Registrované postavy

Meno: Calliopeia Slavva
vek: 16 rokov
predmet: lektvary
koľaj: falkor
hráč: wik

Rodina: Mendala Slavva - babička. Hlava ich rodu, ktorá dúfala, že jedna z jej potomiek bude môcť prevzdiať jej miesto. No nebolo to tak. Po tom, ako obidve dcéry sa stali pre ňu sklamaním svoje nádeje sa snažila dávať do rúk dalšej generácie. Spočiatku to vyzeralo, že sa im do rodiny nenarodí už žiadne dievča. Predsa len jej najstaršia dcéra, ktorá sa vydala za Rumunského čarodejníka, ktorý pracoval na ministerstve kúziel, kedy si zobrala jeho meno a tým pádom urazila aj Mendalu, jej porodila troch krásnych vnukov. No jej to nestačilo. Po tom, ako sa mladšej dcére narodil prvý chlapec mala pocit, že niekde urobila chybu. No napokon sa na ňu šťastie obrátilo a Mendala sa dokonca začala tešiť z toho, že do rodiny sa im narodilo malé, ryšavé dievčatko. Mendala je pre Calli naozaj veľkým vzorom. Pozerá sa na ňu ako na autoritu, dokonca v niektorých prípadoch si pripadá viac ako len jej vnučka. Skôr ako dcéra. Pretože z rodiny to je práve Mendala, ktorá jej venuje svoju celú pozornosť. Calli učí, ako sa má správať. Dokonca jej dáva lekcie hrania na rôzne nástroje, lekcie spevu a tanca. Ale aj mnoho vecí o ktorých sa údajne mimo rodiny nemá rozprávať. Ale ktorá rodina nemá vlastné tajomstva?

Anna F. Slavva - Matka Calliopeii. Svojich dvoch potomkov sa rozhodla vychovávať sama. Po tom, ako sa narodila Calli jej manžel uhynul naozaj bolestivou smrťou, ktorú sa snažilo ministerstvo zatajiť. No rodina vedela, kde sa nachádzala pravda. Ale deti nechceli zaťažovať podrobnosťami smrti. Chceli, aby sa na svet pozerali inak. Anna je mierumilovnej povahy. Ale tým pádom, že prišla o milovaného človeka, tak sa mnohokrát stáva, že sa necháva stiahnuť do vlastných myšlienok a hlavne spomienok. Niekedy to bola skutočne krásna žena no každým jedným dňom, mesiacom sa z nej stáva len telo bez duše. Dokonca aj Calli si to mala možnosť všimnúť.

Damian Slavva - prvorodený potomok v rodine Savva. Aj ked je prvorodeným, tak sa na neho pozerá rodina ako na niekoho navyše. Pretože v ich rodine sa na prvé miesto kladie práve žena. Calli ale takto neprihliada na svojho brata. Má ho skutočne rada, po jej babičke to je prvý človek za ktorým by išla ak by sa jej niečo stalo. Damian je od nej starším o jeden rok, takže dá sa povedať, že spoločne vyrastali. Majú spoločne mnoho skvelých zážitkov, dá sa povedať, že aj napriek tomu, aká je Calli povaha, tak pri ňom je ako hovotý anjelik.

Minulosť:
Rodina Slavva bola rodom, ktorý vždy mal na starosti príslušník ženského pohlavia. ženy tam mali vždy to hlavné slovo. Bolo pre nich cennejšie, ak sa do rodiny narodilo dievča, vydalo sa po tom, ako jej rodina presnejšie hlava rodu vybrala nastávajúceho ženícha, samozrejme, že nikomu nezáležalo na tom, či sa tí dvaja milujú alebo nie. A práve žena si nechá svoje meno a muž, ktorý sa prižení do rodiny si to meno prevezme. Mendala je staršia pani, čarodejníčka, ktorá sa venovala historii ako svojmu hlavnému predmetu celú svoju nádej venovala do rúk svojim dievčatám. No na jej počudovanie ani jedna nebola pre ňu dostatočne dobrá k tomu, aby prevzala jej miesto. Staršia dcéra sa zamilovala do čarodejníka, zobrala si jeho meno a tým pádom sa vzdala byť členom rodiny Slavva. Nehovoriac o tom, že porodila dvoch chlapcov, čo sa Mendale vôbec nepáčilo. Jej mladšia dcéra, Anna ktorá počúvla svoju matku a vydala sa za muža, ktorého jej jej matka vybrala mala byť jej nasledovníkom. No po tom, ako sa jej narodilo prvé dieťa a bol to chlapec, jej nádej sa zmenšovala. Myslela si, že ju čaká rovnaký osud ako osud jej sestry. Samozrejme, že bola rada, že to bolo zdravé dieťa no ona konečne potrebovala dievča, ktoré by mohlo pokračovať v jej šľapajách. Následne, kedy sa po roku narodilo vytúžené dievča, bola to radosť, ktorá sa nachádzala v ich rodine. No tá radosť netrvala dlho. Anna prišla v skutočne skorom veku o svojho manžela a nezamýšľala ani len chvíľku nad tým, že by sa nechala vniesť do náručia inému mužovi. Bude verná svojmu manželovi.



Calliopeia mala skutočne krásne dectvo. Jej stará mama si ju zobrala pod svoje krídla. Učila ju mnohým zaujímavým veciam. Vysvetľovala jej, ako sa má správať. Ako má pôsobiť ako správna dáma. Mala so svojou starou mamou lepší vzťah ako s matkou a to aj z toho dôvodu, že Anna sa postupne viac a viac začínala do seba uzatvárať. Medzi nimi sa to už ani len nedalo považovať za vzťah. Nebol to ten klasicý vzťah medzi matkou a dcérou, kedy by spoločne trávili svoj voľný čas. Smiali sa a zabávali. Chodili spoločne na nejaké akcie. Výnimkou boli ich rodinné akcie, ktorá mala v obľube organizovať práve jej stará mama. No niektoré sa zdali pre Calli skutočne nezaujímavými a až nudnými.

Ten daný moment, na ktorý ju pripravovala jej stará mama prišiel v deň jej jedenástich narodenín. Jej babička jej nepovedala presné podrobnosti. Len povedala, že po jej narodeninách príde ten najkrajší darček. A mala pravdu. V okamihu, kedy cítila niekoľko prítomnosť, kedy sa nachádzala v záhrade krásnych a voňavých kvetov, mala možnosť následne zahliadnuť majestátne zviera. Jej oči sa jej takmer okamžite rozjasnili a to aj z toho dôvodu, že milovala zvieratá. Každý jeden človek v rodine predpokladal, že bude navštevovať durmstrang, pretože to bolo v ich rodine už takmer tradíciou. Calliopeia mala nutkanie sa dotknúť jeho hebkej hrivy, no v okamihu kedy sa k nemu priblížila, tak sa zmenil na pozvánku do školy.



Po skončení druhého ročníka, kedy si aj ona sama myslela, že práve kúzelnícke tvory bude jej predmet sa napokon ukázalo, že ním budú lektvary. Nechcela sa im venovať. Spočiatku jej to prišlo naozaj nudné až neaktraktívne. Možno to bolo aj z toho dôvodu, že po tom, ako sa objavili jej problémy, ktoré sa snažila rodina utajiť ako to len šlo, aj ked to nebolo až také hrozné, musel ju navštevovať rodinný príateľ a dávať jej naozaj odporný lektvar, ktorý musela užívať raz za dva dni. No napokon ako každý jeden človek aj ona sa napokon v tom svojom odbore našla. A našla si tam dokonca aj dobrých priateľov.

Falkor bola presne tá správna koľaj pre niekoho ako bola Calliopeia. Bola ako takmer šitá jej osobne na mieru. Dokonca sa chcela stať aj jej hlavou no po tom, ako bol zvolený nejaký chlapec, tak mala pocit, ako keby v niečom zlyhala.

Povaha:
Ak by sme si mali prezrieť každú jednu jej stránku, tak by sme mohli začať od tých záporných vlastností. Tých sa snaží človek čo najviac ukrývať vo svojom vnútri. No niektorí naopak sa snažia o to, aby to bola ich silná stránka. Kto povedal, že tie zlé vlastnosti nemôžu byť silnými vlastnosťami.

výbušnosť - tak milé dievča, hned od prvého pohľadu, ha, no to určite. V okamihu, kedy nemá Calli svoj deň alebo sa pred ňou nachádza niekto, kto sa správa ako naprostý idiot nemá ani len ten najmenší problém prejaviť svoj hnev. Nedáva si servítky pred ústa, vie povedať všetko, čo má na srdci. Aj ked si niekoľko ľudí myslí, že práve ona to srdce nemá. No nie je to tak. V okamihu, kedy sa nachádza v spoločnosti dobrých ľudí, tak je naozaj milým dievčaťom.

vyberavosť - Calli si vyberá ľudí s ktorými sa pustí do nejakého rozhovoru. Nevidí dôvod sa nejakým spôsobom zapodievať niekým, kto jej nestojí o to, aby sa s ním rozprávala. Väčšinou to je človek, ktorý nevie prejaviť prirodzený rešpekt pred druhým človekom alebo niekto, kto sa správa ako hulvát.

veľmi dobrú pamäť - ak si niekto myslí, že Calli je niekto, kto zabúda na krivdy, tak to tak rozhodne nie je. Ak sa s niekým dostane predsa len do konfliktu, tak trvá naozaj dlho, kým sa opäť vráti ten vzťah do ako tak pôvodného stavu. Calli dokáže dať človeku jasne najavo, kedy sa hnevá. či to je hned alebo pomalým a bolestivým spôsobom.

Calli sa v spoločnosti správa ako správna dáma. Vie ako sa má vyjadrovať, vie ako sa má správať, ako má prispôsobiť svoju chôdzu a čo si môže na seba obliecť len aby takmer dokonalo reprezentovala svoju rodinu.

Ale samozrejme, že aj niekto ako Calli má aj kladné vlastnosti. Vie byť v niektorých veciach naozaj empatická. Ale najvčastejšie to je v prípadoch, kedy má možnosť vidieť, ako sa niekto môže správať bezohľadne k zvieratám. Vie, že ak sa niekto nevie správať k zvieratým, tak nie je dobrým človekom. Sama o sebe nehovorí, že je tým najlepším človekom, no rozhodne nie takým zlým, ako niektorí jej spolužiaci.

Zviera: lemur menom Cassio
Fc: Madelaine Petsch

Jméno: Zhi Ruo Sheng
Věk: 14
Fakulta: Draklfos
Předmět: Historie
Rodina: Zhi se narodila do vlivné čistokrevné kouzelnické rodiny žijící v britské kolonii v Číně, Honkongu. Rodina jako taková si na své čistokrevnosti poměrně zakládá a je známá hlavně díky tomu že velké množství členů této rodiny bylo přímo oddaných tomu zjistit o historii kouzelníků co nejvíce. Celý rod Shengů je poměrně dost rozsáhlý a má momentálně snad padesát členů přičemž některé Zhi ani nikdy v životě neviděla.
Chang Fa Sheng – Chang je hlavou rodu Shengů, on sám si velmi zakládá na své osobní cti a také na cti celého rodu, jedná se o rozhodného a rázného člověka který se rozhodně jen tak něčeho nelekne. Snaží se jak jen to jde zvyšovat moc a prestiž své rodiny a nevadí mu k tomu používat i vlastní děti a domluvené sňatky s členy ostatních mocných rodů pro něj tak nejsou nic zvláštního, jedinou výjimku tvoří jeho princeznička Zhi pro kterou by se klidně rozdal.
Nian Zhen Sheng – Nian je manželkou Changa a matkou Zhi, Hui, Yu a Jianga. Nian je velmi temperamentní žena a velmi miluje všechny své děti, díky čemuž se poměrně často dostává do sporu se svým manželem, avšak oba dva se stále milují takže tyto hádky nejsou nic vážného a nikdy neměly nějaké vážnější následky, na rozdíl od Changa miluje Nian všechny svoje děti stejně a stará se o ně tak moc že někdy působí až přehnaně ochranářsky.
Hui Yin Sheng – Hui je nestarší dcerou Changa a Nian, je osm let starší než Yu a a Jiang a o deset let starší než Zhi. Po svých rodičích podědila jak vysokou postavu tak i poměrně temperamentní povahu a vystupování. Jako spousta jejích předků se i ona dala na studium historie magického světa a snaží se zjistit co nejvíc o historii magie právě v Číně. Sama už je vdaná a má dvě děti.
Yu a Jiang – Yu Yan a Jiang Bai jsou dvojčata a jsou o dva roky starší než Zhi. Zatím co Jiang stejně jako jeho starší sestra Hui podědil po rodičích hodně temperamentní povahu a docela snadno se naštve jeho sestra je naopak klidnější a poměrně často musí svého bratra klidnit. Oba jsou v šestém ročníku na Kruvalu.

Minulost: Zhi se narodila 18. Května roku 1961 v Honkongu jako třetí dcera a nejmladší potomek do jedné z nejvýznamnějších kouzelnických rodin v Číně. Její otec Chang Fa Sheng ji už od mala bral jako svojí malou princeznu a trávil s ní co nejvíce času, kupoval jí různé dárky a podobně. Když byla hodně malá docela jí zajímal tanec ale to jí rychle přešlo a na místo tance nastoupily trochu bojovnější věci jako například Judo kterému se věnuje doteď a dost jí baví. Jako malá měla soukromého učitele který jí učil úplné základy aby na školu nešla úplně s prázdnou a hlavně ji učil jazyky na které měla přirozený talent takže dnes mluví čínsky, Anglicky a Francouzsky. Ještě než nastoupila do školy tak neměla moc kamarádů ale to jí zase tolik nevadilo protože si vystačila se svými sourozenci a rodiči.

Když jí bylo deset a byla ve svém pokoji tak se najednou z chodby ozvalo nějaké zavrčení, Zhi se to rozhodla prozkoumat a když tam přišla uviděla tam stát lva, v té době samozřejmě netušila že se jedná o pozvánku na Kruval a proto nejdřív nerozhodně přešlapovala na místě a z nějakého důvodu nezavolala na nikoho aby jí pomohl, po chvíli usoudila že ten lev vlastně nevypadá zase tak nebezpečně a přišla k němu, když se ho dotkla byla docela překvapená že se změnil na přihlášku na Kruval ale když to zjistil její otec byl rád protože tam už studovali její dva starší sourozenci. Když poprvé nastoupila do školy hrozně se jí tam zalíbilo a ihned si našla dost kamarádů mezi nimi i jednoho Španěla se kterým se nejdřív měla trochu problém dorozumět ale nakonec to zvládla a skamarádili se. Jako předmět ke studiu si, věrna rodinné tradici, vybrala historii a když s ní začala zjistila sama že jí docela baví. Byla docela spokojená že se dostala do Draklfosu ale né že by jí na tom nějak extra záleželo.

