Jak byla zakázaná láska milenecká tak i rodičovská, přátelská a sourozenecká. Aventim měl jedno heslo: "Láska člověka zničí." Tímto heslem se řídil i při výchově svých dětí. Svou ženu si vzal dva roky po škole, oba chodili do stejné koleje, ale přesto byli jiní.

Anya Valery Kaverina (Abalkina) - Anya měla jen pár let na to si zvyknout, co to znamená nosit jméno Kaverina. Po dvou letech přišla první povinnost manželky, porodit potomka, pokračovatele rodu. Byla to také pro ni a Aventina velká potupa, když se narodila dívka, Zarya. Aventin byl v tu dobu na Ministerstvu a když se to doslechl, byl naštvaný, znechucený jak na Anyu tak i na svou prvorozenou dceru. Anya se v té době snažila Aventina odprosit, tím ho naštvala ještě více, ukázala mu svojí slabost. Po dalších dvou letech se dočkali syna, následovatele rodu. Pak už následovali další dvě děti, dcera a nejmladší chlapec. Anya se rychle při pomáhání vychovat Sheliu adaptovala do rodiny. Ze začátku milující matka se stalo bezcitnou, pro své děti cizí, ženou, která věděla, kde má své místo. Bylo také pro ni největším zklamáním, když její nejstarší syn utekl. City k této rodině nepatří a Anya se to rychle naučila. O děti se proto odmala starali chůvy a pak je začal vychovávat jejich otec, Anya se mohla účastnit jen výchovy svých dcer.

Lukyan Oleg Marciano (Kaverin) - Už pár let nemá Lukyen v rodině místo. Jakmile dostudoval, utekl i se svojí láskou Nevou Marciano do Jižní Ameriky. Stal se tak jednou z nejčernějších ovcí rodiny. Byl o dva roky mladší než Zarya a oba o sobě mohli tvrdit, že jsou dobrými sourozenci a měli se rádi, Sheila jakožto starší sestra nad ním držela ochranou ruku. Na rozdíl od svých rodičů navštěvoval Falkor, tak jako jeho starší sestra. Lukyen ukazoval své city od raných let. Oba jeho rodiče se ho snažili zlomit, zničit v něm tu představu růžového světa, ani jednomu se to však nepodařilo. City v něm zůstali i nadála a tak se stalo, že se zamiloval do dívky, obyčejné dívky, kterou potkal v jedné kavárně a která byla v té době v Rusku na stáži. Společně žijí v Peru, odkud pochází a vychovávají své dvě dcerky, malé čarodějky.

Yuliya Sheila Yaxley (Kaverina) - Nejmladší dcera rodiny, ukázkový příklad rodu. Yuliya je o rok mladší než Lukyen a o tři roky starší než Nicholas. Byla vychována jako její tři sourozenci, bez citu. Se Zaryou si k sobě nikdy nenašli cestu, Yuliya necítila sourozeneckou lásku a jejich názory se často lišili. Lukyana neměla ráda už jen kvůli tomu, že ukazoval svou slabost, city. V Kruvalu navštěvovala Wolverklaue, tak jako její rodiče a její mladší bratr. Školu ukončila jen s dobrými výsledky a provdala se do Anglie. Celá svatba byla úplnou náhodou, rodina Yaxleyů zrovna cestovala kvůli politice do Ruska a rodiče se jí rozhodli provdat za jejího syna, Aventin v tom viděl velkou příležitost, jak rozšířit svůj vliv až do Anglie. Yuliya je přesnou kopií svého otce, jde si za tím co chce a nezná city, je tvrdá, nezlomná.

Nicholas Avram Kaverin - Mohlo by se říci, že  Nicholasovi, jako nejmladšímu dítěti už nebude věnováno tolik pozornosti, ale opak je pravdou. Aventin dbal na výchovu všech svých dětí a Nicholas nebyl výjimkou. Od mala byl vychováván jako Yuliya, ti dva si tak k sobě našli snáze cestu, ale nešlo o žádnou sourozeneckou lásku, spíše to byl respekt jeden k druhému. Nicholas byl také ukázkovým synem a taky se podle toho choval, byl zde zřetelný rozdíl mezi ním a Lukyanem. Do Kruvalu se dostal jako poslední ze sourozenců, držel se především Yuliya a skončil i ve stejné koleji jako ona. Lukyan se několikrát snažil jejich vztah zlepšit, ale dalo by se říci, že ho zhoršil. Zarya v té době také chtěla zlepšit svůj vztah s nejmladším sourozencem, ale štěstí jí nehrálo do karet, učila se na zkoušky, připravovala se na svatbu a ani neuběhl rok a byla provdána a mimo rodinné sídlo. Školu sice nedodělal s nejlepšími výsledky, ale mohl na ně být hrdý. Po ukončení školy se měl stát další hlavou rodiny, potom co Lukyan utekl, byl jediný mužský potomek. Tři roky na to se oženil s Ninel Ageyevovou, spolu také založili rodinu.

Minulost: Zarya se narodila do rodiny prvotřídních kouzelníků, jakožto prvorozené dítě se nedočkala moc uznání a lásky už vůbec ne. Do té doby než se narodil její bratr Lukyan, se k ní nikdo nechoval nějak pěkně. Od mala byla vychovávána chůvami, i ty byli pečlivě vybírané, aby se náhodou dětem nedostalo lásky, to ovlivnilo spoustu událostí v jejich životě. Vzpomínat na dětská léta Zarya nikdy nechtěla, neměla proč. Celých jedenáct let prožila bez lásky, nikdo neprojevoval žádné city až i ona začínala přestat cítit. Avšak tu byl její mladší bratr Lukyan, nechtěla, aby zažil to co ona, měla ho ráda, jakožto starší sestra cítila zodpovědnost vůči němu. Zarya ve svém věku jedenácti let dostala i svůj dopis do Kruvalu, pro jednou jí otec pochválil, hledat v tom však nějakou emoci nemohla. Začínala si uvědomovat, že až bude chodit do Kruvalu bude volná, nikdo už jí nebude kontrolovat a možná se jí podaří obnovit některé ze svých citů. Dřív než však dovršila jedenácti byl její život jako na houpačce, jednou udělala něco dobře a rodiče jí pochválili chladně, ale pochválili, jindy něco provedla a dostalo se jí trestu. Časem už ani nerozeznávala zda jsou rodiče naštvaní nebo šťastní, všechny ty chladné pohledy, chladná srdce a chladné odpovědi se jí začali promíchávat, nepoznala už žádnou emoci.                                                                                                                                                              
Když se konečně dostala na palubu lodi, která plula do Kruvalu, pocítila štěstí. Konečně nemusela vídat ty chladné obličeje všech, kteří žili v jejich rodinném sídle. Nejdříve se držela stranou, spíše se ostatní vyhýbali ji. Nikdo si nic nechtěl začít s Kaverinovou. Její štěstí se opět vytratilo, když se střetávali s pohledy dalších kouzelníků na palubě, viděla opět ty chladné tváře. Sama začala chladnout, kdyby se v té době neobjevila její budoucí kamarádky, byla by stejná jako zbytek její rodiny. Konečně na ní někdo vlídně promluvil, už se zase usmívala, ničila pověst jejího rodu. Zbytek cesty se nesl šťastným duchem. V Kruvalu byla zařazena do Falkloru, další zklamání jejích rodičů. Nikdy moc neuvažovala o předmětu na který by se měla zaměřit, ale po čase přišla na to, že Historie Čar a Kouzel je pro ní tím pravým šálkem kávy. V tomhle ohledu měla Zarya volnou ruku, rodiče jí nenutili studovat jiný předmět. Na škole si postupem času vybudovala svou vlastní pověst, nebyla tou chladnou Kaverinovou, jakou každý očekával, sice nebyla otevřená lidem, kterým nevěřila a nebo se s nimi moc nebavila, ale pro své kamarády byla usměvavou dívkou.

Brzy na školu nastoupil i její mladší bratr, který zničil rodinou pověst okamžitě, nejenže se na všechny usmíval a byl vlídný, dostal se do stejné koleje jako ona a začal studovat Přeměňování, dokonce se i zamiloval. Zarya měla Lukyana opravdu ráda a ve všem ho podporovala. Zarya si brzy zvykla, že je život v Kruvalu lepší než ten doma. To se změnilo, když nastoupila i její sestra, která byla stejná jako rodiče a Zaryu ani Lukyana neměla ráda, Zarya se musela začít přetvařovat ještě více, nechtěla mít doma více problémů než už měla, za to jí několik jejích spolužáků odsoudilo včetně jejího tehdejšího přítele. Zarya s těšila až dokončí školu a konečně se zbaví své rodiny, na druhou stranu se bála za koho jí provdají, mohla skončit hůře než teď.

Školu dokončila jen s výbornými výsledky a s čistým štítem, i když to znělo šíleně, rodiče na ní byli pyšní. Hned jak dokončila školu, měla se vdávat. Nebylo cesty pryč, musela to udělat a Zary byla hrdá a přijala to se vzpřímenou hlavou. V červenci se konala svatba a Zarya se vdala za Timofeye Yakupova, Yakupovi byli rodinnými přáteli už několik let a nebylo se tedy čemu divit, že spojili jejich dva rody sňatkem jejich nejstarších dětí. Timofey byl o pět let starší než Zarya a ta se ho poprvé bála. Brzy však v Timofeyi poznala přítele a postupem času ho i svým způsobem milovala, ukázal jí to čeho nebyl nikdo z její rodiny schopen, lásku. Nikdo už jí nemohl nic říkat, patřila už do rodiny Yakupových, mohla milovat. Timofey byl v té době Bystrozorem, jedním z nejlepších, Zarya o něj měla často strach, ona sama se rozhodla dál rozvíjet svoje vědomosti a začala se zaměřovat na knihy, pár let na to začala pracovat jako knihovnice na Ministerstvu, i tam si našli knihy své místo.

Růžový svět, ve kterém Zarya žila se mohl změnit ze dne, na den a taky že změnil. Oba manželé se shodli, že už je správný čas na to, aby se posunuli dál a založili pořádnou rodinu. V tu chvíli nastal zvrat, v jedenáctém týdnu těhotenství Zarya potratila, pro oba to byl šok a rozhodli se to zkusit až později. Po pár dalších letech měli možnost to zkusit znovu, to by se však musel Timofey vrátit z práce. Zarya prožila další ztrátu milované osoby, nejdříve utekl její bratr do Peru, sice si dopisovali, ale nebylo to ono, potratila a nakonec jí zemřel i manžel. To vše na Zaryu opět zapůsobilo negativně, opustila práci, ostříhala si vlasy, přejmenovala se opět na Kaverinu, odstěhovala se z jejich domu a několik let o sobě nedala vědět, skončilo i dopisování s jejím bratrem. Udělala to jen kvůli tomu, aby zapomněla na její starý život, život plný bolesti ze ztrát. Všechny tyto afekty vedli k uzavřenosti, Zarya ztrátu sice po pár letech překonala, ale už nebyla stejná, poznala osud. Začala žít od začátku a rozhodla se vrátit zpět do Kruvalu, jediné místo, kde byla v životě šťastná.


Povaha: Dalo by se říci, že všechny její životní zlomy afektovali její povahu a bylo tomu tak. Sice se z ní nestal její otec, ale byla už opatrnější, nechtěla znovu zažít ztrátu milované osoby. Zarya vždy uvažovala rozumně a měla ráda svůj klid. I když to nerada přiznávala byla perfekcioniskou a vše muselo být, tam kde to má být. Možná to byl jeden z důvodů, proč se nakonec stala knihovnicí. Byla sice rozumná, ale do všech dobrodružství se vždy vrhala po hlavě, neměla zábrany, nikdy se nedržela s davem. Zarya je i tvrdohlavá, vždy měla svůj názor na věc a nikdo jí ho nikdy nemohl vyvrátit, nejen že byl ve většině případů správný, ale nikdo se s ní moc nehádal. Na své přátelé je vždy milá a od cizích lidí, kteří jí chtějí poznat se ze začátku drží dál, nebojí se jich, ale její důvěru není lehké získat, další zklamání už nechce zažít. To je pohled na Zaryu z hlediska osobního života, jako knihovnice je však opět jiná. Je přísná a nemá ráda hluk, ostatně tak jako ostatní knihovnice a knihovníci. Stačí jen nahlas dýchat a knihovna je vám na další měsíc uzavřená. Díky otci a matce je i dobře vychovaná a na veřejnosti se dokáže chovat výborně a po několika letech začala nosit hlavu opět vzpřímenou. Měla to po čem celý život toužila, ale pořád v ní byla díra, kterou byla potřeba zaplnit. Někdy se dokáže chovat až odtažitě, ale před studenty Kruvalu je vždy přísnou knihovnicí, která nezná slitování a knihy jsou její láskou. Zarya toho prožila hodně a proto se při každé situaci zachová jinak, je nemožné předvídat její kroky a ona sama nad tím nepřemýšlí, tolik kolik by měla. Někdy se dostane do maléru, ze kterého jí opět pomůže její hbitý jazyk a trochu půvabu.

Jméno a příjmení: Dorothee Zhenya Vanev

Věk: 17 let

Fakulta: Draklfos

Předmět: Care of Magical Creatures

Hráč: L i b r a

Rodina: Otec - Wolverklaue (FC: Jason Momoa)  - Velice silný člověk, jenž má velký vliv na společnost. Jeho slovům by věřil snad každý. No díky bohu to není žádný lhář, tak se není čemu divit. Oplývá neuvěřitelnou sílou, o které samotné Dorothee nikdy nepověděl. Je to pro něj téma, o kterém se u nich doma nemluví. Od počátků působí velice nebezpečně, chladně. Pokud vás však pustí do svého okruhu lidí, jenž akceptuje, oplývá neuvěřitelným humorem. Je to však muž co řeší vše sílou, nenávidí nespravedlnost a musí být většina věcí po jeho. Právě proto nemá jen přátele, ale mnoho nepřátel.

Matka - Wolverklaue (FC: Zoe Kravitz) - Půvabná to žena.. Tak přísná ale přeci půvabná. Stejně tak jako její otec oplývá neuvěřitelnou sílou, avšak ne tak jako otec. O nějakou tu sílu kvůli určité nehodě přišla a otec ji vzal pod svá křídla. To nezůstalo samozřejmě jen jako nějaké chabé přátelství. Působí nebezpečně a chladně, to bude tím že taková doopravdy je a jediný, kdo jí dokáže obměkčit je právě její muž. Ani její děti, nedokážou to co on. Matka si zakládá na disciplíně a lásku nikdy dětem pořádně nedala, to byl úkol otce, v podstatě jako všechno. Kdo ví, kdyby neměla jednou určitou nehodu, zda-li by byla jiná. Zda-li by dokázala projevit trochu lásky. Matka na Dorothee nikdy nebyla dostatečně pyšná. Nikdy pro ní nebyla dost dobrá a největší zklamání přišlo možná právě u toho, kdy nebyla ve stejné koleji jako v podstatě jejich celá rodina.

Bratr - Wolverklaue (FC: Ezra Miller) - Absolutně podobný svým rodičům. Přímo kráčí po jejich stopách a opravdu poznáte, že je to jejich syn. Jenže naorzdíl od nich nikdy neměl potřebu odsuzovat svojí sestru. Kolikrát se za ní styděl, ale prostě je to jeho sestra a on jí dokáže milovat a chránit. Dost často proti ní použil svojí sílu, čehož ve výsledku litoval a snaží sám sebe ovládat. Proti ostatním nikoliv, ale proti své rodině? Musí.

Bratr - Draklfos (FC: Cameron Monaghan - mrtvý) - Její bratr byl člověk, který jí nejvíce rozuměl, který jí nejvíce pomohl. Dokázal jí udržet nad vodou, držet ji v nejhorších chvílích, tak jako i svojí nemilující matku a celou jeho rodinu. Vždycky byl jiný. Viděli to. Nenáviděli ho za to. Svojí chybu si uvědomili až když zemřel. Jeden z důvodů proč je možná Dorothee nenáviděna matkou, je protože je s ním v podstatě jako dvojče.

Minulost: Pláč, křik.. Jako u každého druhého dítěte, kdy se narodí z lůna matky. Tolik radosti, tolik lásky se projevovalo při narození maličké Thee. Lásku cítila, jenže čím rostla, tím prchala, převážně ze strany její matky jenž si uvědomovala podobu mezi jejím bratrem a jí samotné. Bratr byl starší, tudíž se na něm už nedalo nic změnit, ale na ní se stále snažili.. Snažili se jí ovlivnit, aby nebyla svá. Bohužel. Tak to bylo, nepovedlo se to a všichni kromě matky jsou momentálně šťastní za to, že jí mají. Kéž by takovou věc udělali i u jejího milovaného bratra, jež zesnul.

Měla poměrně zvláštní dětství. Neustále byla ovlivněna svými rodiči, ale necítila se svá. Vzhlížela ke svému bratrovi. Milovala svého bratra, milovala je oba ale přeci jen k jednomu měla blíže. Bavil ji.. Hrál si s ní, objevoval ji. Rodiče mu to časem zakazovali. Nechtěli, aby jí ukazoval své já. Nechtěli, aby byla jako on.. Nátlak, který na něj utlačovali neměl dobrý výsledek. Bratr byl jako zblázněný. Dělal čím dál horší věci, čím dal horší.. Které ho dovedli až k smrti. Až smrti dovedla rodinu k rozumu. K rozumu, aby nechali Thee se vyvíjet samotnou, nikoliv za jejich pomoci. Respektovali to, kromě matky, která jí skoro až nenávidí. Minimálně to tak působí a každý pohled od ní, se jí zarývá do morku kostí a naznačuje jí, jak moc ta láska chybí. Chlad jí naprosto pohltí celé tělo. Potřebuje svého bratra zpět.. Cítila se vždy tak, že je to bez něj zkrátka nemožné. Její druhý bratr naštěstí dostal rozum společně s otcem a dost jí podporují. Hlavně tedy její bratr, který si stále nemůže zvyknout na to, že není jako on. Svojí rodinu miluje.. Ale není hloupá. Uvědomuje si, že dovedli ke smrti jejího bratra. To jim nikdy neodpustí. V jejím těle bude neskutečná zášť celý život. Bohužel, bude udušena. Jim se to jednou vrátí. Věří v to.

Setkání se lvem bylo vážně zajímavé. Neměla potřebu na něj jakkoliv útočit, či se mu naopak vyhýbat. Útočit to by měla spíše v zájmu její rodina. Ale naopak.. Ona pozorovala. Pozorovala a blížila se pomalu. Sledovala ho, dávala si pozor na každý svůj krok tak jako on na svůj. Udržovala si odstup, ale později, se k němu dostala až tak blízko, až se jí zjevil dopis, který jí uvedl do děje Kruvalu. Kruval.. To je pro ní naprosto skvělé místo. Cítí se zde lépe než doma.. Jsou tu totiž lidé, co dokážou akceptovat to, jaká je a kdo ne, s tím se vůbec nemusí bavit.

Jakmile přišlo zařazování do koleje, byla připravena být úplně stejná jako její celá rodina.. Jenže osud chtěl něco jiného. Nechtěl, aby byla někdo jiný.Chtěl, aby to byla ona. Ona sama. Ta Dorothee. Stejně tak jako jejího odlišného bratra od rodiny, ji zařadil do Draklfosu. Kladivo upadlo. Její srdce se skoro až zastavilo. Absolutně nevěděla, jak takovou věc oznámí svým rodičům. Všichni nadšení měli očekávání, která ona zkazila. Její rodina je dost známá.. Známá svým původem a tak cítila tolik pohledů na svém těle, jako nikdy. Uvedlo ji to do rozpaků, ale nedala na sobě nic znát. Jen se zvedla, se zdvihnutou hlavou a pyšná na svoji kolej odešla.

Povaha: Chladná hlava. Chladné tělo.. Chladná mysl. Postoj k lidem. Vždycky byla svým způsobem odtažitá. Nebyla tak komunikativní jako její otec a bratr. Uzavírala se do sebe, byla samotářská a k lidem většinu času dost chladná a nepříjemná. Pár lidí z koleje si připustila k sobě a nedá na ně dopustit. Je schopna pro ně trpět, zachránit je za každou cenu. Lidé z ní mívali strach.. Bavili se o ní jako o té, co nedokáže milovat, mít přátele. Ale neměli pravdu. Kdysi milovala.. Svého bratra. Ne jako vztah, ale jako bratra, který pro ní měl pochopení. Bral ji takovou jaká byla a teď? Takový už nikdo neexistuje. Ať se její rodina snaží jak chce, je z nich cítit určitý odstup a naštvanost, že není jako oni. Uměla být milá, ale jen ke své rodině. Jinak byla neutrální, nemluvila a mlčela. Dokázala lidi velice vyprovokovat a vyžívala se v tom. Věděla o sobě, jak moc je chytrá a moudrá. Dokázala se nípat v charakterech lidí, číst je a ubližovat jim tak. Kolikrát dokázala vyprovokovat svého druhého bratra, až jí fyzicky v podstatě ublížil. Poté toho však velice litoval. Je to silná osobnost. Sílu dědí dost po otci, ale využívá ji jinak. Než zaútočí. Přemýšlí. Každý její krok je skoro jako vypočítaný a proto hodně krát měla navrch o proti bratrovi, co myslí jen vztekem a ten ho dokáže ovlivnit tak moc, že vidí jen rudě. Vypadá jako osoba, co si nebere nic k srdci. Snaží se o to, dobře to schovává.. Ale už mnohokrát zažila panický výbuch. Výbuch její psychiky, kdy jí ta bolest úplně ničila. Chtěla, aby tu byl její bratr, nikoliv ona. On proti tomu uměl bojovat. Bojovat proti té nenávisti ze strany matky. Vždy dělala, jak jí to nevadí.. Uvnitř? Ničí jí to. Ničí ji, že je nenáviděna částí své rodiny. Chtěla zemřít. Ukončit to jako její bratr.. Jenže to nejde. Ona musí dokončit to, co on nezvládl. Dokončit i jeho život.. Je to raněná duše. Duše, co to nechce nikomu ukázat. Schovává se ve svém těle jako malá dívka, co chce od všeho pryč. Z bolesti by byla schopna si vytrhat všechny své vlasy, zničit své tělo, jen aby se uklidnila. Občas ani to není možné. Ne jednou byla nalezena bratrem prochlazená z venku, kdy dokázala křičet a ležet v ledovém sněhu. Úsměv u ní téměř nenajdete, je to chladná tvář, ale když už se objeví. Je to jako plamen, tavící led. Co s etýče pomstychtivosti, co se v její rodině vyskytuje vážně hodně. I ona taková je. Nic nenechá jen tak.. Karma si je prostě najde, karmou je dost často ona.

Domácí zvíře: Liška

FC: Scarlett Simoneit

Meno a priezvisko: Regulus Arcturus Black

Hráč: Ciri

Vek postavy: 15 let – 5. ročník

Hůlka: 9 a půl palce, nepoddajný, Černý bez, jádro tvoří blána z dračího srdce

Fakulta: Wolverklue

Předmět: Nauka černé magie

Rodina: Rod Blacků patří mezi nejuznávanější a nejvýznamnější rody. A to i v porovnání s ostatními rody, které vyznávají podobné hodnoty jako britská rodina. O čistotě rodinné větve mluví i rodinné heslo Toujurs Pur. To dělá z příslušníků této familie osoby, které jsou ve společnosti dobře postavené, zároveň to na ně klade vysoké nároky. Standarty, které musí být splněny. Za zmínku stojí také bohaté konexe a zajímavé rodové vazby, jelikož je tato rodina spřízněna snad s každým z důležitých rodů. A ti, co si nezaslouží nosit jméno Black? Všude se najdou černé ovce, plevy, kterě je potřeba vymýtit, vytrhnout z kořenů. Ale přejděme k jednotlivým členům, k hlavní větvi tohoto rodu. Jeho otcem je Orion Black, přísný velmi inteligentní muž. Politik, každým coulem, který od svých dětí vyžaduje jen ty nejlepší výsledky. Nesnese jakékoli zostuzení rodu a i přesto, že má ke svým blízkým dost chladný vztah, Regulus k němu vzhlíží.

Walburga Black, sestřenice Oriona a matka Reguluse. Na tváři této ženy se úsměv objevuje jen zřídkakdy a když už, zpravidla není šťastný, ale spíše krutý. Walburga by se dala popsat slovy železná lady, je to dáma, která vyznává čistou krev a hluboce pohrdá krvezrádci, kříženci a proměněnci.

Sirius Orion Black, starší bratr a jedna z kaněk v rodokmenu. Sirius je přesně tím, co se nazívá černá ovce rodiny, oba sourozenci se rozcházejí v názorech prakticky na cokoli a i přesto, že byl dřív Sirius jeho velký vzor a nejlepší kamarád, jejich vztah je pohřbený, zatímco Regulus považuje staršího bratra za krvezrádce, podle Siriuse je celá jeho rodina plná fanatiků.

Za zmínku stojí ještě jeho sestřenky Bellatrix, Andromeda a Regina, které stejně jako on navštěvují Kruval a pak Narcissa, která se na severskou školu nedostala.

Minulosť: Narodil se jedné překrásné noci. Tehdy všechen hluk a starosti utichli v očekávání jeho zrození. Kýčovitý a směšný začátek příběh. Tak nějak by začínal jeho život, kdyby byl hrdinou nějakého romantického příběhu. Vše by proběhlo nečekaně a pokud možno dosti akčně. Zkrátka a dobře impulzivně. Chvíle, kdy přišel na svět, nebyla ničím zvláštní. Byla pečlivě propočítaná a očekávaná. Jakožto začátek života jednoho člena významného britského rodu se nic neponechalo náhodě. A tak přišel na svět chlapec jménem Regulus Arcturus Black, který byl stejně jako mnozí jeho příbuzní pojmenovaný po hvězdě. Jakožto druhý syn Cygnuse Blacka nebyl ani zdaleka takovým požehnáním jako jeho starší bratr Sirius. Tedy aspoň zpočátku tomu tak nebylo.

Chlapec byl vedený zkrátka. V krátkosti mu bylo vysvětleno, jak se nemá chovat a co se od něj očekává. Rozhodně se však nedá tvrdit, že by ta doba, kterou strávil v domě svého rodu na Grimauldově náměstí 12 byla omezující. Pro tmavovlasého klučinu byl centrem vesmíru jeho starší bratr, ke kterému zároveň vážou veškeré krásné vzpomínky. Ať už šlo o lumpárny nebo snad soukromé hodiny. Bylo běžným jevem, že kam se hnul Sirius, tam byl také Regulus jako bratrův věrný stín. Zlom nastal ve chvíli, kdy Sirius nastoupil do kouzelnické školy v Bradavicích. Malovali si, kolik toho spolu v Bradavicích zažijí. Starší bratr nenastoupil však do Zmijozelu, jak bylo pro čistokrevné Blacky zvykem. Byl zařazený do Nebelvíru, koleje, jež měla ve zvyku lva. A především koleje krvezrádců, čistokrevných, jež nevěděli, kde je jejich místo. Siriusovo místo rázem zaujal on. Starší bratr najednou nebyl tím, s kým se otec a matka pyšní na banketech a rodinných večírcích. On sám se přitom o nic z toho neprosil, vlastně o tuto výsadu neměl zájem, Sirius byl v jeho očích stále bratr, kterého by následoval kamkoli. To si myslel desetiletý chlapec.

To léto, kdy se Sirius vrátil ze školy, bylo mezi ním a rodiči dusno. Regulus nikdy nezažil, že by se jejich matka k němu nebo snad k staršímu bratrovi chovala jako k vyvrhely. Stejně tak byly překvapivé stále častější hádky mezi rodiči a Siriusem. Jejich plány se nezměnili, ba co víc, byli přesvědčeni, že se díky nim znesvářené koleje smíří. Regulus chtěl staršího bratra přesvědčit o tom, že i v koleji, kterou Siri tak nenáviděl, se najdou správní lidi. A pak… pak ho navštívil lev.

To ráno má dosud v paměti. Připravovali se, že půjdou do Příčné ulice nakoupit hůlku a věci do školy. Odběhl si do pokoje pro čistý hábit. Otvíral dveře a ozval se hrdelní řev. Původně si myslel, že je to jeden z bratrových žertíků a se smíchem vešel do pokoje. Jaké bylo jeho překvapení, když před almarou uviděl lva. Překrásnou šelmu, která se ježila a přeměřovala si ho, jakoby nebyl nic víc než slabá kořist. Byl to impulz, který ho přiměl, aby se k zuřivému zvířeti rozešel. Neměl hůlku nebo nějakou jinou zbraň, pouze ruce, které ho mohli před šelmou jen stěží ochránit. I přesto, neustoupil. Zvíře, které vypadalo tak majestátně, hrozivě ho znovu překvapilo. I přesto, že cenil zuby, připravoval se ke skoku, ve chvíli, kdy se k němu chlapec přiblížil, sklopil hlavu. Skrčil se. Zachoval se… jako slabá oběť. Prsty zajely do hřívy, pocítil příjemnou hebkost, která se začala vytrácet, stejně tak lev. Zbyl z něj pouze dopis. Listina, která mu oznamovala, že je přijatý do Kruvalu. Nikdy se necítil tak hrdý, spokojený sám se sebou jako když porazil lva. Věděl, že do Bradavic nepatří.

Jízda na lodi byla naopak daleko horší než samotná zkouška, kterou si musela každá suchozemský krysa projít. Byl celý zelený jenom, co se loď trochu rozhoupala a skákal z ní prakticky do neznáma snad i ochotně, jen aby se vratkého dřevěného krámu pod nohama zbavil. A první dojmy z hradu? Rozhodně ho zaujal daleko víc cíl než cesta. A se zařazením do koleje Wolverklaue začalo jeho dobrodružství na skandinávské škole čar a kouzel.