Povaha: Zhi se svým chováním dost liší o svých sourozenců. Zatím co její sourozenci byli vychováváni poměrně přísně to se Zhi díky tomu že to byla tatínkova princezna nikdy netýkalo, díky tomu si vlastně s ničím nedělá starosti a většina problémů jde úplně mimo ní. Její otec se o ní celkově staral mnohem víc než o její starší sourozence a udělal pro ní prakticky všechno díky čemuž si ovšem zvykla že co chce to má, taktéž s ní trávil skoro celý svůj volný čas což je oba hodně sblížilo. O Zhi by jste mohli říct že má hlavu v oblacích a nebyli by jste daleko od pravdy, mnohem víc času tráví sněním, například o svém princi na bílém koni, než aby se zajímala o nějaké důležité věci, je také dost roztržitá a proto velmi často zapomíná, taktéž přijít někam včas je pro ní téměř nadlidský úkol. Jen dvě věci ve svém životě opravdu svědomitě plní a to je starání se o Sparka a trénink Juda. Judo si oblíbila už když byla malá a věnuje se mu někdy od svých sedmi let, je to její asi jediná opravdová vášeň. Zhi má ráda společnost ostatních lidí a i ráda poznává nové lidi díky čemuž nikdy neměla problém zapadnout do prakticky jakéhokoliv kolektivu.

Domácí Zvíře: Zhiiným mazlíčkem je salamandr jménem Spark což je poměrně příhodné jméno pro tvora který nepřežije delší dobu bez ohně. Dostala ho od svého otce když měla nastoupit poprvé do školy a od té doby si ho vyloženě zamilovala, je to poměrně velká zodpovědnost protože se musí starat o to aby jeho oheň nevyhasl ale na rozdíl od většiny jiných věcí se o tuhle věc svědomitě stará.

Fc: Dili Reba

Jméno a příjmení: Mateo García
Věk: 17 let
Fakulta: Falkor
Předmět: Kouzelná formule


Rodina: S jeho rodiči je to trošku složitější, protože ještě když byl malý, jeho matka s otcem se rozešli a ne v moc dobrém duchu.
Marisa García - Jeho maminka v podobě víly, která měla v sobě tolik lásky a zároveň plamen vášně, že by to zahřálo srdce každého človíčka na zemi. Snažila se svého syna vychovat tak, aby nebyl obrazem svého otce, ale bohužel se nepoštěstilo. V jeho pěti letech ho musela opustit a od té doby ho neviděla. Ačkoliv si Eduarda vzala z lásky, a i přestože vlivem její divoké povahy byl jejich vztah často v plamenech, ještě se nikdy nestalo, že by se proměnil v popel, stejně tak ona. Eduardo vždycky chtěl potomky, a těch mu dala opravdu hodně, ale žádné hlubší pouto k této ženě necítil. Proto jejich vztah byl osudným. Eduardo García - Vždy dokonale připraven, bez jediné chybičky, ačkoliv povahově má chyb zcela jistě dost. Chladný, přísný, zákeřný k těm, kteří mu nejsou sympatičtí. Jeho tvář vypadá celkem mile, ale zvládne manipulovat snad s každým. Umí celkem dobře lhát a dost často toho využívá. Jednoduše jakmile se na něho kouknete, víte, kde je jeho místo a stejně tak to ví i on. Je rázný, zároveň i tvrdohlavý a co řekne je svaté, proto je s ním občas někdy těžké vyjít. Názory ostatních si nebere vůbec k srdci, je odtažitý a o jediné, o co se zajímá je jeho práce a rodina - i když i v té rodině to tak trošku pokulhává. Má problém projevit jakékoliv emoce.

Historia: Bylo mu tehdy pět let, když ho opustila máma, pro kterou byl malý Mateo celý svět. Nebylo to úplně z její vlastní vůle, ale i přesto ji dodnes tiše vyčítá, jakto že se nesnažila víc. Bylo to ze dne na den, když se mu obrátil celý svět vzhůru nohama, když odešel člověk, který by ho chránil i vlastním tělem, pokud mu hrozilo nebezpečí. Ale v rodě García měli vždy větší postavení muži, a co řekli, tak bylo a jejich slova měla větší váhu než ty, která vyřkly ženské. Jeho otec byl muž, který dokázal zmanipulovat kde koho, všichni se ho svým způsobem báli, ale zároveň uznávali. Když tehdy rozhodl, že Mateo zůstane s ním, tak jednoduše nezbývalo nic jiného. Na chlapeckého potomka čekal dlouhá léta, proto se ho nechtěl tak lehce vzdát, ačkoliv ho nechtěl z lásky, ale spíš z hrdosti, že má potomka, který bude jeho následovatel. Od té doby začali Mateovi krušné časy, které doprávazela morálka a výcvik ze strany otce, který si nebral žádné servítky s ničím. Chtěl z něho dostat to nejlepší. Říkával svému synovi, že láska je slabost, kterou si nemůže někdo jako on dovolit. A on? Uvěřil tomu. Byl natolik ovlivňován názory jeho otce, že se málem jím stal. Všechny jeho rady a proslovy, všechno to vedlo k rozvoji jeho povahy, která se stala natolik komplikovanou, že už to nebyl ten malý veselý chlapec s bláznivými nápady a neustálým
úsměvem na tváři. Stal se z něho naprosto jiný člověk s jinými zásady. Možná, že by to bylo všechno jinak, kdyby jen byl ovlivňován i výchovou jeho matky. Naštěstí pro něj se mohl z jeho vlivu vymanit, když v jeho deseti letech prošel nevědomky rituálem, který ho přenesl na místo nazývané Kruval. Stalo se to v noci, když na chodbě slyšel jakési zvuky zvířete. Svým způsobem si myslel, že ještě sní, ale když si uvědomil, že stojí tváří v tvář lvovi, který nevypadal příliš přátelsky. Chvilku váhal, jestli by měl udělat ty osudné kroky vpřed. Ale nebyl žádný strašpytel a potřeboval ukojit svoji zvědavost, proto po několika málo vteřinách vyšel vstříc majestátnému zvířeti, které se do té doby nepohlo vpřed a ani vzad. Byl připravený dokonce k boji s tímto lvem, ale na nic takového nedošlo, jelikož ve chvíli, kdy jeho ruka se chtěla dotknout jeho těla, proměnil se náhle v pozvánku. Zmatený Mateo nejdříve nechápal, co se děje, ale jakmile pochopil situaci, po dlouhé době se v jeho očích objevily jiskřičky. Mohla započít další etapa jeho života, která mohla být mnohem lepší než ta dosavadní. Otec byl pyšný a spokojený, bylo to jedno z jeho přání, jelikož on sám studoval na této škole. Teo byl člověk, který nikdy nebyl z ničeho vystrašený a stejně tak ani z prvního dne školy. Často hrál sám za sebe, nikdy si nenašel žádné přátele, protože i to byla, podle slov jeho otce, slabina. Jakmile však vstoupil na území patřící Kruvalu, nabilo ho to celkem novou energií, bylo to něco jiného, než znával a rozhodně to bylo osvěžující. Věděl, že tahle škola bude životní zkouška, ale byl připraven se jen tak nevzdat. Kámen úrazu přišel však ve chvíli, kdy se dostal na kolej Falkoru. Jemu to víceméně vyhovovalo, jenomže jeho otec navštěvoval Wolverklaue, proto tohle bylo jedno velké zklamání. Teo se však nenechal vykolejit a i dál si užíval novou atmosféru. Kruval se stal jeho novým domovem.

Povaha: Jeho heslo? Účel světí prostředky. Přesně takový má pohled na věci okolo něho, ačkoliv jeho účel nutně nemusí být v souladu s obecně přijatými morálními zásady. Někdy je chladný, komplikovaný a příliš protivný tajnůstkář, možná na pohled trochu arogantní, takový Mateo rozhodně je. Sám sobě docela věří a zakládá si na tom, aby nevypadal jako nejistý strašpytel. S tím totiž chodí ruku v ruce strach z toho, aby si nepokazil pověst a dosáhl uznání ostatních. Přesně tak, jak by to chtěl jeho otec, jehož hlas mu neustále zní v hlavě. Nenechá, aby s ním jen tak někdo zametal, i když občas může vypadat, že se pohybuje na okraji společnosti a o střed dění se nezajímá. Má svůj vlastní pohled na to, co je nebo není správné, s rukou na srdci ho nemůžeme rozhodně považovat za nějakého psychopata, ale čas od času se občas stává, že správnost jeho chování je přinejmenším zpochybnitelná. Humor je slovo, které mu mnohdy nic neříká, přesto se dokáže zasmát - málokdy ale na svůj účet, na to je příliš hrdý. Neuznává autority čistě jen proto, že mu někdo řekne, že by měl, zároveň ale nemá problém dodržovat určitá pravidla, dokud se nestřetnou s jeho cíli. Těch má málo a většinou se nemění – je dostatečně tvrdohlavý na to, aby to, co si vezme do hlavy, dotáhl do úplného konce. Nemá rád, když se musí vzdávat, často to nedělá, občas ani v případech, kdy by to bylo moudřejší než pokračovat. Jeho ambicióznost je tedy jako mnoho jiných vlastností jak silnou stránkou, tak slabinou. Nikdy ho nebylo lehké naštvat, je mnohdy ledově chladný a nenechá se nikým vytočit, a když už se to náhodou stane, je schopen s ledovým úsměvem a klidem někomu pěkně znepříjemnit život jízlivými poznámkami a nebo nejtradičnějším způsobem mu prostě jednu vrazit. A že to umí, o tom není pochyb. Není to tak, že by nejdřív jednal a až poté myslel, ani tak, že by šel přes mrtvoly, v každém jediném případě – pokud se vyskytne nějaká těžká překážka, první se na situaci podívá z dálky, zhodnotí jí, jestli je nějaká jiná cesta a až pak jedná a to klidně i po svém vlastním. Odpouštění nepatří mezi vlastnosti, které by někdo u neho v rodině uznával, a tím pádem je takového názoru i on. Pokud se jednou rozhodne, že ho někdo hluboce zklamal, pravděpodobně už s ním nikdy nepromluví, ani kdyby prosil na kolenou o odpuštění. Dalo by se však říct, že jeho povaha se stále vyvíjí a není ještě úplně kompletní. Ke každému se chová jinak, jak uzná za vhodné v dané chvíli, proto se nedá přesně definovat, jaký on doopravdy je.

Jméno: Timotei Illyasov
Věk: 15 rokov
Fakulta: Falkor
Předmět: Dark arts
Faceclaim: Shawn Mendes
Hráč: Andy

Rodina:
Typický Bulharský případ telenovely pro dospělé plné válek, rozbrojů a osobních konfliktů. Za dobře je na tom v tomto případě se svou matkou, takový mamánek, dá se říct. V takovém případě to byla ona, kdo vždy a primárně bojoval za svého syna, vždy. Motivovala ho a byla mu tou největší inspirací. Narozdíl od toho jeho otec, horlivý člověk, který byl na svého syna až moc tvrdý a vedl ho k dokonalosti, jak ze strany boje, tak ze strany vzdělání a schopností. Nepolevil a neznal soucit.
Oba dva stále žijí spolu a matka musí otci vždy podvolit, i když je to za cenu toho největšího a i když by třeba některé z jejich dětí mělo trpět. Timmy má ještě staršího sourozence, o rok. Toho dokonalého ze strany otce. Papánek. Ono je lepší totiž mít za dobře svého otce, který má v rodině vyšší moc, víte. Proto byl Tim vždy ten utlačovaný a skrývá se v něm nenávist, kterou jeho blízké okolí vždy velmi dobře bylo schopné vnímat.
Se svým bratrem vychází, nuže, neutrálně. Panuje mezi nimi sourozenecká rivalita, ale v jakých rodinách nenajdete něco podobného, že ano.
A hle, nakonec je tu třetí dítě - to nejpokornější a nejneutrálnější. Nemusí podlézat ani jednomu z rodičů a přesto se jí dostane vlastně tak akorát pozornosti, aby se z toho nezbláznila. Ano hádáte správně, o rok mladší sestra.

Minulosť:
Timmy se narodil do rodiny dvou zprvu milujících rodičů, jak si o jejich vztazích můžete přečíst výše, po několika časech se to všechno zhoršilo. U koho ale mladičký čaroděj našel soucit a ohniště domácnosti byla jeho matka, která ho vždy a ve všem ochraňovala. První léta po jeho narození byly prakticky normální, neutrální, asi takové jaké známe z všedního života. Ono, jako dítě je pak téměř nemožné postřehnout nějaké pozitivní a negativní vjemy dospívání, že ano. Vše se samozřejmě začalo měnit s tím, kdy byl Timotei schopný vnímat slova a pochopit jejich významy.
Těmi dny započal jeho trénink, společně s jeho bratrem, ano. Mladší sestra měla patřičnou volnost ve svých zájmech. To se bohužel netýkalo jeho, jelikož vztah s otcem se rázem změnil v něco, co může zdárně připomínat televizní horor, že ano. Nebyla to nenávist, ale ctižádost a horlivost jeho otce, horká krev, co vám budu říkat. Přál si, ať má ze svých chlapců statné, schopné bojovníky, čaroděje, no ano. Není tajemstvím, že to on byl tím, kdo se nejvíce těšil na to, až se jeho synům objeví jejich lvíčci. Nutno podotknout, že pochází všichni tři z poměrně bohatého rodu, čili o dispoziční pomůcky k tréninku a ta nejvyšší možná kvalita jejich výcviku byla tedy na místě. Od té doby znal Tim pouze a jen bolest a ve chvíli, kdy jí nebyl schopen překousnout byl černou ovcí rodiny - jeho matka bědovala a prosila jeho otce o soucit, avšak ten byl jako nejtvrdší kus ledu, ano, neschopný prolomení.
I přesto, jak léta kráčela dále se to stalo a znova, když trénoval v lesích Bulharska. Trénoval se svým bratrem a bůh ví, co tomu se toho osudného dne stalo, avšak Tim, který při úderu klacku do klacku oponenta - svého bratra, zaslechl vrčení mohutné šelmy došel ke zjištění, že se skutečně v lesích, kde trénovali jedna kočkovitá šelma nachází. Měl strach? Ano, vřelo mu v žilách, plný horké krve a zvědavosti vyšel vstříc bestii a ano, možná si myslel, že když jí porazí, získá tu dávku cti, která by mu pomohla při vztahu s otcem, ale místo toho, kdy už byla jeho ruka skoro u tvora získal namísto cti pozvánku do školy - do Kruvalu.
Netrvalo dlouho a nastoupil na loď kotvící na Temži a po třech hodinách tam konečně byl. V Kruvalu.

Povaha:
Ach, Timmy. Sladký Timmy. Oplývá nespočtem různých směrů, které určují jeho charakter, no i přesto je většina z těch bodů negativních - ano, může jít o poměrně standartní klišé, avšak, tento chlapec si to právem zasloužil. A možná za to může vztah jeho otce, jak už to v chladných rodinách bývá. Díky zášti jeho otce nepoznal rodičovskou lásku, tedy, co se právě otce týče, matka mu jí dávala zadosti. Avšak, něco mu chybělo. Prázdná díra v jeho srdci zapříčinila, že se po nějaké době uzavřel do sebe a je těžké s ním komunikovat, ba dokonce mu něco vysvětlit. Chová zášť a je nepříčetný vlastně ke všem. Mezi profesory a staršími pozná autority a zvládá se k nim chovat. Čili, z toho vyplývá, že nějaké zdroje a menší záblesky slušného chování jsou na místě.
Ano, je homosexuál. Doposud nepřiznaný, což může být těžší, při pokusu konfrontace s jeho otcem není schopný ani tento fakt předhodit do jeho obličeje. Možná se za to stydí - ale spíš jak to jde o fakt, že se bojí, ostatních? Ano, možná. Možná právě tou impulzivní povahou maskuje své nedostatky a své strachy, které se snaží potopit daleko více v oceánu své duše. Na druhou stranu, v případě, že se někomu otevře - dokáže být hovorný, nápomocný a snad i zvládne naslouchat. Má mnoho podob, ostatně, to tak Blíženci mají. Dovede být sám, ale nevadí mu přítomnost hromady lidí se kterými se vlastně ani nebaví - ale jejich přítomnost mu nijak nepřekáží, i když se snad pokaždé mračí na celé kolo. Je těžké si z něj udělat kamaráda. Pokud jde o studium, věnuje se mu pečlivě a možná kvůli tomu, že k té pečlivosti byl veden - ano, zkrátka a jednoduše si dává záležet, aby pokud jde o studium, vše bylo perfektní.
Není ani tak zákeřný, jako zkrátka neotevřený - kniha ve které se nedá číst.

Jméno: Atanas Iliya Drago Vanev
Věk: 16 let
Fakulta: Wolverklaue
Předmět: Dark Arts
Faceclaim: Ezra Miller
Hráč: Libra

Otec - Wolverklaue - (FC: Jason Momoa) - Dost si uvědomoval otcovu sílu a obdivoval ho za ní. Byl jeho jakýmsi vzorem a už od mala cítil, že je jeho oblíbencem a všechno ho to hodlá naučit. Hodně si rozuměli a v podstatě se o něm dá vážně říct, že je jeho synem, charakterově jsou si totiž velice podobní. I když je mladším než jeho sestra, otec mu jakási tajemství řekl a upřímně? Cítil se kvůli tomu speciálně a docela výjimečně. Má k němu vážně blízko, jako k příteli, ale pokud se něco stane. I přes jakoukoliv zlost si k němu udržuje respekt a poslouchá ho jako pejsek. Uvědomuje si totiž otcovu sílu a tak nedokáže odporovat.

Matka - Wolverklaue - (FC: Zoe Kravitz) - K jeho matce má ještě větší respekt a ne jen protože byla ženou, ale prožila si špatné věci, o kterých se jako děti nikdy nedozvěděli. Poslouchal jí na slovo stejně tak jako otce a k ní si nikdy nic nedovolil. Bohužel se jim jako dětem nikdy nevěnovala, jenže i tak k ní má pevný vztah a ona k němu taky. Nedávala a neuměla to dát najevo, no cítil to. Narozdíl od své sestry to měl možnost pocítit, byl totiž vydařené dítě. Dítě, které si matka vždy přála. Ve stejné koleji, silného chlapce podle nějakých svých představ a on ty představy relativně splňuje a velké plus? Připomíná mu otce a toho ona bezmyšlenkovitě miluje. Nikomu jinému tu lásku nebyla schopná dát. Jen a jen jemu a to je dělá ještě silnějšími.

Sestra - Draklfos - (FC: Scarlett Simoneit) - Nikdy si extra nerozuměli a on byl stejná ovečka jako rodina a nechával se stáhnout. Nebyl do ní stejně zaláskovaný jako do svého bratra, byli jako přes skenner stejní a on ji nikdy neuměl respektovat. Po nehodě s bratrem se mu rozsvítilo, aspoň trochu a možná i díky otci který ho k tomu dokopal, že vlastně jeho sestra za to asi nemůže. Vážně si k ní vytvořil jakési pouto a po tom, co tu rbatr není ji má potřebu chránit. Jenže je to složité. Ve škole má svůj život a ona by do něj zasahovala až moc velkým způsobem. Před kamarády se s ní moc nestýká, ale pokud by si jeden z nich dovolil proti ní křivé slovo a on si to dozvěděl, dal by mu zavyučenou. Udělal mnoho chyb. Mnohokrát jí i fyzicky a psychicky ublížil díky své velké síle a využil její slabost a mírumilovnost proti ní. Litoval toho, ale do teď svůj vztek pořádně ovládat neuměl a z části na ní vždy viděl něco zajímavého, co on nemá. I přes to že dlouho lásku od rodiny necítila, neublížila by mu nazpátek. Nebojovala by.

Bratr - Draklfos - (FC: Cameron Monaghan - mrtvý) - Nikdy si s ním nerozuměl, byl jiný, stejně jako Dorothee. Miloval sestru, jako jedinou jí měl vážně rád a jeho přehlížel. Možná to mělo důvod, to neví. Ale nesnášel ho za to. Byl kluk, proč byl tak zaujat do malé ušmudlané holky co furt běhala v lese, místo aby se učila povinnostem? Nechápal to. Jenže se z části vždy cítil vinen za jeho smrt a utkvělo to v něm a jen tak to asi nezmizí. I když si nebyli blízcí, jeho smrt ho zasáhla ve velkém rozsahu.

Narodil se jako třetí dítě do rodiny Vanev. Rodiče se mu věnovali asi ze všech nejvíc, jelikož cítili, že možná on by mohl být jako oni. A tak to i bylo. Měl nejvíce pozornosti a nejvíce lásky z těch všech. Na což ti dva mohli žárlit, ale nedělali to. Měl vše potřebné a tím byla pozornost rodičů a jejich láska, i když byla odměřená a nebylo to žádné rozmazlování. Dělali z něj jeho nástupce a že jim vážně byl podobný. Byl prvním dítětem, co se nepodobalo nějaký vzdáleným předkům ale byl jako rodiče a to oni chtěli a povedlo se to. Jejich malý oblíbenec. I tak mu to ale nebylo dost. Jeho dva rozdílní sourozenci, byli neustále spolu, jeho bratr na Dorothee neustále dohlížel a on vážně nechápal, co na ní vidí. Žárlil. Žárlil protože byl často sám kvůli nim. Nehráli si s ním jako malí a jako staršího ho skoro ignorovali. Možná to ale bylo proto, že cítili, že on je jako jeho rodiče. Nevěřili mu, ale to neřešil. Místo toho ze zlosti jim jako malý dělal naschvály, dělal si z nich srandu a tím jim ubližoval. Byl to malý zmetek. Malý zmetek Atanas pořád ve střehu. Mnohokrát se mu to ale z části nevyplatilo. Od mala bojoval s velkou agresivitou, jeho rodiče ho dokázali pořádně zklidnit, jenže někdy si to bohužel vybil na jeho starší sestře, která ale působila jako mladší. Věnovala se svým zvířatům a tomu co jí bavilo, nešla po stopách rodiny a byla to malá nevinná holčička co si žila nějaký svůj svět. A on jí ublížil. Ne jednou a vždy ho za to čekal trest od staršího bratra ochránce. Ten pak zase od rodičů a z toho měl Atanas radost, jak jinak. Chtěl ty dva rozdělit a to se mu povedlo. Rodiče nechtěli aby jejich bratr trávil s Dorothee tolik času, ovlivňoval ji na stranu býti svá, ale to nechtěli. Chtěli aby byla jako ona. Potom co bratra v podstatě odsekli úplně, bylo to doma.. Zvláštní. Dorothee se mu vzdálila ještě víc a mizela mu před očima a potom, přišel den osudný. Den, kdy zjisitli, že jejich člen rodiny, je mrtvý. Jeho bratr je mrtvý. A i když k němu nikdy neměl blízko, bolelo to. Chtěl k němu mít blízko, chtěl mít staršího bratra co ho vše naučí a mít ho rád a nikdy na to nedošlo. Byla to z části i jeho vina. On byl ten, kdo ho odstřihl společně s jeho rodinou. Jen Dorothee to neudělala, milovala ho a změnila se ještě víc než dosud. Uzavřela se do sebe úplně, před ním. Jenže Atanas se začal snažit. Pochopil, že svou sestru nezmění a pochopil to i jeho otec a společně za ní stojí. V tu chvíli si uvědomil, co pro něj jeho sestra vlastně znamená. Od té doby ji chránil. Nejen ve škole před všemi těmi, co jí chtějí ublížit, ale i sám před sebou. Snažil se, jenže.. Jeho agresivita neznala mnohdy meze a bohužel jí někdy ublížil. Lituje toho, vždy když si na to vzpomene, tak lituje.

Jeho setkáním se lvem bylo podobné jako u ostatních členů jeho rodiny, kteří přímo patřili do koleje Wolverklaue. Přímo proti němu byl schopen bojovat, běžel za ním, statečně mu čelil a nebyl jako sestra co ho jen pozorovala a šla na něj pomalu. On šel pomalu a i když to bylo nebezpečné, chtěl to okusit. Bylo to jako zakázané ovoce a to přeci chutná nejlépe. V tu dobu věděla jeho rodina, že je jako oni a byli spokojeni. No u Dor to tak nebylo a tak byl opět takový šťastný za pozornost.

Od mala byl zkrátka jako rodiče. Byl to hodně vůdčí typ, což se projevilo i dost ve škole, kde se ho docela dost lumpů jako je on drží a on je jakýsi vůdce celé té jejich skupinky a jak to vzniklo? Přirozeně. Dalo by se tedy říct že je jakási přirozená alfa ve skupině a nemusel si to ani vydupat, lidé to zkrátka vycítí. Tak jako vycítí jeho neuvěřitelnou sílu, kterou mnohdy použije dřív než svůj mozek. Hodně věcí je schopen řešit násilím a poté si uvědomí, kdy se mu to vyplatilo a nevyplatilo. Zkrátka neumí dobře ovládat sám sebe, je jako utržený ze řetězu a neumí ovládat svou sílu, má potřebu ji dost používat na ostatní. Nikdy to ale nepřepískl, aby ho vyhodili ze školy, většinou to bylo nějakým způsobem omluveno, jelikož je docela dobrý lhář a lidé se ho bojí, aby řekli pravdu. Dobře lže, je u něj těžké poznat kdy lže a kdy ne, poznají to jen jeho nejbližší a tím je asi jeho sestra. Vždycky pozná kdy lže a kdy ne, jinak je dost těžké to poznat. Dost často ho jeho lži dostaly z nepříjemných problémů, nebo pokud vyšly na povrch tak do nich. To ho nikdy netrápilo upřímně, někdy ta nebezpečí a problémy vyhledává a dokonce u vás. Miluje se s někým hádat, někoho ponižovat a dělat si z něj srandu, ale jakmile se o to pokusíte vy, bude zle. Projeví se jeho agresivita a dost možná i násilí. Nicméně.. Má tenhle kluk nějaké dobré vlastnosti? Dalo by se říct. I když je to sebevětší ignorant a cítíte to na míle daleko, jak moc jste mu třeba ukradení. Po špatné minulosti je možná až moc ochranářský vůči jeho sestře. Přitom nejvíce by jí někdy měl chránit sám před sebou. O to se snaží, ale nejde mu to až tak dobře, i když se snaží a ona to tuší. Má ji rád, jen to neumí dávat najevo. Celkově své city, tedy ty pozitivní, kromě teda nějaké provokace dívek, neumí dát najevo. Lásku neuměl nikdy dát najevo, i přes to kolik jí od rodičů dostal.

Jméno: Florus Enea Murri
Věk: 16
Fakulta: Draklfos
Předmět: Kúzelnícke tvory
Faceclaim: Matthew Noszka
Hráč: nikaekanika

Rodina: Florusova rodina pochází z Nizozemí. Jeho předek byl námořník, který žil v Amsterdamu, kde se následně oženil. Onen námořník neměl se světem kouzel nic společného, ale jeho žena pocházela z mocného kouzelnického rodu. V této době to měli velice těžké, tak ona svoje schopnosti tajila i následně její děti a další generace. Však Florusovo praděděček byl přijat na Kruval, kde i studoval. Zamiloval se tam do Florusovo prababičky a po ukončení studia se vzali a přestěhovali se do
Švýcarska. Florusovo praděděček se stal majitel velice úspěšné společnosti, která mu přinesla spoustu peněz. Jeho syn stejně jako on studoval v Kruvalu a převzal jeho společnost. To mluvíme o Florusuvo děděčkovi. Tomu se povedlo společnost ještě více rozšířit, že jejich bohatství je poměrně rozsáhlé. Florusovo otec Xylon stejně jako jeho předci studoval v Kruvalu. Jeho otec zemřel, když byl velice mladý. Takže hned po ukončení školy se musel starat o jeho společnost a jeho majetek skončil v jeho rukou. Oženil se s Beou, která studovala v Krásnohůlkách. Bea pocházela z kouzelnické rodiny. Ženy
v jejich rodině se věnovaly povolání Magizoolog, takže lásku k zvířatům měly v krvi. I Bea nějak nevybočovala. Po nějaké době manželství se jim narodil vytoužení syn Florus. Pokud vás zarazilo příjmení, tak je to kvůli tomu, že se v průběhu století změnilo až skončilo v této švýcarské podobě.

Minulosť: Narodil se bohatému majitelovi společnosti a magizoologistce. Byl jejich jediné dítě, takže ho od malička rozmazlovali. A taky byl vytoužený syn dědic. Měl všechno po čem si zamanul. Nic mu nechybělo, takže měl velmi spokojené dětství. Jako malý kluk měl velké množství kamarádů. Ale většina byla jen díky bohatství jeho rodiny. A to si velmi dobře uvědomoval a věřil jen jednomu z nich. V domácnosti kouzelnický původ nijak netajili. Takže od malička věděl, že vyrůstá v kouzelnické rodině a taky, že on sám má schopnosti. Otec mu vyprávěl o setkání s lvem. On v něj velice doufal a obával se toho, že lev se mu nikdy nezjeví. Jednoho dne ho matka potkala na zahradu, aby nastříhal nějaké růže, že přijede teta. Malý Florus sice mumral, ale nakonec vzal nůžky a běžel tam. Ostříhal pár stonků , otočil se a před sebou spatřil lva. Majestátného lva v nezvykle tmavé barvě. Věděl, že je to ten okamžik. Tak bez obav k lvu přistoupil pár kroků, jelikož měl rád zvířata, tak se ho jaksi nebál a vyplatilo se mu to. Běžel zpátky za matkou s dopisem v ruce. Na školu se velice těšil, když tam přišel měl z toho velmi dobrý pocit. Cítil se důležitě a jako předmět si vybral magizoologii. Jelikož ženy
v matčině rodině ji studovaly a zabývaly se jí. A měl velice rád zvířata, tak k nespokojenosti otce se rozhodl pro onen předmět. Byl zařazen do Draklfos, z čehož měl jeho otec obrovskou radost, protože on sám i předchozí generace navštěvovali tuto kolej. Florus z toho nebyl zrovna dvakrát nadšení, ale kolej naprosto seděla jeho povaze, takže to musel přijmout.