Povaha: Jak pár slovy popsat charakter britského kouzelníka? Jednoduše, jelikož se aspoň zpočátku se může jevit jako každý další povýšený čistokrevný. A co víc. Nemá důvod kohokoli přesvědčovat o opaku. Co na tom, že není pouze ten mladík s neprostupným výrazem ve tváři a netečným pohledem. Bez zájmu. Řídí se jednoduchým krédem: Nemám potřebu mluvit, jen abych něco řekl. A od toho motta se odvíjí jeho celkový postoj a přístup k druhým. S trochou fantazie by se dal považovat za arogantního a povýšeného. A to jen podle toho, jak druhé přeměřuje. Jakoby odhadoval, jestli mu stojí za pár frází. Tak taková je vnější slupka mladšího z bratrů Blackovích. Tmavovlasého kouzelníka, jenž byl pojmenován po nejjasnější hvězdě. A ten hlas, který se čas od času ozve? Opomenout ho při jeho analýze je zcela nemožné. Ozývá se zřídka, třeba když debatuje se členy famfrpálového týmu, pronáší verbálně kouzlo, promlouvá ke své vráně anebo si zkrátka jen pročítá zažloutlé listiny. Tón se nedá pokládat za příjemný, rozhodně je neopomenutelný. Dal by se popsat slovy skřípavý. Vrzavý, podobný zvuku, když nehty přejíždíte o kovový plíšek. Tu barvu si nezamilujete, nebudete po něm chtít, aby vám vyzpěvoval, ale paradoxně… málokdy se naskytne důvod ho umlčet. Tak přesně tyto symptomy tvoří skulpturu povahy Reguluse Arcturuse Blacka, tedy… tu vnější část – odstup, jistá tajemnost a ten vrzavý hlas.

Když se dostanete přes tohle všechno, pod povrch, zjistíte, že je Reg úplně normální kluk. Chlapec, který má své vlastní ambice a ideály. Dobrým příkladem je právě jeho rodina, na svůj věk má překvapivý rozhled, uvědomuje si, nakolik významný je mezi dalšími kouzelnickými rody ten jeho. Jakou prestiž mu pověst a dobré jméno dává. Ne, že by se s něčím takovým spokojil. Je dost ambiciózní na to, aby dokázal odhadnout pro něj výhodné situace. A k tomu odhadu? Jedním z jeho velkých koníčků je čtení v lidské povaze. Je tedy až překvapivě vnímavý, dovede si všímat podrobností, jednotlivých gest, která o druhém prozrazují víc než by chtěl a potřeboval. Má rád hádanky a kličky, v tom se poměrně v zásadě liší od dalších členů své koleje, nespoléhá na sílu. Dalším povahovým rysem je určitá sobeckost. Už vyrostl z představ o hrdinech a vesměs vše, co dělá, není ani v nejmenším nezištné. Není žádný samaritán, který by své schopnosti nabízel jen tak. Tím narážím na další vlastnost, či spíše nešvar. A tou je vypočítavost ve spojení s trpělivostí je tato kombinace přímo vražedná. Dokáže dlouho vyčkávat, jen aby se dostal ke kýženému výsledku. Je veskrze pragmatický jedinec. Z čehož plyne, že je praktický a o spoustě věcech uvažuje snad až mechanicky nebo chladně.

A kdy se i tyto jeho stránky vytratí? Ta vypočítavá a svým způsobem část jeho povahy, která vystupuje na povrch zcela přirozeně v momentě, kdy je s lidmi ze své koleje. Inu, vypaří se jako pára, když sedí na koštěti, kdy je vysoko ve vzduchu a nemusí se starat o to, jak působí na své okolí. Když hraje famfrpál nemá čas na to, aby nasazoval jakoukoli masku, která se mu zrovna jeví jako výhodná. V tu chvíli se z něj stává kluk, který nerad prohrává, je schopný se za výhrou dravě a vášnivě hnát. Nemluvě o černohumorných sarkastických poznámkách, které rád vypouští z pusy.

A poslední část a prozatím nikterak významná část jeho osobnosti. A tou je jeho postoj k dívkám. Nejsou mu lhostejné, dokáže ocenit inteligentní a krásnou ženu, avšak prozatím pro něj žádná nebyla natolik významná, aby se k ní choval jinak než galantně. Přesně tak, jak káže etika.

Domáce zviera: Vrána novokaledonská Bellona

Fc: Timothée Chalamet

Jméno: Elizabeth Priscilla Goodwin (Ross)
Věk: 35 let
Národnost: aglická
Kolej: Havraspár
Předmět: Jasnovidectví
Citát: ,,Tajemství života není v tom, co nevidíme, nýbrž v tom, co vidíme."

Rodina:

Elizabeth se narodila v Anglie do rodiny Rossů. I když byli čistokrevní, nedalo se říci, že patřili mezi až tak známou rodinu. Jistý fakt byl i ten, že Rossovi nebyli posedlí čistou krví, čímž nenabili takovou oblíbenost jako ostatní anglické čistokrevné rodiny.

Faifrix Theobold Ross: Je bývalý pracovník Ministerstva, kde pracoval na Odboru kouzelnické mezinárodní spolupráce. Je otcem Elizabeth a jejího staršího bratra Gilbera. Ve svých mladých letech navštěvoval Bradavice, kde navštěvoval Havraspár, tak jako jeho dcera. Nikdy na své děti netlačil a nevyžadoval po nich nenávist k mudlům.

Isla Imogen Ross (Kettleburn): Stále pracuje jako jedna z redaktorek Týdeníku čarodějek. Je to jedna z velice aktivních čarodějek, která neustále oblétá kdejaká místa a čarodějky, aby měla co nejpestřejší článek. V Bradavicích navštěvovala Mrzimor a se svým mužem se dali dohromady v šestém ročníku. Isla je milující manželka a matka.

Gilber Lowell Ross: O dva roky starší bratr, který navštěvoval k velkému překvapení Nebelvír, ale nebylo tomu zas tak velké překvapení ze strany jeho sestry. Po ukončení školní docházky složil zkoušky a stal se tak Bystrozorem, tím toužil být už od mala. Je stále svobodný, protože podle jeho slov, nepotkal stále lásku svého života. Nadále žije v Londýně, aby to měl blíž do práce i k rodičům.

Ayden Chester Goodwin: Americký profesor Přeměňování v Ilvermorny, kde sám vystudoval. Elizabeth poznal, když byl na dovolené v Anglii se svými přáteli. Ti dva spolu začali chodit a po třech letech se i vzali. Ayden má za vlastní rodiče čistokrevného čaroděje a čarodějku poloviční krve, čímž nemá moc oblíbenosti ve společnosti.

Evangeline Louisa Moore (Goodwin): Je dcerou Elizabeth a Aydena, která nenavštěvovala Ilvermorny, ale Salemskou školu pro čarodějky i se svým dvojčetem, Jannie. Jediný důvod byl samozřejmě ten, že oba její rodiče vyučovali na Ilvermorny. Jakmile vystudovala, vzala si mudlovského kouzelníka Samuela Moora. Evangeline je více po svém otci, je více aktivnější. Se svým manželem se stali Bystrozory.

Jannie Isla Goodwin: Je mladší z dvojčat, ale také více rozumnější, také navštěvovala Salemskou školu. Na rozdíl od své sestry se nevdala, podle ní k životu prostě nepotřebovala muže, byla to jen zátěž. Sama teď vyučuje jako ta rozumnější na Salemce Přeměňování.


Minulost:

Elizabeth se narodila v Londýně, kde i vyrůstala. Její starší bratr si vzal na starost její ochranu a jí to sic přišlo otravné, ale na druhou stranu byla ráda, že někoho takového má. Mohla říct, že dětství měla krásné. Oba její rodiče je milovali a ona je taky, nikde žádná nenávist nebo rivalita s jejím starším bratrem

Když dovršila jedenácti let, přišel jí dopis z Bradavic. Hned v září nasedla na Bradavický expres a ocitla se v chodbách toho úžasného hradu. Při rozřazování byla poslána Moudrým kloboukem do Havraspáru. Už na škole si oblíbila Jasnovidectví, další plus k jejímu budoucímu zaměření bylo několik pochval od profesorky, která tvrdil, že má nadání a vnitřní oko. Na škole se nepotýkala s žádnými problémy a v sedmnácti bez problému vystudovala.

Po škole se na chvíli stala redaktorkou Týdeníku čarodějek, kde jí zajistila místo matka, ale nebyl to její šálek kávy. Štěstí na ní narazilo až v létě toho roku, kdy potkala svého budoucího muže, Aydena. Začali se spolu oba rozumět a než odjel, začali spolu chodit a sám jí pomohl dostat místo profesorky Jasnovideství v Ilvermorny. Rodiče z jejího rozhodnutí odstěhovat se do USA nebyli moc nadšení, ale nakonec jí nechali dělat co jí baví.

Stala se profesorkou, kterou si několik studentů oblíbilo a po třech letech si vzala Aydena. Společně založili rodinu, když se jim pár měsíců na to, narodili dvojčata, dvě holčičky. Elizabeth souhlasila, že Evangeline a Jannie nebudou navštěvovat školu, kde vyučují její rodiče. Své dcery vychovala v duchu jejích rodičů. Už od mala mohla vidět, že Evangeline je ta aktivnější z dvojčat a Jannie bude ta rozumnější.

Po mateřské dovolené, znovu nastoupila na svoje místo profesorky Jasnovidectví, které jí však vydrželo jen pár let. Jednou totiž řekla jedné studentce, že jí čeká smrt. Byla to jedna s věšteb, která se však pro její smůlu vyplnila. Dívka několik dní na to skutečně zemřela a ona byla obviněna, že za to nese vinu, proto bylo navrhnuto, aby odešla ze školy a tak se i stalo.

Nastalo pro ní velké dilema, neměla co dělat a jen tak si otevřít krámek, kde by věštila, pro ní nebyla práce ani zábava. Proto s pomocí některých svých přátel zjistila, že zrovna v Kruvalu hledají někoho na tu práci. Pár dní se zdráhala, nejenže je to až v Evropě, ale bude daleko od Aydena a dvojčat, nakonec za jejich podpory napsala dopis a byla přijata.

Povaha:
Dá se říci, že už jen kvůli její volbě povolání je Elizabeth trošku podivínská, ne tím špatným slova smyslem. Na rozdíl od svého bratra byla více studijní typ a ráda trávila čas v knihovně a i u křišťálové koule. Často se mohlo zdát, že není moc přátelský typ, ale to nebyla pravda. Byla přátelská, ale ostatní odstrašovala ta její podivínská povaha, na kterou jsou její přátelé zvyklí. Přátelství a podivínství nejsou jedinou její vlastností, v hodně případech si zachovala chladnou hlavu, což i k tomu Jasnovidectví trošku patřilo, když to některé žáky nebaví, prostě dělají naschvály. Tím že studovala v Havraspáru se může potvrdit, že je rozumná a chytrá. S chladnou hlavou a rozumem v ní je na rozdíl od své bývalé profesorky Jasnovidectví jiná, méně podivínská a na potkání nevypráví, kdo jak zemře. Ale když to přijde, neváhá to dotyčnému oznámit. Je milující matkou a ráda podporuje Evengeline a Jannie ve všech rozumných věcech, které se ty dvě rozhodnou dělat. Její předpovědi se nejsou stoprocentní, protože stoprocentní jsou jenom věštby a to jen ty některé, ale i tak jsou z poloviny pravdivé. Když si však není ani z půlky jistá, ve většině případů nic neříká.

Mazlíček: Bombajský kocour jménem Salem

FC: Bryce Dallas Howard

Jméno: Altair le Fay
Věk: 15 let
Kolej: Wolverklaue
Předmět: Lektvary
Rodina a minulost: Altair patří k významné rodině le Fayů, kteří projevují uznání zejména silným čarodějkám. Předek rodu je slavná Morgana, která vládla mocnou silou a Altair ji velmi obdivoval. S matkou Betelgeuze měl úzký vztah, protože též oplývala silnou mocí a stejně tak i jeho sestra Nyx. S otcem Juliem měl ze začátku vztah, který byl založen na psychickém nátlaku, ze kterého se postupem času dokázal vymanit.
Altair se narodil do staré a urozené rodiny. Rodina le Fay dávala větší důraz na prvorozené dcery, ale i tak jeho narození, spolu s jeho dvojčetem, bylo nakonec vítané. Oba trochu vyrůstali ve stínu své starší sestry Nyx, která byla pokračovatelkou rodu. Každopádně i tak jeho dětství bylo šťastné a naplněno spoustou zážitků a životních lekcí. Malý Altair zbožňoval velké postavy jejich slavné rodiny, na kterou byl nesmírně pyšný. Miloval příběhy o Morganě, která vládla mocnou černou magií. Stejně tak později obdivoval svou sestru, která byla velmi schopná v přeměňování, možná proto toužil se stát taky silným čarodějem a neustále se učit něco nového.
V rodině to ale skřípělo, vzhledem ke vztahu jejich otce a matky. Otec vládl v rodině autoritou a tvrdou rukou a ze synů se snažil vychovat své spojence, kteří se s ním spolčí proti Nyx. Málem by se mu to podařilo, nebýt milované sestry. V raném dětství se totiž neuměl bránit proti psychickému nátlaku a byl rychle zmanipulovatelný, ale postupem času, kdy začal obdivovat silné příběhy rodu, pochopil, že otec není silným kouzelníkem a proto se snaží ponížit ostatní. Otočil se proti svému otci a postavil se mu čelem, ačkoliv ho to stálo spoustu sil. Altair totiž nepatři k zrovna fyzicky silným jedincům. Jeho silou je mozek po otci, který se ale snaží využít odlišně, ačkoliv se nebojí využít jej ve svůj prospěch.
Chladného deštivého rána vylezl ven z domu, tak jak to dělával často, před rozbřeskem a procházel se po pastvinách a rašeliništích. Byl zvyklý, že je vždy na takových místech sám, ale tentokrát slyšel nepatrné tiché našlapování za svými zády. Nevěnoval tomu pozornost, protože věděl, že se v těchto místech pohybují různá zvířata. Od jelenů až po zajíce. Našel si velký kámen, kde se schoval a chtěl se podívat na zvíře za sebou. Stál tam na mokrém mechu a tiše oddechoval. Nakouknul zpoza něho a v tu chvíli se mu srdce zastavilo. Za ním si kráčel statný lev, který ve své hřívě měl několik kapek deště a divokýma očima jej propaloval. Zvíře došlo klidně k němu a zůstal stát metr od něj. Altair se rozhodl pokusit své štěstí a uděl pár kroků k němu. V tu chvíli se zvedl silný vítr, který rozvířil lístky a kůru stromů a na místě, kde před tím stál lev, zbyl jen prázdný důlek. Altair nevěřícně došel na místo a v mechu našel složený dopis z Durmstrangu.
Tímto okamžikem se toho pro něj mnohé změnilo. Začal věřit, že se opravdu může stát kouzelníkem hodným svého jména. Věděl, že jej vždy zajímaly lektvary a tak se pokoušel dostat ze své rodiny, alespoň pár poznatků.