Povaha: Na první pohled působí velmi sympaticky a jako obrovský extrovert, s který se hned s vámi skamarádí.. Při bližším setkání poznáte, že v jeho přítomnosti se cítíte vyjímečně a máte pocit, že ho opravdu zajímáte. Taky, že vám naslouchá a rozumí. Což znamená, že má charisma. Florus si to uvědomuje a nenechává si ho jen pro sebe. Ale když má špatnou náladu, tak dokáže být neskutečně protivný a otrávený. Je na svůj věk vzdělaný a čas dokáže trávit s knížkou,ale o této zálibě ví málo lidí. Dříve byl velice společenský, byl obrovský extrovert, ale tohle se postupem času změnilo a stal se z něj ambivert.
Tak doufejte, že ho zastihnete v dobré náladě, to si pak s váma rád popovídá. Nejradši svůj čas tráví s zvířaty, jelikož těm může důvěřovat a nemůžou ho zklamat, tak jako lidi. Mezi zvířaty je nejšťastnější. Je velmi podezíravý, sice svému charismatickému já se neubrání, ale jen tak vám nezačne věřit. Dá se říct, že jeho důvěru si budete muset vysloužit a bude vás podrobovat takovým nenápadným zkouškám.Vy si to uvědomovat nebudete, ale Florus to bude vědět moc dobře. Když už získáte jeho důvěru, tak poznáte, jak je velmi loajální, že je pro vás schopen se roztrhat a klidně vám pomůže, i
když to nebude v jeho prospěch. Nikdy by vám nevrazil nůž do zad. Florus je sice velmi vzdělaný, ale k sportu nemá naprosto žádný vztah. Nesnáší ho. Nesnáší pocit být unavený a zpocený. Tak v sportovním ho rozhodně jen tak nepotkáme. Všechno řeší hlavou a ne rukama. Umí velmi dobře manipulovat s lidmi, což si dost dobře uvědomuje a někdy toho využije. Takže pokud máte jeho důvěru i loajalitu, tak si dávejte pozor a nepokoušejte se mu nijak ublížit popřípadě zradit, protože je velice pomstychtivý. Takže si takhle zajistíte, že se vám pomstí a nenechá to být. Že vám bude schopen udělat
ze života peklo. To znamená i to, že neumí odpouštět. Dělá mu to obrovský problém. Protože jste zradili jeho důvěru, tak se cítí špatně, že vám vůbec, kdy věřil a nevěří na druhé šance. A taky se docela rád dohaduje, teda on tomu říká diskutuje a skoro nikdy neuzná, že neměl pravdu. Tudíž musí mít vždycky pravdu. Ale když ho nezradíte, tak věřte, že budete mít šarmatního a loajálního kamaráda, který vám vždy ochoten pomoci.

Jméno: Lunarica Viva Rochehart
Věk: 15 rokov
Fakulta: Sphynxond
Předmět: Astronomia
Faceclaim: Josefine Frida Petersen
Hráč: Denny

Rodina: Lunarica pochádza z malého rodu, ktorý zatiaľ možno nie je tak veľmi presláveným. Možno to bude tým, že sú známe len tri tri pokolenia a to už vrátane jej samotnej. Nevie veľa o svojich predkoch jej starý otec jej hovoril niekoľko príbehov o tom, že boli nútení si zmeniť meno a ich predchádzajúce pokolenia boli vyhladenými. Lunarica sa nepýtala na viac detailov, pretože vedela, že to je niečo bolestivé pre jej rodinu. A takto to aj brala.
Lunarica je jediným potomkom svojich rodičov. Čo je pomerne smutné, pretože ak sa vydá, tak bude musieť si ponechať meno po svojom manželovi a tým pádom ich rod úplne zanikne aj keď ich nebolo doposiaľ veľa. No jej rodičia sú mladými a majú ešte možnosť potomka.

Astrid Lila Rochehart - matka Lunarici, ktorá pracuje na ministerstve kúziel ako auror. Je osobou, ktorá sa snaží vychovávať dcéru čo najlepšie. Nie je to ten typ rodičovstva, kedy by sa snažila dcéru hodiť na krk niekomu inému a venovať sa len práci a kariére. Astrid má dalších troch súrodencov, bratov. V ich rodine po ich pokolení sa vždy rodili len synovia. Bolo to pre ňu prekvapenie, ked sa jej narodila dcéra.

Otto Rochehart - otec Lunarici. Správa sa k nej ako k svojej princeznej. Dal by jej všetko, čo jej na očiach vidí no on v nej vidí úctu a pokoru. Tým pádom, že je jediným jeho potomkom, dáva si záležať na tom, aby sa v jej spoločnosti nachádzali tí správni ľudia. Na prvý pohľad pôsobí ako prísny človek.

Minulosť: Lunarica bola vytúženým dieťaťom. Hovorí sa, že keď sa narodila hviezdy na malý okamih prestali svietiť ako keby plakali za tým, že o jednu prišli. Možno to bola len príhoda no ona tomu verila. Jej dectvo bolo krásnym, učila sa od rodičov s starých rodičov skromnosti, trpezlivosti a úcte iným ľuďom. Od počiatku si všetci mysleli, že bude navštevovať krasnohulky ale asi to osud chcel úplne inak. V jedno ráno, kedy sa Lunarica zobúdzala, videla na svojej posteli priamo pred sebou mohutného leva, ktorý sa na ňu díval. Nevydala ani hlások. Pretože ten pohľad ju nedesil ale naopak sa jej naozaj páčil. Bolo to zviera, ktoré sa jej páčilo lebo bolo majestátnym. Lunarica sa ho dotkla a takmer vykríkla, keď sa zmenil na obálku. Nikto by si nepomyslel, že jemné žieňa ako je Lunarica by mohla byť prijatá do Kurvalu ale tak sa to stalo.
Aj keď dva roky mali prejsť, Lunarica vedela, akému prednetu sa chce venovať a tak sa to aj stalo. Po tom, ako bola vybraná do koľaje Sphynxond a následne aj pridelená do triedy astronómie, splnila sa jej obrovská túžba. Lunarica ani len nevedela ale astronomia bol ten predmet, ktorý jej bol šitý takzvane na mieru.

Povaha: Lunarica by sa dala opísať mnohými slovami. Možno by si niekto pomyslel, že tým pádom, že je jedináčikom, že bude rozmaznávanou. Bolo to tak. Ale ona sa naučila pokory od svojho starého otca, ktorý je jej najväčším vzorom. Vie, ako sa má správať v spoločnosti ľudí aj to, ako sa má správne vyjadrovať. Lunarica nie je konfliktným človekom možno aj kvôli tomu bola takmer okamžite zaradená do koľaje Sphynxond. Ale ona bola s tým spokojná, pretože si tam našla priateľov.
Lunarica je spoločenským človekom. Má rada, ak má pri sebe priateľov. No nikdy sa nechce nachádzať v spoločnosti niekoho, kto ju berie len ako príťaž. V tom prípade pri ľudoch, ktorých nepozná je odťažitá. Neotvára sa im s myšlienkami a rozhovor je skôr na tej zdvorilostnej úrovni. Nevie si len tak niekoho k sebe pripustiť ale v momente, kedy sa to napokon stane, tak nedá na ľudí dopustiť. Drží si od tých cudzích odstup, je uzatvorenejšou.
Lunarica je ale tiež osoba, ktorá sa rada postaví za priateľov. Nemá rada, ak niekto si dovoľuje na slabších a vtedy vie byť naozaj ostrou hlavne slovami. Lunarica miluje čítanie kníh a písanie. Jej úhľadné poznámky niekoľko ľudí dokonca obdivuje. Ale športy jej zatiaľ veľa nepovedali. Pretože sa v nich nevie veľmi nájsť.

Meno: Avigail Nikolay
Věk: 17 rokov
Fakulta: Sphynxond
Předmět: Charms
Faceclaim: Anna Klinsk
Hráč: Bee

Rodina: Její rodokmen není nějak velmi rozsáhlý, ale přesto je trochu zamotaný.  Její otec Dimi Nikolay je z velmi bohaté rodiny. Už jako malý byl přislíbený ženě jménem Violetta Nikolay. Tu si také vzal když dosáhl dospělosti. Violeta ale není matkou Avigail. Ano čtete správně. Avigail přišla na svět úplnou náhodou, nebo by jsme měli říct spíše nehodou.? Ano její otec si sice vzal Violettu, ale miloval úplně jinou ženu. Miloval ženu jménem Katja Rositsa. Ano možná od něj nebylo hezké že je cizoložník, ale Katju prostě miloval a z lásky spolu zplodili Avigail.  Přesněji nějak ve stejný čas společně se svou ženou zplodil i svého syna jménem Mihail Nikolay. Ano Mihail je přesně o pět dní starší než jeho nevlastní sestra Avigail. Bohužel na tuhle věc se hrozně brzy přišlo a to jen díky dopisu který doma Dimi zanechal. Těsně předtím než podlehl těžké nemoci napsal dopis na rozloučenou kde se za své činy omlouval. Miloval obě své děti jak nejvíce mohl, ale krutá nemoc která sužovala jeho život byl nejspíš trest za to že vedl dvojí život. Stejně jako Mihail i Avigail chodí do školy Durmstrang. Takže je jasné že se tihle dva už potkali. Ano nebylo to zrovna nejpříjemnější shledání, ale nějak se s tím oba snaží vypořádat.. Mihail dává za vinu Avigail a její matce že to kvůli nim otec zemřel, prý je to prokletí které na něj uvrhla právě Katja za to že spolu nemůžou být, ale byla to blbost. Katja Dimiho milovala jako nikoho a hluboce jí zasáhlo když zemřel..


Minulosť: Její minulost není vzhledem k jejímu rodokmenu tak bláznivá. Vlastně není to nic co by stálo za řeč. Narodila se do neúplné rodiny. Ano vyrůstala jen s matkou, ale byla slušně vychovaná. Sice měla celkem skromné dětství, ale s úsměvem na něj vzpomíná.  Vlastně jen do doby kdy její otec zemřel. Už nějak odmala se snažila chápat že snima otec není, ale prostě malému dítěti je to celkem složité vysvětlit.. Po nějakém tom čase to konečně pochopila proč s nima její otec nebyl. Zvykla si na fakt, že ho vidí jen na své narozeniny a den po vánocích. Bylo jí občas smutno a snažila se přemluvit matku aby otec mohl žít s nimi a i když hodně chtěl prostě to nešlo. On měl svou druhou rodinu se kterou kvůli nějakému slibu musel být.. Tohle podle ní bylo tak nefér. Když už dostala rozum jak se říká byla na svého otce i trochu naštvaná. Přece jen díky jeho cizoložnictví musela vyrůstat jen sama s matkou a to i celkem v chudých poměrech. její matka i přes to že  v sobě Avigail chová jistou zášť  proti svému otci a jeho celé druhé rodině z ní vychovala  dobrosrdečného člověka. Avigail byla naštěstí moudrá a jeho druhou rodinu nikdy nevyhledávala. No později jak se ukázalo svého bratra přece jen poznala. Nemají k sobě nijam zvláštní vztah. Možná z jeho strany jde cítit jistá nedůvěra a možná i trochu nenávist kdo ví.. Jednoho deštivého dne si Avigail hrála na zahradě u domu když v tom se jí zdálo že v křoví za plotem zahlédla velkého psa. Bylo jí ho samozřejmě líto a tak se vydala za plot. Matka jí říkala že sama za plot nikdy chodit nemá, ale šla. Avigail měla pro strach uděláno a tak ani nepomyslela na matčiny slova a vyrazila za velkým psem. Později se ukázalo že je to lev. Ano možná měla menší obavy, ale stejně se rozhodla se vztyčenou hlavou postavit strachu a lva následovala. Díky tomu se také dostala do školy. Byl to přijímací rituál a ona prošla. Její matka z toho nebyla kdo ví jak nadšená, že její jediné dítě má v plánu jí opustit, ale nakonec svolila a Avigail se vydala na cestu. Když poprvé vešla do školy věděla že je to ta věc která jí v životě chyběla. Měla dobrý pocit a její srdce najednou nebylo už tak prázdné. Vlastně zdálo se jí všechno tak dokonalé. No vlastně nebylo vše jen růžové. Nakonec na chodbách školy potkala už několikrát zmiňovaného brata.. S tím se občas dostala do nějaké té slovní výměně názorů, ale nic co by na ně nějak přehnaně upozorňovalo. Raději oba říkají že je to shoda jmen. Neradi mluví o tom že jsou vlastně nevlastními sourozenci.. Byla jí přidělená kolej Sphynxond za to byla ráda. Našla tam spoustu dobrých přátel se kterými zažívá super dobrodružství...


Povaha: Avigail je hrozně hodný člověk. Myslí hodně na lidi kolem sebe. Snaží se všem vyjít vstříc nebo svým přátelům různě pomoc. Nemá ráda když se někdo kolem ní trápí.. Je velmi přátelská a ráda navazuje nová přátelství. Je milá a vážně hodně usměvavá. Má ráda smích, také se pořád jen směje nebo usmívá. Zkrátka takové sluníčko. Ani žádný bručoun jí nedokáže zkazit náladu. Vlastně naopak, pokud je někdo nabručený nebo smutný snaží se ho aspoň trochu rozveselit.  Ona je hrozně dobrosrdečný člověk, i když bude pořád padat na hubu tak i tak všem pomůže z posledních sil. Ráda naslouchá lidem, za prvé je hrozně zvědavá a za druhé se cítí dobře když někoho může vyslechnout a pak mu třeba i nějak poradit. Rozhodně je to někdo kdo dokáže udržet tajemství.  Nikdy by nedokázala někoho podrazit, není na to prostě povahu. Její duše často prahne po dobrodružství a proto se ne jednou dostala do problémů, ale ve škole se problémům snaží vyhýbat jak to jen jde. Avigail je učenlivý typ člověk, proto není žádné překvapení že ve škole má většinou jen dobré výsledky.  Mezi její koníčky patří čtení, umění, výcvik jejího domácího mažlíčka a dokonce i učení. Měla prostě školu ráda. Je i celkem dost aktivní, proto jí můžete maximálně v klidu vidět jen v knihovně. Jinak pořád jen nějak poskakuje, přechází po místnosti nebo aspoň přešlapuje. Hodně mluví, vážně celkem dost. Lidem kolem ní to občas přijde otravné, ale většinou si zvyknou… Má i své slabé stránky. Občas má dny kdy chce být sama. Ano vůbec se to k ní nehodí, ale občas jí něco prostě přelítne přes nos a chce zůstat pár dní mimo lidi..

hráč: nikaekanika

Nino Alvaro Pasquarelli

Věk: 36

Předmět: Letání

Rodina: Alvaro a Gina Pasquarelli – rodiče Nina, oba dva původem kouzelníci, vlastní hotel v Itálii

Mario Pasquarelli – mladší bratr, kouzelník, povoláním bystrozor

Rosalia Contini – bývalá manželka, brali se velmi mladý a bohužel vztah nedopadl podle jejich představ

Historie: Narodil se v zapadlém italském městečku u moře na severu Itálie. Jeho oba dva rodiče byli kouzelnického původu, však v průběhu dětství ho magii neinformovali. Žil si nevinné a klidné dětství v tomto městečku, horké letní dny trávil u moře a v zimě jezdili na lyže. Jelikož odjakživa byl společenský a živý, tak měl spoustu kamarádů a nikdy se nenudil. Jeho rodiče měli hotel, kam jezdili turisté, takže v průběhu dětství se naučil spoustu jazyků nebo aspoň slovíček. Taky se dozvídal různé zajímavosti, jelikož Nino pomáhal svým rodičům každé léto v hotelu a komunikoval s hosty. Mezi něma si našel i dobré přátele.

V den svých jedenáctin si hrál u moře a stavěl z písku hrad, ale ten mu však rozšápl lev. Samozřejmě nejdřív se toho zlatavého lva lekl, ale pak projevil lítost, že se tady chudák objevil na pláži. Nejspíš, že se onen lev ztratil. Přistoupil k němu a chtěl si ho pohladit, ale to už držel v ruce pozvánku do Kruvalu. V ten den mu řekli rodiče všechno o jeho magickém původu. Byl v šoku, takže když přišel na Kruval, tak byl dost nezkušený. To bylo opravdu neobvyklé, ale rodiče to odůvodnili tím, že nebyl důvod o tom mluvit a chtěli, aby měl obyčejné a klidné dětství. Byl zařazen do Sphynxondu. Naštěstí Nino byl docela chytrý chlapec, tak dokázal nejen dohnat své spolužáky, ale i předehnat. Miloval létání na koštěti. Létal do výšky a nechával se fascinovat krajinou. Byl schopen na koštěti trávit hodiny a bezcílně lítat. Taky se mu líbilo, že je to docela riskantní. Adrenalin, to byl jeho. Jistě, že byl v školním famfrpálovém týmu. Získal dokonce post kapitána. Hrál na pozici odrážeče. Po dokončení studia pokračoval na universitě, kde byl nadále součástí školního týmu, i tentokrát získal post kapitána. Měl před sebou velmi slibnou a nadějnou kariéru profesionálního famfrpálisti. Po universitě hrál za italský národní tým, který jeho pomocí dosahoval největší úspěchů. Žil si svůj sen. Bohužel, ale ten sen skončil, když se mu stala absurdní nehoda. Byl docela populárný a oblíbený. V té době měl přítelkyni a při jednom zápasu na něj žárlivá fanynka poslala kouzlo, které si vymslela. Bohužel to dopadlo špatně. Odnesla si to jeho levá ruka, kterou odrážel a dělal všechno. Nedokázali ji zachránit ani pomocí kouzel, což znamenal konec úspěšné kariéry. Chvíli žil v ústraní a smiřoval se s tím, že už nemůže dělat, co miloval. Pracoval na ministerstvu. Však o pár let později si uvědomil, že svoje zkušenosti může předávat studentům. Přijal místo profesora na Durmstrongu.

Povaha: Jak bychom mohli popsat Nina. Je to velice dobrosrdečný, laskavý a usměvavý chlapík. Na jeho tváři často uvidíte úsměv. Kdykoliv vidí někoho v nesnází hned mu běží na pomoc. U studentů, kteří se snaží, je ochoten jim pomoci. Je přátelský vůči snad každému. Opravdu přátelský, tudíž extrovertní povahy. Může to vypadat na první pohled jako ten typ profesora, který je pohodář a nic neřeší, sice je takové povahy je většinu času, ale chce od svých studentů respekt, když respekt nebudou projevovat, tak poznají jeho přísnou stránku. Když ho na první pohled nevidíte se usmívat, tak budí respekt. Jeho špatná stránka je, že se dokáže snadno vytočit a rozčílí ho docela malé detaily. Taky je tvrdohlavý a skoro nikdy neustupuje. Ale pozor než se rozhodne, tak všechno důkladně promyslí. Je puntičkář, to se někdy projevuje v jeho výuce, ale snaží se to ovládnout. Taky mu nechybí modroust, koneckonců je to profesor. Další, co se dá nazvat slabou stránkou je to, že se snaží každému pomoci a pak zapomíná na sebe nebo ho prostě lidí využijí, což ho dokáže opravdu zklamat. Je tak trochu stále zlomený. Stále ho mrzí, jak dopadl jeho kariéra. Byl to jeho velký sen, který měl i tu čest, chvíli si prožít. Výhoda je, že má rád mladé a děti, takže jim rád předává své zkušenosti a prokládá je historkami. Je to docela vtipálek. Miluje lítání, sporty, horolezectví, turistiku a cestování. Má rád dobré jídlo a společnost. Nesnáší válení se doma a koukat se na televizi. Je to velmi aktivní člověk, co nevydrží sedět.

Domácí zvíře:

fretka - Ferdinand

FC - Jake Gyllenhaal

Jméno: Valentina Razgado
Věk: 15 rokov
Fakulta: Falkor
Předmět: Starodávne runy
Faceclaim: Zendaya
Hráč: nikaekanika

María Razdago (matka) - pracovnice na ministerstvu, čistokrevná
Pedro Razdago (otec) - pracovník na ministerstvu, stále žije v Španělsku, čistokrevný
Rosalía Razdago (starší sestra)

Minulosť: Valentina se narodila do šťastně vypadající rodiny. Doma už na ni čekala starší sestra Rosalía. Bohužel rodinné štěstí příliš nevydrželo a po krátké době se rodiče rozvedli. Ona a její sestra se odstěhovaly a otec zůstal v Španělsku. Pořád jsou s ním v kontaktu. Dětství měla opravdu krásné. Měla svou sestru, která byla její parťačka. Byla součástí skvělé party, s kterou prováděla všelijaké lumpárny a zažívala dobrodružství. Neustále se s nimi potloukala všelijak různě. Už jako děti byli postrach. Na dětství velice ráda vzpomíná.

S lvem se střetla, když se vzdálila od své sestry na hřišti. Zatoulal se jí míč. Zvedla hlavu a hle. Stál před ní majestátný lev, který měl skoro až bílou barvu. Nejdřív se ho šíleně polekala, ale když lev nedělal nic, tak k němu opatrně přistoupila a ukazováčkem se dotkla jeho čumáku. To už koukala na pozvánku do kouzelnické školy.

Šla do školy o rok později po své sestře. Takže se příliš nebála. Věděla, že sestra se o ni postará nebo spíše doufala v to. Ze školy byla naprosto fascinovaná. Okamžitě si to tam zamilovala. Považuje ji za svůj druhý domov. Má tu přátele i sestru, víc ji k štěstí nechybí a navíc miluje i předmět, na který chodí. Škola ji určitě v budoucnosti bude velmi chybět.

Povaha: Valentine je osoba, která upoutá hned na první pohled. Je extrovertní a baví se s každým človíčkem, který ji zaujme. S každým se hned spřátelí, ale zároveň má dost nepřátel, kteří ji nějak nevadí. Má docela vysoké sebevědomí, které jen tak nesrazíte. Je velmi energická, takový živel. Taky se dá popsat jako velmi emotivní a všechny emoce dává bez ostychu najevo. Všude ji slyšíte a vidíte, s tím souvisí, že je i velmi ukecaná. Dokáže mlít minimálně hodinu v kuse. Naprosto, ale naprosto miluje dramata. Sama se označuje jako drama queen. Ráda se dohaduje, prožívá a nebo řeší všelijaká dramata nebo skandály. Její zálibou jsou ještě naschvály. Pro svou sestru a nejlepšího kamaráda je schopná se i pobít. Tyhle dva by nikdy, ale nikdy nezradila. Důvěřuje jim a doufá, že jí taky důvěřují. Aby to nebylo všechno. Valentine je i tak trochu drbna. Samozřejmě, že tajemství její nejbližší jsou u ní naprosto skrytá, ale ostatní hned rozkecá. Valentine je sice velmi extrovertní, ale není rozhodně flirtovací typ. Není příliš romantická duše a nevěří na pravou a ani lásku na první pohled. Je spíše realista než snílek. Ve škole se učí dobře, že ji vlastně někdo říká šprtka a to pak na něj pěkně vyjede. Jen její kamarádi ji takhle mohou popichovat. Ráda sportuje a celkově se hýbe, takže miluje i tanec. Nesnáší nudné a nezajímavé lidi.

Jméno: Rosalía Razgado
Věk: 16 rokov
Fakulta: Draklfos
Předmět: Starodávne runy
Faceclaim: Lindsey Morgan
Hráč: Anet17

Rodina: Pedro a María Razgado - rodiče, rozvedení, čistokrevní kouzelníci španělského původu, pracující na Ministerstvu kouzel. Otec stále žije ve Španělsku

Valentine Razgado - o rok mladší sestra, navštěvuje Kruval stejně jako ona

Minulosť: Narodila se do čerstvého a prozatím ještě šťastného manželství dvou španělských čistokrevných kouzelníků jako jejich první dítě. Z počátku všechno mohlo na okolí působit opravdu idylicky a působili jako mladá a spokojená rodina, což se ještě znásobilo, když se zhruba za rok narodila těmto mladým lidem druhá dcera. Bohužel prvotní štěstí a radost nemělo příliš dlouhé trvání a vztah jejich rodičů se začal rapidně zhoršovat, až nebyl snad den bez hádek a vedlo to nakonec k nevyhnutelnému rozvodu. Vzhledem k tomu, že jí byli v té době dva roky a její sestře dokonce pouhý rok, bylo víc než jasné, že zůstanou v péči své matky, která se s nimi odstěhovala mimo jejich rodnou zemi, kde se o ně starala většinu času sama. I přes rozvod rodičů to nikdy nenarušilo jejich vztah s otcem, který s nimi byl po celý rok v kontaktu a párkrát do roka je dokonce poctil svou návštěvou. Sestry tak společně prožívaly spokojené dětství, kdy společně ještě s jedním kamarádem, na kterého narazili, když se přestěhovali s matkou ze Španělska, vymýšleli mnoho vylomenin, což je dokázalo zabavit na dlouhé hodiny a zůstalo jim to až do dneška.

Velký zlom přišel v jejích deseti letech, kdy jí ze spánku probudilo cvakání drápů o podlahu. Ačkoliv mnohé děti by to možná vyděsilo a schovávali se pod peřinu, malá Rosalía po chvilce váhání vylezla z postele a co možná nejtišeji její kroky směřovali až k pootevřeným dveřím, jejího pokoje, ze kterých vykoukla ven na chodbu. V tu chvíli se jí zatajil dech, nikoliv ovšem strachem, ale spíše překvapením a úžasem nad majestátným lvem, který se jen tak z ničeho nic procházel po jejich domě, jakoby jim patřil. Nevrhala se do toho všeho ovšem po hlavě a jakmile lev zašel za roh, odhodlala se ho opět se vší nenápadností následovat, až nakonec ve chvíli, kdy se lev zastavil, se mu nakonec odhodlala jít vstříc. Dříve, než stačila ovšem se ho byť jenom dotknout, objevil se před ní dopis. A v tu chvíli si vzpomněla na vyprávění svých rodičů právě o rituálu, který pořádá velká čarodějnická škola, o které tvrdili, že jednoho dne se do ní dostane taky. Veškerý šok a překvapení, tak nakonec nahradila radost z toho, že se tam opravdu dostala.

Radost z jejího příjímacího dopisu do Kruvalu měli samozřejmě i její rodiče a díky přijetí na školu, se tak dostala i ke svému domácímu mazlíčkovi, kterého jí přivezl otec právě až ze Španělska, ve které tohle zvíře běžně žije, aby měla ve škole nějakou společnost.


Povaha: Hezký úsměv, jiskřičky v očích a přátelské vystupování. I přestože opravdu patří mezi přátelské jedince, nenechte se zmýlit. Právě ten úsměv může být často její tajnou zbraní k tomu, jak získat to, co chce. Opravdu se snaží být milý jedinec, jenže když si něco usmyslí, málo kdo nebo málo co jí odradí od toho, aby to získala všemi možnými způsoby a pokud má něčeho dosáhnout tím, že musí někoho oblbnout, udělá to za předpokladu, že nejde o její nejbližší. Tam má totiž své hranice. Přátelé a rodina jsou lidi, které by v životě nepodrazila nebo jich nijak nevyužila, i kdyby z toho měla získat sebevětší profit pro její osobu. Miluje zábavu všeho možného druhu a rozhodně není osoba, která by se bála nějakého porušování některých školních pravidel. Rozhodně ovšem nemá potřebu zacházet do extrémů, jen občas je k nějakému drobnému žertíku třeba něco nedodržet. Také má ráda pozornost, zejména mužského pokolení. Neznamená to ovšem, že by si tu pozornost za každou cenu sama vyžadovala. Na to, aby se vnucovala má až příliš své vlastní hrdosti.

Jméno: Gael M. Siphoner
Věk: 16 rokov
Fakulta: Draklfos
Předmět: Starodávne runy
Faceclaim: Ben Barnes
Hráč: wik

Rodina: Jeho rodina sa rozhodne nedá považovať za tú ukážkovú. Už len z toho dôvodu, že sa zameriavali skôr na svoje záľuby a na spoločnosť vplyvných ľudí ako na vlastné deti. Niekedy si to Gael aj vyčítal, kedy mal pocit, že je práve on tým človekom, kto za toto môže. No skutočnosť bola niekde inde. Jeho rodina ho naučila, ako sa má správať no rozhodne mu nevedia vyvrátiť to, akým živlom Gael je. Disciplína je v ich rodina na prvom mieste, jeho rodičia si myslia, že by mohol niekedy ohroziť svojou povahou ich postavenie v spoločnosti.

Gael má mladšieho brata, ktorý taktiež navštevuje Kruval. Je jediným z rodiny s ktorým má dobrý vzťah.

Minulosť: Gael M. Siphoner sa narodil do čistokrvnej rodiny. Jeho počatie bolo plánované a to aj z toho dôvodu, že manželský pár túžil po potomku. Vedeli, že ak by sa narodil Gael ako dievča, rozhodne by sa o to pokúšali až do toho momentu, kedy by sa nenarodil mužský potomok. A to aj z toho dôvodu, aby ich meno nebolo zakončené len tým, že by sa vytratilo z dôvodu prebratia iného mena. V momente, kedy sa Gael narodil mali pocit, že svoju plohu nadobro splnili.

Ale to ani netušili, že menší úlet bude neskôr nasvedčovať tomu, že Gael nebude jedináčikom. A on napokon za to teraz je aj rád, pretože si nevedel predstaviť ten okamih, kedy by sa nachádzal v ich rodinnom sídle sám len v spoločnosti domácich škriatkov.

No to ani len netušil, čo ho bude čakať. Ked sa dozvedel, že jeho rodičia sa zoznámili s novými susedmi, ktorý bývali hned vedľa nich taktiež vo svojom sídle takmer od prvej chvíle, kedy mal možnosť spoznať dve sestry vedel, že ich životy budú prepojené. Jedno dobrodružstvo a chuligánstvo tvorilo druhé a on pochopil, že toto mu vážne v jeho živote chýbalo. V podstate mu ani nevadilo to, že jeho rodičia na neho nemajú žiaden čas alebo sa ani nesnažia o to, si ho nájsť.

Prišlo to nečakane. Ked mal Gael desať rokov počul zvláštne zvuky, ktoré ho donútiki k tomu, aby sa postavil z postele a išiel za tým zvukom. No to nemal ani len to najmenšie poňatie o tom, čo by to mohlo spôsobiť. V momente, kedy Gael videl pred sebou mohutné zviera, ktoré bez jediného pohybu stálo a pozeralo sa mu priamo do očí, nepociťoval vo svojich žilách strach. Ba naopak, bol to mierny adrenalín, ktorý ho donútil k tomu, aby urobil jeden krok v pred a tým pádom sa chcel dotknúť tej krásnej hryvi majestátneho tvora. Bol mierne sklamaný, ked sa zviera premenilo na list. Jeho žiadna pozvánka do školy v tom veku nezaujímala ale to, kde sa schovalo zviera. Rozhodol sa ho hľadať no napokon si aj tak prezrel ten list, ktorý sa zmenil na pozvánku do čarodejníckej školy a on zistil, že práve Kruval by sa mal stať jeho novým domovom. On na to bol pripravený, pretože jeho rodina ho na to pripravovala už od prvého momentu. Ani si nepredstavovali nejakú inú možnosť. Ale bol Kruval pripravený na neho?