Povaha: Jeho hlavním cílem je snaha dosáhnout uznání, která je vybudovaná převážně tím, že vyrostl ve stínu slavnějších žen své rodiny. Během dětství se naučil využívat svůj intelekt ve svůj prospěch, ačkoliv se snaží toho nezneužívat. Ctí zásady a pravidla a málo kdy se rozhodne jich porušit. Snadno je motivován autoritou větších a schopnějších čarodějů. V obecné podstatě není moc komunikativní, protože má svůj svět. V srdci se snaží hledat dobro, ačkoliv to nedává znát. Člověk by mohl říct, že je kamenná socha, která neumí projevit emoce a radost, ale opak je pravdou. Emoce s ním vnitřně dost cloumají, ale považuje za slabost jejich nadměrné projevování. Dokáží jej vytočit příliš optimističtí lidé a ti, kteří ve věcech nevidí větší hloubku.

Zvíře: Rys
Hráč: BlackRaven29
Faceclaim: Ilja van Vuuren

Jméno: Jules Rosier II.
Věk: 16 let (6. ročník)
Kolej: Wolverklau
Předmět: Astronomie
Rodina: Rosierova rodina patří mezi těch osmadvacet posvátných čistokrevných rodin, jež jsou proslule známé v celé kouzelnické společnosti. Jules patří k její nejmladší generaci skládající se ze staršího bratra Evana studujícího v Bradavicích a mladší sestry Reginy, která studuje také v Durmstrangu, byť v jiné koleji. Jejich matka by se dala považovat za ctižádostivou ženu, ovšem jisté aspekty její osobnosti od ní její děti vždy tak trochu… odrazovaly. Jules si nikdy nebyl jist jejími názory a postoji vůči Gellertu Grindelwaldovi, a tak kdykoliv na to přišlo, taktně mlčel a nevyjadřoval se. Naštěstí mu nikdy nebylo věnováno moc pozornosti vzhledem k tomu, že je druhorozeným synem, ačkoliv jen co se u něj objevil jeho lev a byl přijat do Durmstrangu, hned s ním bylo zacházeno jinak, lépe. Za zmínku stojí také jeho děd, Jules Rosier I., po němž získal své jméno. Ani s ním neměl kdovíjak vřelé vztahy, ale vycházeli spolu stejně jako s otcem minimálně na hranici slušnosti a vzájemného respektu. Mezi další významné příbuzné se řadí rodiny Black, Lestrange a Malfoy.

Minulost: Julesovo narození neprovázela žádná zvláštní událost, bouřlivá noc, sněhová bouře nebo snad zatmění měsíce. Odehrálo se jednoho raně jarního dne z kraje rána a rodina Rosier se díky tomu rozrostla o dalšího člena s korunkou blonďatých vlásků. Byl neposedným děckem, odmalička s hlavou v oblacích (doslova) a na koštěti. Tedy, na takovém tom malém, které nelétalo moc vysoko, dokud nebyl dost velký na to, aby dostal to pořádné. Nebylo nezvyklé vidět ho potlučeného a odřeného, nemělo totiž cenu snažit se ho držet v klidu – nakonec to potom bylo ještě horší a pomlátil se ještě víc. Nejlepším přístupem bylo nechat ho, ať se o sebe postará, a pak mu jen zahojit rány nebo je ovázat a nechat ho. Vesměs na sebe dával pozor a věděl, co si může a nesmí dovolit. Jednou si zlomil nos, když na něj spadl ze stromu a nestačil před sebe dát ruce, a jednou si zlomil kotník, když přeskakoval potůček a nevyšlo mu to. Nic mu však nezabránilo v dalším zkoumání okolí a rodiče postupně rezignovali na snahu kontrolovat ho. Na koštěti a ve vodě mu to sice šlo, ale ani tak nikdo nepředpokládal, že tohle divoké dítko by mohlo být jednou pozváno do jedné z prestižních kouzelnických škol jménem Durmstrang. A ono se to vážně stalo.
Lev k němu přišel v noci, kdy zrovna rodiče vyrazili ven na nějaký banket pro kouzelnickou smetánku či něco podobného, takže i kdyby chtěl, na nikoho dospělého se obrátit nemohl. Tedy, mohl, nějaká ta služka by se našla, jenže za těmi by kvůli tomuhle nešel. Ucítil jemný závan studeného vzduchu, který ho probudil. Okno se samo otevřelo, a tak vstal, aby ho zavřel, a jelikož měl automaticky žízeň, odskočil si do kuchyně pro sklenici vody. Nestačil se divit tomu, co v pokoji našel, jen co se vrátil. Před velkým francouzským oknem seděl lev. Skutečný lev z masa a kostí – nebo tak se alespoň jevil. Jules překračující práh dveří ztuhl a neodvažoval se udělat další krok. Co teď? Pokud se otočí se odejde, dost možná po něm půjde, poněvadž v něm uvidí kořist. Pokud zůstane stát a zírat na něj, pravděpodobně ho vyprovokuje k útoku. Pokud k němu půjde… Ať už udělá cokoliv, nemusí to pro něj dopadnout dobře. Takže co by měl udělat? Lev tam jen seděl a klidně se na něj díval. Váhavě udělal krok vpřed a obezřetně šelmu sledoval. Když už ho má zakousnout, alespoň mu bude čelit tváří v tvář. Lev nic neudělal, dál ho pozoroval a snad jako kdyby vyčkával. Další váhavý krůček a další. Až byl úplně u něj a zvedal ruku. Co ho to napadalo?! Musí být kouzelný, jinak by přeci dávno zaútočil. Jenže kde se tu vzal? Co to mělo znamenat? Odpovědi na všechny jeho otázky mu byly poskytnuty hned vzápětí. Dotkl se lva, zabořil prsty do jeho hřívy a on se proměnil na list pergamenu zvoucí Julese Rosiera II. do Durmstrangu. Hned příští ráno ho ukázal rodičům a ti, ačkoliv se už smířili s tím, že ho pošlou do Bradavic či v tom lepším případě Krásnohůlek, byli nadšení.
V září nastoupil do prvního ročníku a byl zařazen do koleje Wolverklaue, která se k němu více než hodila. První roky neprobíhaly právě hladce a jen tak tak neopakoval. Neuměl se soustředit, byl roztěkaný a příliš energický, takže nepodával dobré výsledky a sotva prolézal. Byl z toho nešťastný a trápil se, jenže ani tak mu učení nešlo, takže se zasekl v začarovaném kruhu. Až jeden z jeho spolužáků navrhl, ať zkusí jít na konkurz do kolejního famfrpálového mužstva. Vzali ho jako odrážeče a díky tréninkům zvládal vybít přebytek energie, nabrat svaly a získat aspoň nějaké sebevědomí. Změnilo ho to k mnohem lepšímu snad ve všech směrech a brzy si ho začaly všímat i dívky. S žádnou však nic víc
kromě polibku a nějakého drobného mazlení neměl, nějak se k tomu neodhodlal a ve vztahu nevydržel. Jako svůj hlavní předmět si vybral astronomii, která mu vždy imponovala, ačkoliv ani péče o kouzelné tvory a lektvary mu nejsou cizí. Teď nastoupil do šestého ročníku a sám pořádně neví, jak se mu to povedlo.

Povaha: Proměnlivý a neposedný jako voda. Máloco či málokdo je schopen ho udržet delší dobu v klidu a soustředěného. Možná to bude důvod, proč ve škole první ročníky příliš neexceloval. Ne že by byl hloupý, to on opravdu není, jenom je trochu moc lehkomyslný a nesoustředěný. Na známkách mu moc nesešlo, důležitý pro něj byl hlavně famfrpál a plavání. Kupodivu se však na škole udržel a ani nemusel opakovat ročník, ačkoliv drží hlavu tak trochu (doslova) v oblacích (a ještě výš) a dělá především to, co ho baví. A tímhle on se řídí. Nebude dělat nic, co ho nebaví, pokud se nejedná zrovna o školní povinnost, jimž se, byť neochotně, podřídil. Najde si způsob, jak se tomu vyhnout nebo se vymluvit. Ostatně, výmluvy mu vždycky šly dost dobře. Vždycky se dokázal vyvléknout z nejrůznějších problémů, a i jinak mu jazýček dost jel. Třeba při zkoušení – moc toho nevěděl, ale dokázal to obkecat tak, že to vypadalo, že je naprostý expert. Co se týče vystupování před lidmi, to mu nikdy nedělalo moc problém, dokud je znal. Pokud byl před někým úplně cizím, nervozita si ho najít dokázala.
Je romantická dušička a dovede být dost citlivý. Což byste do něj nejspíš při prvním setkání neřekli. Většinou se snaží dodávat dojem ležérnosti a frajerství, má totiž problémy se sebedůvěrou, a především dříve měl ze sebe dojem jako z někoho méněcenného. Plavání s famfrpálem a nabrání svalů mu pomohlo se trochu sebrat a vystoupit ze své komfortní zóny, díky čemuž se v posledních letech stal miláčkem svých spolužaček. Rád zalichotí, když má důvod, a často nechtíc flirtuje, z čehož se poté musí vymotávat, poněvadž to dívky vždycky chápou úplně špatně. Chtějí si ho omotat kolem prstu, plánují svatbu a děti a jak bude vypadat jejich společný dům, jenže něco takového ho ani trochu nezajímá. Doposud byl každý jeho vztah krátký – nevydržel v něm. Nesnáší pocit nesvobody, připadá si, jako by se dusil a nemohl hýbat – a přesně to pociťoval ve všech těch vztazích. Těžko říct, zda měl jen smůlu na zvlášť majetnické přítelkyně, anebo to bylo ním. Každopádně nejlépe mu bylo samotnému s přáteli. Ještě nedospěl do stavu, kdy by byl schopen akceptovat, že je s někým druhým, na což má ještě spoustu času. Byť se přiklání spíše k té introvertní části a má rád svůj klid, rád někam zajde a pobaví se. Má dobrý smysl pro rytmus a byť není žádným hvězdným tanečníkem, hýbat se umí.
Rád vyslechne, a ještě radši obejme a utěší, to on umí. Všeobecně je objímací typ a panuje kolem něj pozitivní energie. Tajemství jsou u něj v absolutním bezpečí. Nesnáší drby a vlezlost. Ať si každý žije, jak se mu zlíbí, pokud to neporušuje nějaká vyšší společenská pravidla, zákony a tak podobně (i když pár zákonů je dle jeho názoru zbytečných). Nejlepším způsobem, jak ho zaujmout a podržet při sobě, je dobrý smysl pro humor a jeho využití. Strašlivě rád se směje (a jeho smích je požehnáním, to vám tedy povím) a předává dobrou náladu dál. Patří k těm, kteří jsou schopní se při pohledu na něčí pláč taky rozbrečet, i kdyby to mělo být kvůli úplné prkotině. Za slzy se nestydí, avšak to neznamená, že brečí v jednom kuse. Jen je empatický a soucitný. Cítí v extrémech – když má radost, když ho něco trápí, když se rozzlobí… To všechno cítí každičkým kouskem svého těla i mysli. Emoce se nepokouší potlačovat, dává jim volný průběh, jen o nich neumí mluvit. A co teprve, když se má vyjadřovat ohledně lásky a milostných věcí. Rozpačitě rudne, sklápí zrak a kouše se do rtu, jakmile je to fakt vážné a nejen na úrovni nezávazného flirtu. Je vděčný za vše, co má, musel pro to dřít a trochu tím svému talentu pomoci.
Má dny, kdy umí být extrémně náladový, ale obecně platí, že naštvat ho dovede jenom pár věcí. Falešní a ulhaní lidé, ti, kdo ubližují něžnému pohlaví a zvířatům, homofobové a když se mu někdo snaží říkat, co má dělat. Obvykle potom udělá přesný opak. Takhle – poradit si nechá, to ano, ovšem pokud se nad něj někdo povyšuje, hraje si na všeználka a vyloženě mu něco nakazuje (a nemá na to právo), pěkně mu poví, co si o něm myslí. Vždy je upřímný a kolikrát častěji dřív mluví (a jedná), než myslí. Nějakým zázrakem se z toho však pokaždé vyhrabe bez úhony, maximálně trochu potlučený. Stále si ještě ponechal trochu naivity a snaží se v ostatních vidět to dobré. I když nechce, někdy dá až příliš na první dojem či na předsudky a omylem tak danou osobu odsoudí ještě před tím, než ji vůbec pozná. Obvykle pozná od začátku, jestli si s člověkem sedne nebo ne, ale pokouší se jim dávat i druhé šance.

Mazlíček: Černá samička jarveye Benjamina
Hůlka: Jádro z rohu horned serpent, tisové dřevo, 12 a ¼ palce, ohebná, nepoddajná
Hráč: Rogenia

Meno: Bastil Kristian Skal
Vek: 17 rokov
Fakulta: Falkor
Predmet: Veštenie

Rodina: Rodina Skal možno nie je tak známa ako tie druhé. Ale to sa môže predsa niekedy zmeniť. V ich rodine platí len niekoľko pravidiel. Ale aj tie pravidlá sa musia dodržiavať, pretože inak to dopadne ako s jeho starým otcom Askildom. Pre mladého Bastila sú to pomerne nepraktické pravidlá, ktoré niekto vymyslel pred osemdesiatimi rokmi no aj tak sa ich snaží dodržiavať. Ale teraz už priamo k pokoleniam.
Askild Skal — starý otec. Svoju manželku si zobral len kvôli tomu, aby urobil rodičom radosť. Nepociťoval k nej žiadnu lásku. Askild sa venoval vešteniu no v tej dobe sa na neho pozerali ako na blázna. Možno to bolo tým, že na miesto rodiny sa venoval študovaniu. V ich rodine veštenie bolo u Askilda po prvýkrát. Bol to takmer typický príklad toho, kedy veštenie prejde do extrému a človek prestane vnímať realitu. Snažil sa prísť na niečo a ponáral sa do toho sveta natoľko, že prestal myslieť na rodinu. Porušenie pravidla, kedy chcel vedieť budúcnosť toho, čoho by budúcnosť nemal vedieť nútilo jeho rodinu rozhodnúť o tom, že Askild nemá právo nosiť už vlastné meno. Z toho dôvodu bol z rodiny vyhodený.
Alexei Skal — otec. Nepatrí k nejakým veľkým horám mäsa a kostí. Je to normálne stavaný muž obyčajnej postavy, ktorý radšej koná hlavou ako svalmi. Študoval na Durmstrangu premenu. Dúfal, že jeho potomkovia pôjdu rovnakým smerom. Ale v prípade Bastila sa tak rozhodne nestalo. Alexandrei sa venoval výchove svojich detí. Snažil sa ich naučiť pokore, vychovaniu a disciplíne. Ale nie takým štýlom, kedy by ich trestal násilne.
Nadina Antonia Skal — matka. Krásna to žena už od prvého pohľadu. Pracuje v nemocnici ako liečiteľ. Na škole sa venovala elixírom. Jej rodina nebola veľmi nadšená z toho, že si mala zobrať Alexandreia. Ale ona ho milovala. Postavila sa rodine a zobrala si ho. Nadina mu porodila dve krásne deti. Ktorým venovala celú svoju lásku.
Verona Alexei Skal — prvorodená. Z toho dôvodu jej stredné meno je po otcovi. Verona je rozdielna od svojej matky alebo otca alebo od Bastila. Je tou ženou, ktorá je pomerne tvrdá. Na škole študovala čiernu mágiu. S mladším bratom nemá ten najlepší vzťah. Pretože si myslí, že Bastil dopadne rovnako ako jeho starý otec.

Minulosť: Bastil sa narodil ako druhorodený. Ale to neznamená, že sa k nemu nič nedostane. Jeho rodičia neboli tými, kto by v tomto robil nejaké rozdiely. Dávali mu rovnakú pozornosť aj lásku čo sa nepáčilo jeho staršej sestre. Všetci v rodine si mysleli, že pôjde v stopách otca alebo matky. Alebo dokonca sestry. Všetci sa venovali ťažkým predmetom na školách.
Okrem jeho starého otca, ktorý sa venoval vešteniu. Nepúšťali ho k nemu často. V jeho trinástich rokoch sa neskôr jeho starý otec odsťahoval a on nevedel kam. Až neskôr sa dozvedel od sestry, že dopadne určite ako on sám a rodina ho odmietne. Ale všetko poporiadku.
Keď mal Bastil desať rokov všetci očakávali to, kedy to príde. Či sa dostane na školu rovnako ako jeho sestra alebo nie. Keď na to prišlo a on videl to zviera, vedel čo mal robiť. Bola to intuícia, ktorej sa chcel držať. Z toho dôvodu k nemu natiahol ruky a chcel sa ho dotknúť. Nebolo prekvapením keď sa aj on dostal do tej školy. Prvý aj druhý rok bol v poriadku, prejavovali sa už jeho charakterové vlastnosti. Ale to nikomu nemohlo prekážať. On nebol ako jeho sestra a nikto to od neho nemohol ani očakávať. Keď sa u neho prejavil dar veštenia, tak mohol vedieť o tom, že rodina to nebrala veľmi dobre. Pozreli sa na neho ako na blázna. A takto by sa dal popísať príbeh dokonalej rodiny. Milujúca až kým nepríde na jeho dar. Veštenie, venoval sa mu ako to len šlo. Mal ho skutočne rád a bolo mu jedno, čo si o ňom ľudia mysleli.

Povaha: Možno tým, že sa na neho rodina pozerá ako na blázna, tak to aj využíva. Pretože sa niekedy tvári ako nejaký blbec, správa sa tak ale skutočnosť je taká, že je obyčajným chlapcom. Má rád vidieť ako sa ľudia smejú ale rád sa aj zahráva s ich citmi a s psychikou. To má niekedy za následok to, že sa dostáva do problémov. Ľuďom kladie mnohokrát nezmyselné otázky, ktoré potom vyzneju ako urážka. Bastil ale v skutočnosti je múdrym človekom, aj keď to tak nevyzerá. No niekedy je lepšie tváriť sa ako priemer a potom niekoho prekvapiť. Má rád svoju rodinu, našiel si aj cestu k starému otcovi. Majú spoločné záujmy a často si posielajú listy. On jediný ho vie pochopiť. Bastil si uvedomuje, že veštenie je veľký predpoklad k tomu aby sa človek zbláznil. Ale on si to nechce pripustiť. Rozhodne to nie je žiaden z tých typov ľudí, ktorí by chceli vedieť budúcnosť. On sa o to nesnaží.
Zviera: Čierny kocúr
Fc: Dave Franco

Meno a priezvisko: Mal Rooney

Vek postavy: 16

Fakulta: draklfos


Předmět: astronómia
prezývka: Stella

Rodina:
Matka - Cleopatra Rooney - 35 rokov
Cleopatra má dlhé husté blond vlasy až po pás, jej prenikavé zelené oči vidieť aj v tme. Veľa ľudí ktorí s ňou boli v kontakte povedali, že jej pohľad sa vám prevŕta cez lebku ako guľka zo zbrane. Aj keď pôsobí veľmi prísne má v skutočnosti zlaté srdce. Nedá dopustiť na svoju jedinú dcéru pre ktorú chce v živote len to najlepšie.
Cleopatra vyrastala v dome s piatimi staršími súrodencami. Avšak nebola tam tak dlho. Po tom ako sa jej zjavil lev a ona sa k nemu rozišla bola prijatá na školu. Tam sa spoznala s Dustinom.
Otec - Dustin Rooney - 38 rokov
Dustin bol jedináčik. Jeho rodičia však boli kôli tomu na neho vždy veľmi prísny a očakávali od neho len to najlepšie, či sa to týkalo školy alebo vzťahu. Vždy sa musel v ich spoločnosti chovať zdvorilo a urodzene. Z Dustina tým vznikol veľmi milý a milujúci muž.
Na školu sa dostal ako malý no bohužiaľ nezvládol pár testov preto zostal na škole o 3 roky dlhšie ako pôvodne mal. No možno to urobil naschvál keďže si práve na škole našiel lásku svojho života, Cleopatru.
Dustin sa do Cleopatry zaľúbil v ten deň ako ju spoznal. Nemal to však jednoduché. Cleopatra bola vždy veľmi nádherné dievča ktoré sa páčilo každému jednému chlapcovi na škole. Dustinovi trvalo pár mesiacov kedy sa konečne odhodlal ísť ku Cleopatre a prihovoriť sa jej. Cleopatra bola veľmi tiché dievča ktoré moc o priazeň chlapcov nestala no Dustin ju ihneď očaroval. Jeho veľké hnedé oči sa ihneď zapozerali do jej a ona bola ako omamena. Síce bola ešte mladá no bolo to po prvý krát kedy sa jej niekto naozaj páčil. Od toho dňa boli nerozlučnou dvojkou. Všade chodili spolu, učili sa spolu a nakoniec aj skončili spolu školu. Možno naozaj bola Cleopatra dôvod toho prečo Dustin neprešiel testami toľko krát.

Minulosť:
Dustin a Cleopatra sa po dokončení školy rozhodli ísť bývať ku obyčajným ľuďom. Tam si založili svoj vlastný obchod s oblečením, kúpili si dom a zabývali sa. Avšak k šťastiu im chýbala už len jedna vec a tou boli dieťa. Pokúšali sa oň rok až sa im nakoniec narodilo krásne blonďavé a zeleno-oké dievčatko ktorému dali meno Mal.
Mal bola ako kópia jej matky. Aj keď mala tvar očí po otcovi. Obaja rodičia boli z ich malého anjelika nadšený a boli odhodlaní urobiť pre ňu všetko čo len bude chcieť.
Roky pribúdali a s tým aj malá Mal rástla. Každým rokom bola krajšia a krajšia. Vždy sa rada hrávala s bábikami na záhrade pri ich dome. Vždy keď Mal vzala matka niekam do spoločnosti každý hovoril aké má krásne dievčatko. No aby nie keď sa podobala na svoju matku.
Raz keď sa hrala na záhrade, bola už trochu tma no stále teplo preto ju matka nechala tak, sa k nej začal pomaly približovať obrovský lev. Mal sa na neho prekvapene pozerala. Nechápala čo u nich na záhrade robí také mohutné zviera. Kedže bola veľmi zvedavé dievča postavila sa a pomalým krokom prešla ku levovi. Nechcela ho vystrašiť preto nevidala ani hlásku a dostupovala presne na špičky. Ako ku nemu však natiahla ruku so zámerom pohladiť ho lev náhle zmizol a jediné čo po ňom zostalo bol list. Mal vedela čítať preto neváhala a ihneď si aj obsah listu prečítala do poslednej bodky. Hneď ako tak urobila utekala za svojou matkou ktorej list ukázala.
Tým vedela, že ju čaká obrovské dobrodružstvo na ktoré bola celkom aj pripravená. Už len plavba loďou bola pre ňu vzrušujúcim zážitkom tak isto aj ako zaraďovanie do koľají kedy zistila, že práve ona bude v Drakflose. Bola pripravená naučiť sa množstvo nových, zatiaľ nepoznaných veci.


Povaha: Mal je malá kôpka štastia. Večne usmievavé dievča ktoré sa dokáže zapáliť do všetkého. Avšak dokáže byť aj výbušná, ironická či panovačná. Nemá moc kamarátov a aj tých ktorých má si vyberala dôkladne. Mal zbožňuje svojich rodičov a netají sa tým. S matkou si občas aj dokonca píšu listy aby sa mohli nejako vôbec rozprávať. Avšak po matke nezdedila zapálenie do učenia sa. Niektoré predmety jej idú niektoré jej zase lámu hlavu. Avšak nakoniec sa jej vždy nejako podarí prejsť.
Domáce zviera: nemá
Fc: Dove Cameron

Jméno: Emerson F. Annesley

Věk: 15

Fakulta: Draklfos

Předmět: Study of ancient runes

Nick: Tara


Rodina:
Emerson pochází ze starého irského čistokrevného kouzelnického rodu Annesleyů, kteří dokonce dlouho používali i šlechtický titul. Jsou poměrně pyšní na to, že se jim po tolik staletí povedlo udržet opravdu čistou kouzelnickou linii, nenarušenou žádným mudlou ani mudlovským čarodějem. Z jejich rodiny pochází spousta významných osobností kouelnického světa, především tedy v oblasti Irska a Británie. To je možná důvod, proč část Annesleyů vždy studovala v Bradavicích a část v Kruvalu. Sám Emerson se ovšem narodil do té větve, která má už pár generací nenarušenou nástupnickou linii v druhém zmíněném institutu. Studovali tam jeho prarodiče, jeho matka Stephanie, jeho otec Francis William i jeho o čtyři roky starší bratr Sebastian Hugh. Iniciála "F" patří Emersonovu druhému jménu, které získal po svém otci, tedy Francis. Sebastian dostal své druhé jméno po dědečkovi.



Minulost:
Emerson Francis Annesley se narodil čtyři roky po prvorozeném Sebastianovi Hughovi. Jeho otec příchod druhého syna přivítal s nadšením, které si ale příliš dlouho neužil. Zemřel jen tři roky po synově narození na dračí neštovice. Emerson si tak na svého otce téměř nepamatuje. Přesto jeho dětství nebylo nijak špatné. Alespoň do doby, než jeho bratr nastoupil do školy. Protože Sebastian byl vždycky přímo vzorový starší bratr. Svého bratra chránil, staral se o něj a hrál si s ním. V podstatě nikdy se nehádali ani se neprali. Sebastian totiž po otcově smrti získal místo pomyslné "hlavy rodu", jakožto nejstarší žijící "muž", proto dospíval hodně rychle, rychleji, než by za normálních okolnost&iacute ; musel. A později tak svému mladšími bráškovi nahrazoval otcovskou psotavu v jeho životě a částěčně i výchově, když byli oba starší a když Emerson nastoupil do Kruvalu za ním. Což nebylo nijak šokující, očekávalo se to už od jeho narození.
Často poslouchal bratrův příběh o jeho přijetí do školy, o lvu, který se mu zjevil. A vždycky si představoval, jaké to asi bude, až se lev zjeví jemu. Až za ním přijde. Jak bude velký. Jak bude vypadat. Jak úžasný moment to bude! No... Jak to tak chodí, realita byla trochu jiná. Ne, že by se lva snad lekl. Že by utekl nebo něco. To ne. To opravdu ne. Pravda je taková, že Emerson si ho nejdřív prostě nevšiml. Stalo se to venku, když byl v parku za sídlem. Seděl pod stromem a o kolena si opíral skicář, do nějž kreslil. Byl soustředěný a naprosto ztracený ve svém vlastním světě, který právě částečně přenášel na papír, že trvalo dobrých dvacet minut, než konečně na okamžik odtrhl zrak od papíru, aby si promnul zápěstí. A v ten moment ho uviděl. Seděl necelých pět metrů od malého Emiho, díval se na něj, a tvářil se... Nu, jako někdo, kdo musel dvacet minut čekat, než ho ten druhý zaregistruje. Emerson byl tak zaskočený, že dokonce upustil tužku na zem. Chvíli na nebohého lva jen zíral a horečnatě přemýšlel, jak dlouho tam už asi je, a co by tomu řekla matka, kdyby tohle viděla. Nakonec se ale vzpamatoval a lva pozval k sobě blíž. Chtěl si ho pohladit, zkusit, jestli je jako opravdový, ale v tu chvíli se lev změnil na dopis.
Doma pochopitelně následovala oslava a v září se malý Emi vypravil do Londýna na tajemnou loď společně se svým starším bratrem. Těšil se na to, že konečně zase bude moct se Sebastianem trávit více času, jako dřív, když byli malí, ale to se nakonec nestalo. Protože zatímco Sebastian patřil stejně jako jejich otec a většina rodiny do Sphynxondu, Emerson byl zařazen do Draklfosu. Jako, jak brzy zjistil, teprve třetí Annesley v historii. Druhým byl jejich zesnulý dědeček Hugh William a prvním jakýsi praprapra dědeček před více než sto lety.



Povaha:

Emerson je velice introvertní povaha, už od malička byl vždycky uzavřený do sebe, nejčastěji seděl někde v rohu a maloval, kreslil nebo si četl, když už uměl číst. Ostatních dětí se stranil a nikdy nesebral odvahu, aby sám někoho oslovil jen tak. To mu zůstalo i v pozdějším věku. Od malování sice opustil, ale kreslit nikdy nepřestal. Je opravdu výjimečné narazit na něj bez alespoň jednoho bloku či skicáře buď v ruce, nebo v tašce. Je to jeho útěk, jeho bezpečné místo. Dá se říct, že doslova, protože nejčastějším námětem Emersonových skutečně pozoruhodných kreseb jsou budovy, celá města plná nádherných starých domů, chrámů, paláců a katedrál či tajemné ostrovy s přístavy plný mi pirátských lodí. Tam utíká. Do ulic svých měst, do svého vlastního světa, do své hlavy. Není snadné ho z ní dostat ven, protože navzdory poměrně excentrickému stylu oblečení je opravdu plachý a jen tak se s vámi do řeči nedá. Ovšem pokud si někdo dá tu práci, aby ho oslovil nebo dokonce poznal blíž, získá k sobě zajímavého a věrného přítele se sice komplikovanou, ale zato velice empatickou duší, připraveného kdykoliv vyslechnout, podpořit, pomoci. Umí se i opravdu pořádně rozmluvit, když je ve společnosti někoho, koho zná a s kým je mu dobře.
Jeho přirozená plachost vychází nejen z jeho umělecké duše, ale také z poměrně nízkého sebevědomí. Během dospívání byl ve škole často terčem trápení a posměchu, a to především kvůli svému vzhledu. Nejzranitelnější částí, jeho takzvanou achillovou patou, je jeho nos. Nos, který je dle jeho názoru zbytečně moc velký a neforemný a vůbec. Je na něj opravdu háklivý. Když byl mladší, často sám sebe trápil srovnáváním se se svým starším bratrem Sebastianem, který je urostlý, všechny části jeho těla a hlavně obličeje jsou přesně tak velké, jak by měly být, a především - vlastní takové lícní kosti, o kterýc h se říká, že by se o ně dalo pořezat. A dělají mu rozhodně velkou čest. Zatímco Emersonovi jeho nos přinášel jenom potíže. A spoustu nelichotivých přezdívek. Teď už je starší a rozhodně sám se sebou smířenější, to ale neznamená, že ta vnitřní nejistota zmizela. To asi ještě chvíli potrvá.