Gael bol zaradený do koľaje Draklfos. Nebral to ako nejakú nevýhodu, aj ked jeho rodina dúfala v to, že ich prvorodený bude zaradený do jednej z tých krutejších koľají. On sa cítil vo svojej koľaji veľmi dobre a to aj z toho dôvodu, že jeho spolužiačka od prvého ročníka bola jeho dobrá priateľka. Prvé dva roky prešli ako voda. Boli predmety, ktoré ho nebavili a pri ktorých si bol istý, že nebudú stvorené pre neho. Runy bolo to pravé, čo ho zaujímalo a napokon bol aj rád za to, že sa stali predmetom, ktorý by ho mal vystihovať. Vedel, že aj v runách sa nachádza tajomstvo, ktoré môže viesť k rôznym zaujímavým zážitkom. A on na to bol pripravený.

Povaha: Gael M. Siphoner je nespútaným živlom. Už len jeho zážitky zo života by tomu vedeli nasvedčovať. Mal rád dobrodružstvá, nenávidel tie dni, kedy by sa mal nachádzať niekde za knihami a venovať sa štúdiu. Aj ked sa tomu štúdiu nevenoval tak, ako ostatní ľudia, aj tak vo svojom odbore vynikal. A to bolo pre neho len a len veľké plus. Stačilo mu málo k tomu, aby si zapamätal vecí. Možno si niekoľko ľudí pri pohľade na Gaela pomyslí, že je len namysleným sukničkákom no v skutočnosti sa v ňom schováva inteligencia. Možno hlboko ale rozhodne tam je. Kto iný by vedel vymyslieť toľko prezývok na jendého človeka, ako to dokáže on? takže si na neho ľudia musia dávať naozaj veľký pozor.

Dokáže si z ľudí okolo seba urobiť srandu bez ohľadu na to, či to je žena alebo chlap. Niekedy hovorí skôr, ako premýšľa. Ale aspoň nie je tým človekom, ktorý by mal problém sa k niekomu prihovoriť, nadviazať očný kontakt a prehodiť niekoľko základných fráz. Tým pádom sa dostávame k tej téme, ktorá je mu najbližšia. Gael je lámač ženských srdc, ktorý každý jednu príležitosť sa snaží využiť a premeniť na skutky. Aj to dievča, ktoré sa spočiatku tvári, ako keby bolo nedostupné alebo sa v jej hrudi nachádza ľadové srdce, mu aj tak jedného dňa podľahne. Gael tieto typy dievčat niekedy vyhľadáva aj z toho dôvodu, že to je určtá výzva, ktorú by chcel pokoliť. No čo sa týka nejakých vážnych vzťahov, tak doposiaľ sa mu nepodarilo nájsť ani jedno dievča, ktoré by ho bavilo viac ako tri krát. Možno to je z toho dôvodu, že ak by si niekoho napokon našiel, tak by si jeho rodina mohla myslieť, že je pripravený sa usadiť a pokračovať v rovnakých šľapajách ako on. A on nechcel premýšľať nad tým, že by takýto moment niekedy prišiel.

Gael je sebavedomím, mladým mužom, ktorý má svoje ego tak vysoko postavené, že by sa len s ťažkosťami niekomu podarilo na neho siahnuť. Ale aj človek ako on mal svoje tajomstvá.

Jméno a příjmení: Alexander D. Galicyn
Věk: 16
Fakulta: Draklfos
Předmět: Potions

Rodina: Alexander Deimos Lvovič Galicyn se narodil do staré významné čistokrevné kouzelnické rodiny původem sahající do Litvy, ovšem během historie se jejich kořeny a vliv rozlil mnohem dále, až do Ruska, kde celá staletí spolu s dalšími významnými kouzelnickými rody ovlivňovali dění na Východě. Legendy dokonce praví, že rod Galicynů patřil vždycky mezi nejvlivnější milence a milenky na carském dvoře. Jejich politika byla vždycky dost... Osobitá. Ale to nejdůležitější jim zůstalo až do dnešních moderních dní - nesmírné bohatství a vliv a extravagance.
Minulost: Alexander byl jako jediné dítě svých rodičů vychováván velice důsledně, zvlášť co se týče politiky a diplomacie. Ne, že by se v tom nějak vyžíval. Ale rozhodně si ledacos osvojil už jako dítě. Včetně lehkého pocitu vlastní výjimečnosti, který se v rodině předává snad už jako genová predispozice, společně s nepřehlédnutelným stříbřitým odstínem vlasů. Vždy mu bylo vštěpováno do hlavy, že je předurčen k velikosti, vždyť náleží k tak důležitému rodu! Nutno říct, že na to byl malý Sashenka dlouho pyšný. A když konečně nadešel ten dlouho očekávaný den, kdy se mu v pokoji zjevil lev, byl by ho nejradši objal a pomazlil jako štěně. Ovšem jak začal postupně dospívat... Z malého nadšeného Sashenky se stal poněkud přezíravý Alexander. Na rodové pýše už mu nijak zvlášť nezáleží. A společenská prestiž mu může být ukradená. Má ji... Od narození. Copak to nestačí?
Povaha: Alexander je velmi suverénní mladý muž. Ve svém přístupu k čemukoliv a komukoliv. Rozhodně není introvert, ale pokud byste se ho ptali, odpoví vám, že nejlepší společností si je on sám, což má možná co dočinění s faktem, že je jedináček. Ze své povahy je také velmi upřímný, pokud ho něco otravuje, rozhodně vám to řekne. Žádné servítky si s tím brát nebude. Nedá se tedy říct, že by měl příliš přátel, ne každý snese jeho povznesenost. Ovšem ve společnosti je nepřehlédnutelný, a to nejen díky svým dlouhým stříbřitým vlasům, které v jeho rodině kolují už po celé generace, ale i díky svým ručně baleným cigaretám. To by se mohlo zdát jako něco naprosto obyčejného, jenomže Alexander si do tabáku přimíchává šalvěj. A proto se omamná vůně této byliny stala jeho dalším typickým znakem.
Zvíře: Hranostaj jménem Dima
FC: Oliver Bennett

Meno a priezvisko: Lola Bertolini


Vek postavy: 15 let


Fakulta:



Předmět: Astronomy


Rodina: Rod Bertolini už poměrně dlouho okupuje prostor mezi těmi, kteří to dotáhli až k výsluní italského společenského žebříčku. Jakýsi dávný prapraděd, jehož si už nikdo nepamatuje natolik, aby se o něm byť jen vyprávěly historky malým špuntům, si totiž přihřál polívčičku u královské rodiny, a od té doby všichni potomci poctivě pracují na tom, aby vzlezdozadkovost jejich předků nepřišla vniveč. Lolin otec na(ne)štěstí poznal krásy světa až jako jedno z nejmladších dětí, tudíž bylo jeho ramenům odlehčeno od této odpovědnosti hlavního pokračovatele pokrevní linie. I tak měl ale ego a ambice až za ušima, po vystudování Kruvalu tedy sbalil kufry a se sbohem a šáteček přesunul svou existenci na britské ministerstvo kouzel jakožto velvyslanec. Tam potkal krásnou, kudrnatou roznašečku kafe, která měla shodou okolností v jeho rodné Itálii tetičku; inu, a brzy i nový dům, manžela a hromadu ubrečených a uslintaných malých Bertoliniů. Jako první se z mamči na svět vykulil zadumaný Elio, druhá přišla Lola, a (zatím) poslední dvojčata Lucio a Carola.



Minulosť:


Lola si se svým příchodem na světlo světa dávala vskutku načas, a než konečně poctila rodiče svojí miminkovskou prdelkou, dost se načekali. Jakmile ale přeci jen vylezla, okamžitě si všechny získala. Mamča měla radost, že přišla holčička, tatínek měl radost, že má radost maminka, a starší bráška to sice moc nechápal, no nijak si nestěžoval. Odvezli si tedy ten uzlíček štěstí do domu v malém městečku na severu Itálie, kde prožila poměrně šťastné první roky dětství. Vesele se batolila po zahradě, všechno ocumlávala a oslintávala, a její největší zábavou bylo otravování Elia, kterého to neustále žvatlání dohánělo k okraji trpělivosti. Jednou se dokonce naštval tolik, že vzal koš na prádlo, sestřičku do něj i přes hlasité protesty šoupnul, a s gestem filmového padoucha jí poslal po prouda nedalekého potůčku. Naštěstí šlo o proud v podstatě neexistující, a Lola byla ve svých třech letech schopná řvát dost hlasitě na to, aby o pár chvilek později přispěchala zmatená sousedka. Podobných eskapád měli s bráškou ještě několik, a oddálili se dostatečně na to, aby spolu do Eliova odchodu do Bradavic skoro nemluvili. Jinak ale bylo všechno v podstatě normální; taťulda pracoval, mamča chvíli taky, dokud se jí znovu nezačalo kulatit bříško (to bylo Lole zrovna pět). Polobritskou stranu rodiny poznala Lola jenom poměrně málo, což jí s přibývajícím věkem mrzelo víc a víc, páč a protože byli mnohem méně naboptnalejší a nahoru-nosovitější než děda a babi z Itálie. Každopádně i ty se jí podařilo obměkčit, když se jednoho letního večera přivalila domů jako velká voda, s blaženým úsměvem máchavši listem z Kruvalu. Došlo k tomu za dost nečekaných okolností; malá Bertoliniové si to hačala na babičky záhonu a zaujatě trhala nějaké bylinky, aby je následně mohla nelítostně slisnout mezi stránky herbáře. Zrovna se začala natahovat pro nejvzdálenější keřík, když se jí do zorného pole dostal...Inu, lev. Chvíli na něj jenom nevěřícně čučela, no vzhledem k její nadnášející naivitě (kterou hodně lidí s oblibou nazývá debilitou, ale proč být hned negativní, že ano) nakonec usoudila, že taková přerostlá číča přece nemá žádnou motivaci jí ublížit, a nadšeně se k ní rozhopkala. Pak už to šlo všechno jako po namydleném blesku; pyšný tatínek, vyděšená maminka, obří kufr, loučení a fňukání. První rok studia trávila Lola především v slzách, se svojí “nech brouka žít” povahou zrovna nezapadajivše do všudypřítomného naladění. Postupem času si naštěstí zvykla a našla způsoby, jakými zůstat věrná svým sluníčkovým zásadám, aniž by se její zadnice ocitla vykopnutá z ročníku.


Povaha:

Představte si balonek ve tvaru patnáctileté puberťačky napuštěný héliem, a potom ušmikněte šňůru. Jojo, už to tak bude - Lola většinu času působí, jako kdyby dala realitě dost tvrdé kopačky, a za vyprošťovací známost zvolila cestu alá květinové dítko. Se zasněným kukučem prohopkává světem, rozhazuje úsměvy a sem tam ze sebe vyplivne něco, co se sice může zdát absolutně mimo a od věci, no pod všema těma jejíma kudrlinama to dává zjevně naprosto perfektní smysl. Málokdy se stane, že by od ní člověk slyšel nějaké jedovaté rafance, páč a protože Bertoliniová má všechny a všechno skutečně a fakticky ráda, celým svým Itálií prosluněným srdíčkem. Naslouchá, přemýšlí, je empatická...Někdy možná až moc. Chcete třeba zašlápnout brouka? Ale jděte! Během takových chvílí se v Lole vzedme jakýsi mateřský pud pociťovaný vůči víceméně celé matičce Zemi, a klíďo i zvýší tenoulinký hlásek nebo zadupe nožičkami, hrdě naplňujíc svou samoudělenou ochranářskou úlohu. Ani snad nemusí být zmíněno, jak moc vzhledem k tomuto povahovému rysu celý rod čubrněl, když jejich kudrnatá hromádka nevinnosti přihopsala s listem z Kruvalu; o tom ale později.


Další osobností kvalitou, která se jí musí přiznat, je zcela určitě upřímnost. Narozdíl od jiných jedinců se ale projevuje ve značně jiné podobě; zatímco u některých otevřpapulů by snad jeden čekal hrubost nebo určitou neohleduplnost, Lola vysílá do světa naprosto odlišné vlnky. Místy z toho vyjde prostě divně, místy lidem kolem div nevyskočí obočí z hlavy, no a jindy její kecy zahřejí na dušičce - nebo ideálně všechno najednou. Když totiž něco vykvákne, můžete si být jisti, že vám narozdíl od prapradědy Bertoliniho jenom neleze do zadku, a upřímně se jí líbí i ten nechutně kousavej svetr, který vás nutí nosit babička.

Jasně, z předešlého popisu se může zdát, že Lola místo vzduchu dýchá nějaké podezřelé páry, je vytvořená ze sluníčka místo masa, a duhu snad i prdí. Překvápko - ne, vskutku tomu není tak. V patnácti letech má ještě chuděra poměrně daleko od nirvány, a tak se občas nafucá úplně stejně bezdůvodně jako všichni ostatní. Nebo stojí před zrcadlem, šťourá si prstem do bříška a přemýšlí, jak si svůj poloimaginární tělesný tuk přesunout do prsou. Jojo, puberťačku, i když dost divnou, v ní prostě nejde zapřít, ať se někdy snaží sebevíc.


Domáce zviera: Nalezený mourovatý kocour jménem Giovanni


Fc: Chiara Scelsi

Jméno: Karina Aula Kierscher
Věk: 16 rokov
Fakulta: Draklfos
Předmět: starostlivosť o magické zvieratá
Faceclaim: Lucy Boynton
Hráč: Oliver


Rodina:

Auriella Mallory Kiersher – matka Kariny. Ako sedemnásťročná sa stala súčasťou čistokrvnej rodiny bez toho, aby vedela, kto bude jej budúci manžel. V ich rodine to nebolo po prvýkrát, kedy sa mladomanželia stretli až pred oltárom. Trvalo to niekoľko rokov, kým si k sebe vedeli nájsť cestu. Ona, chudá blondína, ktorá má tenký hlások a je skôr tá prispôsobivá sa dostala do rodiny, kde si nemôže povedať svoj názor. Je ako krásna, lesná vila, ktorá je údajne len ozdobou ich rodiny, ktorá dokáže na spoločenských akciách upútať pozornosť zovňajškom. Po tom, ako porodila svoje druhé dieťa, dievča, bolo rozhodnuté o tom, že to bude posledný potomok. Komplikácie, ktoré by mohli nastať pri dalšom pokuse o dieťa by mohli priviesť o život matku aj dieťa.

Thius Kiersher – otec Kariny. Ktorý rozhodne nie je povahovo rovnakým, ako jej matka. On na rozdiel od jej matky si dokáž prejaviť názor a jeho tvrdohlavosť mnohokrát jeho rodinu priviedla do problémov. Je hlava ich rodiny a len ťažko sa zmierňuje s tým, že by to mal byť neskôr niekto iný. No aj tak sa snaží prevažne o to, aby jeho deti išli v jeho šľapajách. Po tom, ako prišlo jeho vytúžené želanie, kedy sa prvý potomok narodil Karinin starší brat, v jeho očiach konečne mohli ľudia vidieť náznak radosti. Inak sa na jeho tvári nenachádzalo nič iné, ako len tvrdý pohľad. Dokonca nebol ani ten, kto by hovoril príliš veľa, on mal radšej činy, ktoré mohli hovoriť za neho. Po tom, ako prišlo sklamanie z toho, že v jeho synovi sa neobjavila mágia, rozhodol sa zaprieť jeho existenciu. Nemohol dovoliť to, aby niekto vedel, že sa mu narodil prvý syn bez mágie. Čo sa týka Kariny, to už u nej je iný príbeh z pohľadu otca. Tam sa chcel ubezpečiť, že s ňou to bude iné.