Domácí zvíře: šlechtěný černobílý potkan jménem Griša



FC: Emerson Barrett

Jméno a příjmení: Amberly Sage Dubois

Věk postavy: 16 let

Kolej: Falkor

Předmět: Lektvary

Rodina:

Pradědeček Louis Arthur Dubois – Nejstarší žijící člen kouzelnického francouzského rodu Dubois. Louisovi je 116 let, jedná se o typického Francouze. Nejraději nosívá barety, kterými zásobuje na Vánoce své potomky. Louis je nejstarší a jeho ledově modré oči vzbuzují v ostatních respekt a úctu. Vede pomalu celou domácnost pod pevnou rukou, ale u svých pravnoučat dokáže přivřít očko. V celé rodině má nejhlavnější slovo. Nejčastěji je slyšet právě jeho hlas, jelikož používá zesilovací kouzlo. Není však dlouho zdráv a rodina se obává, že je brzy opustí.

Prarodiče Theodor David Dubois a Ava Jane Dubois – Theodor je synem Louise a Margharette. Traduje se, že vnoučata mají raději babičku Ava než dědečka. Theodor působí arogantně, skoro nikdy nesměje a své děti a vnoučata bere spíše jen jako zálohu a pokračování rodu než jako vlastní rodinu. Chová se chladně a raději preferuje samotu a svou nenávist vůči mudlorozeným přenáší i na ostatní. Naopak Ava je usměvavá starší žena, věčně dobře naladěná a většinu času pozitivní. Miluje svá vnoučata a náležitě je rozmazluje, i přes zákazy Louise. Většinou je to ona, která se s dětmi připlete do malérů nebo je dopředu učí všem novým věcem. Je hodně trpělivá.

Rodiče Adam David Dubois a Sage Colette Dubois: Když se narodily jejich dcery, tak se jednalo o nejšťastnější okamžik jejich životů. Dlouho se snažili o děti, ale nevycházelo to. Ztráceli už pomalu naději a Adam pomalu přicházel k šílenství, že rod Dubois nebude mít nějakého pokračovatele, jelikož mu to jeho mužští předci dávali dost jasně najevo. Jsou to hodně starostliví rodiče, kontrolují své ratolesti na každém kroku. Dbají na správnou výchovu a dodržování pravidel, Sage je ta přísnější, jelikož Adam bývá často v práci – jedná se o samotného zástupce ministra kouzel ve Francii. Nejraději by jim však snesli modré z nebe.

Eadlyn Fleur Dubois – mladší dvojče Amberly. Vztah mezi nimi je přímo dokonalý, i když se někdy hádají o takové ty holčičí věci nebo soutěží mezi sebou v tom, kdo je lepší.

Minulost: Její příchod na svět byl dlouho, opravdu dlouho, očekávaný. Možná ještě dřív než křik novorozence, byly slyšet na chodbě netrpělivé kroky, přecházení z jedné chodby do druhé a někdy i křik nebo zatajování dechu, hlasité zklamání, když jim bylo oznámeno, že se ještě nic neděje. Nikdo z rodu Dubois však nečekal, že se místo jednoho dítěte narodí dva. Poprvé v jejich rodu se stalo, že se narodily dívky a dokonce dvě. Dvě malá a zrzavá sluníčka, tu starší pojmenovali Amberly a tu druhou Eadlyn. Amberly měla krásné dětství, ale někdy to bylo náročné, jelikož se chtěla vždy zavděčit svému dědečkovi, kterému se do přízně dostala spíše Eadlyn. Často se svým mladším dvojčete soutěžila, ale nikdy by nechtěla, aby Eadlyn zmizela z jejího života. Milovala pradědečkovo vyprávění o škole a kouzelnickém světě, jakmile povyrostla a dostala kouzelnickou hůlku, tak se společně s Eadlyn učila od babičky nějaká lehčí kouzla a s tátou probírala lektvary.

Nadešel ten osudný den, kdy se před ní objevilo něco, co jí dlouho dobu pronásledovalo. Jedenáctiletá Am chodila neustále okolo jejich pozemků a netrvalo to chvíli, kdy byla připravena čelit tomu, co jí sleduje. Jednalo se o hrdě vypadajícího lva, ona se napřímila a s úsměvem od ucha k uchu jen nějak divně pozdravila a udělala pár kroků dopředu. Než se stihla vzpamatovat, lev zmizel a místo něj se objevila obálka s kruvalskou pečetí. V ten stejný večer to vyprávěla Eadlyn, které se stalo to stejné. Uběhlo pár měsíců a ona nějak tušila, co se bude dít. Netrpělivě čekala a vyhlížela nějaký dopis s přijetím, o pár měsíců později se dočkala. Po příjezdu na školu se rychle rozkoukala a objevovala krásy této školy, ve své koleji je nadmíru spokojená a ještě více spokojenější, že tam je se sestrou. Prvně se obávala, že se neseznámí s nikým, ale to se nestalo a usiluje o to, aby byla co nejlepší a nejoblíbenější.

Povaha: Amberly je typická Duboisová – takhle by ji zřejmě popsal někdo z její rodiny nebo blízký přítel. Duboisovi dostali do vínku sečtělost, inteligenci, krapet arogance a urážlivost. Amberly se je povahově více podobná mamince než tatínkovi, neustále by někoho kontrolovala a neustále se strachuje o své blízké nebo o známky… Miluje svoje vlasy a je na ně celkem háklivá. Vadí jí, když jí někdo na vlasy sahá nebo s nimi něco dělá. Kromě toho jí vadí i to, když se na ní někdo dlouho kouká, je celkem podezíravá a většinou za vším hledá nějaký ten háček. Kromě toho je rozená perfekcionistka, neudělala by krok bez svého malého zápisníčku, kde má vše do puntíku vypsané a naplánované. Plánuje si prakticky všechny aktivity, chce mít vše pod kontrolou. Vždy dělá vše na 100% a nikdy se nevzdává. Je hodně trpělivá a snaží se každému pomoct. Vždy se všude snaží chovat ukázkově. Amberly je takové povahy, že ji buď milujete a nebo nesnášíte. To se naučila zase od táty, umí se chovat diplomaticky a prakticky je vždy po jejím, protože ví, jak na to. Dokáže přimět každého, aby nakonec udělal to, co chce. Každopádně mezi další její vlastnosti patří kromě přehnané upřímnosti i náladovost a urážlivost. také je celkem umanutá, když si neprosadí svou, tak jí někdy ukápne pár slziček nebo naštvaně práskne dveřmi. Málokdo by to do ní řekl, jindy má kuráže, že by se postavila snad i nejhoršímu smrtijedovi. Dlouho bojuje s vnímáním sama sebe, nemá se moc ráda a neustále se shazuje. Babička ji vedla ke skromnosti a laskavosti, i když tak někdy nevypadá. Má jednu skvělou vlastnost a tou je, že umí perfektně rozveselit ostatní. pokud vidí někoho smutného, nebojí se udělat nějakou šaškárnu, obléct si na sebe kostým jednorožce, pěnovou korunku nebo si nakreslit tužkou obrovský knír. Nicméně soutěživost a žárlivost jí není vážně cizí a pokud jí něco nedovolíte, stejně to udělá za vašimi zády.

Domáci zvíře: Ocammy

FC: Katherine McNamara

Meno: Kory Uvite Strand
Vek: 18 rokov
Predmet: Historia
Faceclaim: Lorenzo Richelmy
Hráč: Oliver

Rodina:

„Iba čistokrvný je hodný študovať na Kruvale.“ Darmo by niekto hľadal na škole polovičného čarodejníka. A Kory rozhodne nebol výnimkou. Pochádza z dávneho, nórskeho rodu, ktorý má za sebou rozhodne už zaujímavú históriu a možno ešte zaujímavejšiu budúcnosť. Všetko to bolo teraz v ich rukách. Troch potomkov rodu Strand.

Bjarni Quartz Strand – starý otec Koryho, ktorý sa potešil, že prvým potomkom, ktorým bol Kory, je práve chlapec. Ako to v rodine býva aj u nich bolo naozaj úsmevné, keď prvým potomkom a nositeľom mena bol malý človiečik mužského rodu. Jeho starý otec mal vlastné názory. A Kory bol jediným z troch nasledovateľov, ktorí sa na neho pozeral ako na svoj vzor. Dokonca viac ako na otca. Kory s ním rád trávi spoločnosť. Má rád jeho príhody aj rady do života. Kory by chcel ísť v jeho šľapajách.

Frey Brookite Strand – Bjarnov syn a zároveň Koryho otec. Od prvého momentu ho učil všetkému, čo by potreboval. Čaká sa od Koryho, že sa stane hlavou ich rodinu. Ale nech sa jeho otec snaží ako chce, Kory vidí väčšiu autoritu v Bjarnovi a niekoľkokrát sa dostáva s otcom do problémov a zbytočných hádok. Kory v ňom nikdy nevidel správneho otca, lebo sa na nich pozeral len ako na určitý projekt. Ako vychovať dalších nasledovateľov.

Rozalia Strand – manželka Frey a matka Koryho. Vidí v nej silnú ženu. Cieľavedomú ale aj správnu. Už len v jej očiach to vidí. Kory ju má skutočne rád. Ona mu dala život. Naučila ho mnoho vecí ako napríklad tancovať, správať sa na verejnosti a ako sa má správať k ženám. Rozalia si vždy priala, aby Kory dával pozor na svojich súrodencov. A to jej aj sľúbil, nech sa stane čokoľvek.

Gyda Amesite Strand a Laurius Garnet Strand – Kory je najstarším synov Frey a Rozalii. Neskôr sa narodil Laurius a posledná bola Gyda. Každý jeden z nich je ako diamant. Rozličný. A hlavne povahovo. Bolo to, ako keby hnev a výbušnosť spojená s cieľavedomosťou sa automaticky presunula na prvého z týchto troch a to práve na Koryho. Kory bol z nich najbúrlivejší a najrýchlejšie sa dostával do problémov. Po tom, ako sa narodil jeho brat pociťoval zmenu. Už sa netočilo všetko len okolo neho. Bol to jeho brat, mal ho svojim spôsobom rád ale bolo to, ako keby sa do svorky vlkov narodilo dalšie mláda. Bol jeho rivalom od prvého okamihu. Medzi nimi boli rôzne súťaže. Aj na takých banálnych veciach a Kory to chcel vždy vyhrať. Bol nesmierne súťaživým a cieľavedomým človekom. Po tom, ako bol prijatý na Kruval, tak sa všetko zmenilo. Medzi nimi nastala priepasť a Kory si k nemu nevie nájsť takú cestu ako napríklad k sestre. Gyda? Bol to ako poklad v jeho živote. Mal ju rád, nebral ju ako svojho rivala. Pretože vedel, že v ich rodine bol to práve muž, ktorý mal viesť ako další ich rod. A musel to byť Kory. Mal na to najväčšie predpoklady. Gyda ho mnohokrát dostáva z problémov. A je jedinou spojitosťou medzi Korym a Laurim.

Minulosť:
„Dectvo ti nikdy nemalo byť dopriate.“
Narodil sa do čistokrvnej rodiny, čo mu malo otvárať mnoho dvierok v živote. Rod Strand mal prvého potomka a k tomu aj chlapca, čo každý jeden člen rodiny očakával. Mohli ľudia vidieť ako s nadšením ho predstavujú a hovoria o ňom ako o budúcnosti rodu. No všetko sa to zmenilo, keď následne sa narodil aj jeho brat Laurius a neskôr aj sestra Gyda. Kory bol najstarším z nich a to niečo malo znamenať. Kory mal najlepší vzťah už od malička so starým otcom. Niekedy nepočúval dokonca rozkazy otca a chodil za ním aj ked si to neželal. Kto by napokon mohol tušiť, že chce ísť v jeho šľapajách. Už ako malému chlapcovi mu boli vštiepované rôzne názory. Ale on si ich zobral aj k srdcu. Po dedovi mal nenávisť k muklom. Tak veľkú nenávisť, že si vedel predstaviť ich aj zabíjať. Pretože nikdy nebudú takými ako oni. Rovnaký názor mal aj na polovičných, ktorí v jeho očiach boli skôr ako muklovia ako čarodejníci. Boli ako potkany v spoločnosti čarodejníkov. Kory nemal nikdy také dectvo, ako by si niekto mohol predstavovať. Už ako dieťa ho učili, ako sa má správať. Čo má čítať. Dokonca ho učili aj na hudobný nástroj aby sa začlenil do spoločnosti ľudí. Alebo ho učili aj to, ako má správne rozprávať sa s ľudmi a ako tancovať. Ako osemročný sa prvýkrát ocitol na rodinnej akcii. Predstavili ho ako následovníka ich rodu, prvorodený syn. Mohol vidieť na tvári rodičov aj to, že boli na neho hrdými. To bol moment, kedy pochopil, že to bude jeho život.

„Je to slabá časť teba samého.“
Ak by sme sa mali pozrieť na život spojený s jeho súrodencami nebolo to možno najrúžovejšie. Vždy sa jeho rodina snažila v ňom prebudiť dravosť a tie prvotné inštinkty. Z toho dôvodu sa z neho stal človek, ktorý stále chcel brata skúšať a dávať mu najavo, že je mladším človekom. Možno Laurimu nepomáhalo ani to, že sa naozaj veľmi podobali a Kory ho bral len ako slabú časť seba samého. Niekoľkokrát mu to dával aj najavo, ked vyhral medzi nimi nejaký súboj alebo ked bol v spoločnosti galantnejší a ľudia si to aj všímali. Možno to prechádzalo k tomu nezdravému konkurovaniu. A všetko sa to malo len stupňovať, ked sa jeden z nich ako prvý ocitol na škole. Kory sa na Gydu pozeral úplne inak. Od prvého momentu. Ako na kvet v záhrade, ktorý by si mali vážiť a chrániť. Gyda sa dala pokladať ako za jeho slabosť. Ale Kory vedel, že v ňom bolo aj niečo, čo mu zabránilo ublížiť napríklad Laurimu. Ked sa mu pokúsi niekto ublížiť, bude to on, kto sa pomstí. Ale on ho rád trápil. Či to bolo po psychickej stránke, kedy sa s ním vedel nerozprávať a ignorovať ho celé mesiace alebo tak, že mu zobral veci na ktorých mu záležalo a potom ich vrátil zničené.

„Lev je prejav sily.“
Hviezdy na oblohe boli v divnom obsadení. Kory vedel, že sa niečo deje alebo sa niečo má stať. Nachádzal sa vonku. Bol to jeho trest za to, čo urobil. Mal ostať celú noc vonku a premýšľať nad skutkami. Ale jemu to ani neprekážalo. Nič neľutoval a aj keby tam mal byť celý život, tak by nič nezobral späť. Na to nech jeho otec doslova zabudne. A v ten večer sa to stalo. Kory mal možnosť vidieť mohutné zviera. Naozaj krásne. Jeho hriva si žiadala to, aby sa jej dotkol. Ale Kory chcel urobiť niečo iné. Tak ako to býva v ríši zvierat, len jeden alfa sa môže nachádzať v smečke. A on v levovi videl konkurenta. Nebál sa o rodinu ale bál sa o postavenie. Postavil sa a urobil niečo, čo možno by nikto nečakal. Niekto by zaútočil alebo utiekol. Ale on z plných pľúc napodobnil zvuk leva a tým pádom mu ukázal, že sa ho nebojí. Lev sa zmenil na pozvánku do školy. A tak sa objavila nová kapitola jeho života.

„Historia bude tvoj predmet.“
Kory sa po prvom večeri objavil pri stole Wolverklaue. Bola to jeho nová koľaj. Prvý rok bol skutočne zaujímavým. Škola ho bavila a on si seba vedel predstaviť vo viacerých odvetviach. Ako napríklad v čiernej mágií. To mu prišlo najpríjemnejšie a určite by to aj každý jeden človek čakal. Ale v druhom ročníku, kedy mu bol zvolený práve predmet historia, cítil sa ako slaboch. Historia! Nikto sa nepreslávi tým, že bude excelovať v historii. Kory namietal, snažil sa to zmeniť no nedalo sa to. Kory odmietol študovať niečo tak povrchné. Z toho dôvodu stratil jeden rok. Po jednom roku napokon sa rozhodol študovať historiu. Z toho dôvodu sa rozhodol k tomu pripojiť ešte niečo, čo mu mohlo pomôcť. Bola to bojová technika s palicami v ktorej bol naozaj dobrým.

Ale tak ako už bolo známe. Kory má potrebu si stále vyžadovať pozornosť a vedieť, že on je tým alfou. A v momente, kedy sa stretne s niekým podobným je len jeden spôsob. Možno to je ten dôvod, prečo od prvého momentu pohrda niekým ako je Arno aj ked musí uznať, že je naozaj dobrým v tom, čo robí. Ale to neznamená, že sa môže nachádzať nad ním. Kory sa chcel stať hlavou koľaje a po tom, ako mu to nevyšlo a Arnovi áno, tak jeho nenávisť prechádzala takmer do extrémov. Ale tým najväčším sklamaním bolo to, že jeho brat Lauri sa stal hlavou jeho koľaje. To mu vniklo do hlavy mnoho nápadov, ktoré ho budú sprevádzať určite do konca štúdia. Kedy bude na hrane vyhodenia.

Povaha:
vždy je ľahšie vymenovať tie dobré vlastnosti a na zlé zabudnúť, ako keby sa tam nenachádzali. Ale Kory mal toľko zlých vlastností, že niekto mal pochybnosti, či sa v ňom nachádza aj niečo iné.
Nenávisť mu koluje v krvi ako každému jednému čarodejníkovi, ktorý sa na mágiu pozerá správne. Muklovia v jeho živote nemajú žiadnu úlohu. Najradšej by bol, ako keby tam vôbec neexistovali. Polokrvný čarodejník nebol pre neho čarodejník len mukel v prestrojení.
Súťaživosť je tiež niečo, čo ho dostáva do problémov. S bratom alebo s ľudmi v koľaji. Chce im ukázať, kde je ich miesto. Kory vie využiť slabosti iných ľudí v prospech. On sám nedáva tie slabosti najavo. Ale využíva tých druhých. Či to išlo o bolesť alebo napríklad o minulosť. Kory sa za to nehanbil. Nemal prečo. Jeho ego je vyššie ako by možno malo ale on vie prečo to tak je. Vie byť k ľudom drzý, nepúšťa si k sebe mnohých ľudí. A čo sa týka jeho brata, tak vždy hľadá spôsoby, ako mu dokázať, že Kory je prvorodeným.
Kory sa neustále dostáva do problémov. A niekoľkokrát to dokonca vyzeralo tak, že mohol skončiť na škole. Ale vždy sa z toho nejako dostal alebo to bola Gyda. Niekedy mu prišlo, že sa do jeho života súrodenci až príliš starali. A to mu začína prekážať. Ale nikto z nich nevie, že posledný rok sa Kory rozhodol využívať všetky zdroje. Má rád tú hranicu medzi dobrom a zlom. A posledný rok popadol hazardu, kedy to nemusí s ním dopadnúť najlepšie.
Jediná dobrá vlastnosť je tá, že miluje svoju sestru. Má k nej blízko a má rád aj brata hoci to nikdy verejne nepriznal. Kory vie naozaj výborne tancovať a hrá na niekoľko hudobných nástrojov.

Jméno a příjmení: Matthias Lehnsherr

Věk: 17 let

Fakulta: Falkor

Předmět: Černá magie

Rodina: Matthias nezná příliš členů své rodiny. Vyrůstal jako jedináček celý život pouze se svou matkou Marion. Jako malý se ještě setkával s prarodiči ze strany své matky, na které si ovšem příliš nepamatuje, jelikož zemřeli v jeho poměrně nízkém věku. Otce nikdy nepoznal, žije s tím, že je mrtvý a jediné co o něm ví je to, že nosí jeho příjmení a byl taktéž kouzelník.

Minulost: I přestože nepatřil mezi plánované děti a narodil se do neúplné rodiny, nikdy by nemohl vyčítat své matce Marion, že by jej nemilovala a dostatečně se o něj nestarala. Je to žena se srdcem na správném místě a podle toho se odvíjela i celá jeho výchova. Chtěla z něj vychovat slušného člověka, který se bude umět chovat tak, jak se sluší a patří, i přesto ale nelze popřít, že to s ním měla mnohokrát těžké a to obzvláště v období, kdy si začal všímat toho, že v jejich rodině někdo chybí a začal kolem svého otce mít i stovky otázek, na které mu jeho matka nechtěla moc dávat odpovědi. Nakonec ale přeci jen se něco málo o něm dozvěděl, včetně smutné zprávy, že jej ani nikdy nepozná, protože už není mezi živými. Čím byl starší, tím více se chtěl o svém otci dozvědět, i tak se ovšem nedozvěděl víc, než bylo nutné, až se ho nakonec přestalo bavit vyptávat, ačkoliv stále je jedním z jeho cílů zjistit o něm něco více, i kdyby to měl zkusit na vlastní pěst.

Krom toho, že celé dětství postrádal někoho, kdo by mu byl otcem, po kterém vždycky toužil, byl nucen se s matkou i schovávat právě kvůli jejich jménu, i když nikdy moc nerozuměl, proč tomu tak bylo. Zakořenili se v něm ovšem díky tomu pochybnosti o jejich rodinu a začal to vnímat tak, že jeho jméno je snad něco méněcenného, i přestože je čistokrevný kouzelník.

Nakonec v den, kdy měl své jedenácté narozeniny byl poctěn návštěvou statného zvířete, které i když v něm vyvolalo spoustu střípků pochybností, zvědavost nakonec byla silnější. Dříve, než se ovšem stihl zvířete byť jen dotknout, lev se proměnil v dopis o přijetí do téhle školy.

Nebyl zvyklý být někde bez své matky a kvůli ukrývání se před okolním světem neměl ani žádné kamarády, přesto všechno vypadalo, že jeho matka měla z přihlášky radost a tak nakonec i nastal den, kdy měl jet poprvé do školy, na místo, kde nebude nikoho znát. Aby se tam ovšem necítil tak sám, jeho matka mu pořídila jeho první zvíře, o kterém mu bylo řečeno, že je to jakýsi rodinný symbol, včetně informace, že tohle zvíře vlastnil i jeho otec.

I navzdory novému prostředí se mu nakonec na škole rychle začalo líbit. Byl zařazen do Falkoru a mimo jiné si svou cestu našel i k famfrpálu, kde se ocitl na postu odrážeče. A nakonec i přestože to mnoho lidí, včetně jeho matky možná nečekalo, nakonec si svou cestu našel jako jeden z mála, který nepatřil do koleje wolverklau, k černé magii, které se rozhodl věnovat jako svému hlavnímu předmětu. Jeho píle, společně s jeho povahou a schopností vést skupinu ho nakonec dovedla k dalšímu úspěchu a to k tomu, že se stal hlavou své koleje.

Povaha: Matka mu vždy šla dobrým příkladem. Ví jak se má chovat k ostatním a dokonce ani ženy pro něj nejsou někdo, kdo by měl být oproti mužům méněcenný. Dokáže se chovat jako pravý gentleman a stejně jako požaduje projev respektu vůči němu, i on sám dokáže projevit respekt k ostatním. Byť má sebevědomí a své osobní kouzlo, nemá potřebu se chovat jakkoliv nadřazeně a to ani přestože se stal hlavou koleje. Taktéž nepatří mezi jedince, které by chtěli řešit věci násilím, raději zvolí diplomatičtější cestu, ačkoliv když je nejhůř, nelze říct, že by se toho zase úplně štítil. I přestože navazování nových přátelství může být s ním někdy běh na dlouhou trať, kvůli jeho nedůvěřivosti, která by se někdy mohla přirovnat až k přehnané paranoie, tak je pak ke svým přátelům velmi oddaný a udělal by pro ně snad cokoliv. Ostatně nyní se ta oddanost váže i k jeho celé koleji, ve které se snaží konat spravedlivě a tak, aby to pro jejich kolej znamenalo co největší prospěch.

Nikdo ovšem není nikdy zcela dokonalý a i on oplývá nějakými špatnými vlastnostmi, ať už jsou typické nebo atypické pro jeho kolej. Jednou z těch typičtějších je bohužel pomstychtivost. Jakmile nabyde přesvědčení, že si to někdo zaslouží, dokáže si pro něj připravit takovou pomstu, která pro něj snad bude i lekcí a netroufne si proti němu něco udělat již znovu. Bohužel mezi další negativa patří, že pokud by z toho měl svůj prospěch, který by mu za to stál, je schopen bodnout takzvaně nůž do zad. Není to nic, na co by byl pyšný a čím by se chtěl chlubit a naštěstí se to nestává zas tak moc často, ale někdy zkrátka všechny jeho zásady převýší právě to, po čem zrovna touží, pokud z toho může mít nějaké další vyšší cíle. Nakonec co se též nesmí zapomenout zmínit je vztek, se kterým ač se snaží on sám bojovat, je to marné. Nedokáže jej příliš dobře ovládat a podle toho to občas i vypadá. Pak se tuhle emoci může někdy snažit ventilovat i právě v oblasti černé magie, které se již několikátým rokem věnuje.

Domácí zvíře: Člunozobec královský

FC: Matthias Shweighöfer

Meno: Erik Lehnsherr
predmet: profesor čiernej mágie


Rodina: Erik pochádza z nemeckého rodu kúzelníkov, ktorí to nikdy nemali ľahké. Možno, ak by sa narodili do iného storočia alebo aspoň desaťročia, ba dokonca stačilo by do inej krajiny, všetko by bolo v jeho živote jednoduchšie. V tomto čase Erik nemá žiadneho pokrvného príbuzného.
Otec, menom Jakob Lehnsherr, zomrel v prvej fáze vyľudňovania kúzelníkov v Nemecku, ktorú viedli ľudia v strachu a nenávisti pred inou rasou. V skutočnosti za tým bola skupina kúzelníkov, ktorí chceli byť na svete jedinými ich rodu so schopnosťami ovládnuť oba svety. Bol to dobrý človek, ktorý sa vedel postarať o rodinu. Dobrým manželom, ktorý nikdy nepomyslel na to, že by mohol milovať niekoho iného, ako práve tú svoju pravú lásku, ktorá mu bola dopriata. Bol pyšným nositeľom svojho mena aj napriek tomu, že to bolo v tom čase pomerne ťažké. Nikdy sa nesnažil medzi čarodejníkmi zakrývať svoj potenciál a nadanie. Rovnako chcel aby k tomu pristupovala aj jeho rodina. Nachádzali sa v Nemecku, kde v tom čase mnoho čarodejníkov sa tvárilo ako muklovia len z toho dôvodu, aby si ochránili svoje rodiny ale on takým nebol. Niekoľko rokov pracoval na ministerstve na oddelení vražd a záhad. V tom čase sa mu do rúk dostalo niekoľko zaujímavých dokumentov o ktorých sa po niekoľkých rokoch dozvedel, že majú následok veľkých a zlých vecí. Jakob nebol zlým čarodejníkom, vždy sa radil k tým dobrým a čestným mužom. Bol nesmierne rád následne za to, že jeho žena mu porodila prvorodeného syna. Jakob zomrel so cťou, vedel, čo ho čaká no aj napriek tomu sa neskrýval. Ba naopak, pozeral sa do očí človeku, ktorý mu zobral život a neprosil o milosť. Prišlo mu to v ten daný moment ako prejav slabosti. Jakob zomrel s myšlienkou na svoju rodinu.
Matka Nataša Lehnsherr rodená Kareninovova, ktorá sa za svojho manžela vydala v jej 16 rokoch, o niekoľko rokov mladšia ako bol jej manžel, bola dobrá žena. Nevedela o všetkých podrobnostiach práce Jakoba, nevedela ani presne to, čo sa malo diať nasledujúce mesiace a roky. Chcela zomrieť po boku svojho manžela. Ale musela myslieť na to, že má na starosti aj mladistvého Erika, ktorý v tom čase ešte nechápal, čo sa to v jeho živote deje. V tom období, kedy mal Erik necelých 6 rokov, bola rozhodnutá opustiť Nemecko a vydať sa za svojou dávnou rodinou do Ruska. Ale jej plány sa zmarili počas toho, ako sa snažila prejsť hranicami. V momente, kedy sa stráže dozvedeli o tom, že jej pôvod je čarodejnícky, zajali ju spoločne s dieťaťom a odviezli na miesto, kde sa mali odohrať ich spoločné mesiace ba dokonca roky utrpenia a nenávisti. Nataša bola útlej postavy, merala necelých 158 cm s dlhými, čiernymi vlasmi, ktoré mala vždy uhladené do krásneho a hlavne reprezetatívneho účesu. Jej matka jej hovorila, vždy ked to bolo potrebné, že stále má byť upravenou dámou aj napriek tomu, čo ju môže v minulosti čakať. Nataša dúfala, že sa na jej syna budú prizerať iným pohľadom. Nebol doposiaľ čarodejníkom, jeho moc sa ešte neukázala. Nataša zomrela čiernou kliatbou po tom, ako bola niekoľko minút mučená bolestivými praktikami. Po celý ten čas sa na to musel Erik prizerať.
Magda bola Erikovou manželkou ale ich láska nemohla trvať dlho. Bolo to ich náhodné stretnutie, ktoré zariadil samotný osud. Magda nebola čarodejníkom, bola iba obyčajným človekom. No po tom, ako sa dozvedela o tom, že Erik v ten čas mal meno Henryk, len aby sa nestala rovnaká vec ako pred niekoľkými desiatkami rokov jeho rodine, vydával sa za iného človeka. Ale Magda bola jediná, ktorej povedal o jeho pôvode aj o tom, že na svete sa nachádzajú čarodejníci. Magda bola jeho láskou, pochopila to a milovala ho aj po tom všetkom, čo niekedy v živote urobil. Magda mu dala ten najkrajší dar, ktorý žena môže dať mužovi. Narodila sa im dcéra menom Nina. Erik (henryk) bol v tom čase tým najšťastnejším človekom. Myslel si, že práve toto je to pravé šťastie, ktoré mali aj jeho rodičia v dobe, kedy ešte žili a boli šťastnými. Ale nič netrvá dlho, alebo áno?
Ministerstvo na čele s človekom, ktorý mu zničil každý jeden možný dosiahnuteľný cieľ a snažil sa pochovať jeho nádej v srdci mu zobral aj to posledné, čo mohol. Poslal do jeho domu v lese, ktorý bol pre ich rodinu tým najkrajším skupinu čarodejníkov. Povrchných, málocenných dokonca v niektorých momentoch by sa dalo hovoriť o tom, či to vôbec čarodejníci vôbec boli. Možno to boli len muklovský poskoci toho muža o ktorom sa budeš môcť dozvedieť viac z Erikovej minulosti. Erik sa snažil veci vysvetliť, povedať im, že Magda je človekom a Nina je polovičným čarodejníkom ale nechceli ho vypočuť. Bola to len nešťastná náhoda, kedy prešiel šíp obidvoma ženami, ktoré boli v jeho živote. Erik v ten moment prišiel o všetko.