Minulosť:

Karina sa narodila už ako to bolo spomínané vyššie do čistokrvnej rodiny. No ak by vedela vopred, čo všetko ju čaká, možno by sa rozhodla nejako inak. Niekedy je škoda, že dieťa sa nemôže rozhodnúť, do akej rodiny bude patriť. Karina so svojim starším bratom strávila niekoľko rokov. Keď mala päť rokov bola svedkom toho, ako jeho otec sa uprostred noci rozhodol zbaliť ho po veľkej hádke a odviezť ho niekde k rodine, ktorá sa o neho postará. Od toho momentu o svojom bratovi nikdy nepočula, čo ju mrzelo, pretože po tom, ako odišiel u nej ostalo prázdno. Karina mala v matke podporu. Milovala ju. Mala rada tie spoločné chvíle, kedy sa usmievali, čítali si knihy alebo len tak sa rozprávali alebo tancovali. Tanec bolo niečo, čo ju bavilo zo všetkého najviac. Thius, teda jej otec sa chcel ubezpečiť, že jeho dcéra bude rovnakou ako on. Nechcel, aby sa v nej neprejavila mágia a nechcel ani to, aby bola sklamaním pre jeho rod. Z toho dôvodu v tom čase, kedy mala Karina osem rokov, zavolal si ju k sebe do tmavej miestnosti do ktorej chodil iba on sám. Nikto ho tam nemohol vyrušovať. Karina nevedela, čo ju bude čakať. Thius sa dozvedel od svojho otca to, že ak bude pracovať silou na psychike dieťaťa, kedy nájde ten správny bod osobnosti a myslenia, dokáže v ňom vzbudiť mágiu. V ten deň to bolo po prvýkrát, kedy Thius bez premýšľania na svoje dieťa použil jednu zo zakázaných kliatieb. Raz do mesiaca prišiel vždy ten okamih, kedy to opakoval. Bez ohľadu na to, ako sa na neho jeho jediné dieťa pozeralo.

V deň jej desiatich narodenín, kedy vychádzal ten deň v mesiaci na to, kedy mala opäť navštíviť otca. Predtým, ako sa to stalo, videla ako do miestnosti niekto vstúpil. Myslela si, že to je otec no napokon sa zdalo, že to je práve zviera, ktoré bolo mohutné a magické. Pozerala sa mu do očí. V jej duši sa nachádzalo veľa vecí. Možno chcela, aby ju zožral a to utrpenie, ktoré malo prísť by ju nemuselo postihnúť, z toho dôvodu ona urobila prvý krok. Pretože nechcela čakať na to, kedy to urobí on. Keď sa lev zmenil na list a na pozvánku do magickej školy kúziel, nevedela prv, čo sa to udialo. Po tom, ako vošiel  jej otec a videl pozvánku, opäť sa na ňom ukázala aj lepšia stránka.
Karina prvé dva roky prechádzala všetkými predmetmi. Niektoré ju neoslovili a robili jej problém no napokon bola rada za to, keď ten hlavný predmet boli magické zvieratá a starostlivosť o ne.

Povaha:

Karina je mierne komplikovaný človek. Na jej tvári ako na tvári jej otca len málokedy uvidíte úsmev. Je to tým, že nechce, aby si niekto myslel, že je slabým článkom. Lebo vedela, že každý sa chce toho slabého článka vždy zbaviť. Takmer neustále si od tých nepoznaných ľudí drží odstup. Ak už si nájde nejakého človeka a má v ňom aj dôveru, tak aj úsmev sa objaví. Nevie veriť ľudom. Nie kvôli nim ale kvôli sebe. Tie roky, kedy ju otec viedol do miestnosti a upevňoval jej charakter bolesťou sa na nej zapísalo dostatočne. Dokonca sa zdá, ako keby Karina videla svet iba čierno-bielo. Karina si veľmi dobre uvedomuje to, že niekoľkokrát prejsť si kliatbou hoci len na pár sekúnd musí niesť na človeka následky. Začalo to v podobe nočných môr no má pocit, že to je čoraz horšie a horšie a ak to bude takto pokračovať a nebude sa vedieť postaviť tomu strachu pred otcom a jeho nárokmi, tak príde aj o posledného potomka. Niekoľkokrát sa u nej objavil aj tras rúk, ktorý sa snaží maskovať a bolestivé krče. Ale ona sa rozhodla bolesť vnímať inak. Ako niečo, čo by ju malo povzbudzovať a otvárať nové dvere. Možno jej otec si myslí, že bude niekedy môcť Karina niekomu ublížiť, niekomu inému ale tak to nie je. Radšej ublíži sebe, ako by mala ublížiť niekomu inému. Z toho dôvodu, čo sa nachádza v nej, tie emocie, ktoré nedáva najavo jej bránia v tom, aby sa púšťala do nejakých prestreliek alebo súbojov. Hoci vie, že ak by prišiel ten čas, vedela by sa kvalitne brániť. Karina nepovedala ľudom o tom, že má brata, ktorého už nikdy nevidela. Pretože vedela, že ak by sa to dozvedel jej brat, tak by to nenieslo dobré meno pre jej rod. Karina radšej trávi čas niekde osamote len v spoločnosti zvierat. Ale niekedy má aj tie okamihy, kedy potrebuje mať spoločnosť. Nemá problém sa s niekým rozprávať. Ale pre niekoho môže pôsobiť ako ľadové dievča, ktoré odpovedá len strnulo. Hovorí sa, že človek, ktorý študuje na tejto škole by sa mal prejavovať ako odvážnym. Ona bola taká. Nebála sa o seba ale o ľudí, ktorým by ona mohla ublížiť.

Přezdívka hráče: Naomi
Jméno postavy: Mikael Alexander Siphoner
Věk postavy: 15 let
Kolej: Draklfos
Předmět: Lektvary
Faceclaim: Finn Wolfhard
Hůlka: Třešeň, blána z dračího srdce, délka 12¾ palců, nepoddajná
Patron: Norek Americký
Rodina: Mikael a rodina je celkem zapeklité téma. Snažil se pro rodiče být takový, jakého si přáli. Přece jenom, byl druhorozený, neplánovaný a jeho straší bratr byl divoká karta, tak chtěl být aspoň podle jejich představ, což znamenalo vždy vybrané chování, oblečení, jediné co po nich chtěl bylo trošku lásky. Snažil se, opravdu, a chvíli to bylo i v pořádku. Ale jednou, když mu bylo devět přišel za otcem a na něco se ho ptal. Otec ho ignoroval a odešel pryč si něco zařídit. To byl takový průlom, kdy si uvědomil, že otec ani matka si ho nikdy moc nevšímali a všímat nejspíš ani nebudou. Nechtěně se tedy potom zafixoval na svého staršího bratra, se kterým si jako jediným rozuměl. Gael pro něj taky představuje mužský vzor, ačkoliv je starší jenom o rok, pro něj byl v jeho očích trochu jako hrdina, a někdo, kdo tam pro něj bude vždycky, když to bude potřebovat, tak se pro něj snažil být to samé a být tam, až ho bude potřebovat, třeba zastavit ho, než si zadělá na problémy.
Minulost: Mikael se narodil do čistokrevné rodiny, která si vážila pouze toho, aby byli v očích smetánky dokonalí. Do devíti se snažil jeho rodičům vynahradit svou existenci, protože jak už mu bylo několikrát řečeno, byl neplánovaný. Potom už to ale vzdal, byl dítě a jeho trpělivost měla hranice, stejně jako dětská hranice naděje na to, že by si ho rodiče mohli všímat. On si přece nevybral to, aby se narodil. Po čase přestal jeho rodiče brát jako rodinu, byli to prostě jenom lidi, kteří ho stvořili.
Chvíli po jeho desátých narozeninách se mu zjevil lev. Byl veliký a Mikaelovi přišlo, jako by zářil. Díval se na něj s takovým uchvácením, že ho dokonce ani nenapadlo, že by mu lev mohl něco udělat. Jeho srst a hříva byli zlaté, stejně jako jeho oči, které na kloučka upíral. Mikael se za chvilku vzpamatoval a trochu v něm hrklo, jenže když si lva znovu prohlédl, nenašel žádný náznak toho, že by ho lev chtěj roztrhat na kousky a pak sežrat. Rozhodl se teda riskovat ukousnutí ruky, když udělal dva kroky v před a natáhl ruku, aby se dotknul čumáku toho neuvěřitelného zvířete, než se ale stihl dotknout, zvíře zmizelo a místo něho se tam objevil dopis s informacemi ohledně přijetí do školy Kruval, kam chodil i jeho bratr. Mikael byl smutný, že ono zvíře už neuvidí, ale potom převládlo nadšení a běžel to ukázat bratrovi.
Ve škole byl zařazený do stejné koleje jako jeho bratr, což byla Draklfos, byl rád, že je kde je. Ve škole si nemusel hrát na něco co nebyl, jistě, nebyl tak divoký jako jeho bratr, ale bylo vidět, že mu to tam prospívá, častěji se usmíval, smál a našel si i přátelé, které by za nic nevyměnil. A přitom nebyl oddělený od bratra a mohl za ním zajít kdykoliv potřeboval, byl tam spokojený. Někdy náplň jeho volného času byla snaha zkrotit jeho bratra, aby nedělal větší blbosti, než normálně. Troufal si o sobě říct, že je tak trochu jeho hlas rozumu. Když nikoho jiného z rodiny jak něj nemá, a nehodlá dopustit, aby se Gaelovi něco stalo, nebo ho vyhodili ze školy kvůli tomu, že udělal naprostou volovinu a on mu to nerozmluvil. Vlastně to měl rád, dávat pozor na svého bratra, měl pak pocit, že není zbytečný, a že i jeho straší brácha je na něm svým způsobem závislý.
Povaha: Mikael má rád žertíky, má rád smích a klidně se pobaví na účet ostatních. Jeho humor nejde specifikovat, směje prostě tomu, co mu v tu chvíli přijde vtipné. Mohl by to být černý humor, suchý, i škodolibý, podle nálady má humor. Ale je i rozumný, zasměje se, když někdo spadne, ale při smíchu se ujišťuje, že se onomu člověku opravdu nic nestalo, jinak by ho smích rychle přešel a šel mu pomoct. Je to jedna z vlastností, kterou má od narození, starost o ostatní, když se nad tím tak později zamyslel, divil se, že ho nezařadili do Sphynxondu, ale starost o ostatní je přece normální, ne? Je odvážný, nebojí se říct svůj názor, ačkoliv se nemusí shodovat s názory ostatních, je tvrdohlavý, máloco si nechá vymluvit, když už, ten druhý musí mít opravdu dobré argumenty. A on dokáže dobré a rozumné argumenty ocenit. Nedělá věci bez rozmyslu, to prostě neumí, skoro nad vším co dělá přemýšlí. Přemýšlí nad tím co řekne, co udělá i nad svou reakcí, jenom smích se mu těžko ovládá. Ale když je doma, je to, jako by se jeho osobnost scvrkla z hroznového vína na rozinku. Je mlčenlivý, vypadá jako oživlá zombie a přesně tak se i cítí, jako zombie. Všechny jeho emoce se v tu dobu utlumí a sám sebou cítí pouze s Gaelem.
Mazlíček: Bílá Maltezská fenka jménem Shine.

Jméno a příjemní: Ábel Aikio
Věk: 16 let
Fakulta: Sphynxond
Předmět: Péče o magické tvory
Rodina:
Přestože rod Aikio není známým čarodějnickým rodem na tom nejsevernějším koutě Norska, stále se jedná o poměrně důležitou rodinu jakožto jednu z nejstarších. Tento rod ovšem vždycky žil spíše tak nějak při zemi, mnohem více si všímal svého zázemí, sámských tradic a rodiny, mladé čaroděje vychovávali zpravidla doma po mnoho let. Svou reputací tedy přirozeně nemohl předběhnout mnohem významnější rod Råik, který byl vždycky mnohem průbojnější, pokrokovější a odvážnější postavit se do světla reflektorů, jedná se také o početnou rodinu zvěromágů. Tak či onak, oba rody jsou plné význačných čarodějů a čarodějek, jejichž síla se promítá i dnes v jejich nejmladších potomcích.
Dánel, Ábelův otec, jako správný Aikio žil vždy podle rodinných očekávání tam někde uprostřed ničeho v norském Finnmarku poblíž vesnice Gjesvær (čímž rozhodně není myšleno několik metrů, spíše kilometrů), kde se dle sámských tradic, sic trochu moderněji, věnoval chovu sobů. Malebnost jeho farmy při jezeře, nedaleko lesa, lákala mnohé, aby se šli podívat na jeho žití. Mezi nimi byla i Elssá Råik, jediná žena a věc, na které se Dánel se svou rodinou nikdy neshodl. Tou dobou byl totiž už i jeho starší bratr ženatý s ženou z jiného poměrně významného rodu, k tomu ještě naprostou cizinkou, a vzdal se jejich zvyklostí, nemohli si tedy dovolit přijít i o něj. Osud tomu ale stejně měl a Dánel a Elssá spolu udržovali tajný milostný poměr, ze kterého tak trochu omylem vyplynul Ábel. Jeho rodiče se i napříč nesouhlasům z obou stran vzali ještě před jeho narozením, Elssá přijala příjmení Aikio a od té doby žili na Dánelově sobí farmě.
Nicméně jejich život nenabral úplně směr, který by si přál kterýkoli z dvou rodů – Dánel i Elssá se po Ábelově narození vzdali používání magie, s čímž pochopitelně nebyla spokojena hlavně rodina Råik, která se velmi angažovala v magické společnosti po celém světě. Aikio byli shovívavější a nakonec takové rozhodnutí přijali, a tak zůstali s nově utvořenou rodinou mnohem více propojeni nežli rodina Elssy.

Další členové rodiny: Hilká a Gábe Råik (prarodiče), Ávrá Råik (teta), Birgget a Erke Aikio (prarodiče), Ander Aikio (strýc), Rose Hawkins (teta), Dexter Hawkins (bratranec).