Minulosť:
Byť čarodejníkom v prvom rade neznamená okamžitú nadvládu nad človekom. To rozhodne nie. V minulosti to tak nebolo. Čarodejníci žili vo svojich rodinách, stretávali sa tajne a nechceli aby niekto v ich okolí vedel, čo sú v skutočnosti zač. niektorí sa dokonca chceli začleniť do muklovského sveta, žiť život v ktorom ich nikto nebude kontrolovať. Nechceli s nimi mať žiadne problémy, konflikty ani nič podobné. Zvláštne povedať si to no v skutočnosti to, čo sa dialo následne bolo dych berúce.
I. etapa života
Tak ako už bolo v rodine načrtnuté, Erik sa narodil do milujúcej rodiny. Mal sa z neho stať dobrý človek, presne taký ako boli jeho rodičia alebo rodičia jeho rodičov. Nemal sa z neho stať vrah alebo niečo podobné, mal vyštudovať, mal sa stať hlavou rodiny a zomrieť ľudskou smrťou. Ale všetko sa stalo tak rýchlo. Ale všetko pekne po poriadku..
Po tom ako 6 ročný Erik sa dozvedel, že jeho otec sa k nim už nepripojí, slzy sa mu kotúľali po tvári. Bolo to z toho dôvodu, že jeho otec bol jeho vzorom. Dokázal ho mnohým veciam naučiť a aj napriek tomu, že mal 6 rokov tak mnoho vecí dokázal vnímať. No nechcel aby jeho matka bola smutná rovnako, ako je aj on sám z toho dôvodu sa snažil byť oporou. Na miesto, kde boli zajatými cestovali niekoľko hodín v doprovode ďalších ľudí, ktorí na tom boli rovnako. Boli pre nich ako niekým, koho sa musia zbaviť. Ako niekým, kto sa v živote nemal ani len narodiť. Ako keby si oni mohli vyberať, či sa narodia do rodiny čarodejníkov alebo do rodiny muklov.
Erik sa ocitol na mieste, kde sa rozdeľovali ľudia na dve strany. Dúfal, že bude môcť byť so svojou matkou. No okolnosti boli postavené úplne inak. Erik mohol vidieť, ako jeho matku odnášajú preč, mimo. Nikto nevedel, že o niekoľko hodín pozdejšie to všetko vypukne. Erik mohol sledovať, ako sa jeho matka snaží k nemu vrátiť. V ten moment to bolo po prvýkrát, kedy sa jeho náznak mágie prejavil. Človek, ktorý mal na svedomí takmer všetko toto šialenstvo rozdeľovania schopných čarodejníkov a tých, ktorý sa nedajú ani len použiť. Bolo to svinstvo a mladý Erik nevedel, čo to má znamenať.
Keď sa neskôr ocitol Erik na mieste, kde si ho vyžiadal muž, tak nevedel čo to má znamenať. Do miestnosti doviedli aj jeho matku a chceli od neho to, aby sa prejavil znova. Aby vytvoril rovnakú magickú energiu okolo seba, takzvanú čiernu auru čiernej mágie, Erik to nedokázal. Mohol sa len dívať na to, ako jeho matku zabíjajú. Nemohol nič urobiť.
II. etapa života
Erik mal len dve možnosti. Bud bude plniť ich rozkazy alebo zomrie rovnako, ako jeho matka. Mladý Erik sa rozhodol počúvať hoci on sám vedel, že keď príde ten daný moment, tak sa každému jednému človeku pomstí. Človek, ktorý sa tváril ako jeho otec ho učil mnohým veciam. Vysvetľoval mu čiernu mágiu, tak ako bude postupovať, keď sa dostane na školu. Správal sa k nemu dokonca dobre ale ako sa mohol Erik tváriť, keď sa musel pozerať na človeka, ktorý zabil jeho rodinu? Bol za všetko zodpovedný. Ked prišiel ten čas, Erik nevedel, čo má očakávať. Hovoril mu o tom, ako to je. Bolo to uprostred noci, kedy ho prekvapila niekoho spoločnosť. On sám bol tým človekom, ktorý pre svoju bezpečnosť nosil menší nôž pri sebe. Erik sa zobudil na to, že nad ním stál lev, ktorý mu doslova dýchal do tváre. Jeho prvý nápad, ktorý urobil a bol to zároveň aj jediný, ktorý mu napadol. Vytiahol si svoju zbraň z podvankúša a chcel leva podrezať. No v momente, kedy to urobil, tak sa lev zmenil na pozvánku na školu. Bolo to pre neho doslova vykúpenie zo života, ktorý žil, kde bol len väzňom.
Erik bol zaradený do wolverklaue a v druhom ročníku sa ukázalo, že jeho predmetom je práve čierna mágia. Jeho samotného to neprekvapilo. Bol k tomu vedený od prvého momentu. Erik nebol tým človekom, ktorý by si hľadal priateľov a ani nebol tým, kto by si tvoril nepriateľom. Školou prešiel bez jediného problému. Ale možno jedno priateľstvo by sa oplatilo spomenúť. Pri tom, ako si mali tvoriť týmy k tomu, aby prešli poslednou skúškou, oslovil človeka, ktorý bol od neho dva roky mladším. Vedel, že ak to neurobí nič sa nestane no on vedel, že chce byť práve s Chalresom v jednom týme. Erik s ním trávil hromadu času a napokon pri ich zdolaní skúšky sa stalo niečo, čo možno nikto nečakal. Tá energia mágie, ktorá bola vytvorená sa údajne stáva len v malých prípadoch a to z toho dôvodu, že v momente, kedy sa dve sily spoja čarodejníkov, môžu vytvoriť niečo ohromné. A vo svete je skutočne málo veľkých čarodejníkov, ktorý by sa spájali. No Erikovi záležalo len na tom, aby tú skúšku urobil.
III. etapa života
možno to bolo od neho pochabé ale v momente, kedy vyšiel zo školy, tak prerušil aj všetky spojitosti s Charlesom. Bol pre neho ako bratom ale jeho osud, ktorý bol už napísaný vopred bol doslova spečateným. Rozhodne nechcel, aby sa Charles dozvedel o tom, že má v pláne nájsť si toho človeka, ktorý mu zničil život, zobral všetko na čom mu záležalo a ešte sa tváril, ako keby bol darcom jeho života. Erik sa vydal po jeho stopách. Trvalo to niekoľko rokov, pretože to bolo, ako keby sa po ňom doslova zľahla zem. Erik sa napokon dozvedel, že človek, ktorého chcel zabiť pracuje pre ministerstvo. Tam začalo jeho pátranie, našiel si niekoľko ľudí, ktorí pracovali pre ministerstvo. Dokonca v tom čase natrafil aj na Charlesa, ktorému povedal, čo má v pláne. Vyzeralo to tak, ako keby ho Charles vedel presvedčiť o tom, aby to nerobil. Aby svoj život nezatracoval vraždou niekoho, kto by ho vedel dostať do väzenia. O dva roky pozdejšie sa Erik stretol s tými ľudmi, ktorí jeho matku držali pri vražde a rozhodli sa ho zabiť. Zabil ľudí a nezaujímalo ho ani len to, aké by to malo následky. Vedel, že jeho najväčší nepriateľ je v ministerstve a nemôže ísť priamo po ňom. Erik sa rozhodol pre pokojnejší život. Opäť to dopadlo tak, že jeho cesty s Charlesom sa rozdelili.
Erik si žil život naozaj búrlivým. Mal pri sebe ženy, mal moc v rukách ale stále sa snažil držať pri zemi. Snažil sa zlepšovať v čiernej mágií tak, ako mu to bolo predurčené až do okamihu, kedy nestretol jeho osudovú ženu. Vedel, že skôr alebo neskôr by sa chcel vrátiť opäť do Nemecka hoci tam bola tá situácia o niečo viac búrlivejšia ale vedel, že by svoju ženu ochránil. Po tom, ako sa dozvedel, že bude otcom, celý jeho život sa zmenil. Otočil sa o niekoľko stupňov. Jeho dcéra sa dožila 8 rokov do momentu, kedy si ich niekto nenašiel. Treba pripomenúť to, že v tom čase Erik nemal svoje meno, snažil sa ho zmeniť aj z toho dôvodu, aby nemohol niekoho ohroziť. Henryk, ako on sám seba nazýval sa zamiloval do normálneho človeka. Nebola čarodejníkom a tým pádom jeho dcéra bola polovičnou. V momente, kedy mal možnosť vidieť niekoho z ministerstva, ako ich prekvapil uprostred lesa, nevedel, čo ho čaká. Nepoznal tie tváre ale údajne to boli lovci tých ľudí, ktorí sa zameriavali na čarodejníkov, ktorí sa dali dohromady s obyčajnými ľudmi. Ale neskôr sa ukázalo, že to bol len obyčajný rozkaz ho doviesť na nejaké miesto. Pri boji medzi ním a dalšími dvoma ľudmi sa stalo to, čo nikto nečakal na miesto toho, aby bol zasiahnutý Erik zasiahli jeho dieťa a zároveň aj manželku a on v návale hnevu a nenávisti sa im pomstil a prejavil svoju celú silu. Erik nebol súdeným a to možno aj z toho dôvodu, že človek z ministerstva ho chcel mať pri sebe.
IV. etapa života
Erik sa musel zmieriť s tým, že zabiť ho nedokázal. Nie teraz, ten čas mal určite prísť už čoskoro a on v tomto bol rozhodne trpezlivým. Musí premýšľať oveľa lepšie ako doteraz. Erik bol človekom, ktorý by sa mal už niekoľko rokov nachádzať vo väzení ale bol údajne až príliš užitočný na to, aby to tak bolo. On to tak nevidel. Cítil sa ako nejaké domáce zviera určitých ľudí. Erik musel prijať učiteľstvo na škole na ktorej aj on sám študoval. Erik to bral možno aj ako príležitosť k tomu vymyslieť niečo, ako sa dostať na ministerstvo a konečne prísť na to, čo tam skutočne robia. Veril, že ministerstvo nebolo úplne dobrým miestom a mali už za sebou mnoho zatutlaných vecí.
Erik ale ani len netuší, že práve učiteľstvo na škole mu dovolí opäť vidieť Charlesa a dokonca spoznať niekoho z minulosti o kom nemal ani len to najmenšie tušenie.

Povaha:
Boli etapy v jeho živote, kedy sa jeho povaha dokázala v rôznych bodoch líšiť. Tak ako plynul čas aj jeho povaha sa postupne formovala, predsa len nenájdete človeka, ktorý by mal len jednu charakteristickú vlastnosť počas celého života. A ak áno, radšej sa ubezpečte, že to bol vážne človek. Hoci nikto v dnešnej dobe na tomto mieste nevie, či sa jedná o človeka alebo o kúzelné stvorenie, ktoré by mohlo niekoho vydesiť alebo ohúriť svojou krásou. Erik bol pomerne výbušnej povahy, kedy stačil len obyčajný impulz a on sa nevedel ovládnuť. Svoj hnev využíva pri praktizovaní mágie. Mnohokrát to je ten prvý impulz k tomu, aby sa vedel odreagovať. Ale nie je to bezpečné pre ľudí, ktorí by sa mohli nachádzať v jeho okolí. V jeho živote sa nachádzalo niekoľko svetlých okamihov, kedy sa chcel stať dobrým človekom a zabudnúť na všetko, čo sa mu niekedy stalo no prišli tie okamihy, kedy mu to bolo odobrané. Z toho dôvodu sa z neho následne stal človek, ktorý môže v prvom rade vyzerať ako niekto zatrpknutý a mrzutým ale skutočne to tak nemusí byť. Je len málo ľudí, ktorí ho dokážu upokojiť. Jediným žijúcim je iba Charles, ktorý v tomto už má skutočne prax. Nachádza sa v ňom tak mnoho zlomených okamihov a kúskov, že sa to už nedá dokonca dať dohromady. Niekedy jeho pohľad, ktorý venuje svojmu okoliu hovorí za všetko, okamžite sa mu musia dostať z cesty.
Ale čo sa týkalo rodiny. Mal naozaj ochranárske pudy aj keď mu bolo vzaté v jeho živote takmer všetko, na čom mu v živote záležalo. Či to boli rodičia alebo manželka s dieťaťom. Boli to okamihy v jeho živote, ktoré mu boli zobrané a tým pádom sa aj jeho povaha mnohokrát mohla formovať. Možno niekto chce, aby sa v ňom niekoľko vecí zlomilo a tým pádom sa prejavila jeho skutočná stránka osobnosti. Erik nemal problém s muklami, dokonca mal aj manželku no o tom nehovorí. Pretože postupne pochopil, že nech sa správa ako chce, jeho druh je natoľko mocným, že mudllovský život ho už nezaujímal. Možno aj kvôli tomu, že vždy ak sa ich snažil pochopiť, niečo sa pokazilo.