Minulost:

Jak již bylo řečeno, Ábel se vyskytl tak trochu neplánovaně, nicméně ze skutečné lásky i napříč všemu, co jeho rodičům mělo podtrhnout nohy. Dánel a Elssá byli pochopitelně nadšení, když zjistili, že spolu čekají rodinu a jejich štěstí neopadlo ani v moment, kdy ten maličký uzlíček poprvé spatřil světlo světa. Postoj jeho prarodičů byl už trochu sporný. Hilká a Gábe se od mladého páru a jejich vnuka odstřihli prakticky hned, co jim jejich dcera oznámila, že s Dánelem čeká dítě. Rodina z matčiny strany tedy ani pořádně nevěděla, jak se miminko jmenuje a neodpovídali na dopisy o jeho narození, v podstatě dělali, že neexistuje. Z otcovy strany to také nebylo úplně ideální, ale rozhodně lepší – Birgget a Erke si chlapečka ihned zamilovali, i když byli trochu nešťastní, že se narodil do takového křivolakého spojení divoké nespoutanosti a přízemnosti krve Aikio. Věděli, že to nebude mít úplně snadné.
Na svých protikladech a odlišných zvycích jeho rodiče ovšem průběžně pracovali a největším krokem pro ně bylo odstřihnutí každodenního života od magie. Zmizeli z magické společenské scény, uklidili hůlky, košťata používali jen na zametání a naplno se pohroužili do venkovského života mezi soby, k němuž vedli i jejich jediného synka. Důvod, proč tak učinili, nebyl pouhé překlenutí rodinných rozdílů, ale také to, že Elssá se v minulosti zapletla se špatnými lidmi a momentálně bylo její prioritou ochránit to nejcennější, co měla, tedy svou rodinu. Byla to právě ona, kupodivu, kdo s takovým nápadem přišel. Ábel tedy nebyl vystaven kouzlům po většinu svého dětství, sic vždycky tušil, že je tak trochu jiný. Tedy, vždycky – od toho věku, kdy si dítě začne pomalu uvědomovat svoji individualitu.
Magie si začal všímat až poté, co přišel o matku ve svých pěti letech. Nikdy mu nebylo sděleno, co se s ní ve skutečnosti stalo – pamatuje si, jak se s ním tehdy rozloučila, vybavená, jako by měla několik dalších dní žít v lese. Taky že tehdy mu bylo řečeno, že šla hledat zaběhlého pižíka, mládě soba. Sobík Ailo se vrátil, jeho matka však už nikoli a on byl od té doby odkázán na péči svého milujícího otce, který byl od té doby zasmušilejší než kdy dříve, sic se to snažil nedávat najevo před Ábelem. Novou ženu nehledal, na to byl až moc zlomen zármutkem, nicméně povinnostmi obtěžkaný život pastýře sobů pokračoval a Dánel v takové bezútěšné situaci neviděl jiné východisko, než si v domácnosti dopomoci kouzly. Zvídavý chlapec si tedy všímal nádobí, které se samo umývalo (i když v ty momenty mu bylo tak nějak zakázáno chodit do přízemí) a dalších podobných věcí, které dozajista vyžadovaly vysvětlení, po kterém se však chlapec nikdy vyloženě nepídil. Ne, že by ho nezajímalo.  
Většina jeho života byla strávena právě tam uprostřed ničeho, jeho vzděláním se zabýval jeho otec, později i soukromý učitel, k tomu se ještě Ábel věnoval učení chovu a hlídání sobů, což inspirovalo jeho vztah k přírodě a všemu živému. Jelikož i ta nejbližší vesnice byla poměrně vzdálená a jeho otec se obával Ábela pouštět dál než do lesa (kam ho posílal s puškou i přes to, že by klučina nedokázal nic a nikoho zastřelit, ani kdyby mu šlo o život), nikdy neměl moc přátel a naučil se tedy vystačit si sám se sebou. V průběhu svého dětství také přišel o sluch v levém uchu.
Kolem jeho desátých narozenin se konečně vyloupl někdo z rodiny Råik – a nebyl to nikdo menší než neustále nasupená, průbojná Hilká, která vpadla do jejich stavení jako velká voda, bez pozvání a sympatií kteréhokoli ze zde žijících osob. Tehdy Ábel viděl svoji babičku poprvé a Dánel zase viděl svou tchyni poprvé po pěti letech, neb se s ní krátce viděl po zmizení Elssy. Tehdy už byl chlapci objasněn jeho magický původ za poměrně bouřlivé hádky obou dospělých, jen aby mohl on s pokrčením ramen říct: „Jo, já vím,“ nad čímž muž i žena překvapeně zamrkali. A Ábel? Ten si šel ven za Ailem, aby se s ním pomazlil, zatímco dospěláci rokovali o jeho budoucnosti. Tehdy Dánel a Hilká poměrně zapáleně diskutovali o tom, jak by se měl s Råik lépe, protože tam by aspoň nezahazoval svůj kouzelnický potenciál nicneděláním a válením se v seně, nicméně Dánel byl přirozeně přesně opačného názoru, přesvědčen o tom, že jeho chlapec je na tomto místě v naprostém bezpečí, které mu ani jedni z největších norských kouzelníků nedokážou zajistit, když se ho pokusí angažovat do jejich světa.
Tehdy odtamtud odešla Hilká jako poražená, netrvalo však dlouho, než ze všeho vyšel nejhůře opět Dánel – tehdy když se jeho synkovi zjevil lev. Ábel, zvířata milující ťunťa, se nijak nezaobíral tím, že to je dravá šelma, která kdyby chtěla, prostě by po něm skočila a rozsápala ho. Prostě pomalu vyrazil zvířeti vstříc, ne však pomalu ze strachu, že by se jemu samému mohlo něco stát, ale aby lva nevyděsil. Nutno podotknout, že byl poměrně zklamaný, když se mu lev proměnil v nějakou obálku ještě předtím, než si ho stihl pomazlit. Jestli byl z toho všeho ale přešlý chlapec, zkuste si představit deprese jeho otce, když mu byl předán dopis ohledně toho, že byl jeho chlapeček vybrán jako potenciální student v Kruvalu. A ještě k tomu by to měl platit! Zrovna on, který je rád, že má nějaké peníze v rezervě, vyhýbá se kouzelnickému světu skoro jako čert kříži a snaží se před ním ochránit i svého syna. Nicméně se do věci vložila opět Hilká, která je od její poslední návštěvy bedlivě sledovala. Padl návrh, že by se měl Ábel rozhodnout sám o svém budoucím životě a došlo k dohodě – Råikovi zaplatí chlapcovo studium na rok a případně i na další roky, pokud se Ábel rozhodne ve studiu pokračovat.
Když se tedy Ábel vydal na pouť za novým životem, míchaly se v něm všechny možné emoce – od nadšení po nervozitu, kterou později vystřídal naprostý údiv, když stanul před samotnou školou. Skoro jako by to nebyl kouzelník, ale nějaký mudla, hm? Kolejí se mu stal Sphynxond, místo pro něj jako stvořené, vezmeme-li v potaz jeho laskavou a přátelskou povahu a nekonečnou ochotu pomáhat druhým. A právě teď? Teď, i po několika letech studiu na tomto místě, se stále snaží zapadnout jako venkovan, stále vykulený ze všech možných kouzel, mezi elitu, která v kouzelnickém prostředí vyrůstala. Mísí se v něm krev obou rodů, obě jejich protikladné vlastnosti – být vidět a přesto nebýt pozorován. Jak jde skloubit tyto dva rodově specifické atributy, to už je diskutabilní. Přinejmenším dělá ale všechno proto, aby na něj byli pyšní jak Aikio, tak i Råik.

Povaha:

Ábel funguje jako magnet na společnost. Rád je ve společnosti ostatních, a to ani nemusí být ve středu všeho dění, jen je rád mezi lidmi všeho druhu. Vůči lidem je velmi otevřený, nemá vůči nim žádné předsudky a nenechává se ovlivnit prvním dojmem (na to sice už několikrát dojel, ale úplně na tom nelpí). Rád lidi poznává a tráví s nimi čas, i když to třeba není nic velkého. Rozhodně má radši uvolněné veselé situace než upjaté formálnosti, takže pokud vás pozve sbírat květiny někam na louku za domem, je to úplně normální a rozhodně si to užije víc než předraženou večeři. Je spíše přes zážitky, protože věří, že v akci se pozná lidský charakter nejrychleji, a tak, i když dokáže být poměrně ukecaný, radši bude něco dělat – cokoli – a blábolit přitom.
Asi již bylo naznačeno, že tenhle kluk nesnáší nudu. A přestože si na nic většinou nestěžuje, nuda je právě ta jedna věc, na kterou si bude stěžovat furt a neustále, dokud si nenajde něco, co by ho stimulovalo. Vážně, může to být cokoli. Fyzická aktivita? Jasně! Nějaká klidnější činnost, která zase pro změnu uvede v aktivitu jeho mozek? Samozřejmě! Je jen málo nabízených aktivit, které by odmítl, protože už ze zkušenosti ví, že ho nebaví. Dejte mu ale cokoli nového a můžete počítat s tím, že se zapojí, už jen aby zjistil, jestli to v něm probudí zájem. Nadchne se zkrátka skoro pro cokoli, co ho nějakým způsobem zaměstná a při čem má možnost se něco nového naučit či zkusit.
Takže ano, bude nadšený i z kdejaké blbosti a ztřeštěnosti. Nepatří mezi lidi fyzicky klidné, neustále se hyperaktivně vrtí nebo si brouká, a pokud ho najednou vytáhnete z nudy, vrhne se do toho hlavou napřed. Zbrkle, nejspíš i neopatrně, určitě někdo bude pochybovat o jeho pudu sebezáchovy s tím, jak akční a v důsledku i nemotorný dokáže být. Je rozhodně velmi živý a jede na 110 % většinu dne, proto se neradí jeho ztřeštěnost ještě podporovat třeba kakaem či jiným sladkým.
Na druhou stranu, když s lidmi konverzuje, taková zbrklost se u něj neprojevuje. Naopak, je z něj ta nejjemnější osoba, kterou dokáže být. Asi nejjemnější kluk jeho věku, kterého poznáte. Čiší z něj radost a nadšení, oči mu doopravdy jsou bránou do duše, srdce má na dlani a již několikrát mu bylo řečeno, že jeho smích i úsměv je nakažlivý. Je to velký optimista, který v každém vidí to dobré, a to špatné spíše přehlíží – je to výsledkem jeho dětinské naivity, kterou si nenechal za celé ty roky svého mladého života vzít. V takové víře se čas od času Ábel obklopuje lidmi, kteří na něj nemají úplně nejlepší vliv, protože si myslí, že jim dokáže pomoci a postrčit je správným směrem.
Co se jeho vztahu s emocemi a pocity týče, Ábel je neskutečně otevřený ohledně toho, co se uvnitř něj děje. Je na něm poznat, když je něco špatně, stejně tak jako je jasné, když je všechno, jak má. Nicméně on není typ, co by si stěžoval. Vlastně většinu času nad svými negativními pocity jen mávne rukou, když se někdo zeptá, protože nechce obtěžovat. Snaží se dělat, že je v pořádku, zatímco přemýšlí, jak problém vyřešit – že ale všechno v pořádku není je jasně poznat z jeho řeči těla. Protože jak je obyčejně hyperaktivní a rozlítaný, nervozitou či smutkem jeho rozmáchlá gesta rychle upadají v zapomnění. Když už dojde na samotné řešení problémů, není to tak, že by každému vylil své srdíčko, ne – je to moment, kdy podvědomě vyhledává ty, kterým doopravdy důvěřuje, aby se jim svěřil se svými strastmi.
K jeho dalším pocitům – jako dospívající mladý muž se potýká s jistými věcmi, jako mnoho dalších kluků. Milostné eskapády již jsou součástí jeho života. Jak vnímá takovou skutečnost? Ábel ani neví, že to dělá, ale v podstatě flirtuje se vším, co umí mluvit, aniž by to pořádně věděl. Aby to bylo ještě lepší, ani si neuvědomí, když někdo flirtuje zpátky. Trvá mu tedy dlouho, než mu dojde, že by o něj někdo mohl mít zájem, prostě je nejlepší, když se mu to řekne přímo. Taky patří mezi ty kluky, kteří se zamilovávají rychle. Ne vyloženě často, ale když už, tak rychle, silně a dozajista opravdově, i když mu opět dá nějakou dobu zabrat, než mu to pořádně dojde. Takové pocity nejspíše oné osobě vyjádří, ale nic s nimi nedělá, pokud to ona osoba necítí stejně. Ze zlomeného srdce se zotavuje poměrně rychle. Ví, že odmítnutí není konec světa a k životu to patří, a tak si z toho nedělá velkou hlavu. V rámci chování k těm, do kterých se zakoukal, vystupuje opět velmi jemně. Stejně jako s ostatními, i teď se ptá, jaký dotek je přijatelný, ovšem v takové momenty to bere na jinou úroveň. Otázka, jestli může někoho políbit, je na místě vždy – nikdy se nikoho takhle nedotýká bez jejich souhlasu. To samé by si přál i od druhé polovičky, ačkoli to vyloženě neočekává.
A aby byly pokryty i jiné vztahy, které Ábel s lidmi navazuje – jak to má s přátelstvím? Tenhle kluk je přátelský a milý ke všem, i když možná trochu moc. Může se tak zdát trochu otravný, ale není si toho vždycky plně vědom. K lidem se chová s respektem, jaký si každý zaslouží, a dělá vše proto, aby nikomu neublížil. A pokud se tak stane, dbá na to, aby se omluvil a řádně jim to vynahradil. Jelikož, jak již bylo zmíněno, se jedná o velmi optimistickou povahu, lidé u něj nachází nekonečnou podporu, kterou nabízí vždy a všem – kdyby mohl, rozdal by se. Pro své přátele – staré i nové – by vážně udělal cokoli, dokud to nijak nenarušuje jeho smysl pro morálku. Jako kamarád je věrný a oddaný, vždy se snaží pro ně dělat maximum. Možná proto, že se někde hluboko uvnitř bojí ztráty? Sám neví, nikdy nad tím nepřemýšlel. Ale možná na tom něco bude.
Možná proto dává Ábel další a další šance, i když dokáže být v lidech velmi zklamán. Jeho problém je, že se nedokáže dlouho zlobit a snadno odpouští. Není to někdo, kdo by se horlivě hádal, možná ani nedělá kompromisy, protože má za to, že by jeho vlastní nároky mohly toho druhého omezovat. Ve své podstatě je hrozně jednoduché s ním manipulovat a využívat jeho naivity. Je velmi zranitelný. Sám si ale taková nebezpečí neuvědomuje a rozhodně by potřeboval někoho, kdo by ho před nimi chránil. Ale copak může něco takového žádat?
Kvůli všemu tomu, co je zde vypsané, může Ábel působit poměrně hloupě. Není to tak, že by se tak prezentoval záměrně – jeho téměř nekončící radost a pohled na svět přes růžové brýle mohou za to, že úplně neprosakuje ven jeho intelekt. Pozorní však vědí, že se pod tím nesoustředěným, živým zevnějškem skrývá chytrá hlavička, zejména tedy co se empatie týče, což je také důvod, proč Ábel dokáže snad vždy nabídnout bezpečné útočiště těm, kteří jej potřebují. Je ale také velmi učenlivý a zvídavý, dokáže pochopit věci, které by si člověk nemyslel, že je zrovna on schopen pobrat. Chytrost mu tedy nechybí, je jen lehce přehlížená i jím samotným, neb on spíše dbá na city, instinkty a intuici.
Takový směr jeho povahy vypiloval i další vlastnost a to touhu po svobodě. Zdědil takovou vlastnost z obou větví jeho rodiny, sic z každé trochu jinak. Jako Aikio nesnáší být zavřený uvnitř, svírá ho tak vždy pocit klaustrofobie a tedy se jedná o důvod, proč ho většinou naleznete venku – nebo vás tam vytáhne s sebou. Jako Råik zase touží po volnosti rozhodování za sebe samotného, i když si sám většinou zakazuje takový luxus, aby nepoškodil někoho jiného.
Ábel je zkrátka takový jeden velký chaos v hezkém balení, takže ten zmatek uvnitř není tolik znát. Až moc naivní a důvěřivý, někdo, kdo sebou nechá zametat, jako by neměl žádnou hrdost či sebeúctu. Ještě úplně nechápe, jak lidé a svět fungují, ale snaží se na to přijít – zvědavý je na to dost.

Mazlíček: Kočka domácí jménem Nanna, kterou dostal od své babičky Hilké a dědy Gábeho, když se rozhodl nastoupit na Kruval. Její jméno znamená v norštině kurážná, což tahle kočka rozhodně je.

Fc: Matthew Clavane